Během uplynulého víkendu se odehrál v libeňském kongresovém centru O2 Universum dosud největší, nejbarevnější a také nejkřiklavější con v Česku vůbec – Comic Con Prague. Navštívily jej tisíce fanoušků, které přilákala zvučná jména filmových herců, spisovatelů či komiksových scénáristů a kreslířů. Každý si přišel na své.
Ostřílený conový harcovník i úplný „nováček“, který dosud viděl tak maximálně filmové „marvelovky“ v kině a o o conu slyšel tak maximálně v Teorii velkého třesku, musel být ohromený. Pražský Comic Con byl přesně tak velký, křiklavý a „komiksový“, jak si tuto akci lze představit. Spousty rekvizit v životní velikosti, mnoho atrakcí na vyzkoušení a tu správnou atmosféru fantastiky doplňovaly také desítky cosplayerů, kteří jen tak korzovali po chodbách. Na první pohled bylo jasné, že tady mají sraz „geekové“.
Jak je O2 Universum obrovské, veliký a mocný je i samotný Comic Con, tedy na české poměry. V širokých chodbách se pohodlně pohybují desítky lidí všemi směry a mezi nimi ještě pohodlně proplouvají kostýmovaní návštěvníci. Kvalitu jejich převleku hodnotí sami návštěvníci. U povedeného kostýmu se ustavičně zastavují a nechávají se s postavami z filmů, počítačových her i komiksů zvěčnit. A cosplayeři ochotně pózují.
Čepičky s oušky frčí
Jsou jich tu desítky – Poison Ivy, Batman, Deadpool, Stormtroopeři ze Star Wars, ale největší pozornost na sebe strhávají predátoři, kteří jakoby se právě vrátili u lovu na Arnolda Schwarzeneggera. Když se chodbou ozvalo legendární zařvání Žvejkala, davem už nešlo projít.
Půlku přízemí zaplnila merch zóna. Stánky knihkupců doplňují obchody s proprietami z filmů a sběratelskými předměty. Sehnat se tu dá snad vše, ca co si jen lze pomyslet. Chcete kouzelnickou hůlku Harryho Pottera? Masku Predátora? Batmanovy trenky? Není problém! Snad ale největšímu zájmu kupujících se těší mystery boxy/taky/balíčky. Nevíte, co je uvnitř, dokud si to nekoupíte a neotevřete.
A fest taky frčí plyšové čepičky s oušky, které mají po bocích dlouhé jakoby nožičky. V nich je balonek spojený trubičkou s uchem. Když zmáčknete balonek, ucho se postaví. Nosil to tam kde kdo! Hlavně dospělí (taky jsem jednu koupil, pro dcerku, pochopitelně… ehm).
Ve foyer velkého sálu už bylo mnohem klidněji. Za frontou na fotku na Železném trůnu ze seriálu Hra o trůny stojí ve dvou řadách stolky a u nich komiksový scénáristé, kreslíři a výtvarníci. Sedí, debatují s fanoušky či jen tak skicují své aktuální nápady. A je to radost jim koukat pod ruku. A taky si je nechat podepsat, pochopitelně.
Během soboty tu seděl například scénárista skvělého Hellblazera (a řady dalších titulů) Brian Azzarelo. Vedle něj vytvářel jednoduchou malůvku John McCrea, který kreslil například Hitmana. Řady českých autorů zastupoval například Petr Kopl nebo Dan Černý.
Hosté, hosté především
Hlavní program tvořily především talk show s významnými hosty. Ti také byli tahouni celého conu. Velký sál byl velmi důstojným místem pro pořádání takovéhoto masového setkání. Sál pojal stovky lidí, hosta zabíraly kamery a záběr promítaly živě na dvě obrovská plátna. Proto i ti, co seděli od třetí řady dál, viděli svého oblíbence pěkně v nadživotní velikosti. Kdyby tomu tak nebylo, z herce by zůstala jen drobounká tečka sedící v osvětleném křesle na pódiu.
Diváci mohli pomocí svých mobilních telefonů přes stránku sli.do hostům pokládat otázky. Moderátor proto ustavičně švidral pohledem na notebook, kde se mu otázky v reálném čase zobrazovaly. Díky tomu mohl pohodlně dát „hlas publiku“, čímž odpadlo zdlouhavé hledání tazatele a předávání mikrofonu.
V sále se vystřídala vskutku zajímavá jména. Především z legendárního Pána Prstenů přifrčel filmový Gimli, respektive jeho herec John Rhys-Davies. Jen takovou perličku na okraj, britský herec, dabér a pedagog, sice hrál trpaslíka, ale v reálu měří skoro dva metry. Což bylo mimochodem super, protože převyšoval o pár čísel herce hobitů, takže spolu byli v perfektním měřítku.
Do Prahy dorazil i John „Atom na ně“ Rico z Hvězdné pěchoty, tedy herec Casper Van Dien. Největší show však pravděpodobně předvedl Ron Perlman.
Slavný herec se nijak nežinýroval a besedu si vysloveně užíval. „Až budeš v Praze, řekni jim, že ti chutná Plzeň. To mi radili před odletem,“ dělal si legraci z očekávané otázky v Česku. „Já mám radši tequillu,“ přiznal se herec, který kdysi natáčel Hellboye právě v Praze.
Ve snímku v režii Guillerma del Tora ztvárnil nezapomenutelného Hellboye a při oblékání do kostýmu rudého pekelníka seděl v maskérně čtyři až šest hodin podle toho, jestli se musel soukat i do latexového hrudníku s vyrýsovanými svaly.
„To není můj hrudník,“ přiznal se okamžitě Ron. „Já nemám six pack, já mám twelve pack.“ Mimochodem, během natáčení si velmi oblíbil švédské masové kuličky. Bylo to totiž jídlo, které mohl pohodlně jíst, aniž by se ho nalíčenými rty dotkl a rudý make up si nezničil.
Během každé talk show byl sál narvaný. Lidé seděli i v uličkách a i na balkonu si půl hodiny před začátkem museli usilovně hájit místo k sezení. Klimatizace však zabrala a pumpovala do sálu vzducholodi kyslíku. A ono i na tom zátěžovém koberci se sedělo překvapivě pohodlně.
Návštěvníci přišli a zase rychle zmizeli
Davy návštěvníků připomínaly tsunami. Člověk věděl, že ta vlna přijde, pak přišla, chvilku jí bylo všude plno a pak zase poměrně rychle odtekla.
Pořadatelé už dlouho dopředu avizovali, že sobota je vyprodaná, následně zmizely lístky i na neděli. V sobotu kolem jedenácté zaplnily kongresové centrum ty největší davy návštěvníků. V chodbách se náhle tísnily stovky lidí, merch zónou nešlo projít a i pánové na toaletách museli čekat, až na ně dojde řada. Kolem čtvrté nápor prudce zeslábl. A s v sedm už bylo na conu docela mrtvo. Většina hledala zábavu buď v deskoherně či na přednáškách.
Rychlý úbytek hostů zase tak překvapivý nebyl. Koho nezajímal (nebo o něm netušil) fanouškovský program, ten dokázal projít conem za hodinu dvě. Program tvořený fanoušky dokázal nabídnout zajímavé besedy i přednášky na nejrůznější témata počínaje vizemi budoucnosti v 60. letech a nacisty ve službách temné magie konče.
Atrakce stály za to. HBO nabídla focení na Železném trůnu (taky jsem usedl, docela pohodlná sesle). V přízemí si bylo možné udělat další snímek, tentokrát na černobílém pozadí. A tu fotku vám následně vlepili do komiksu, takže jste si z Comic Conu mohli odnést komiks vaším vlastním panelem (já tam na něm vypadám jak plyšová, otylá Godzilla, takže to neukážu ani svým dětem).
Hlavně to nesrovnávat
Comic Con Prague byl po všech stránkách větší, barevnější, pohodlnější a taky dražší než všechny cony v Česku. Byla to akce pořádaná v O2 Universu a to znamenalo profesionální zázemí. Široké chodby, pohodlné židle, čisté (a početné) záchody a obsluha u stánků s jídlem zvyklá obsluhovat tisíce hladových hokejových fanoušků, která naráz neměla problém jídlo vydávat rychle. Prostory byly odvětrávané, takže i když v malém sále seděla stovka posluchačů, i na konci přednášky se v místnosti stále dalo dýchat.
Jediné, na co pořadatelé nepomysleli, byla chill out zóna. Prostě pár stolů, lavic, polštářů, kde by se dalo sednout a jen tak klábosit s kamarády. Na chodbách bylo možné sedět jen na zemí a těch pár stolečků před jídelními stánky bylo v jednom kuse obsazených.
Co mě osobně nejvíc štvalo, byly informační tabule s programem. U každé přednáškové místnosti sice na stěně visela tabule, která svědomitě program zobrazovala, jenže co chvíli jej nahradil nicneříkající obrázek s logem Comic Conu. Než jsem si stačil vybrat, už se to změnilo, a člověk musel čekat při zírání logo s informační hodnotou nula další minutu, než se obrazovka znova uráčila nabídnout znovu program. Říkám, byl to detail, ale štvalo mě to.
Comic Con Prague nelze srovnávat. Kdybychom to udělali, bylo by to nefér. Celá událost je prostě jiný žánr, jiná liga. A akce se prostě povedla.
