Marian Marzi Zdvyhal je přední osobou české fantasy scény spojené s postavou Zaklínače a světem stvořeným Andrzejem Sapkowskim.
Fenomén Zaklínače se v České republice rozšířil ve formě gwintových kluboven sdružujících hráče této karetní hry a hlavně festivalu Blavicon, akce inspirovaná středověkem a světem Andrzeje Sapkowského, otevřená pro návštěvníky z celé Evropy.
24 hodin je obsahový formát, ve kterém se z perspektivy oslovené osoby text snažíme přiblížit čtenářům zajímavé a důležité osobnosti z oblasti fantastiky, které ne vždy stojí v záři reflektorů, ale zaslouží si být vidět. Jeden den života v práci a soukromí.
Jméno a příjmení: Marian Zdvyhal
Profese/povolání: Strojař, energetik, konstruktér/projektant
Pracovní poslání: Dělat práci, která mě baví a k něčemu je
Životní motto: Co už…
9:00 – Je sice víkend, ale je čas vstávat, i když tělo protestuje. Když už se vykopu z pelechu, podívám se, jestli je žena s prckem vzhůru. Nespí a oba hladoví.
Hupsnu do ledové sprchy (v létě se to daří, v zimě už moc ne), ta nakopne a hlavně probudí, a nachystám ženě snídani – malému musí zatím ještě stačit mlíko. Jdu se najíst k PC a prolítnu Facebook, jestli někdo něco nepotřebuje. Poslední dobou bych ty chaty zakázal, trávím tam nechutně hodně času vyřizováním věcí.
Teprve před měsícem jsme založili nový spolek Společenstvo Gwintu, z.s., který je zaměřen na sdružování a podporu zaklínačské komunity v ČR a jehož jsem byl zvolen předsedou.
Spolek nahrazuje již historický Gwint Klub, který vznikl kolem hraní karetní hry gwint ze Zaklínače 3 a přerostl až do největšího zaklínačského festivalu v Evropě jménem Blavicon. Po několika letech však bylo třeba vydat se trochu jiným směrem, takže tým lidí, který měl na starost velké akce, si založil spolek Con Morhen, aby mohl pokračovat v tom, co mu tak dobře jde.
Gwintové klubovny po celé republice, kde se scházíme s dalšími nadšenci nejen do Zaklínače a deskových her, jsme si převzali my a já blbec souhlasil, že to celé povedu. Ten start je trochu ostřejší, než jsem předpokládal. S dodatečnou porcí práce jsem samozřejmě počítal – spolkové klubovny, jejich vedení, akce spolku, sociální sítě atp…
To zakládání a utváření spolku jako takového ale přece jen žere spoustu času navíc. Založení jsme zvládli dobře, je však potřeba trochu upravit stanovy, svolat první valnou hromadu a mohlo by být hotovo, jenže například financování už je trochu oříšek, jelikož členství je zdarma.
Do toho dávám dohromady novou tvář karetní hry gwint, což beru jako svůj osobní projekt, a jsem nervózní, jestli se to povede. Právě dnes mě místo mé klasické inženýrské práce čeká celodenní šichta spočívající ve tvorbě vzhledu kartiček podle šablony od grafičky, abychom mohli karty pustit ven mezi lidi. Navíc ještě musím dopsat návod a dotazník pro testování. Za tři měsíce potřebujeme vydat verzi 2.0, aby se lidi mohli připravit na mistrovství gwintu na jaře 2024.
Nezbývá než se do toho pustit. Je to jen 400 karet, 5 frakcí a neutrální karty. Snad to půjde rychle.
10:00 – Žena mi přináší šéfa, že je nakrmen a má si odříhnout. Hodím si jej tedy na ramena a vyvoláváme krakena. Pod dvou minutách se ozve zařvání, které kdybych slyšel v noci v lese, tak už tasím stříbrný meč. Kraken je venku a můžeme do postýlky, kterou si dávám ke stolu, abych u toho mohl pracovat.
11:00 – Malý začíná být nervózní a žena si ho odnáší. Ideální stav, akorát jsem dodělal první frakci a píše mi místopředseda, že bychom měli udělat další příspěvek na sociální sítě – Instagram, Facebook a k tomu Discord, navíc řeším i vznik webových stránek.
Dali jsme si za cíl stát se zázemím pro všechny zaklínače a zaklínačky u nás a je třeba tomu věnovat patřičnou pozornost. Je také třeba ještě kontaktovat různé skupiny a dostat povědomí mezi lidi.
Není toho tedy málo a vůbec nepomáhá, že zrovna sociální sítě nepatří mezi méoblíbené činnosti. Facebook jsem si založil až na vysoké, když mi spolužáci nechtěli přeposílat přednášky, že jsou na facebookové skupině. Tehdy to všechno začalo jít do…
Do toho s grafičkou řeším ještě propagační materiály, s místopředsedou spolku zase další příspěvky na sociální sítě. Také je třeba zaplnit prázdné místo ve vedení pražské klubovny. Naše klubovny (Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, České Budějovice, Tábor, Liberec) si naštěstí řídí sami správci, takže pravidelné srazy a průběžné celoroční aktivity moc řešit nemusím. Naštěstí mám kolem sebe a v komunitě spoustu lidí, kteří mi se spoustou věcí pomáhají. Motivují mě tohle všechno dělat a já jsem za ně moc vděčný.
12:15 – Práce na kartách jde pomalu, to odbíhání k jiným tématům moc nepomáhá. Z táborské klubovny přicházejí dotazy ohledně nadcházející akce Podsvětí: Ofierská mise, kterou brzy pořádá Con Morhen. Pořád ale pracujeme ruku v ruce jako jedna parta.
No a na tuto zářijovou akci v Táboře plnou kostýmů a zaklínačské atmosféry si naši lidi vymysleli, že by tam chtěli hraní gwintu a turnaj v rámci larpu a že to zařídí. Zní to sice skvěle a jsem rád, že si to umí zařídit, ale kdo myslíte, že bude vymýšlet ten gwint?
13:00 – Veliký hlad prý trápí naši domácnost. Je tedy čas dát si pauzu a začít něco vařit. Kuchyň je u nás moje teritorium a s tímto jednoduchým úkolem si umím hravě poradit.
14:00 – Najezení jsme všichni a je čas na dalšího Krakena. Tentokrát je to i s tělními tekutinami, a tak je nutné převléct bodýčko. Prý by se do šéfa ještě něco vešlo, a tak se jde dokojit.
Vrátím se k PC a vzpomenu si, že příští týden je akce v Ostravě, kam nás přizvali, i když zatím nemáme ani fň. Osobně tam bohužel nebudu, takže připravuji balík věcí – zaklínačskou deskovku, nějaké svoje osobní rekvizity, propriety z naší klubovny atd., aby měli kluci aspoň něco na stánek a promo. Musím dotáhnout aspoň ty letáčky, a tak opět píšu grafičce.
Žena by si ráda odpočala, a tak si beru malého k sobě. Šéf je nějaký neklidný, takže si ho pokládám na stůl před sebe a snažím se ho uspat během práce.
17:30 – Zadařilo se a prcek prospal tři hodiny. Zvládl jsem udělat tři frakce, zbytek musí počkat do zítra. Dnes je totiž výjimečně sraz plzeňské klubovny na oslavu narozenin jednoho člena. Půjdu tedy předat šéfa a pomalu se začít chystat vyrazit. Osedlám Klepnu (koloběžku) a jdu se bavit. Žena nemůže, tak se musím snažit dvakrát víc!
18:00 – Plzeňská Díra aneb naše klubovna. Je to sklípek pod kavárnou, který jsme si zvelebili, a po otevření dveří se člověk nachází v zaklínačské krčmě s dobrou hudbou, pitím a přáteli.
Tyhle lidi já prostě miluju. Díky této komunitě jsem konečně opustil své introvertství a našel spoustu skvělých přátel i nejlepších kamarádů a parťáků. A to je pro mě důvod tohle celé vést, protože tahle komunita je prostě skvělá. Je čas dát si medovinu!
21:00 – Nálada se s hladinkou lahodného moku zpříjemňuje. Řešíme, kdo pojede na zářijové Podsvětí a kdo si co vezme, kdo si tam zase vyhodí z kopýtka a na co se lidi těší. Tahle kostýmovaná akce nabízí pro tyto lidi naprosto skvělou atmosférou a všichni se na ni těší.
Laťku navíc zvyšují komunitní skupiny jako elfové nebo nilfgaardská brigáda, kteří svými vyšperkovanými kostýmy a larpovým herectvím navozují realistickou atmosféru a motivují další lidi dělat si vlastní kostýmy a vytvářet postavy z tohoto světa.
00:00 – V Díře se to rozjíždí a dějí se všemožné věci, ale jak říkáme: “Co se stane v Díře, zůstane v Díře.” Já už jsem fakt mrtvej, a tak opouštím rozjetou párty a svou napasenou Klepnu osedlám směr domů.
00:30 – Doma se spí, a tak se opatrně odporoučím na svůj gauč v pracovně a vypínám – počítač i sebe.
