Je známo, že si J. K. Rowlingová ráda hraje se slovíčky. Obzvlášť si ve své sáze o mladém čaroději dala záležet na jménech. Ať už jsou to jména postav nebo míst, v devadesáti procentech případů se k nim váže nějaký zajímavý poznatek.
Nebudu se tak úplně zabývat názvy jako „Bradavice“ nebo „Prasinky“. Spíše se zaměřím na nomen omen záležitosti (když jméno odpovídá charakteru postavy), na různá pojítka s mytologií nebo „mudlovským světem“ a na slovní hříčky.
Ještě si dovolím upozornit, že čerpám z kanonických knih (1-7), proto tu nehledejte ani Fantastická zvířata, ani Prokleté dítě.
I přes veškerou snahu vzpomenout si na co nejvíce jmen, je více než pravděpodobné, že se do článku všechna nevejdou, že si na ně třeba vůbec nevzpomenu nebo nejsou tak zajímavá, aby stála za zmínku.
Kouzelné školy a Příčná ulice
O Bradavicích a Prasinkách už jsem psala v předchozím článku, ty tedy rozebírat nebudu.
Zaměřme se ale na názvy jiných škol – Krásnohůlek a Kruvalu. Krásnohůlky jsou doslovně přeloženým názvem Beauxbatons.
Co je na nich zajímavého? Inu, jedná se o vcelku hezkou propojenost jména a vlastnosti školy.
I když je to možná trochu povrchní, nikde v knížce se nepíše, že by do Krásnohůlek chodili oškliví mladí kouzelníci a čarodějky (nebo alespoň normálně vypadající). Všichni tamní studenti jsou popisováni jako krásní, a jak já ráda říkám, takoví lehce „na ozdobu“.
Na druhé straně máme Kruval, v anglickém originálu Durmstrang. Tady máme první zajímavost.
Rowlingová se totiž u tohoto názvu inspirovala německým literárním hnutím Sturm und Drang, v češtině známým jako „Bouře a vzdor“.
Možná vám něco řeknou jména jako Goethe a Shiller, kteří se v tomto hnutí angažovali. Rowlingová jen prohodila počáteční písmena a vytvořila název pro svou školu plnou rázných a disciplinovaných čarodějů.
Od škol odlehčíme a přesuneme se na Příčnou ulici. V originále Diagon Alley. V tomto případě jde o chytrou slovní hříčku a opět o hezký překlad. Když Diagon Alley řeknete rychleji za sebou, vznikne vám slovo „diagonally“, tedy „(úhlo)příčně“.
Rytíři Kulatého stolu, lasičky a králové
A máme tu rodinu Weasleyů. Když se řekne Weasleyovi, většina si na první dobrou vybaví rudovlasou rodinku. I to se odráží do jejich jména.
Jméno Weasley je nápadně podobné anglickému slovu pro lasici (která bývá zbarvená do hnědé až hnědooranžové barvy). A stejně jako lasičky, i Weasleyovi žijí v Doupěti (anglicky Burrow).
Jejich jednotlivá jména pak odkazují na legendu o Artušovi a rytířích Kulatého stolu, ale také na jména královská.
Asi nejnápadnější odkaz na artušovské legendy je vidno u Arthura, Ginny a Percyho Weasleyových. Arthur, jakožto sám Artuš, Ginny, jejíž celé jméno je Ginevra a Percy, tedy Percival.
Následují králové – Fred, Bill, George, Charlie a Ronald. Jména Fred, William, George a Charles jsou poměrně běžná šlechtická jména, která se objevují napříč anglickou historií v podobě králů a princů.
Ronald je mnohem staršího původu, vznikl pravděpodobně ze staroseverského Rögnvaldr. Regin znamená „rozhodnutí“ nebo „rada“, zatímco valdr se přeloží jako „panovník“.
Molly Weasleyová bohužel nejspíš nemá žádný zajímavý fakt k sobě. Snad jen název magické květiny Moly. O této zázračné květině se můžeme dočíst v Odyssee, kde jí Hermés daruje Odysseovi, aby ho ochránila před magií kouzelnice Kirké. Podobu této rostliny neznáme, snad to mohla být sněženka.
Když to shrneme, i když byli Weasleyovi chudá rodinka čistokrevných kouzelníků, měli alespoň šlechtická jména.
Potter zahrádkářem
Když už jsme je načali, chvíli u těch květin a bylin zůstaneme. V sérii o Harrym Potterovi jsou totiž mraky postav, které nesou jméno nějaké té kytičky.
Jejich charakteristiku pak můžeme najít i v květomluvě nebo herbářích, které se zabývají významem květin.
Asi nejznámější a nejvýraznější květinou celé série je lilie, kterou představuje Lily Potterová. Lilie je symbolem radosti, oddanosti, soucitu, nevinnosti a přátelství.
Následuje její sestra Petunie, která v květomluvě vyjadřuje vztek – tohle rozhodně nomen omen je, když si vybavíte, jaká teta Petunie vždycky byla (obzvlášť, když se někdo zmínil o Lily).
No a když už jsme u těch matek, neměli bychom zapomenout na Narcissu Malfoyovou. Tady můžeme vycházet hned ze dvou věcí – z řecké mytologie nebo z květiny narcisu, která se k řecké mytologii také velmi úzce váže.
Jméno můžeme odvodit od Narkissa (Narcis, Narkissos, Narcissus), do sebe zahleděného mladíka, který se tak kochal svou krásou v lesním jezírku, až se v něm utopil.
Jeho tělo se nikdy nenašlo, prý bylo bohy proměněno v žlutý květ narcisu. Narcis symbolizuje respekt, oddanost, ale také naději.
Když se podíváme do Bradavic do dob, kdy studoval Harry, několik jeho spolužáků a profesorů má také „okvětní“ jména.
Asi vás tedy nepřekvapí Levandule (Lavender) Brownová. Levandule symbolizují klid, cudnost a oddanost. Snad jediné, co by v tomto případě na Levanduli Brownovou sedělo je oddanost, kterou Ronovi prokazovala v Princi dvojí krve.
Dvojčata Padma a Parvati Patilovi mají rovněž květnatou historii. Parvati (nebo také Parvátí) je hinduistickou bohyní a manželkou boha Šivy, jehož sílu a moc ztělesňuje.
I když Parvati není vyloženě označení pro květinu, je často vyobrazována s květem lotusu. Tím se dostáváme k Padmě, jejíž jméno v sanskrtu doslova znamená Lotus.
Přesuneme se do Zmijozelu, kde se také nachází minimálně jeden student s květinovým jménem. Někoho možná překvapí, že oním studentem, respektive onou studentkou, je Pansy Parkinsonová.
Pansy je to totiž anglické označení pro violku/macešku. Maceška symbolizuje lidskou karmu a současně vše tragické, co nás v životě potká.
Je známé, že Rowlingová postavu Pansy Parkinsonové vytvořila podle skutečných dívek, které v životě potkala, a které se k ní a jejímu okolí chovaly přesně jako Pansy k ostatním bradavickým spolužákům.
Co se týče bradavických profesorů a jiných zaměstnanců, máme tu například Poppy Pomfreyovou. Poppy je v angličtině označení pro vlčí mák. Je to vcelku příhodné, když vezmeme v potaz, že mák se využíval v lékařství a madame Pomfreyová je bradavická lékouzelnice.
Asi není žádným překvapení, že i profesorka bylinkářství má co do činění s flórou.
Pomona je římská bohyně ovoce, ovocných stromů a sadařství. Prýtová (v originále Sprout) má pak jasný význam výhonku nebo klíčku.
Jako další jména stojí za zmínku Fleur Delacour, doslova Květina (královského) dvora, Vernon, jehož jméno ve starších dobách značí „místo pro olše“ (vern je označení pro olši, sufix –on pak indikuje místo).
Nesmíme zapomínat ani na Rose Weasleyovou, která má v sérii sice úplně miniaturní roli, ale za zmínku rozhodně stojí, vzhledem k tomu, že je její jméno tak výrazné.
V celé sérii se samozřejmě nachází mnohem více jmen s podobným významem, není však v mých silách vyjmenovat všechna.
Když nevíš, obrať se k vesmíru
Nejspíš nejočividnější jména v Harry Potterovi, která nesou význam, jsou ta vesmírná. Ta se v opravdu hojném počtu vyskytují především v rodině Blacků.
Samozřejmě, vesmírná tělesa jsou ve valném množství případů pojmenována podle starých mýtů a pověstí, avšak některá jména postav nemusí s těmito mýty korespondovat.
Proto berte následující příklady spíše jako zajímavé postřehy s komentáři než vyloženě za fakt, že příběhy všech mytologických figur byly stoprocentní předlohou pro stejnojmenné postavy v HP.
V některých případech je ta inspirace viditelná, teď se však soustředím na ta jména, která můžeme najít na jedné obloze, ne v několika různých svazcích mýtů z různých dob a různých koutů světa. O odkazy na mytologii si povíme následně.
Asi nejznámější je jméno Siriuse Blacka. Není žádným tajemstvím, že Sirius na sebe bere podobu velkého černého psa. To se samozřejmě odráží v jeho jméně – Black je anglické slovíčko pro černou, Sirius, též zvaná „Psí hvězda“, je nejjasnější hvězda nejen v souhvězdí Velkého psa, ale i na celé noční obloze.
Siriusův bratr Regulus má také svou hvězdu. Tato hvězda se nachází v souhvězdí Lva a je jeho nejjasnější. Co je ovšem zajímavé je, že latinské označení pro baziliška je právě regulus.
Zajímavá mi přijde především spojitost s postavou. Regulus Black držel rodinnou tradici a byl Moudrým kloboukem poslán do Zmijozelu, který má ve svém znaku hada (pojítko s baziliškem).
Ke sklonku života se ale zachoval vskutku hrdinsky a jeho činy by se daly připsat spíše nebelvírskému studentovi, tady tedy vidím spojitost se lvem.
Asi se nedozvíme, zda to tak Rowlingová opravdu zamýšlela, přijde mi to ale jako zajímavý postřeh, o který se s vámi ráda podělím.
Od Reguluse to ale ještě není vše. Jeho druhé jméno, tedy Arcturus, je jméno pro další vesmírný útvar, konkrétně pro nejjasnější hvězdu v souhvězdí Pastýře (a třetí nejjasnější hvězdu noční oblohy).
Ještě chvíli setrváme u rodiny Blackových, respektive Lestrangeových a Tonksových. Jméno Bellatrix je odvozeno od stejnojmenné hvězdy, jenž je třetí nejjasnější hvězdou souhvězdí Orion.
Jméno Bellatrix se pak dá z latiny přeložit jako „bojovnice“. Což opět, jak je u Rowlingové zvykem, k postavě sedí.
Nesmíme zapomenout na Andromedu Tonksovou (roz. Blackovou). Jméno je známé z řecké mytologie, později však bylo zvěčněno na noční obloze. Jedná se (nečekaně) o souhvězdí Andromeda, v níž se nachází spirální galaxie Andromeda.
V rodině Blackových můžeme nalézt ještě spoustu hvězdných jmen. Siriusův otec Orion (souhvězdí), dědeček Pollux (hvězda), Cassiopeia (souhvězdí), Cygnus (souhvězdí Labutě, cygnus = latisnky labuť), Alphard (hvězda) a mnoho dalších.
S Blackovými se samozřejmě pokrevně pojí i rodina Malfoyových. Narcissa sice nebyla pojmenována podle hvězdy nebo souhvězdí, její syn a vnuk však ano. Draco je latinským označením pro souhvězdí Draka, Scorpius zase pro označení Štíra.
Celé jméno Dracova syna však zní Scorpius Hyperion Malfoy. Hyperion, kromě mytologické postavy, je také měsíc planety Saturn.
Jméno Narcissina manžela Luciuse by pak mohlo odkazovat na Lucifera, jenž je znám pod jménem Jitřenka (mj. název pro planetu Venuši).
Lucius mimoto latinsky znamená světlo nebo světlý. A zajímavost o příjmení Malfoy – výraz pochází z francouzštiny, ve které se mal foi dá přeložit jako „špatná víra“.
Koho samozřejmě nesmíme vynechat – Lenku Láskorádovou. I když v češtině se její jméno nijak vesmírně nejeví, v angličtině, respektive latině, Luna označuje Měsíc (s malým i velkým „m“) a jmenuje se tak podle římské bohyně Měsíce – Luny (v řecké mytologii to pak byla Seléné).
Se jmény vesmírného původu se ještě neloučíme. Drahá „džejkej“ si opět trochu pohrála a svou profesorku astronomie nepojmenovala jinak než, světe div se, podle úkazů, které se objevují na noční obloze.
Aurora je anglickým označením pro polární záři, v římské mytologii je Aurora bohyní úsvitu. Sinistra je pak název hvězdy, která se nachází v souhvězdí Hadonoše.
A jako poslední jsem si nechala Meropu, Voldemortovu matku. Na její jméno se blíže podíváme u jmen převzatých z mytologie, každopádně Meropu můžeme spatřit i na noční obloze v souhvězdí Býka – je součástí otevřené hvězdokupy Plejád. Nezáří ale tak jasně, jako ostatní Plejády, proto je možné ji lehce přehlédnout.
Mytologie a víra kam se podíváš
Jak jsem již zmiňovala, hvězdy a vesmírná tělesa jsou často pojmenovávané po mýtických bytostech. Proto, abych se v některých případech neopakovala, zmíním jen ta jména, která nemají hvězdný ekvivalent a pokud ho mají, zmíním jen ta, která odpovídají mytologické charakteristice dané postavy. Rovnou tedy navážu na Meropu Gauntovou.
Příběh Meropé známe z řecké mytologie. Měla šest nesmrtelných sester, kterým se odedávna říkalo Plejády.
Meropé byla jediná smrtelnice mezi svými sestrami, navíc si za muže vzala smrtelníka (krále Sisyfa, který v podsvětí odvádí sisyfovskou práci).
Když ji bohové, stejně jako její sestry, proměnili v hvězdu, zářila vždy nejtemněji. Údajně se stydí za svou smrtelnost a za svého hříšného manžela.
Spojitost s Voldemortovou matkou je znatelná. Meropa Gauntová byla vždy zakřiknutá a stejně jako byla Meropé mezi svými nesmrtelnými sestrami smrtelná, byla i Meropa Gauntová mezi svými kouzelnickými příbuznými brána jako moták.
Nehledě na to, že se před svou rodinou styděla za to, že se provdala za prostého mudlu/smrtelníka.
Jméno jejího bratra, Morfina Gaunta, je trochu oříšek. První věc, která nás v souvislosti s mytologií může napadnout, je bůh snů Morfeus.
Podle něj Friedrich Sertürner pojmenoval alkaloid morphium, následně tedy morfin (přípona -in se jednotně používá při vytváření názvů alkaloidů). Postava Morfina Gaunta představuje naprostý opak svého jména. Morfin rozhodně nebyl klidný člověk, naopak.
Často se uchyloval k násilí a díky incestním vztahům v rodině Gauntových (aby drželi co nejčistší kouzelnickou rodovou linii) byl zdegenerovaný. Jediné pojítko, které vidím v souvislosti s morfiem je to, že Morfin na mne z popisu Rowlingové působí jako narkoman s abstinenčními příznaky.
Když už jsme u sourozeneckých vztahů, za zmínku rozhodně stojí Ariana Brumbálová. Její jméno se dá odvodit od Ariadné, dcery krále Mínoa, která pomohla Théseovi z labyrintu.
Jméno Ariadné se pak do latiny přetvořilo jako Ariana, přičemž významem znamená doslova „nejsvětější“.
Velmi zajímavé je také jméno vlkodlaka Fenrira Šedohřbeta. Od řecké a římské mytologie se tentokrát trochu vzdálíme, protože jméno Fenrir známe z mytologie severské. Fenrir (nebo také Fenrisulfr) je synem boha Lokiho a obryně Angrbody, jenž má podobu obrovského vlka.
Než se dostaneme k hlavním postavám, uveďme si ještě pár příkladů na postavách vedlejších. Začněme třeba všemi milovaným Argusem Filchem.
Argus Filch je známý tím, že vždycky během okamžiku dofuní na místo, kde se stala nějaká neplecha. Dalo by se říct, že má oči všude (samozřejmě i díky paní Norrisové).
Přesně z toho důvodu se jmenuje tak, jak se jmenuje. Argus je totiž v řecké mytologii stooký pastýř hlídající Diovu milenku Ió (která byla zakletá v krávu). Přezdívalo se mu také Vševidoucí.
Celkově vzato se spousta jmen bradavických zaměstnanců pojí k mýtům a legendám. Výjimkou není ani Harryho první učitel Obrany proti černé magii, Quirinus Quirell.
Jméno Quirinus je spojováno s římským bohem vrat, dveří, začátků a konců Janem (Janus Quirinus). Tento bůh je vyobrazován se dvěma tvářemi, které má i bradavický profesor – jedna je jeho vlastní, druhá je Voldemortova.
Jako další můžeme jmenovat Alastora Moodyho. Alastorů je (nejen) v řecké mytologii několik. Asi nejznámějším (a nejvýstižnějším) výkladem jména budiž Diův „básnický přívlastek“ Alastor.
Tento epiteton poukazuje na Diovu úlohu mstitele („co si budem“, Moody si vychutnával pomstu na Smrtijedech).
Asi nejužší spojení postavy s mytologickým protějškem má v sáze o Harrym Potterovi profesorka SybillaTrelawneyová. Její jmenovkyně Sibyla je známá jako starověká věštkyně, případně označuje i skupinu věštkyň tohoto jména.
Profesorka se v knihách často pyšní tím, že je potomkem slavné Kassandry Trelawneyové. Kassandra byla v řecké mytologii dcerou Hekabé a trojského krále Priama, mimo jiné byla také významnou věštkyní. Takže jak jinak by se měla profesorka jasnovidectví jmenovat než po některé z bájných věštkyň?
Ani ředitelka nebelvírské koleje se nevyhnula mytologickým kořenům ve jméně. Minerva je římskou bohyní řemesel, umění, ale především moudrosti a války (respektive válečné strategie). Je římským ekvivalentem pro Athénu. I zde je náznak provázanosti. Když chtěl Moudrý klobouk zařadit profesorku McGonagallovou do jedné z kolejí, trvalo mu pět a půl minuty než jí nakonec poslal do Nebelvíru a ne do Havraspáru.
Je všeobecně známo, že Havraspár je kolej moudrosti, zatímco Nebelvír je znám svou odvahou a nebojácností. Minerva tedy oplývala stejnými vlastnostmi, které byly přiřazovány její římské jmenovkyni.
Možná vás překvapí, že i Hermiona má svou podobu v mytologii. A to hned v několika případech. Můžeme se bavit o Hermioné, dceři Heleny Trojské a krále Meneláa. Hermiona ale také může být ženským ekvivalentem pro řeckého boha Herma.
Ten je kromě svého šibalství známý i svou výmluvností, vychytralostí, vynalézavostí a celkově svou intelektuální aktivitou.
Což k Hermioně opět pasuje (i když se těm „negativním“ Hermovým stránkám vcelku zdařile vyhnula). Hermionu také můžeme najít v Zimní pohádce od Williama Shakespeara – sama Rowlingová přiznala, že jméno Hermiony vybrala odtud, protože mezi dívčími jmény bylo jedinečné.
Mimochodem, její příjmení Granger je shodné s postavou z Bradburyho 451°Fahrenheita. Mezi těmi, kteří si pamatovali části knih, byl také jeden Granger. Náhoda?
Opomenout nesmím ani Harryho věrnou sovu Hedviku. Jméno Hedvika v severogermánských jazycích znamená válečnice. Byť o Hedvičině soví odvaze nemám pochybnosti, lépe mi její jméno zní v souvislosti s Hedvikou Slezskou, patronkou sirotků. Hedvika mnohokrát Harrymu pomohla a byla pro něj jakýmsi symbolem naděje.
Výjimkou není ani Voldemortův mazlíček Nagini.
Její jméno můžeme odvodit z indické mytologie od polobožských bytostí, jenž měly tvář člověka, avšak tělo mělo podobu těla indické kobry. Těmto bytostem se říkalo Nágy. Schválně, kdo si pamatuje Nágy z Heroes of Might and Magic III?
Jako třešničku na tomto mytologickém dortu jsem si nechala Remuse Lupina.
Zakladatelé Říma, bratři Romulus a Remus, byli jako miminka vhozeni do řeky Tibery. Odtud je zachránila vlčice, která se o ně starala a kojila.
Tím se jméno Remus poprvé protkalo s obrazem vlka. S vlky ovšem souvisí i příjmení Lupin, které ve většině evropských jazyků znamená divoký nebo vlčí, případně můžeme vycházet i z latinského slova lupus, v překladu vlk. A opět navrácení ke hvězdám – je i stejnojmenné souhvězdí Vlka.
Další neopomenutelná jména
Pokud jste dočetli článek až jsem, děkuji za vaší trpělivost. Zbývá už jen pár jmen, na která se chci zaměřit. Mezi nimi je samozřejmě i v minulém článku zmiňovaný Albus Percival Wulfric Brian Brumbál. Vezměme si to popořadě.
Albus znamená v latině bílý, což se může pojit jak k jeho plnovousu, tak k jeho magii. Již zmiňovaný Percival byl rytířským hrdinou v hledání Svatého Grálu.
Jméno Wulfric k sobě váže velice zajímavou historii. Wulfric je anglosaského původu a doslova znamená „vlčí síla“. Je také velice podobné jinému jménu, které se dá (zhruba) přeložit jako „mocný vlkomedvěd“.
Nemluvím o jiném než o Beowulfovi.
A tady se věci stávají zajímavými. V příběhu o Beowulfovi totiž tento hrdina zabije příšeru Grendela. Jméno Grendel je pak nápadně podobné příjmení Brumbálova dávného soka – Gellertu Grindelwaldovi. Brian je jméno legendárního irského krále a hrdiny, jenž zahnal Vikingy. No a nakonec Brumbál. Ve staré češtině je Brumbál, stejně jako ve starší angličtině Dumbledore, označením pro huňatého bzučivého čmeláka. Pro podtržení významu jména si Brumbál v knížkách často bzučí/brouká.
Když už jsme u velkých jmen, zaměřme se teď na samotného Jindru Hrnčíře. Harry je středoanglickou (střední angličtina = vývojová fáze angličtiny užívaná mezi 11. a 16. stoletím) podobou jména Henry, které se do angličtiny dostalo z germánského jména Heinrich. Heim je výrazem pro domov, rich pak pro vládce.
Harryho jméno však nejčastěji bývá spojováno se jménem Harold, jehož je zdrobnělinou. Harold je odvozen od staroanglického jména Hereweald = vojevůdce. A vzhledem k tomu, že Harry v podstatě vede kouzelníky do války proti Voldemortovi, je jeho jméno celkem trefné.
Když už jsme ho zmínili, zůstaňme tedy u Toma Raddlea. Na jeho „civilním“ jméně nic tak zajímavého není, snad kromě toho, že když se přehází písmenka, vznikne nám ze jména Tom Rojvol Raddle Já, Lord Voldemort (v angličtině Tom Marvolo Riddle = I am Lord Voldemort).
Jeho přízvisko však není jen chytrým anagramem, má i svůj význam.
Vol de mort se dá z francouzštiny přeložit jako let/únik před smrtí nebo jako krádež smrti.
Pakliže vezmeme v potaz Voldemortovu snahu učinit se nesmrtelným, jeho jméno je krásným nomen omen příkladem.
Poslední dvě jména, která mi přijdou zajímavá, patří Severusi Snapeovi a Xenovi Láskorádovi. Příjmení SnapeRowlingová převzala z názvu stejnojmenné vesničky v Suffolku. Jméno Severus pak mohla odvodit od Severus Road, která se nachází v Clapham Junction, kde Rowlingová bydlela v době, kdy psala první knížku.
A jako poslední tu je Xenophilius Láskorád. Xenophilius je rozhodně výstřední postava, která se vyžívá ve zvláštních věcech.
Přesně to znamená i jeho jméno. Miluje vše, co se ostatním jeví jako cizí, divné nebo nenormální. Příjmení Láskorád to pak všechno jen hezky podtrhuje.
Článek je obsáhlý a přesto jsem nedokázala zahrnout všechna jména. Na některá jsem si nevzpomněla, na jiná nezbylo místo a některá byla jednoduše nezajímavá. Pokud jste dočetli až jsem, máte můj plný obdiv a vděk.
A pokud si myslíte, že jsem trochu ujetá na Harryho Pottera, když sepíšu tohle, dovolte mi ocitovat Lenku Láskorádovou: „You’re just as sane as I am.“ Merlin s vámi!
