Ve starém panském sídle za několika temnými hvozdy, zasněženými horami a párem bažin se ukrývají starobylé poklady.
Panství je ale velmi rozsáhlé se spoustou temných zákoutí a skrytých chodeb, proto tahle honba za poklady nebude jednoduchá. Naštěstí je tu duch kapitána Skřípa se svojí tamburínou, se kterou udatným hledačům pomůže s nalezením všech tajů.
Po delší době jsem opět přivedl děti na novou deskovou hru, u které se bavily a chtěly ji hrát opakovaně. Ne, že bych už měl dost hraní Dragomina, Dětí z Carcassonne, Kloboučku hop, nebo Tří čuníků, což jsou deskové hry, které na sebe poslední měsíce nenechaly spadnout ani smítko prachu.
Nicméně kvalitních deskových her pro ty nejmenší zas tolik není a už se dost těším, až budou staří natolik, aby pochopili alespoň o malinko náročnější deskové hry. Mysterium Kids si dokonce už nějaká ocenění odneslo, ale jak hra obstála přímo u těch nejmenších po skoro měsíci intenzivního a opakovaného hraní?
Mysterium Kids vychází samozřejmě z velmi populární velké hry Mysterium, která nechybí v mnoha sbírkách deskových fanoušků. Před recenzováním jsem osobně tento titul minul, i když byl v mém pomyslném seznamu přání.
V rámci recenzování jsem chtěl dopřát i nějaké porovnání a srovnání se starším bratříčkem, a proto se na konci článku dozvíte i nějaké porovnání verzí Mysterium a Mysterium Kids.
Jednoduchá pravidla a rychlá příprava
Dětští hráči rozhodně nechtějí dlouhosáhlé vysvětlování pravidel, nebo čekání několik desítek minut, než se desková hra připraví. V tomto směru Mysterium Kids splňuje požadavky rychlého vysvětlení, tedy jednoduché hratelnosti a přípravy, se kterou se vejdou hráči do jedné minuty.
I když je na pohled krabice hry vcelku velká, tak je to jen kvůli tamburíně, která je alfou a omegou celé hry. Kdyby někdo nevěděl, co je to tamburína, tak bych to přirovnal k malému bubínku, na který se překvapivě dají dělat nejrůznější zvuky.
Na krabici je vyobrazený duch kapitána Skřípa a panské sídlo s temným, ale přitom roztomilým pozadím, jak vystřiženým z animáku Hotel Transylvánie. Krabice rozhodně naláká dětské hráče a moji nezbedové chtěli hru hrát hned, jak uviděli, že ji nesu domů.
Kromě zmíněné tamburíny uvnitř nalezneme herní desku skládající se ze dvou kusů. První z desek vyobrazuje panské sídlo s pěti okny označené číslem. Druhá deska obsahuje střechu sídla a nad ním počítadlo kol v podobě půlměsíčků. Tato část je oboustranná, jelikož lze hrát jednoduchou či obtížnější variantu hry.
Pak už zbývá vybalit samozřejmě pravidla, která skoro nejsou potřeba. Kartonové poklady, aby měli hráči co hledat, nebo spíše sbírat. Pak jsou tu karty vyobrazující nejrůznější předměty, které obvykle vydávají nějaké zvuky či je lze zvukově napodobit.
V poslední řadě jsou tu ještě žetony ducha, které na jedné straně vyobrazují našeho kamarádského ducha Skřípu a na druhé číslo. Čísla se shodují s čísly na oknech panství.
Čas na hledání pokladu
Celá premisa hry spočívá v tom, že se hráči střídají v roli ducha Skřípa, který pomocí tamburíny dělá zvuky vyobrazené na dané kartičce. Přitom mají hráči zavřené oči a jen poslouchají. Následně musí uhádnout o jakou kartu z vyložených pěti (jako je pět oken na sídle, kam karty umisťujeme) se zvuk týká.
Když se to hráčům podaří uhádnout, obdrží jeden dílek pokladu, když ne, připraví se dalších pět jiných karet a celé se to opakuje, než měřičem kol dorazíme ke konci. Samozřejmě se role ducha střídá mezi hráči, aby si každý užil hru na nástroj.
Tedy pokud nejsou hráči příliš malí, aby zvládli napodobovat zvuky a znali základní čísla. Jaká karta se má hádat se totiž losuje z žetonů. Jelikož mám děti až příliš malé, tak jsem jim ducha po celou dobu hraní dělal já nebo manželka, a i tato forma hraní je náramně bavila.
K přípravě stačí sestavit desku ze dvou částí, zamíchat karty, žetony a umístit dřevěný žeton na první kolo. Potom se vyloží pět karet do okýnek, vylosuje se žeton ducha a hra začíná. Hráč hrající ducha se podívá na žeton, aby zjistil, jakou kartu má na tamburínu napodobovat.
Pak udělá strašidelné buuu! Ostatní hráči zavřou oči a duch začne hrát na nástroj vybraný zvuk. Po dalším buuu hráči otevřou oči a hádají, pod kterou kartičkou se poklad skrývá podle vytvořeného zvuku.
Takhle se postupuje dále a na konci se dělají hned dva zvuky. To samé platí pro obtížnější verzi, kdy se většinou dělají dva zvuky, aby bylo těžší poznat, o jaké karty se jedná, a i si zapamatovat oba zvuky. Jak u správných dětských her bývá, tak nikdo není poražený a ani úplný vítěz. Podle získaného počtu pokladů se přečte text, jak byl tým úspěšný, a to je vlastně všechno.
Hra je velmi jednoduchá a alespoň ze začátku chytlavá. Problém může nastat při opakovaném hraní při stejném složení, jelikož některé zvuky nelze dělat moc jinak a hráči pak poznají, jak kdo zvuky dělá. Po nějaké druhé hře jsme si se ženou byli až moc jistí, takže jsme nechali hádat jen děti, pro které to úplně tak snadné není. Pro dospělé ale míra zábavnosti velmi rychle klesá a po vyzkoušení všech karet se zcela vytratí.
Asi se nebude jednat o hru, kterou by děti chtěly hrát neustále v častých frekvenci, ale na občasné zpříjemnění a ozvláštnění společného hraní se jedná o ideální hru. Musím pochválit originální prvek zvuků, který mě osobně ze začátku velmi nadchnul, ale jak rychle přišel, tak i odešel.
Nicméně musím brát v potaz hlavně míru zaujetí dětí, která je vysoká. Co se týče herní doby, tak ta se pohybuje okolo 10 až 30 minut, což je pro dětskou pozornost tak akorát. Věkově to zvládne hrát i tříletý syn s drobnou úpravou pravidel a kolem toho šestého/sedmého roku lze hru hrát v plném rozsahu.
Mysterium Kids vs. Mysterium
Abych dostál svému slibu, tak v krátkosti porovnám dětskou verzi s tou pro dospělé hráče.
Jak jsem zmínil, u dětské verze jde vlastně o to dělat uvedené zvuky na kartičkách, jako je bouřka, tekoucí voda z konve, škrábání drápů kočky, lokomotiva, chůze pavouka, hodiny, hraní na bubny, řezání dřeva, tlukot srdce a spoustu dalších, zatímco ostatní hráči hádají, o který zvuk z vybraných možností se jedná.
Dospělá varianta Mysterium je o něco komplikovanější. Nicméně vychází ze stejného základu, kdy se jeden z hráčů ujme role ducha a ostatní hráči jsou média. Duch může komunikovat pomocí vizí a média musí přijít na podivné okolnosti stojící za smrtí ducha a přinést mu tak klid pro věčný odpočinek.
Mysterium je taková kombinace Dixitu a Clueda. Rozhodně bych dětskou verzi nebral jako přípravu pro klasické Mysterium. Vzhledem k tématice hry bych něco takového nechtěl hrát s mladšími dětmi, jako třeba u hry Carcassonne, kde je možné brát dětskou variantu jako přípravu pro klasické díly.
Mysterium Kids – Poklad kapitána Skřípa
Počet hráčů: 2 – 6
Doporučený věk: od 6 let dle vydavatele, od 4 let dle recenzenta
Herní doba: 20 min
Herní kategorie: dětská hra
Vydavatel: ADC Blackfire Entertainment
Autoři: Antonin Boccara a Yves Hirschfeld
Jazyk: Čeština (pravidla hry, ostatní komponenty bez textu)
Cena: 599 Kč
