Tak jsme se dočkali. Rok se chýlí ke konci a fantastika opět ovládla filmové plátna a nyní i televizní obrazovky. V případě Star Wars to končí spíš pořádným masakrem a nezbývá nám než doufat, že Zaklínač spasí naše duše fanoušků. A po první epizodě to vypadá, že by skutečně mohl…
Kritická očekávání a předsudky
Seriál je od počátku sledován ostrým okem nejednoho fanouška knih, her nebo fantastiky obecně. Koneckonců, navzdory popularitě žánru, filmová produkce nám stále nenabízí dostatek fantasy, rozhodně ne mimo žánr young adult, kde se supernaturální romance pořád šíří jako virus.
O to vyhrocenější jsou očekávání, požadavky a obavy mainstreamu chtivého pořádného epického zážitku. Zkusme ovšem trochu poodstroupit a podívat se objektivizujícím pohledem na to, co nám předvádí a slibuje první epizoda… A jen s minminálními, neurčitými spoilery!
Stručně a rychle: je to dobré. Můžeme si oddechnout, není to katastrofa, některé věci se fakt povedly. Čistý úspěch to ale není.
Propojení seriálu s knihami
Scenáristický přístup je jasný už po krátké chvíli: vypadá to, že tvůrci se rozhodli zpracovat především románovou ságu a do ní postupně vložit povídky, které původně ději ságy předcházejí. Implementace je to kompaktní, funkční a zatím to nepůsobí, že by to výrazně poškozovalo logiku vyprávění. Naopak se příběh výborně rozdělil na dvě hlavní linky – linka Ciri a linka Geralta – Ciri startuje velký epický příběh plný válek mezi královstvími a drama o osudu celého světa, zatímco Geralt se pohybuje v „mikrokosmických“ měřítkách a prezentuje na osobní rovině hlavní témata celého zaklínačského světa: morální kocovinu a zhnusení z lidské společnosti.
Spousta prvků ovšem vrže a nedoléhá úplně na čisto. Alespoň v literární rovině Zaklínač vždycky obsahoval pořádnou porci jakéhosi „chlapského“ patosu, ten ovšem v seriálové verzi eskaloval až do závratných výšin kýče. Tvůrci vás nenechají si nic domyslet a nejenže vám všechno musí říct na přímo, oni vám to musí říct ke všemu tak dvakrát třikrát.
Technicky vzato to funguje – zbojnice Renfri nejdřív působí jako oběť svého životního příběhu, ale jakmile nevědomky cituje záporácké fráze čaroděje Stregobora, ukazuje se, že není o nic lepší, a analogie je vystavěna perfektně, podle příručky. Prakticky ovšem každá druhá postava řekne „destiny“ asi třikrát za rozhovor.
Stejně bychom se mohli kriticky zamýšlet nad vpádem císařství Nilfgaard do království Cintra. Bitva samotná rozhodně není vrcholem filmařského umu, komparz je povážlivě malý. Pojmenované postavy ve víru bitvy samozřejmě nenosí přilby, abychom je poznali, a když někdo bez přílby umře s šípem v hlavě, další si přilbu pro jistotu hned sundá.
Chce-li někdo prožívat dramatický moment v bitvě tělo na tělo, prostor samozřejmě dostane. To už jsou běžné devizy filmového vyprávění, nemusí být vnímány jako chyba sama o sobě, nepřestávají být ovšem palčivými nedostatky v integritě logiky příběhu.
Z bitvy se také rovnou přesuneme do dobývání hlavního města – a hlavní město není ani obléháno. Bitva byla prohrána, takže město padne a je to. Pád království jako proces není pro děj důležitý, důležité jsou jen konsekvence, které to přináší. I tak to ovšem mohlo proběhnout výrazně… promyšleněji.
Filmová mluva a efekty
Filmová řeč a řemeslo zkrátka všechno přebíjí. Kamenuje dav někoho? Jasně, hodíme pár kamenů, ale pak rychle přestaneme, aby postavy mohly dokončit rozhovor a dál už jenom pokřikujeme. Zabijí jezdce na koni, který má v náručí malou dívku?
Ok, dívka se tváří vyděšeně, ale sebere se a rychle utíká pryč. Dokonce ani nehyperventiluje, sakra! Právě byla v náručí mrtvoly někoho, koho znala celý život a bez koho se ocitá sama a napospas vojáků uprostřed bitvy! Ale ne, emoce zobrazíme esteticky a nenecháme jimi zpomalit děj.
Vizuálně se také setkáváme s jistou mírou kontroverze. Efekty jsou výrazně CGI, nesnaží se samy sebe nějak zamaskovat a rozpočet očividně nebyl ani zdaleka tak vysoký, jak hype napovídal. S trochou štěstí je to ze strany Netflixu jen opatrnost a s úspěchem první série snad do dalších nasypou podstatně více zlaťáků.
Zmíněná bitva tedy také působila spíš jako efektivnější larp a jen tak na okraj, jop, nilfgaardské zbroje POŘÁD vypadají OPRAVDU HROZNĚ. Na druhou stranu kostýmy a vizuální stylizace nejsou nejhorší, připadá mi, že vytvářejí spojnici mezi vizuálem her a popisem v knihách.
Já vím, právě jsem si jednu stránku jen stěžoval, jak je to celé špatně, ovšem je třeba říct, že to celé pořád tak nějak funguje. I když je to místy hrozný kýč, nehraje si to na nic víc a prvky kýče tam nejsou jako pěst na oko. Navíc je to pořád dobře udělaný kýč, a to se taky počítá jako plus.
Geralt z Rivie
Cavillův Geralt je nakonec jednoznačné plus. Vzhledem a celkovým dojmem se blíží především hrám, hláškami a celkovým chováním zase knihám (nakolik si jen pamatuju a nakolik lze říci po prvním dílu). Cavill nebyl nikdy dobrý herec, s dobrým vedením režiséra ze sebe vydal nanejvýš průměrný výkon a tady očividně bůhvíjaké vedení neměl, na svou úlohu ovšem stačí. Zaujímá tu správnou pózu a mluví tím správným hlasem (třebaže temně a drsnácky říká i to, že už jedl zvěřinu, jako vážně).
Co mu ovšem slouží ke cti ze všeho nejvíc, jsou souboje. Geralt je v této verzi pořádný kus chlapa, jeho postavě je přizpůsobená celková choreografie. Je rychlý, je mrštný, ale zároveň je býk a má od pohledu sílu za dva a patřičně ji využívá.
Třebaže literární předloha jej popisovala jako štíhlého, možná akrobatičtějšího bojovníka, tvůrcům patří obrovské plus za to, že si uvědomili, jak Henry Cavill vypadá a nesnaží se jej uvrtat do stylu, který by k němu fyzicky nepasoval (opačný příklad nejostentativněji nabízí Nick Frost v Into the badlands). Takže ano, líbí, uspěli, Cavill je ten správný Geralt. Snad mu to vydrží.
Ostatní herecké výkony také oscilují. Většina se pohybuje na hraně funkčního průměru a podprůměru, tuhle ale třeba vykoukne Ciri, jejíž herečka má přirozené charisma a potřebovala by jen víc prostoru a kapku lepší scénář.
Pořád mám ovšem pochybnosti, nakolik je tahle křehce vypadající květina schopna připravit se na osobnostní přerod, který jí chystá knižní sága.
Jako další vyčnívá taky Lars Mikkelsen v roli výrazně temnějšího čaroděje Stregobora, který sice hraje pořád stejně, mluví všechny své postavy stejným hlasem a stejnou dikcí, ale komu by to vadilo, vzhledem k tomu, že je naprosto úžasný, co?
Je to dobré
Závěrem bychom to mohli shrnout asi takhle: seriál můžeme rozebírat donekonečna, projet to scénu po scéně a všude najít asi deset chyb, které můžeme nemilosrdně bez ustání vyčítat.
Na druhou stranu to přes to přese všechno je pořád nadupaný spektákl, co nás posadí na zadek, pokud u toho vypneme a necháme se přenést do světa, kde ty nejhorší potvory mají jen dvě ruce a dvě nohy – a jednu hlavu vymyslet to nejhorší zlo na světě (třeba Star Wars epizody osm a devět, ehm, ehm).
Witcher (recenze první epizody)
Produkce: Lauren Schmidt Hissrich
Hudba: Sonya Belousova, Giona Ostinelli
Distributor: Netflix
Hrají: Henry Cavill, Freya Allan, Anya Chalotra, Jodhi May, Björn Hlynur Haraldsson a další
