Jaderná bomba pomohla ukončit válku, ale ani tři roky po skončení bojů není jisté, co všechno mohou nukleární technologie nabídnout a co naopak vzít. Doktorka Rieuová představuje osamocený hlas, který před nukleární hlavicí varuje. Především proto, že lidstvo vlastně ještě vůbec netuší, s čím si zahrává.
Již první pohled na přebal dává jasně tušit, že tentokrát se tedy bude profesor Bruttenholm muset vyrovnat s démonem radiace. Hrozivě krásný atomový hřib se vznáší nad celým příběhem a zlovolné výsledky testu jaderných hlavic se dotknou i profesorovy expertízy.
Výbuchy jaderných hlavic totiž doprovází podivné jevy – v utažské poušti se začínají záhadně objevovat a mizet podivná monstra, která nepřipomínají nic, co kráčí po planetě Zemi.
Profesor Trevor Bruttenholm je k případu povolán, aby prověřil, o co se vlastně jedná. S velikým entuziasmem začne spolupracovat s mimořádně pohlednou doktorkou Rieuovou, která jako jediná vyjadřuje pochyby nad bezpečností projektu Enkelados, který má za cíl vyvinout vesmírné rakety poháněné termojadernými výbuchy.
Po prozkoumání doličných předmětů se profesor s doktorkou vydají do pouště na místo výbuchu. V poli podivného prvku, který připomíná trinitit, což byl písek transformovaný při jaderném výbuchu Oppenheimerova projektu, je pak přepadne jedno z podivných krvežíznivých monster. S pomocí ozbrojených sil vyváznou s holým životem a mohou se pustit do studia podivné příšery (nyní mrtvé).
Ukazuje, že skutečně nejde o žádného známého pozemského tvora a doktorka Rieuová vyslovuje hypotézu, že se při jaderném výbuchu mohou setřít hranice mezi realitami a do našeho světa tak můžou proniknout tvorové z jiných dimenzí, či z jiné verze světa našeho.
Jako vysvětlení to však není pro profesora zcela uspokojivé a pátrání pokračuje dál, především co se týče paranormálních aspektů případu. Ruku v ruce s vyšetřováním, jakož i odrážením útoků podivných zrůd jde i budování vztahu mezi profesorem a doktorkou Rieuovou, která na Trevora Bruttenholma evidentně udělala nemalý dojem.
Celý příběh je rámován televizním rozhovorem ze současnosti se seržantem Yesslerem, který se stal manželem doktorky Rieuové. Její snahy o jaderné odzbrojení z ní dělají v očích novinářů aktivistku, a tak chtějí od jejího manžela slyšet celý příběh. Z toho se nám vylupuje mimo jiné v zásadě milostný trojúhelník. Doktorka Rieuová profesoru Bruttenholmovi notně učarovala, nicméně po jistých třenicích ohledně výzkumu se jejich vztah vyhrocuje.
Jedním z profesorových mužů je i agent Anders, kterého známe z knihy Ú.P.V.O. 1947. Jeho stav se sice částečně zlepšil, ale jeho nitro je stále vězením dvou upírek, které se snaží dostat ven. Anders je náladový, agresivní a zcela nevyzpytatelný a představuje nebezpečí jak pro své nepřátele, tak pro své kolegy.
Z tragické postavy se nám před očima vylupuje temný a nezvladatelný charakter, který ještě určitě neřekl poslední slovo. Celá „poválečná“ série Ú.P.V.O. je zde již značně propojená a dočkáme se zde vývoje postav hodného každé pořádné série. Nepřekvapí ani návrat rozesmáté ruské „holčičky“ Varvary (jednou dokonce s lahví vodky Stoličnaji v ruce).
Vedlejší příběhové linky se dočká opět i malý Hellboy, který tráví čas v ústředí Ú.P.V.O. v Connecticutu, kde zažívá takové obyčejné trable spojené s dospíváním. Že to ovšem má trochu komplikovanější asi netřeba dodávat.
Ačkoliv se mu zde nedostane přespříliš prostoru, přesto jsou to právě tyto detaily, jako drobná traumata z Hellboyova dětství, Bruttenholmův románek či Varvařino veselí, co dává 1948 a vůbec celé poválečné sérii neskonalou hloubku a plasticitu.
Mignola zde odměňuje věrného čtenáře nejen drobty informací, ale především emocí. Nevidíme zde plnohodnotný etablovaný úřad pro boj s nadpřirozenem a jeho sebevědomé agenty, ale profesora Bruttenholma, na nějž se jaderní fyzikové koukají skrz prsty jako na šarlatána a agenty úřadu, kteří nejsou mezi armádními příslušníky brání zrovna nejlépe.
Úřad pro paranormální výzkum a obranu se zkrátka teprve prodírá na svou pozici a stejně tak jeho velitel. Pomalé tempo zrodu a jakýchsi porodních bolestí nás provází již od svazku 1946 a spolu s neopakovatelnou poválečnou atmosférou patří k tomu nejlepšímu, co série nabízí.
Navíc každý díl nabízí jiná témata a jinou atmosféru – zatímco kniha 1946 nás zavedla do válkou zbídačeného Berlína a 1947 do poválečné Francie, tento svazek již o poznání více zavání Studenou válkou a celková atmosféra je najednou opět zcela nová a svěží. Jedinou nevýhodou je, že nás již žádný rok 1949 nečeká, na tento díl navazuje kniha Ú.P.V.O. Upír (která završuje příběhovou linku agenta Anderse), ale další poválečný vývoj se na nás (zatím) nechystá.
Výtvarné stránky se chopil Max Fiumara, známý především díky své práci na sérii Lucifer pro DC Comics. Ú.P.V.O. 1948 je jeho debut v rámci Hellboyova univerza a v budoucnu o něm ještě uslyšíme v souvislosti se samostatnou sérií věnovanou Abeovi, kde má na svědomí řadu dílů.
Fiumarův styl plný expresivních tváří a lesklých ploch přináší opět výraznou změnu, která jde však tomuto dílu k duhu. Navíc je zde velký prostor pro předvedení malířského umu a tvůrčích nápadů, protože o příšery z cizích dimenzí tu není nouze. Podrobnými návrhy se čtenář může pokochat v přiloženém skicáři, kde je patrné, že se Fiumara na práci pro tuto skvostnou sérii notně vyřádil.
Celý příběh tak tvoří opět skvěle namíchaný koktejl – milostná zápletka, záhada kolem příšer z jiných dimenzí, prokletý agent Anders, ale i malý Hellboy.
Všechno se opět otkává v krásném celku, který možná postrádá mrazivě horrorovou atmosféru svých dvou předchůdců, nicméně je skvělým pokračováním, za které se autoři rozhodně nemusí stydět.
A ani čtenář očekávající akci se nemusí bát, že se jedná o pouze vztahovou zápletku – akce a nadpřirozena je zde opět dostatek, takže scény v baru nad skleničkou představují nutný scenáristický oddech v nepřekonatelném Mignolově tempu vyprávění.
Ú.P.V.O. – 1948
Scénář: Mike Mignola a John Arcudi
Kresba: Max Fiumara
Barvy: Dave Stewart
Překlad: Alexandra Niklíčková
Vydal: Nakladatelství Comics Centrum, 2022
Počet stran: 144 barevných
Cena: 419 Kč