Strašidelné příběhy fascinovaly lidstvo od nepaměti. Vždyť i staré pohádky, které se předávaly budoucím generacím jen vyprávěním jsou celkem děsivé historky, kde se vyřezávají srdce na důkaz zabití nevlastní dcery, dívky si uřezávají palce a hoblují paty, aby se vešly do bot a vlci žerou rodiny, jak na běžícím pásu. Noční Můry z Temnot jako kniha jsou také úspěšnou sbírkou těchto příběhů. Podaří se zabodovat i filmovému zpracování nebo půjde jen o další zapomenutelný pokus o pořádný horor?
Nekonečný Halloween
Halloween je oblíbený americký svátek, který si na konci října užívají především děti, které se v kostýmech vyrojí do ulic a pod pohrůžkou nevinných lumpáren ze svých sousedů mámí sladkosti známou rýmovačkou Trick or treat (Překládáno jako Koledu nebo něco provedu…ehm).
Tři outsideři Stella, August a Chuck chodí do deváté třídy a jakožto dospívající teenageři se chystají na svoji poslední noční výpravu. Mimo to chtějí konečně zatopit frajírkovi Tommymu, který je klasicky sportovec s moderním hárem oddávající se ve volných chvilkách lehké šikaně a navíc je čerstvý rekrut do války ve Vietnamu, náš příběh se totiž odehrává v roce 1968. Naše titulní trojice se pomstí, ale to na ně vrhne hněv nejen Tommyho, ale i celé jeho party, a tak se dávají na útěk, kdy je zachrání mexický mládenec Ramón, který se stává čtvrtým hlavním hrdinou.
Společně se vydávají do “strašidelného domu” protože je Halloween a je potřeba ho pořádně oslavit. V tomhle domě prý žila zavřená Sarah, držená v zajetí vlastní rodinou, protože byla něčím jiná. Děti ovšem vždy chtěli znát tajemství a tak do domu tajně chodily a Sarah jim skryta ve zdech domu vyprávěla příběhy. Děti pak umíraly. Stella s přáteli mají strašidelné historky rádi a dům prozkoumávají. Po sérii více či méně divných události nachází knihu příběhů ve skrytém pokoji Sarah. Ale přesto, že je Sarah mrtvá, tak její zlo nezemřelo a žije dál právě na stránkách této knihy.
Každou noc se do knihy napíše jakoby kouzlem nový příběh psaný krví. A všichni, kdo byli osudného večera v domě, se stávají jeden po druhém hrdiny těchto strašidelných příběhů, které Sarah vypráví ze záhrobí a dál tak pokračuje ve svém strašlivém díle. Aby se Stella zachránila, snaží se zjistit pravdu o tom, jak a proč Sarah zemřela, tajemství je ovšem pohřbeno hluboko, podzimní dny jsou krátké a každou noc do knihy přibude jeden smrtící příběh pro jednoho opovážlivce.
Moderní horor nebo laciná lekačka?
První, co spousty diváků zaujalo, bylo jméno Guillermo del Toro, který se podílel nejen jako producent, ale objevil se i coby člen tvůrčího týmu. Ovšem nebyl ani scénárista, ani režisér, ale jen pomáhal převést příběhy z předlohy do podoby scénáře.
Právě inspirace předlohou je velmi zajímavým aspektem filmu. Kniha Scary Stories to Tell in the Dark od Alvina Schwartze je vlastně sbírka anglosaských hororových příběhů, které byly primárně mířeny na mladší publikum, ale můžu bez nadsázky říct, že jsou to historky kolikrát i strašidelnější, než pohádky bratří Grimmů, holt tenkrát děcka asi vydržela víc, ale podle mě z toho museli mít noční můry vždycky.
Scénáristický tým, který kromě del Tora zahrnuje ještě Dana a Kevina Hagemanovi, se ovšem chytil na výbornou a místo, aby vytvořili povídkový film propojený výše zmíněnou knihou (podobně například postupuje hororová filmová série V/H/S ), tak se Schwartzovými příběhy nechali jen inspirovat, když vymýšleli co všechno se našim hrdinům stane. Všechno pak zastřešili velice povedeným příběhem, který má skvělé tempo, nenáročný nápad a je výborně vypointovaný.
Velkou pochvalu si zaslouží především režisér André Øvredal. Pokud jeho jméno neznáte, tak si z toho nic nedělejte, protože známější jsou jeho (prozatím tedy jen tři) filmové počiny. Prvním byla mě osobně neznámá Future murder, následovala originální severská podívaná Lovec Trolů a následně se prosadil i v americkém prostředí jedním z nejzajímavějších a možná i nejlepších hororů poslední desetiletky Autopsy of Jane Doe. Noční Můry z Temnot pak pokračují ve vzestupném trendu jeho filmů.
Øvredal má skvělé oko pro to, jak má scéna vypadat, a pod jeho vedením tak není film jen další vyvražďovačkou nebo bezduchou lekačkou. Nebudu předstírat, že lekací momenty zcela chybí, protože bez nich by se žádný horor asi neobešel, ale musí se s nimi umět pracovat.
Budování atmosféry funguje na výbornou a postupem plynutí filmu řádně houstne společně s odkrýváním strašlivých tajemství. Finále filmu mi dokonce vyvolalo husí kůží a to už se dlouho žádnému snímku, který se hlásí k hororovému žánru nepodařilo
Co se hororům často vyčítá, je nelogické jednání postav. V této kategorii doporučuji vždycky být trochu benevolentní, protože jednak k žánru tak nějak patří (pokud není naprosto retardovaně dementní jako například v Hory mají oči 2) a za druhé vás asi ještě nikdy nechtěl zabít strašák nebo chlápek s motorovou pilou, který má masku z obličeje vaší přítelkyně. Až se to stane, můžeme se bavit o tom, jak logicky se budete chovat. Hlavní hrdinové jsou navíc de facto děti, a přesto, že jim je nějakých 14 let, tak se chovají dost rozumně, ale ne neuvěřitelně.
Skvěle odvedená je i práce na efektech a střihu. Když mluvím o efektech, tak samozřejmě myslím především různé bubáky, se kterými se v průběhu filmu setkáte. Digitální efekty zde najdeme především při práci se stíny, která je skvělá a troufám si říct, že ve většině případů byly u potvor použity jen na dodělání, protože všechny vypadají skvěle a děsivě a jejich rozmanitost se projevuje nejen v tom, jak vypadají, ale i v tom, jak se chystají svou oběť zlikvidovat.
Střídáme tu lekačky, nezastavitelnou hrozbu, honičku i bezvýchodné situace, a díky tomu je film tak trochu hororovou antologií. A to vše navíc funguje i bez potoků krve.
Třešničkou na dortu jsou pak detaily, které skvěle doplňují dobové zasazení děje do roku 1968. Ramón se snaží vyhnout odvodu, plakáty s Nixonem mají písmenko x překreslené svastikou, Stella je velkou fanynkou filmové novinky Noc oživlých mrtvol a pokud jste Mexičan, tak se troše toho automatického rasismu nevyhnete.
S rasismem ovšem souvisí i největší vada, kterou jsem si na filmu v kině všiml a to jsou české titulky. Místy chyběly, když se ozýval například v pozadí tišší chraplavý hlas a jinde, kdy příšerák říká Ramónovo jméno, se překladatel rozhodl použít lidové “čmoude”. Jako další bych vytkl trochu delší začátek, který může dnešního diváka unudit, především pak mladšího (myslím tím teenagery, na které je snímek také s věkovým omezením PG – 13 cílen). Pro mě ovšem stihly Noční Můry z Temnot bezpečně rozjezd do půlhodinky, kterou hororům dávám a pak už to jenom sviští.
Film je sám o sobě hororovou poctou příběhům v jakékoliv formě, ať už si je čtete, vyprávíte u ohně nebo prostě jen konzumujete na stříbrném plátně. A k tomu teda ještě jedním z nejlepších žánrových snímků poslední doby.
Noční můry z temnot/Scary Stories to Tell in the Dark
Stopáž: 111 minut
Režie: André Øvredal
Scénář: Dan Hageman, Kevin Hageman, Guillermo del Toro
Hrají: Zoe Margaret Colletti, Michael Garza, Austin Zajur, Gabriel Rush
