Když se HBO v roce 2011 rozhodla zfilmovat rozsáhlou knižní ságu George R. R. Martina Píseň ledu a ohně, pravděpodobně netušila, že se z jejich seriálu stane tak obrovský kulturní fenomén. Nyní se Hře o trůny věnují i ta nejserióznější média a příchod každého dílu finální série je očekáván s obrovským nadšením.

Když si to shrneme, Hra o trůny z produkce HBO zatím čítá 67 epizod a toužebně očekávaná 8. řada přináší dalších šest dílů. První epizodu diváci viděli už 14. dubna.

Kdybychom měli rekapitulovat obsah všech sedmi sérií, bude to práce tak na týden. Autor literární předlohy seriálu George R. R. Martin totiž rozepsal skutečně obsáhlou ságu, ve které se proplétají osudy mnoha stovek postav a která se odehrává ve světě s bohatou a dlouhou historií. Události, které se staly dříve, mají přímý vliv na to, co se v knize, potažmo seriálu děje „teď“ a jedno bez druhého by nemohlo fungovat.

Tvůrci seriálu sice provedli pořádnou čistku a osekali, přemostili a různě zflikovali knižní děj do relativně ucelené a komplexního příběhu fungujícího na televizních obrazovkách. Jistě, znalci knižní předlohy prskali a dosud prskají, že se v seriálu objevil jen zlomek toho, co v knize. Přirozeně, ani deset dílů v sérii nedokáže pojmout vše, co si Martin v Písni ledu a ohně vymyslel a rozpracoval. Seriál však obstál a svojí kvalitou si vysloužil celosvětový zájem.

Pravda, poslední tři série už stály za vlčí prd, neboť se v nich děj zacyklil do série nudných dialogů, putování a opětovných dialogů. Jenže mezi těmito díly byly epizody vysloveně kulervoucí, které posunuly příběh zase o kus dál. Nebylo jich mnoho, ale stály za to. Třeba Tvrdodomov, Dveře či Vichry zimy si vysoké ocenění právem zaslouží.

Dlužno zmínit, že velkou roli na kvalitě seriálu hrála i výprava. HBO na ničem nešetřilo – na kostýmech, hercích, násilí ani sexu. Oblečení i zbroje jsou precizní (snad poprvé ve filmu nosí postavy pod zbrojí prošívanici). Zbraně působí uvěřitelně (až na záběr z Bitvy bastardů, kdy Jonům meč vibruje jak gumové dildo). Choreografie soubojů taky vypadá, že její autoři zhruba tuší, co to znamená šerm. Každý díl má takovou správně temně středověkou atmosféru, která se vším ostatním skýtá opravdu skvělou podívanou. A hlavně, Martin v knižní předloze své postavy nešetří. A seriál taky ne.

Legendárně nemilosrdný autor

Ostatně, právě Martinova nemilosrdnost, s jakou mrzačí, nechává zrazovat a zabíjí své hlavní postavy, je dnes pověstná. Milovníci jeho knih to poznali už dávno, díky seriálu se s ní seznámil i zbytek světa. Upřímně, proč ne. Když si to příběh žádá, jen ať hrdinové umírají. A děj Písně ledu a ohně plný zrady a nemilosrdného boje o moc a holý život je k čistkám mezi postavami jako stvořený. Beztak jich tam je jak na Staroměstském orloji.

První nápovědu, že seriál bude „drsný“, dostali diváci už v počáteční epizodě. Když malý Bran vyšplhá do věže rodného sídla Zimohradu a tam zmerčí hosta svého otce – Jaimeho (čtěte s CH na začátku), jak ramluje se svojí sestrou Cersei (čtěte s K na začátku), která je v té době už dávno vdaná za krále Roberta. Cizoložství a incest dovrší v jediné pětiminutovce ještě pokus o vraždu Brana, když jej Jaime shodí z věže. Zkriplí jej, ale nezabije. Divák na to kouká a nevěří, co právě viděl. A to je jen začátek.

Mimochodem, na druhé straně moře zatím mladičká Daenerys začíná chápat, co to znamená být ve středověku princeznou. To, když ji bratr provdá za vůdce barbarské hordy Dothraků, aby si zajistil jeho vojenskou podporu. Neporažený khal Drogo se manželky ihned zmocní. Seriál to neříká, Emilia Clarke na to taky nevypadá (ani nemůže), ale v knize je Daenerys třináct… ehm.

Prsa na scéně, ale s mírou

Knižní předloha poskytla scénáristům dost materiálu, aby mohli vytvořit to, co se stává standardem moderního seriálu, kde krvavé násilí střídá nevázané sexuální orgie (občas taky krvavé). Naštěstí se krotili, takže se z Hry o trůny nestal další Porntacus.

George R. R. Martin napsal perfektní ukázku politické fantasy, kde sice po obloze rejdí draci, na severu se sbírá armáda ledových zombií a bojovníci v rukou třímají magické čepele, ale hlavní roli tu hraje politika a boj o pomoc.

Sedm království je svazek států, které kontroluje sedm největších rodů. Každý z nich má pod sebou desítky vazalských rodů a naopak sedmičce lordů vládne jediný král. Na tom by se dal krásně učit dějepis, to je feudální systém jako vyšitý. Žádný z rodů není dost silný na to, aby přepral ostatní a sám vládl a na uzdě je drží autorita krále. Ten je ale závislý na podpoře alespoň většiny rodů.

Sedmi království dlouhá léta vládl rod Targaryenů. Aby ne, měl na pomoc draky, takže byl dost silný, ale si poslušnost prostě vynutil sám. Jenže draci umřeli, královská linie zeslábla a proti poslednímu králi Aerysovi II. se vzbouřili jeho poddaní a zabili jej. Ve zkratce: Robert Baratheon a Eddard Stark coby mladí a divocí šlechtici povstali proti svému králi, rebelii vyhráli, Targaryeny svrhli a vyvraždili a Robert se stal novým králem. Jeho mocenské postavení ale není tak pevné v kramflecích a jak Robert stárne a slábne, začnou kolem něj kroužit žraloci bažící po moci.

To je jádro pudla. Politika. Spojenectví, aliance, zrady a dýky vražené do zad. Najednou se ukazuje, že armády, silní hrdinové, ba dokonce i samotní lordi a králové jsou jen figurky na mocenské šachovnici, kterými táhnou muži, ženy a eunuši skrytí v pozadí. V prvních třech knihách to Martin do čtenářů pere natvrdo a i na seriálu je to znát.

Kdo usedne na Železný trůn?

I když nám název seriálu docela napovídá, není to úplně přesné. Ve Hře o trůny jde především o holý život. Fakticky nejpodstatnější příběhová linka se seriálem proplétá tak nějak vlažně. Na to, jak má málo prostoru, ale vyvolává atmosféru plíživého strachu a oprávněných obav. Řeč je pochopitelně o Bílých chodcích.

Setkáme se s nimi už v prvním díle seriálu, vlastně i dříve než s hlavními postavami. Bílí chodci jsou tajemné, obávané a takřka legendární stvůry ovládající magii, kteří pod vedením ještě tajemnějšího Nočního krále, jehož všichni považují opravdu jen za výmysl, formují armádu nemrtvých. S její pomocí chtějí vyhladit lidstvo.

Čím je jejich hrozba naléhavější, tím více prostoru dostávají a v seriálu je to čím dál větší nářez. I když ty první nesmělé minuty, které jim filmaři přiřkli v prvních epizodách, také stály za to. S Bílými chodci jsou spojeny osudy hned několika hlavních hrdinů. Zejména Jona Sněha.

Boje na severu

Jon Snow, hraný Kitem Haringtonem, se coby nemanželský syn Neda Starka přidá k Noční hlídce. To je armáda vyvrhelů a zločinců, kteří hlídají obří Zeď oddělující Sedm království od nehostinného severu. Jon, potažmo celá Noční hlídka a všichni, kdo k ní patří (hlavně Samwell Tarly), se nejprve musejí utkat s armádou Divokých, kteří se chtějí dostat za Zeď, aby unikli hrozbě Bílých chodců. Následuje mnoho dramatických událostí, včetně několika zrad, mnoha vražd, řady epických soubojů (i boje mužů proti obrovi) a jednoho zmrtvýchvstání.

Epické střety s ledovými nemrtvými se postaraly o několik skvělých epizod, zmiňme například divokou evakuaci Divokých v Tvrdodomu, ale především jistou událost s držením dveří. Na severu totiž nepůsobí jen Jon Snow, ale i Brandon „Bran“ Stark. To je ten chromý hošík z prvního dílu, který musí prchnout z domova a na zádech věrného, silného, němého a mentálně retardovaného sluhy Hodora a v doprovodu dvou podivínů cestuje na Sever, protože jej tam něco táhne. Jeho prostřednictvím diváci poznávají Bílé chodce a mytologii Západozemí. Díky tomu se tak dozvíme, co jsou Bílí chodci zač.

Na jižní frontě rozhodně není klid

Zatímco je na severu dost veselo, ještě veseleji je v samotném srdci Sedmi království. Tady vysloveně zuří hra o trůny. Pamatujete, jak si Cersei vrzla s Jaimem v první epizodě? Nebylo to poprvé a z jejich krvesmilného svazku vzešly všechny děti, které „porodila“ králi Robertu Baratheonovi. Toto přísně střežené tajemství odhalí Ned Stark, kterého si Robert přivede do centra říše Králova přístaviště, aby mu sloužil jako výkonný náměstek. A vlastně za něj vyřešil mocenské boje, které jeho říší prosakují jako rakovina.

Poctivý, hrdý a věrný Ned se rázem dostane do obřího průseru. Jinak to říci nejde. Zatímco na severu by problém vyřešil mečem tváří tvář nepříteli, v Králově přístavišti vůbec netuší, kdo je jeho nepřítel. Po hlavě spadne do hry intrik, aby byl zrazen, zmrzačen, zrazen podruhé a nakonec popraven. Od postavy, kterou hraje Sean Bean se ale ani nic jiného čekat nedalo.

Aby toho nebylo málo, krále Roberta zabije na lovu divočák. Na trůn usedá jeho syn Joffrey. Kromě toho, že to je sadistický parchant, je to hlavně nelegitimní potomek bez špetky královské krve. Jelikož toto tajemství prosáklo na povrch, proti stávající vládě Joffreyho, kterého podporuje domácí rod Lannisterů, povstanou dva Robertovi bratři Stannis a Renly. Oba s vlastními armádami vytáhnou do boje za královskou korunu. To, že po právní stránce mají pravdu, nic nemění na tom, že Lanisteři se moci vzdát nechtějí. Zajistí si spojenectví rodu Tyrellů a drží trůn za každou cenu.

Starkům se poprava oblíbeného a mocného lorda Eddarda vůbec nelíbí. Jeho nejstarší syn Robb povstane, prohlásí se Králem severu, sjednotí rody seveřanů a vytáhne do boje proti Lanisterům. Chce pomstu a samostatnost.

Pěkně divoké, co? Střet králů (jak příhodný název pro druhý díl knihy, že?) se řeší různě – bitvami (třeba obrana Králova přístaviště) nebo zradou (duch probodávají Renlyho nebo Krvavá svatba v hodovní síni Freyů). Do toho pokračují zákulisní boje, které vyústí v tolik očekávanou smrt Joffreye.

Pomalu, ale jistě na cestě za pomstou

A dostáváme se ke třetímu dějovému plánu. Za mořem totiž žije Deanerys. To je ta mladičká, zprzněná princezna z rodu Targaryenů. Čistku po rebelii totiž přežila ona a její bratr Viserys. Oba jsou legitimními následníky královského rodu a oba chtějí zpět, aby znovu usedli na trůn. Ve vyhnanství je podporuje pár kupců, kteří věří, že se jim to jednou podaří a jim se investice bohatě vrátí. Jenže Viserys je podobný blázen jako jeho děda, což se mu vymstí a brzy umře rukou svého švagra khala Droga.

Z mocného rodu zůstane jen Daenerys. (Tehdy ještě nikdo nevěděl, co je Jon Sníh zač). Nicméně mladičké holce hrozí, že zůstane jen postelovou hračkou a rodičkou khalových potomků. Postupně si jej omotá kolem prstu, naučí se řeč Dothraků a pomaličku směřujte k tomu, aby v čele manželovy hordy divokých jezdců překročila moře a dobila zpět to, co jí právem patří.

Když už to vypadá dobře, khal Drogo umře. Daenerys zůstanou oči pro pláč a tři čerstvě vylíhlí draci, kteří se vyklubali, když si s vejci lehla na manželovu pohřební hranici.

Daenerys, nemotorní plazi a pár věrných začnou znovu šplhat po mocenském žebříčku. Princezna si sežene armádu, na své cestě k moři začne osvobozovat otroky a musí bojovat proti otrokářům, kterým se to zákonitě nelíbí. Zrovna tato příběhová část patří mezi ty nejnudnější. Nakonec se ale oklepe, sebere draky, lodě a armádu a konečně vypluje na západ.

Konečně finále!

Sedm let to trvalo a máme všechny velké (a přeživší) hráče na jednom kontinentu. Teď nehleďme na idiotské cestování postav z jednoho konce království na druhé během pár minut v sedmé sezóně. Důležité je, že se všechny stále nudnější a nezáživné příběhové linky konečně splétají dohromady.

Kvůli zuřivému boji o trůn Martin zabil prakticky dvě třetiny postav, které se objevily na začátku. Fajn, jenže pak měl sérii ukončit a nenatahovat ságu zbytečně dál pomocí druhosledových hrdinů, kteří jsou jen slabými odvary těch původních a nikoho už nezajímají.

Karty jsou však rozdané a nástin událostí osmé řady je tak jasný. Ostatně, polovinu jsme už viděli. Noční král za velmi dramatických a vizuálně velmi efektivních okolností překročil Zeď. Jeho armáda posílená o ledového draka postupně dochřestila až k Zimohradu, kde se odehrála jedna celoepizodní bitva.

Jak to dopadne?

Třetí díl osmé řady byl famózní, byť tonul ve tmě, až dění na obrazovce připomínalo spíš indické stínové divadlo. Proti neúnavným nemrtvým stanuly zubožené zbytky vojenských sil rodů Sedmi království, které vyčerpala mnohaletá válka všech proti všem. Jejich nadějí jsou čerství vojáci, jezdci a dva draci, které s sebou přivezla Daenerys, ale i tak to bylo málem málo. Možná hlavně proto, že nikdo ze scénáristů netušil, k čemu se používá hrad a nechal armády stanou na volném poli před hradbami.

Ale jinak byla třetí epizoda dějově vysoce přínosná. Vyřešila hned jednu celou příběhovou linku. Na první pohled dost humpolácky, ale ten závěr spravil chuť mnoha fanouškům. Ten showdown Nočního krále a Brana podmalovaný epickou hudbou byl opravdu legendární. Otázkou je, kdo usedne na Železný trůn? Stále máme ve hře šílenou, vínu holdující mrchu Cersei. Daenerys má na Sedm království docela pifku, protože zrada a vyvraždění celé její rodiny se jen tak nedá zapomenout.

Jon do toho má co říkat také, protože se ukáže, že to vůbec není bastard, ale vlastně legitimní potomek šíleného krále Aeryse II. To, že je Daenerys jeho teta, na konci sedmé epizody ještě ani jeden nevěděl, pročež si spolu vesele zasouložili. Martin ty incesty má docela rád, že? Jenže od té doby na sebe jen koukají a lítají na dracích. Nic ve zlém, ale to ve třetím Jak vycvičit draka dělají taky a je to mnohem větší zábava.

Přesto věřím, že bude osmá řada důstojné zakončení. Ve vší úctě k Georgi R. R. Martinovi, měli bychom se na jeho dílo měli podívat střízlivější optikou. Ano, napsal skvělé knihy, které však měly skončit po čtvrté, maximálně páté knize. Autor od roku 2011 nedopsal žádný další avizovaný díl. Stále delší a delší rozestupy dělící jednotlivé tituly ságy napovídají, že se otylý grafoman již vyčerpal a nyní žije v izolovaném světě vlastního přesvědčení, že to „někdy dopíše“.

Seriál se tak stane pravděpodobně jediným zdrojem, který nám přinese oficiální konec k sáze Píseň ledu a ohně. Martin totiž HBO prozradil, jak to má skončit a seriál se k tomuto konci má dobrat. Dozvíme se to 19. května, kdy HBO odvysílá poslední díl osmé řady. Já sázím na Jona, co vy?

Já sázím na Jona, co vy?

Reklama

Reklama

Mám rád fantastiku všeho druhu, ale opravdu s gustem si vychutnám dobrý horor, kyberpunk nebo oddechové akční sci-fi. Jelikož mám rád i publicistiku, stále mě baví psát recenze, reportáže i rozhovory. Doufám, že to někoho baví i číst… Nicméně jednou jsem už byl dokonce citovaný v diplomové práci jako zdroj!