Hrůzostrašné fantasy zachycené do neméně temné atmosféry jen s pár oddechovými momenty nám bylo představeno už v prvním díle Sirotčince. Podivné město tuto atmosféru povznáší ještě výš a znovu čtenářům potvrzuje, že není pouhým young adult fantasy s jednoduchou romantickou zápletkou.
„Kdyby někdo sledoval, jak vlak v osm třicet se syčením vjíždí do stanice a zastavuje a vypouští páru, nevšiml by si ničeho neobvyklého: ničeho neobvyklého na průvodčích a nosičích zavazadel, kteří s námahou uvolňovali petlice a prudce otevírali dveře vlaku, ničeho neobvyklého na mase mužů a žen, z nichž někteří byli ve vojenských uniformách, která se vylila z vlaku a rozptýlila se v hemžícím davu, dokonce ani ničeho neobvyklého na osmi vyčerpaných dětech, které těžce vyklopýtaly z jednoho z vagonů první třídy a stály zády k sobě v jakémsi ochranném kruhu a mrkaly v matném světle nástupiště, omráčené tou katedrálou hluku a kouře, uvnitř které se ocitly. […] Popravdě, nikdo se na děti z vagonu první třídy vlaku v osm třicet nepodíval dost zblízka, aby si na nich všiml vůbec něčeho podivného. Což bylo jenom dobře.“
3. září 1940. Skupinka podivných dětí utíká před armádou stvůr, které zničily vše, co se jim postavilo do cesty, včetně sirotčince. Jediná osoba, která by mohla dětem v této situaci pomoct, je uvězněna v ptačí podobě, ze které nemůže ven. A tak se Jacob, tentokrát již s nově získanými přáteli, vydává na další nebezpečnou cestu za záchranou ředitelky Peregrinové a světa podivných, který jen těžko zůstane stejným.
Statečné děti, které do této chvíle nikdy nepoznaly svět za zdmi sirotčince, cestují do Londýna zmítaného druhou světovou válkou, hlavního města podivných. Zde hledají lék, který by ředitelce pomohl v návratu do lidské podoby.
Avšak v tomto válkou zmítaném městě číhají za každým rohem nebezpečí větší, než jsou samotné stvůry a netvoři. Čím je situace nebezpečnější, čím nepravděpodobnější je šance na úspěch, tím jsou naši hrdinové odhodlanější, přestože jim zbývá tak málo času.
Samotný Jacob však musí čelit své osobní hrůze, a to rozhodnutí mezi tím, zda zůstat s přáteli a svojí láskou ve světě, kam nejspíše nepatří, zda či se vrátit k rodině a pokusit se žít normálním životem bez špetky podivna.
Role, kterou ve vybudovaném společenství získal, je zdá se příliš tíživá pro tak mladého chlapce, který se o své podivnosti dozvěděl teprve před pár týdny. Zda se dokáže poprat s nástrahami minulosti a dostát odkazu svého zesnulého dědečka, to je jen zlomek otázek, které čtenáře při čtení Podivného města napadnou. Zda však kniha dokáže všechny dotazy zodpovědět, to si rozebereme níže.
Ještě temnější fantasy
Po dočtení Podivného města mě jako první myšlenka napadla, že první díl Sirotčince slečny Peregrinové byl vlastně jen pouhou nástavbou pro tento díl, který se teprve skutečně rozjede. Příběh už od prvního odstavce plynule navazuje na konec prvního dílu a pokud si vzpomínáte, jak první díl skončil, jistě vás nepřekvapí, že je Podivné město již od začátku velmi akční.
A v tomto duchu se line celá kniha. Oproti Sirotčinci, kde jsme mohli o akčních scénách mluvit spíše až ke konci příběhu, Podivné město již od začátku nasazuje rychlé tempo, který si drží až do konce. V tom však nevidím sebemenší problém, naopak, díky akci jsem měla ze čtení druhého dílu svěží pocit z něčeho nového a těšila jsem se, co dalšího příběh přinese.
Zařazení akčních scén však neznamená, že by v knize chyběla ona temná, až horor připomínající atmosféra, která mě tolik okouzlila v díle prvním. Díky veliké míře nebezpečných situací, které byly pro děti nové a se kterými se musely potýkat, díky novým postavám, a hlavně také díky zasazení do prostředí druhé světové války temné momenty opravdu nechyběly a byly v knize velmi často přítomny.
Občas mi dokonce přišlo, že je kniha ještě temnější, jelikož byly děti několikrát vystaveny situacím, které nemusely přežít, nebo takovým, které nepřežilo jejich okolí. Smrt se v knize objevuje často a k mému překvapení nechybí ani na fotografiích. Těch je mimochodem v knize opět mnoho a zejména ty děsivější jsem si náležitě prohlížela, abych z knihy vyždímala veškerou děsivost, kterou mi chtěla předat.
Jaká je tedy atmosféra díla? Je akční, temná až hororová. Při čtení knihy můžete skutečně pocítit strach. Nejde však o strach z neznámého, jak tomu bylo v předešlém díle, je to strach ze smrti a z hrůz, které se na pozadí hlavního příběhu odehrávají a kterého jsou děti svědky.
Akční příběh
Příběh si sám o sobě stále drží úroveň, a to zejména pro svoji nepředvídatelnost. Velmi často jsem nevěděla, s čím vším se postavy budou muset ještě potýkat, dokud se to teprve nestalo. I když se mi při čtení knihy v hlavě vyrojilo mnoho různých teorií o tom, jak bude děj pokračovat, a některé se dokonce splnily, často jsem si musela počkat, až mi svůj záměr prozradí autor sám.
Tempo děje plynulo velmi rychle. Stejně jako v prvním díle i zde na mě bylo chrleno velké množství informací v celkem krátké době. Nyní mě to však nijak nerušilo. Celou knihu jsem tak vlastně přečetla na jediný nádech, aniž bych se nudila či odolávala nutkání přeskakovat sáhodlouhé či nudné popisy a situace.
Protože skupinka postav v čele s Jacobem zůstává stejná, můžeme se s nimi blíže seznámit a poznat jejich životní příběhy více do hloubky. Už nejsou součástí neznámého světa, naopak, teď se ukazuje, jak Jacoba vlastně potřebují, protože sami dosud žili ve své zlaté kleci, daleko od všeho nebezpečného.
Jacob nese na svých bedrech tíživé břemeno vůdce, přestože se ve světě podivných pohybuje tak krátkou chvíli. Spolu s nebojácnou Emmou snaží najít další podivné a někoho, kdo by jim a slečně Peregrinové mohl pomoct.
Co ale knize musím vytknout, je Jacobovo chování v romantických pasážích s Emmou. To je na jeho věk velmi dospělé, a hlavně v již zmíněných romantických momentech mi přišlo dost nereálné.
Třeba když se snažil Emmu přesvědčit, aby ho nenutila odejít žít svůj život do současnosti. Slova jako: „To, co k tobě cítím je skutečnější než cokoliv, co jsem kdy cítil“ mi skutečně nepřijdou jako slova šestnáctiletého chlapce, byť zamilovaného. Román se pro mě v těchto momentech stával spíše pohádkou pro děti.
Naštěstí se však jedná jen o několik málo odstavců, které mě vždy na chvíli vytrhly z pořádného začtení a při kterých jsem zvedala obočí a obracela oči v sloup. Upřímně však doufám, že se romantika v následujících dílech nebude řešit víc, protože nejde zrovna o záležitost, kterou bych u Riggse vyzdvihovala a nejde ani o jeden z hlavních motivů knihy.
Nečekané ukončení
K závěru knihy jsem si říkala, že vše určitě dopadne tak, jak si myslím že dopadne, aby mohl být příběh v klidu zakončen. Víc jsem se mýlit nemohla. Nejenže konec knihy nebyl vůbec zakončen. Příběh se vyvinul tak moc odlišným způsobem, než jsem čekala, že jsem to musela chvíli rozdýchávat a po dočtení jsem byla vděčná za to, že jsem měla u sebe i díl třetí, na který jsem se ihned vrhla.
Co na Riggsovi oceňuji je také to, že mnoho mých všetečných dotazů a teorií, které jsem si v průběhu čtení utvořila, dokázal zodpovědět, potvrdit či vyvrátit, což se mi u jiných autorů žánru fantasy tak často nestává.
Podivné město je dozajista důstojným pokračováním série, která už v prvním díle nastavila laťku celkem vysoko. Je znát, že se autor sám více vžil do světa, který nám představuje, a že vytříbil svůj styl psaní ještě více k dokonalosti. Opět se jedná o temnou, nyní již i akční záležitost, kterou vám mohu doporučit, a přestože jsem celkem velký strašpytel a vyleká mě téměř cokoli, slibuji vám, že temnota knihy vás jistě také pohltí.
Ransom Riggs: Sirotčinec slečny Peregrinové: Podivné město
Vydal: Nakladatelství Jota, 2014
Obálka: René Senko
Překlad: Bronislava Grygová
Počet stran: 423 / pevná vazba
Cena: 368 Kč
