Po neuvěřitelném a nebezpečném dobrodružství se parta podivných již nemá kam vrátit. Zachráněné ymbryny se jim však z temného Ďáblova akru snaží udělat co nejlepší domov.
Jacob Portman má už dost neustálého riskování života, a tak se vrací zpátky do rodné Floridy, kde se, jak doufá, dočká vřelého přijetí. Bohužel se mu ani po usilovném snažení nepodaří rodiče přesvědčit, že je naprosto v pořádku, a je tak odsouzen k pobytu na psychiatrické léčebně.
„Nikdy v životě jsem o svém zdravém rozumu nepochyboval tolik jako ten první večer, kdy se ptačí žena a její chráněnci objevili, aby mě zachránili před pobytem v blázinci. Právě tam jsem totiž mířil, přišpendlený na zadním sedadle auta mých rodičů mezi dvěma statnými strýci, když jako by z mých představ vyrostla na příjezdové cestě před námi zeď z podivných dětí. Ve světle reflektorů vypadali jako andělé.“
Kamarádi v čele se slečnou Peregrinovou, kterou se jim podařilo v předchozím díle zachránit, naštěstí nedovolí, aby byl Jacob vystaven dalšímu traumatickému zážitku. Znenadání se octnou v Jacobově současnosti, aby se naučili současným zvyklostem.
Přátelskou idylku však již po několika dnech naruší nečekaný objev v domě dědečka Abrahama Portmana. V podzemním bunkru se skrývá další střípek z Abeova života opředeného záhadami a Jacob ví, že jeho život bude opět úplně jiný, než jaký si doteď představoval.
Podivní opět vyrážejí do neznámého, tenkrát nikoli za záchranou svých nejbližších, ale za pochopením života muže, jehož stín stále lpí nad Jacobovým životem a do základů jej proměňuje.
Muže, jehož celoživotní dílo nesmí být zapomenuto, naopak, musí být vyňato z popela a znovu být započato, i když je to v rozporu s tím, co od dětí očekává jejich okolí. Děti už ale samy vnímají, že nejsou děti. Přeci jen dokázaly samy spasit celý svět podivných. A tak další pouť začíná.
Byl čtvrtý díl opravdu potřeba?
Třetí díl byl… fajn. Zdlouhavý začátek vynahradil vcelku uspokojivý konec se zajímavým „cliffhangerem“, po kterém jsem ihned sáhla po díle čtvrtém. Po několika stránkách jsem ale dostala studenou sprchu, protože začátek absolutně zničil moje očekávání.
Po konci třetího dílu by bylo přeci přirozené, aby postavy prošly alespoň sebemenším vývojem. Zejména slečna Peregrinová, když viděla, čeho jsou sirotci schopní.
Ale ne. Vše se vrátilo do starých kolejí. Přestože od prvního a druhého dílu si postavy prožily opravdu mnoho a jak jsem psala v předchozích recenzích, nějakým způsobem je to ovlivnilo, události třetího dílu je nijak nezasáhly.
Hugh sice trpí ztrátou své milované, ale jinak jsou všichni na vlas stejní. Enoch prudí, kdy se dá, Emma se nechává rozčílit každou malicherností, Oliva se chová jako malé děťátko a Millard poučuje. Je jasné, že nemůžeme oblíbeným hrdinům odebrat jejich charakteristické vlastnosti.
Problém však nastává, když uplynulé události mají vliv na pozadí knihy, nikoli však na její postavy. Jako by se autor zaměřoval jen na protagonistu Jacoba, jehož vnitřní myšlenky můžeme vnímat.
A znovu bych chtěla zmínit slečnu Peregrinovou. Její chování mě rozčilovalo natolik, že jsem málem knihu rozčilením odložila s úmyslem se k ní nikdy nevrátit.
Dokážu pochopit, že po tolika desetiletích je ymbryna naučená určitému chování, ale to se nemůže aspoň trochu snažit mluvit k dětem jako k dospělým, když už jsou víc než dospělí? Její peskování, opravování a povýšenost jen podněcuje Jacoba a spol. k odjezdu za dalším dobrodružstvím. Kdo by s takovou fúrií chtěl také být, že?
Dokolečka dokola
Stejně jako v Sirotčinci, Podivném městě i Knihovně duší, i tato kniha se první polovinu knihy neskutečně táhla. Zdlouhavý začátek byl autorovi už několikrát vyčítán, ale přesto se jím musíme prokousat i tady. Děti se usazují, vydávají se na výpravu, seznámí se s novými postavami, jdou dál a opět se seznamují. Stejný úzus se opakuje ve všech dílech a pro mě osobně to už začíná být lehce ohrané.
Nevím, jestli už věkem přesahuji určenou cílovku, ale byla bych ráda za trochu napětí, překvapení, nového a nečekaného postupu vyprávění. Proč ale nejspíš měnit něco, co alespoň trochu funguje. Možná kdybych všechny díly nečetla krátce za sebou, ale např. s ročním odstupem, hodnotila bych knihu odlišně a ono neustálé opakování by mi nevadilo.
Děj se každopádně pořádně rozjede až okolo dvousté strany a teprve až okolo strany čtyřsté začíná být nepředvídatelný a zajímavý, což mi nepřijde úplně v pořádku. Abyste věděli, kniha má pět set stran, z nichž jsem si užila velmi malou část.
Pár slov na závěr
Abych nebyla jen kritická, myslím si, že pokud vás ještě neomrzelo to neustálé putování a k postavám máte velmi kladný vztah, určitě byste měli dát čtvrtému dílu alespoň šanci.
Pořád z něj vyzařuje ta stará atmosféra, i když je to jen slabý odvar předchozích knih. Je fajn znovu se potkat se známými postavami, tentokrát v období současné Ameriky, a zažít s nimi další podivné zážitky. Jen se při čtení nedostavuje dříve časté „wau“.
Prvky, které mi v předchozích dílech vadily, jako např. dětinský humor a aktuální podoba romantické linky mezi Emmou a Jacobem, to vše se opakuje i v Mapě dní. K tomu všemu se však přidávají další otravné záležitosti, které mi můj čtenářský zážitek celkem kazí. Díky napínavému konci se opět těším na díl další, kterému dám také šanci.
Už však svoje nadšení beru s rezervou a jsem připravená na to, že vše, co mě na Sirotčinci rozčiluje, se bude vyskytovat v sérii i nadále. Trochu mě mrzí, že série neskončila celkem uspokojivým třetím dílem. Ale kdo ví, třeba autor vymyslí novou zápletku, ze které si opět sednu na zadek a budu tak nadšená, že na frustrující čtvrtý díl zapomenu.
Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové: Mapa dní
Vydal: Nakladatelství Jota, 2019
Obálka: René Senko
Překlad: Bronislava Grygová
Počet stran: 504 / pevná vazba
Cena: 398 Kč
