Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti cover
Zdroj: Nakladatelství Jota

Přestože nejde o příběh vyloženě strašidelný, umí vyvolat ten nepříjemný znepokojující pocit, kdy nevíte, co se to děje, a komu vůbec věřit. A vyvolání této mučivé atmosféry je přesně to, co se Riggsovi daří nejvíce.

 „Právě když jsem se smířil s tím, že můj život bude obyčejný, začaly se dít neobyčejné věci. První z nich způsobila hrozný šok, a jako všechno, co vás změní jednou provždy, rozdělila můj život na dvě poloviny – na Předtím a Potom.“

Šestnáctiletý Jacob Portman žil poklidným, lehce zbohatlickým životem. Utéct nudné stereotypnosti každého dne mu pomáhal jedině nejoblíbenější člen rodiny, dědeček Abraham Portman. Jen díky jeho mimořádné fantazii a schopnosti vyprávět napínavé, až strašidelné příběhy, Jacob si připadal jako uvnitř dobrodružného románu.

Po onom dni, který Jacobův život rozdělil na „Předtím“ a „Potom“, a po onom dni, kdy byl dědeček zavražděn nestvůrnou kreaturou, začíná náš protagonista pomalu věřit v pravdivost dědových pohádek. A to ho přiměje, aby se vrhnul do neznáma vyřešit téměř nemožné.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 1
Zdroj: Nakladatelství Jota

Jacobova odhodlanost nás přivádí na zpustlý ostrov Cairnholm, nacházející se v britském Walesu. Právě zde jej odkázal dopis od tajemné slečny Peregrinové. Jacob prahne po odpovědích: Jaký člověk byl dědeček Abraham? Jak se zbavit nočních můr a dalších děsů, se kterými se od tragické události každý den potýká?

Samozřejmě, že ho od ztřeštěných nápadů a výletů rodina odrazovala stůj co stůj. Paličatý Jacob však musí znát pravdu a přesvědčit se, jestli byly dědečkovy báchorky pouhým výmyslem, nebo zda je součástí něčeho daleko většího, než je on sám.

To, co na ostrově nalezne, však přesahuje daleko víc než jenom jeho samotného. Podivné děti z minulosti se totiž vymykají veškerému lidskému chápání a on ví, že jeho život už nikdy nebude jako dřív.

Napínavé fantasy, nebo trapná pohádka?

Už když kniha v roce 2012 přistála na pultech knihkupectví, byla jsem v pokušení po ní sáhnout. Přebal knihy vyvolává dojem dobrého duchařského zážitku, ale já se bála, že půjde jen o další tuctové Young Adult fantasy s románkem přitaženým za vlasy a zápletkou s tak malou špetkou hororu či napínavosti, že by se ani za nehet nevešla.

V něčem jsem se ani moc nepletla. O duchařský počin skutečně nejde a za hororový příběh bych to také neoznačila, to ale neznamená, že by kniha nebyla poutavá a napínavá. V čem jsem se naopak spletla pořádně, to byl celkový dojem a atmosféra tohoto díla, které mě velmi mile překvapily. Ihned vám vysvětlím proč.

Trochu temnější prostředí knihy je znát již při prvním pohledu na černobílý přebal připomínající fotografii, na které je vyobrazena levitující dívka. Nejedná se o jedinou fotografii, po celém díle je jich rozprostřeno vcelku dost. Za sebe mohu říci, že nejsem velký fanoušek ilustrací a jiných obrázkových příloh.

Ty dle mého názoru patří do dětské literatury. Dospělý čtenář má přeci svoji vlastní fantazii, která nepotřebuje být korigována nějakými obrázky. Do Sirotčince se však fotografie opravdu hodí, a to ne z důvodu, že bych si popisované sirotky neuměla jinak představit.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2
Zdroj: Nakladatelství Jota

Vizuál fotografií je tak dobře provedený, že dokonale podtrhují úzkostnost knižního prostředí a může se stát, že vás při pohledu na ně zamrazí. Vizuální stránka knihy je tedy skutečně něco, co se autorovi velmi povedlo.

Jak jsem již zmínila, kniha v mnoha ohledech předčila má očekávání, a jedním z nich je příběh. Ať už je to dané originální hlavní zápletkou či mužským autorem, se kterými se moc často ve fantasy pro mladé nesetkávám. Komplikací, které postavy řeší, je v příběhu mnoho a nedá se říct, že by všechny byly nepředvídatelné, k nějakým řešením jsem dospěla selským rozumem celkem rychle.

Hlavní příběh, nepříjemný i vzrušující

Hlavní příběh je nám naštěstí předkládán velmi jedinečným způsobem. Oproti mně známějšímu rozvláčnému a jemnému stylu psaní, Ransom Riggs se s Jacobem ani se čtenářem nepáře. Vtahuje nás oba do mnoha nepříjemných, a přesto vzrušujících situací a ve veliké míře nechává čtenářově fantazii volnost.

Ve zkratce řečeno, během čtení jsem si v hlavě utvořila deset různých teorií, jen aby se později ukázalo, že ta jedenáctá je správná.

Tempo vyprávění je dle mého názoru nastoleno téměř bezchybně, nenastala ani jedna situace, kdy by mě kniha přestávala bavit, a naopak jsem měla pocit, že občas jsou na mě nové informace chrleny až příliš rychle. Tento fakt ale příjemným způsobem korespondoval s pocity hlavního hrdiny, na kterého toho bylo přeci taky jen hodně k pochopení, mohli jsme se s ním tedy o to lépe vžít.

S tímto se pojí také postupné představování vedlejších postav. Už od prvního seznámení s nimi můžeme cítit, že nám chtějí něco sdělit, ale z nějakého důvodu to neudělají, což právě přivolává čtenářovu představivost a tvorbu různých možných či nemožných teorií. Každá vedlejší postava je také povahově úplně odlišná, takže si je rychleji zapamatujete. Hlavní záporná postava je ale bohužel tak průhledná, že jsem její motiv odhalila velmi brzy.

Nedá se zároveň říct, že bych si k postavám vytvořila hlubší vztah, dokonce ani k samotnému protagonistovi. Možná jsem se občas neuměla vžít do problémů, které postavy museli řešit, možná je to odlišnou věkovou kategorií. Tím samozřejmě nechci říct, že by mi některá z postav byla nesympatická a doufám, že k prolomení ledů dostanu další šanci při čtení následujících dílů.

Nakonec bych však přeci jen vytkla jednu drobnost, která mi občas zážitek z jinak originálního počinu kazila, a tím je používání jazykových prostředků. Autor záměrně volí hned několik různorodých vrstev jazyka, od uhlazeného spisovného až po vulgární, používaný hlavně při komunikaci několika teenagerů.

To by bylo samozřejmě v pořádku, je přirozené, že s kamarády budeme mluvit jinak, než s rodiči nebo cizími osobami. Vadilo mi spíše až dětinská příjmení pro velitelky sirotčince.

Příjmení slečny Peregrinové sice zní vznešeně a do díla se vskutku hodí. Když jsem se však dozvěděla příjmení ostatních vychovatelek, přišlo mi to až moc nevkusné a při každé zmínce o těchto postavách jsem obracela oči v sloup.

Nadprůměrný závěr

To, co tu knize vytýkám je pouhá drobnost, musela jsem to do recenze ale uvést, protože je to něco, co mi vyvstává na mysli vždy, když na knihu vzpomínám.

Sirotčinec slečny Peregrinové bych ohodnotila jako nadprůměrné fantasy pro náctileté, které předčilo mé očekávání, a to zejména svojí originalitou. Jak už ve vizuální stránce, tak v příběhu, jehož konec jsem nebyla schopna rozlousknout, dokud sám nenastal.

Svému přiřazenému žánru kniha dostála na výbornou a každému milovníkovi záhad a podivností bych ji s čistým srdcem doporučila.

Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Vydal: Nakladatelství Jota, 2012

Obálka: René Senko

Překlad: Bronislava Grygová

Počet stran: 358 / pevná vazba

Cena: 348 Kč



Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost:
80 %
Zpracování, cena:
80 %
Styl, překlad:
65 %
Cíl knihy, splnění:
80 %
Hráčka, čtenářka, studentka literatury a fitness nadšenkyně. Tohle všechno se snažím zařadit do svého každodenního života. Přečtu vše od klasiky po sci-fi, z her pak nejvíce holduji fantasy a JRPG. A protože se k mým závislostem přidaly také filmy a seriály z produkce Netflixu, většinou nevím, kde mi hlava stojí.