Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové: Knihovna duší cover
Zdroj: Nakladatelství Jota

Když se dá dohromady parta dětí, temno, nadpřirozeno a zápletka jak z Indiana Jonese, vznikne z toho nečekaně povedené pokračování fantasy série, kde dobro opět bojuje proti zlu, a kde se může stát úplně všechno. 

„Netvor stál ani ne na délku svého jazyka od nás s očima upřenýma na naše krky, maličký mozek plný myšlenek na vraždu. Ve vzduchu bylo přímo cítit, jakou má na nás chuť. Nestvůry se rodí s chtíčem po duších podivných lidí a my jsme tu před ním stáli vyrovnaní jako dobroty v bufetu.“

Jacobovi se nikdy nesnilo o tom, že by mohl cestovat mezi historickými střípky minulosti, natož s partou kamarádů se super schopnostmi, mezi které dokonce patří. Přestože od událostí první knihy v sérii uplynulo pouze několik dní, skupinka prožila už tolik nepříjemností a život ohrožujících situací, že to až hezké není.

Knihovna duší opět plynule pokračuje tam, kde skončilo Podivné město. S Emmou Bloomovou a neohroženým buldočkem Addisonem se Jacob ze současného Londýna přesouvá do nejšpinavější chudinské čtvrti viktoriánské Anglie.

Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové: Knihovna duší obálka
Zdroj: Nakladatelství Jota

Po šokujícím a otřesném plot twistu v závěru Podivného města má protagonista na svých bedrech další životu nebezpečný úkol, se kterým se musí poprat. Vtrhnout přímo do jámy lvové, nebo spíše do jámy netvoří, a vyrvat z jejich spárů všechny ymbryny a zajaté, snad stále žijící přátele, to není jen tak.

Čeká nás tedy další úžasné putování, při kterém budou hrdinové muset použít veškeré své síly a prostředky, které dosud nabyli.

Spoustu akce

Knihovna duší začíná v momentu, kdy Jacob nachází svoji další podivnost: ovládání netvorů. Právě tak se mu totiž podařilo zachránit Emmu a Addisona před sežráním. Žádné zdlouhavé vysvětlování nás však nečeká, protože zbytek přátel byl zajat stvůrami. Hrdinové tedy ihned začínají vymýšlet plán na jejich záchranu. Tady je hezky vidět, jak se hlavní postavy vyvinuly.

Zatímco v Sirotčinci dokázali tak tak zabít jednu stvůru, v Knihovně duší jsou připraveni kosit své nepřátele stůj co stůj. Vydávají se tedy do Ďáblova akru, smyčky zloduchů a chudáků, kde by měly mít stvůry s jejich velitelem základnu.

Třetí díl série je určitě nejakčnější. V celém příběhu je jen několik málo okamžiků, kdy byli hrdinové relativně v bezpečí a mohli si na chvíli odpočinout. Atmosféra je proto trochu odlišná od předchozích dílů. Přijde mi, že vysoká míra akčních scén začíná odstrkovat ten tajemný a temný nádech, který byl doteď pro sérii charakteristický.

Vytracuje se i původní podstata fotografií. V prvním díle Sirotčince šlo skutečně o fotografie zachycené Jacobovým dědečkem. Teď jde pouze o zachycení nejzajímavějších momentů, asi aby si čtenář mohl představit, co je mu popisováno. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného.

Bylo sice kouzelnější, když jsme věděli, že ty fotografie zachytila knižní postava, i teď jsou však fotografie zdařilé a nesou se ve stejném tónu. Na můj vkus je jich občas za sebou až moc. Ráda se podívám na zajímavou fotografii, ale když jsou za sebou ty fotky čtyři, osobně mě to akorát ruší.

Pomalý rozjezd

Kniha mě upřímně zaujala až v momentu, kdy se Jacob setkal s bratrem Almy Peregrinové, Benthamem. A tento okamžik nastal až na dvousté straně knihy. Předchozích dvě stě stran nepřinášelo nic extra zajímavého ani výjimečného. Už v Podivném městu děti putovaly po rozbořeném Londýně, teď se to místo akorát změnilo na Ďáblův akr.

Proto jsem ze začátku knihy byla celkem zklamaná, protože to bylo poprvé, co mě série skutečně nebavila. Možná kdybych knihu četla s časovým odstupem, tak mi začátek nudný nepřijde, ale v mém případě, kdy jsem se do třetího dílu pustila ihned po dočtení předchozího, byla stereotypnost a podobnost s dějem druhého dílu dost očividná.

Zbytek knihy je však úplně jiné kafe. Tempo najednou nabírá takový spád, že jsem u čtení zapomínala dýchat a hltala jsem stránku za stránkou. Musím ocenit nemalé množství dějových zvratů, které vysvětlují nejen tento třetí díl, ale doplňují mezery v dílech předchozích.

Setkáme se s několika postavami, které Jacobovi nabídnou ucelenější vhled do života dědečka Abea, nebo mu pomůžou nalézt sebe sama. Jacob je totiž stále rozpolcen mezi světem svým současným a světem podivných.

Emmu dozajista velmi miluje, což dává najevo mimo jiné nevhodnými romantickými vsuvkami, o kterých jsem se více rozepisovala v předešlých recenzích. Zároveň se mu ale stýská po rodině a po troše klidu, což mu nemůžeme mít za zlé.

Humor…

Humor je další sporná záležitost této série. V předchozích recenzích jsem humoru nevěnovala přílišnou pozornost, přestože by to bylo určitě vhodné. Nejprve si ale musíme uvědomit, pro koho je tato série psaná.

Hlavním hrdinou je šestnáctiletý chlapec, který mimo jiné podivnosti prožívá svoji první zamilovanost. Můžeme tedy tvrdit, že se jedná o žánr Young Adult fantasy. Při popisných scénách a při mnohdy dost originálních zápletkách mi však přijde, že Ransom Riggs chce mířit výš než na čtenáře v pubertálním věku.

Pak to ale celé zazdí naprosto podivným smyslem pro humor, kterému by se snad zasmálo jen malé dítě. Posuďte sami:

„‘Tady nikdo nikoho nepřepadává. Piráti operují jen v zemi nikoho. Tady po nás nepůjdou – tohle je pochybná ulice., Vlastně tu byla cedule – první, kterou jsem v Ďábelském akru spatřil. Pochybná ulice, stálo na ní ozdobným rukopisem. Pirátství nevítáno. ‘Nevítáno?, řekl jsem. ‘A co pak vražda? Neschvalována?, ‘Myslím, že vražda je ‘s výhradami tolerována., ‘Je tu vůbec něco nelegálního?, zeptal se Addison. ‘Pokuty za pozdní vrácení knih do knihovny jsou přísné. Deset ran bičem za každý den, a to jen pro brožované knihy.,“

Takže vražda je tolerována, ale vrácení knih je přísně trestáno? To jako vážně? Pokud jste se od srdce zasmáli, omlouvám se. Já asi od dobrého humoru očekávám trochu víc. Je však možné, že chtěl autor zrovna v tomto příkladu poukázat na absurditu Ďáblova akru. Humorných scének fungujících na obdobném principu se však v knize nachází více takže myslím, že jde o pouhou chvilku k odlehčení a zasmání.

Překvapující závěr

Abych však nezněla pouze negativně, kniha není jen špatná. Naopak, mnohde si odnáší velmi kladné hodnocení a já jsem se při jejím čtení, zejména v druhé polovině, velmi bavila.

Ano, začátek byl dost stereotypní, avšak od poloviny k závěru jsem zažívala takovou emoční jízdu, že jsem na nudný rozjezd úplně zapomněla. Závěr knihy mi pak silně připomínal zápletku jak z milovaného Indiana Jonese či herního Uncharted, což bylo dost překvapující, ale takový závěr knihy krásně zapadl.

Momentálně mám rozečtený díl čtvrtý, a i když si myslím, že trilogie by byla úplně dostačující, jsem zvědavá, kam se příběh posune dál. Podle úplného závěru Knihovny duší očekávám, že se posuneme zase úplně jiným směrem, než jsme byli v sérii dosud zvyklí.

Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové: Knihovna duší

Vydal: Nakladatelství Jota, 2016

Obálka: René Senko

Překlad: Bronislava Grygová

Počet stran: 496 / pevná vazba

Cena: 388 Kč


Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
80 %
Zpracování, cena:
80 %
Styl, překlad:
70 %
Cíl knihy, splnění
75 %
Hráčka, čtenářka, studentka literatury a fitness nadšenkyně. Tohle všechno se snažím zařadit do svého každodenního života. Přečtu vše od klasiky po sci-fi, z her pak nejvíce holduji fantasy a JRPG. A protože se k mým závislostem přidaly také filmy a seriály z produkce Netflixu, většinou nevím, kde mi hlava stojí.