Všichni se rádi bojíme. Nedává to zcela smysl, strach je přeci reflex, kterému bychom se ideálně měli vyhnout. Ale když víme, že nám nic nehrozí, rádi si alespoň malou dávku dopřejeme. Jelikož se do kin chystá film Noční můry z temnot, který zpracovává příběhy ze stejnojmenné knížky, rozhodli jsme se tuto knihu přečíst. U nás sice nevyšla, ale i proto jsme se chtěli ujistit, zda nám neunikl nějaký klenot zahraniční literatury. A taky jsme chtěli vědět, co nás vlastně v kině čeká…
Táborníci se po nocích vždy rádi bavili tím, že si mezi sebou vyprávěli strašidelné historky a předháněli se, kdo koho dokáže vystrašit více. Když si Alvin Schwartz povšiml stejného trendu mezi mládeží, rozhodl se tyhle strašidelné historky posbírat, učesat a sepsat. Psal se rok 1981.
Psaní strašidelných historek ale není žádná novinka, tento fenomén máme mezi sebou již po staletí, či snad tisíciletí. Koneckonců, je to jen vyprávění, nic se nám přece nemůže stát, že?
A že bylo z čeho vybírat! Existuje mnoho klasických strašidelných příběhů, máme tu démony, čarodějnice, zombies, strašáky, nebo upíry… Schwartz v předmluvě píše o tom, jak by se vlastně měly strašidelné příběhy vyprávět. Vyčkejte ideálně na noc, ještě lépe na dlouhou a tichou zimní noc.
Vyprávějte klidným, tichým hlasem, aby vám každý posluchač musel viset na každém slově a aby byli nevědomky přitahováni každou větou blíž a blíž k vám. A hlavně, hlavně si to užívejte, jde tu hlavně o to, abychom se pobavili a báli se.
AAAAAAAAAH!!!
Schwartz celou knihu rozdělil na několik podkapitol, z nichž první se věnuje historkám které nazval „skákací“, neboli vypointované tak, že vaše vyprávění zakončíte děsivým výkřikem, který nadzvedne vaše přátele ze židle.
První z nich je povídka (nebo spíše mikropovídka) Palec, o malém chlapci, který na poli najde zpola zahrabaný palec, jehož majitel se o něj v noci přijde hlásit. Vyprávění Schwartz doplňuje i komentářem k tomu, jak příběh vyprávět tak, aby měl opravdu úspěch. Většina příběhů má rozsah sotva na jednu stránku, a popravdě, je potřeba k jejich vyprávění opravdu navodit atmosféru, aby posluchači hráli tu hru s vámi, jinak se velice lehce může stát, že se z vyprávění strašidelného, stane stand-up komedie.
Jednou z dalších takových historek je ta o opuštěném domě, kde každou noc spadne do krbu z komína zkrvavená hlava. Nebo se to alespoň říká, neboť do toho domu nikdo nechce vkročit. Proto se jistý boháč rozhodne vypsat sázku a dát dvě stě dolarů tomu, kdo v domě přespí. Jak to ale dopadne, když se mladý chlapec rozhodne sázku přijmout a v domě strávit noc?
Slyšel kroky, a každý z nich byl blíž a blíž…
Další kapitolou jsou strašidelné historky, ve kterých hrají hlavní roli duchové a jiná podivná stvoření, jako například Bílý vlk. Příběh vypráví o mladém řezníkovi, který zanechal svého řemesla, aby pomohl hubit vlky, kteří trápili místní obyvatele a zabíjeli jim jejich dobytek.
Když se po letech práce odebral do zaslouženého důchodu, řekl si, že už nikdy neublíží jedinému vlkovi, neboť právě díky nim měl svou živnost. Ze zaslouženého odpočinku ho však vytáhl tajemný Bílý vlk, který začal terorizovat okolí a lidé ho prosili, aby se vrátil a s vlkem zatočil…
Jedí vaše oči, přikusují k tomu váš nos…
Další kapitola naznačuje celkem jasně, jakým směrem půjdeme. Příběhy v této části knihy vypráví o hrobech, čarodějnicích, o jednom muži který rád plaval a taky o červech, pojídajících mrtvolu. Vaší mrtvolu. Ukázkou toho, že se Schwartz nezdráhal sáhnout pro námět i do dalších kultur, je povídka Wendigo, která si bere inspiraci z tradičních indiánských pověstí o duchovi Wendigo, který své oběti unese a žene je kupředu takovou rychlostí, až jim z toho uhoří nohy.
Zajímavým přídavkem ke klasickým příběhům, je i návod na strašidelnou hru, zvanou Mozek mrtvého muže. Během ní vypravěč podává příběh a zároveň podává přísedícím jednotlivé části mrtvého muže. Postupně si tak posluchači osahají mozek (zde poslouží přestárlé a mokré rajče), oči (oloupané hrozny), nos (kuřecí kost) nebo ucho (sušený plátek meruňky). Stejně jako spousta jiných povídek a příběhů, i tato hříčka stojí a padá s atmosférou okolo. Musíte tu hru prostě hrát a oddat se tomu, jinak to nemá smysl. Schwartz se navíc nebál zahrát i na lehkou notu a zařadil kapitolu, která má sice stejný název jako ta první, ale tentokrát to není citoslovce děsu, ale smíchu.
Závěrem a filmem
A jak se mi kniha líbila? Inu, je potřeba vzít v potaz dobu, ve které knihu psal a cílovou skupinu, na kterou mířil. Spousta kraťoučkých příběhů působí jako poťouchlé historky, které se vypráví na prvním stupni základní školy. U jiných naopak nelze potlačit určité mrazení v zádech zejména v kombinaci s povedenými ilustracemi prostě fungují.
Vzhledem k tomu, že u nás strašidelné seance při svíčkách úplně tradici nemají a také s ohledem na to, že spousta příběhu vychází z anglo-amerického prostředí, rozumím, proč nebyla kniha vydána v Čechách. Co ale stojí za vypíchnutí, jsou již zmíněné ilustrace od Stephena Gammella, které jsou krásně surové, drsné a správně bizarní.
Navíc, pokud se chystáte do kina na novou filmovou adaptaci od Gillerma del Tora, rozhodně si porovnejte ilustrace z knih a jejich převedení na plátno. Nechci se zbytečně nadchnout dopředu, ale první náhledy vypadají geniálně.
Celkově vyšly tři svazky Nočních můr z temnot, a film si vybral příběhy ze všech knih. Jaké to jsou? Z trailerů je jasné, že rozhodně potkáme umrlce z povídky Palec. Dále strašáka Harolda, který se vyskytl ve třetí sbírce příběhů. Harold je obyčejný polní strašák, na kterém si kdekdo vybíjí svou zlost.
Problém samozřejmě nastává ve chvíli, kdy se Harold sebere a rozhodne se narovnat účty. Další strašidlem je Bledá paní, která se v knize vkrádá do snů a je doprovázena zneklidňující ilustrací oteklého obličeje, širokých úst a černých prasečích oček. Právě její převedení na plátno, zatím považuji za nejpovedenější.
No a mluvíme-li o zneklidňujících momentech, pak nemůžeme vynechat asi nehorší moment z traileru, který se odkazuje na povídku Rudý flek. V ní přeběhne mladé dívce po obličeji pavouk a zanechá jí na tváři rudý flíček. Ten se postupně zvětšuje a zvětšuje, až…ale to si nechme do kina. Noční můry z temnot jsou příjemnou připomínkou toho, jak se kdysi příběhy předávaly. Večer, u krbu, z domácnosti do domácnosti. Forma však na dnešní dobu zaostává a možná právě převedení na filmové plátno pomůže uchopit tyto příběhy nové generaci.
Scary stories to tell in the dark (Noční můry z temnot)
Autor: Alvin Schwartz
Ilustrace: Stephen Gammell
Vydal: Harper & Row, 1981
Počet stran: 128
Cena: cca 9 euro
