Harry Potter a Prokleté dítě: Speciální vydání pracovního scénáře – J.K. Rowlingová, John Tiffany, Jack Thorne

Geny Harryho Pottera se nezapřou, byť se zprvu zdá, že jeho syn Albus Severus se vůbec nepotatil. Spolu se snahou zbavit se nálepky „Potter“ sledujeme jeho osud a prožíváme tak nové, poněkud nečekané, momenty v kouzelnickém světě. Na námět příběhu J.K Rowlingové tak vzniká divadelní hra, jejíž scénář vyšel i v knižní podobě jako Harry Potter a Prokleté dítě.

Harry Potter a Prokleté dítě: Speciální vydání pracovního scénáře – J.K. Rowlingová, John Tiffany, Jack Thorne obálka Celý příběh začíná tam, kde kdysi skončil – na nástupišti 9 ¾ před odjezdem vlaku do Bradavic. Tady se Harryho rodina loučí s Jamesem a Albusem, který jede do Bradavic poprvé a je z toho značně nervózní. Bojí se totiž, že se dostane do Zmijozelu, jeho o rok starší bratr James si z něj navíc neustále utahuje. Harry si ho bere stranou a vysvětluje mu, proč na Zmijozelu není nic špatného. Trochu klidnější Albus nastoupí do Bradavického expresu společně se svou sestřenicí Rose, dcerou Hermiony Grangerové a Rona Weasleyho.

Ve vlaku si Albus nachází kamaráda – Scorpiuse Malfoye. Spolu se dostanou do Zmijozelu. I když je Albus rád, že má kamaráda, všichni se mu začnou posmívat a stranit se ho. Po otci nemá nadání ani na kouzla, ani na famfrpál. A ještě se dostal do Zmijozelu! V rychlých skocích sledujeme jeho trápení nejen ve škole, ale i s otcem, který je přeci jen trochu zklamaný a k Albusovi se kvůli jeho jinakosti nemůže přiblížit. Vše se mění, když Harryho v předvečer Albusova nástupu do čtvrtého ročníku navštíví Amos Diggory s žádostí, aby se ministerstvo vrátilo zpět v čase a zabránilo Cedrikově smrti. Albus celý rozhovor uslyší a setká se s charismatickou Delphi Diggoryovou – neteří Amose a sestřenicí Cedrika.

Od té chvíle to jde ráz na ráz, přes útěk z vlaku a krádeži ilegálního obraceče času přímo z pracovny ministryně kouzel, k několika skokům v čase, kdy se Albus a Scorpius snaží zachránit Cedrika, a přitom nezpůsobit malér v budoucnosti. To se jim ale ne vždy podaří, a tak musí znovu zpět v čase napravit své chyby. Celý děj vrcholí, kdy už se zdá, že je vše dáno do pořádku. V tu chvíli ovšem vyjde najevo, kdo je pravý potomek lorda Voldemorta a co má za lubem. Albus a Scorpius se tak znovu ocitnou v minulosti, kde musí zabránit jakékoli její změně.

Postavy mimo zajeté koleje, které zapomínají na své další děti

I když děj díky formě scénáře rychle ubíhá a zápletka je vcelku zajímavá, celé dílo působí spíš dojmem fan fiction, které Rowlingová akorát dala vale. Celý příběh je neskutečně hektický právě kvůli neustálým skokům v čase, spíše tedy skokům do alternativních realit. Sama Rowlingová uznala, že zavedení obraceče času do kanonické série jí přivedlo spoustu problémů, proto se v pátém díle rozhodla na Odboru záhad všechny zničit. Tohle dílo je vystaveno jen na tom!

Co se týče postav, přišly mi neskutečně ploché a vytržené z jejich charakteristických rysů. Ron ztratil svůj kousavý smysl pro humor a je z něj jen trapný strýček s ještě trapnějšími vtípky. Hermiona už nikoho nepoučuje, protože dosáhla svého a je z ní spíše namyšlená čtyřicátnice. Draco zůstal víceméně stejný, jen si ho víc dobírají kvůli jeho vlasům. Ginny už není ta holka, co by všem nakopala zadky, ale usedlá čtyřicátnice, co by Harrymu prominula i vraždu vlastních dětí.

Postavy se kromě Albuse a Scorpiuse nijak nevyvíjí, a ti se vyvinou, až když se usmíří se svými otci. A právě rodiče Harry a Ginny, jak se zdá, úplně zapomínají na to, že mají i jiné děti než jen Albuse. Jamese s malou Lily uvidíme jen párkrát, ale pak jako by se po nich slehla zem.  I když emocí je tam přehršel, postavy jsou prostě ploché a celé to vyzní jako neskutečně patetické klišé.

Zápletka i děj by byly dobré, ALE. Děj je pro čtenáře příliš hektický. Je to sice psané pro divadlo, ale některé pasáže jsou prostě nepředstavitelné, jak by byly zakomponovány do hry s tolika efekty. Pokud si ale dokážete představit, jak by to mohlo vypadat na jevišti, je to rozhodně plus a určitě to i podle recenzí na londýnské představení je dechberoucí zážitek. Pro čtenáře, co na divadlo a dramata není zvyklý, to však může být trochu oříšek.

Rodiče jako Deus ex machina a hororová paní s vozíčkem

V příběhu se mimo jiné nachází spoustu wtf momentů a nečekaných překvapení, přičemž některá se skalním fanouškem HP mohou dost zamávat. Zmínit můžeme třeba fakt, že Voldemort má dítě nebo třeba to, že paní s vozíčkem z vlaku, který jede do Bradavic, má místo rukou bodce a jakmile se jí někdo snaží z vlaku předčasně vystoupit, promění se v psychopata, který člověka zastaví, i kdyby ho do Bradavic měla dovézt přišpendleného na střeše tím jejím bodcem místo ruky.

Do všeho se samozřejmě pletou Albusovi rodiče a Scorpiův táta Draco, stejně jako Hermiona s Ronem a částečně i profesorkou McGonagallovou. V samotném vrcholu děje, kdy se situace pomalu mění v bezvýchodnou a chlapci jsou uvězněni v minulosti bez šance na návrat, tak rodiče působí jako deus ex machina, tedy nadpřirozená moc seslaná na scénu, aby vše vyřešila. Opět trocha patetičnosti, ale malé plus za dodržení struktury antického dramatu.

Minimální podíl Rowlingové je poznat

Jak už bylo zmíněno, celý scénář působí dojmem oficiální fan fiction, který vůbec nezapadá do kontextu předchozích knih. John Tiffany i Jack Thorne se spolu s J.K. Rowlingovou podíleli na námětu, scénář pak napsal Jack Thorne. Ten tvoří nejen pro divadlo, ale i film, televizi a rozhlas. Podílel se například na seriálu Skins nebo Shameless.V roce 2012 získal ceny BAFTA za nejlepší dramatický seriál (The Fades) a nejlepší minisérii (Taková je Anglie ´88). V roce 2016 pak získal znovu dvě ceny BAFTA, tentokrát za nejlepší drama (Don’t take my baby) a za nejlepší minisérii (Taková je Anglie ´90).

John Tiffany jako režisér pracoval sedm let pro skotské Národní divadlo, režíroval také představení na Broadwayi a za režírování inscenace Black Watch vyhrál hned čtyři Olivierovy ceny. Kromě toho se může pyšnit také dvěma oceněními Tony. Mezi jeho známé inscenace patří například Macbeth, kterého kromě skotského Národního divadla prezentoval také na Broadwayi, dále třeba Peter Pan, Lorcův Dům Bernardy Alby. Kromě toho byl i režisérem Royal Court Theatre.

Samotná J.K. Rowlingová pak měla jen malou účast na tvoření. Kromě spolupráce na návrhu a propůjčení svého jména a postav z originální série Prokletému dítěti příliš nedala. Bohužel je to pak na scénáři hodně znát, a pokud to porovnáme třeba se scénářem k Fantastickým zvířatům, je rozdíl opravdu markantní. Jelikož je Prokleté dítě uváděno jako oficiální pokračování, je trochu škoda, že se na něm Rowlingová nepodílela více.

Co se týče překladu, český překladatel odvedl více než dobrou práci. Drobné odbočky od originálních překladů bratřích Medkových (hlavně překlady kouzelnických sladkostí) se dají prominout a neznalý (nebo nepozorný) čtenář, který nebazíruje na detailech, by si jich pravděpodobně ani nevšiml. U některých překládaných jmen to sice taky trochu skřípalo, ale jinak není co vytknout. Oči po českém překladu knížky klouzaly jako nůž po zmrzlém másle.

Celá obálka si pohrává s myšlenkou Zlatonky. Okřídlené hnízdo, v němž sedí dítě by mohlo symbolizovat Albuse jako kukaččí mládě, který svou jinakostí do rodiny úspěšných a slavných Potterových prostě nezapadá. Právě za touto zlatavou obálkou stojí Duncan Spilling, který vytvořil například obálku i k románu Clare Mackintosh I see you. Obálka Prokletého dítěte v češtině je stejná jako v anglickém originále.

Než si přečtete Prokleté dítě

Než si přečtete Prokleté dítě, je nutné si přečíst kompletní ságu Harryho Pottera, abyste se orientovali v událostech a chápali kontext. To je vcelku logické. Pro fanoušky pak doporučuji obrnit nervy a příliš neočekávat: snažte se to brát s nadhledem, jako když čtete fan fiction. Potom se vám to možná bude líbit víc. Čtenář pak také musí myslet na to, že je to scénář pro divadlo, na to by neměl zapomínat. Dobré je si to v hlavě představit jako hru na jevišti. Může se stát, že spojením scénáře a vaší fantazie budete z knihy nadšení. O to víc, pokud budete mít možnost se na hru dostat.

Závěrečné hodnocení

I když mělo celé dílo velký potenciál, přijde mi, že se z toho dalo vymámit víc. Stačilo by jen, kdyby se Rowlingová zapojila i do psaní scénáře než jen do námětu. Divadelní hru jako takovou nedokáži hodnotit a hodnocení by možná bylo jiné, kdybych ji viděla. Jako čtenář jsem ale příliš spokojená nebyla, i když se kniha díky formě scénáře čte rychle, kvůli výše i níže zmíněným negativům mi kniha tak dobrá nepřišla.

Harry Potter a Prokleté dítě: Speciální vydání pracovního scénáře – J.K. Rowlingová, John Tiffany, Jack Thorne

Vydal: Nakladatelství Albatros 2016

Překlad: Petr Eliáš

Obálka: Duncan Spilling

Počet stran: 431 / pevná vazba

Cena: 499 Kč


Reklama

Jako malá jsem porazila Lorda Voldemorta a pomohla Frodovi zničit prsten. Odmala jsem ve společnosti knih a odmala jsem ve společnosti fantasy. V knihách kromě ponaučení a útěku od reality ráda hledám různé detaily, ve kterých se moc ráda pitvám. Ještě raději je ale pitvám s někým. Nepoučitelný snílek, ambiciózní lenoch a v přední řadě mudla, co si rád čte o magických světech.