Do třetího ročníku Tovaryšů kalamáře se probojovalo dvanáct bezesporu zajímavých prací. Apokalypsa jak z Temných záblesků, Čechy opuštěné a vybombardované jako v Příliš divoké zemi, barevná příroda plná fantastických barev jako v Avataru.
Do třetice dobrého i zlého
Tovaryši kalamáře zaznamenali v předchozích letech nebývalý úspěch. Do prvních ročníků nové literární soutěže poslalo své povídky pokaždé ke stovce autorů. Deset až dvanáct nejlepších z nich se každoročně propracovalo do sborníku. Tématem prvního ročníku byla alternativní historie. V Zakázaném slovu byly povídky silné, filozofické a s nebývalým přesahem. Druhý ročník Bůh černého lesa se zaměřil na bestie.
V jeho sborníku byla vykreslena monstra vymyšlená i bolestně známá, protože nám vítězní autoři zas a znovu dokazovali, že tím největším parchantem a smějící se bestií je zase jen člověk. Nyní přichází třetí ročník s tématem atraktivním a zdánlivě velmi jednoduchým. Krajina háďat je o apokalypse.
Ujasníme si pojmy
Bohužel se ukázalo, že jak soutěžící, tak ani editoři sborníku a porota, jež měla vítězné práce ohodnotit, očividně netuší, co to ta apokalypsa vlastně je. Už anotace vypadá takto:
Apokalypsa nemusí být jen konec světa, případně katastrofa či konflikt k němu směřující. Existují totiž i apokalypsy soukromé, osobní – a neméně děsivé.
No… a přesně tohle apokalypsa není. Editoři antologie popsali spíše tragédii.
Přesná definice apokalypsy ze slovníku cizích slov zní:
• literární útvar rozšířený v judaizmu a raném křesťanství, líčící zjevení blízkého konce tohoto věku, doprovázeného úděsnými katastrofami, a věštící nadcházející příchod tisíciletého božího království
• Zjevení Janovo, kniha, která byla jako jediná z těchto apokalyps pojata do Nového zákona
• přeneseně: (přírodní) katastrofa či válečný konflikt, jejichž rozměry vedou k úvahám o možném úplném zničení světa či jeho části
Proč se v tom tak babrám?
Protože jsem naštvaná. Těšila jsem se na sborník o apokalypsách, o katastrofách z mnoha různých úhlů pohledu. Epocha nám ve svém sborníku Ve stínu apokalypsy ukázala, že to jde. Jasně, u nich byli vypsaní a známí autoři, ale od soutěžního sborníku ani nečekáte nějak vybroušené texty. Spíše originální myšlenku.
Osobně jsem se těšila na spousty různých variant zničení světa, nebo jeho částí, na vymlácené civilizace (protože pro Aztéky vypukla apokalypsa v podobě dobyvačných conquistadorů), nebo třeba i dinosaury (protože co jiného pro ně byl dopad meteoru?). Místo toho jsem vyfasovala pár povídek plných klišé, případně originálních a zajímavých prací, jež ale s tématem neměly naprosto nicspolečného.
Rozebírka jednotlivých prací
Krajina háďat – Sborník otevírá povídka, jež se zabývá vcelku uvěřitelnou katastrofou. Došlo k blackoutu, odevšad se vyrojili mladí a neklidní, jež sami sebe označují za Háďata, a berou svět do svých rukou, kam podle nich patřil odjakživa. Na počátku této apokalypsy sledujete proutníka, jenž byl v inkriminované chvíli u milenky a teď se rozhodl vrátit domů. Jedna z nejlepších povídek ve sborníku, protože splňuje čtivost i téma, jen tu originalitu bych tam moc nehledala.
Slib – Relativně vážná povídka s vtipnou pointou. Vědci si hráli s počasím, pokusili se zpomalit otáčky Země a dopadlo to tak, jak zákonitě muselo. Ačkoliv mám vtipné texty ráda, s tímhle jsem měla vyloženě problém. Buď je povídka vážná a rozebírají se v ní rádoby vědecké teorie, technologie a umírají tam blízcí hlavních hrdinů… Nebo je sranda dávkována postupně v celé povídce a humorné zakončení je třešničkou na dortu. Možná mi jen nesedl humor autora, ale co už.
Jen na mě nezapomeň – Představte si tu hrůzu, když přijdete o někoho blízkého. Máte sklony vidět ho všude, čekat, až uslyšíte jeho hlas… Je úplně normální, když matka po ztrátě dítěte zkolabuje. Nebo muž po ztrátě manželky. A teď si představte, že ty vaše halucinace mohou být skutečné. Geniální povídka o ztrátě, bolesti a šíleném psychiatrovi, který experimentuje na svých pacientech. Jenže se sem vůbec nehodí. Nemůžete zaměňovat apokalypsu a osobní tragédii. Kdyby se tato povídka objevila v předchozím sborníku s tématem o bestiích, měla bych adepta na vítěze. Takhle jen kroutím hlavou, jak se sem dostala.
Návrat postapokalyptického otce – Putování obyčejného mužského, otce rodiny a doposud vzorného workoholika, zničenou vybombardovanou krajinou. Příběhu vlastně nic nechybí. Zajímavý úhel pohledu, tempo i postupně dávkované všudypřítomné zoufalství. Jen je plný podobných klišé jako úvodní Krajina háďat. Chlapi znásilňují ženy i malá děvčata, od prvního dne se páchají docela slušná zvěrstva, apokalypsa odhaluje to nejhorší v nás…
Nic, co bych nečetla už jinde. Jen ten hrdina je originální ve své normálnosti. Není to žádný bývalý voják, ani chlapisko se zbrojním pasem. Není to právě Einstein a v práci ho konspirační teorie nezajímaly. Konečně někdo, komu tu zoufalou cestu věříte. Škoda jen, že pozadí apokalypsy v této povídce nedává z logického hlediska absolutně žádný smysl. Vybombardovaná je totiž pouze Česká republika (ano, odsud moje narážky na nepříliš známou Příliš divokou zem) a ani po týdnu se žádná humanitární pomoc od okolních států nekoná.
Mýtina – Výborně napsaný horor, kde se opět zaměnila osobní tragédie, případně tragédie lidská za apokalypsu. S tématem nijak nesouvisí, ale nápad to byl výborný a třeba na HorrorConu by se nepochybně ujala. Představte si tajemnou mýtinu v lese, jež proti sobě obrátí i dlouholeté kolegy a přátele. Více nebudu prozrazovat, ale určitě stojí za přečtení.
Hráč – Opět tragédie (žánrem, nikoliv kvalitou textu). Svět popmusic je krutý a zlý, konkurence je veliká a zpěváci potřebují silný příběh, jinak po nich neštěkne ani pes. Damian už jednou prorazil, ale pak usnul na vavřínech. Nyní potřebuje ten nejsilnější příběh ze všech, a pokud ho nemůže prožít, tak si jej vyrobí. Emocionálně silná povídka s nepřekvapivou pointou patří k tomu lepšímu, co sborník nabízí, ale znovu… S koncem světa nemá nic společného. A téma bylo o něco lépe zpracováno v knize Lars láme kosti.
Dotyk motýlího křídla – Nádherná a imaginativní povídka, v jejímž úvodu jsem si vzpomněla na Pandoru z Avatara. Krásně zpracovaný a originální svět, kam lidé jezdí za pomíjivým štěstím. Škoda jen, že jej potká rychlý zánik v zájmu rodu bouřňáků, kteří neváhají obětovat celou planetu, pokud to vyhovuje jejich cílům.
Mea culpa – Geniální humorná záležitost. Povídka o spisovateli, který svou neúctou ke stvořiteli přivodil zánik téměř celé lidské rasy. A obsahuje zamyšlení o skládání ponožek!
Nezvaný host – Hlavními hrdiny jsou skřítci, kteří mají rádi svůj klid a nesnášejí lidský rod. Jednoho dne jim zadními dvířky proklouzne čaroděj Magikus Houbička, jenž je zkusí vyslat na cestu, podobně jako to zkoušel Gandalf s Bilbem Pytlíkem. Zábavná záležitost až Kedrigernovského ražení.
Plody rodinného stromu – Rodinná tragédie malé dívky Emmy a jejího bratříčka Bédi. Tihle dva přišli o rodiče, ale objevili babičku. Obvykle se říká, že pokud se jedny dveře zavřou, jiné se otevřou… Ale dveře jejich babičky vedou přímo do pekla. A existují i horší věci, než být na světě sami. Rodinná tragédie, která má s apokalypsou společnou jen druhou světovou válku, v níž se částečně odehrává.
Konec emocí – Výborná povídka o lidech, kteří mohou za cenu obrovské osobní oběti pomáhat ostatním. Jen s tou apokalypsou to zase nemělo vůbec nic společného. A v porovnání s vítěznými povídkami předchozích ročníků nic moc.
Téma je apokalypsa – Poslední povídka. Autorka v ní v podstatě popsala, jak jí nesedlo téma soutěže. Alespoň pochopíte, čeho všeho jsou autoři schopní, aby se jejich práce umístila. Povídka je lehce cynická, zábavná a originální, ale kdyby autorka napsala povídku, o níž psala, jak ji píše, bavila by mě asi víc.
Tištěná verze Krajiny háďat obsahuje jen těchto dvanáct povídek, přičemž téma splnila všeho všudy půlka. Obvykle by následovalo shrnutí sborníku, ale nakladatelství Gorgona sáhlo k poměrně zvláštnímu kroku a do elektronické verze této knihy přidala dalších pět povídek. Zajímavé na nich je především to, že se jedná v zásadě o to lepší, co celá antologie nabízí.
Je mezi nimi space opera, podzemní město i postapo western a rozhodně bych je v tištěné podobě viděla raději, než kupříkladu Mýtinu, která je skvělá, ale do tohohle sborníku se nehodí. A právě proto, že k těmto pěti povídkám nemají přístup všichni (a v případě Balady o Hedě nebo Odplaty je to vyloženě škoda), rozhodla jsem se knihu zrecenzovat bez nich.
Takže co s tím?
Krajina háďat obsahuje veskrze zajímavé a čtivé povídky. U většiny dokážu pochopit, čím porotu zaujaly a proč se je Jan Kravčík s Hanou Fruhwirtovou rozhodli zařadit do svého sborníku „toho nejlepšího“ z letošního ročníku Tovaryšů. Vnímám zde ovšem jedno velké ALE.
Pokud organizuji literární soutěž a zadám jasné téma, měla bych se tohoto tématu držet. Výběrem povídek Jen na mě nezapomeň, Mýtina nebo Hráč byli totiž jasně znevýhodněni všichni, kdo se snažili otrocky splnit téma a obětovali mu svou originální myšlenku. Dodám jen, že autorka recenze ani nikdo z jejího nejbližšího okolí do soutěže žádný text neposílali (nebo o tom aspoň nevím a kamarádi se mi o neúspěšné povídce nezmínili).
Zároveň ale souhlasím, že se jednalo o excelentní práce a byla by škoda je nezveřejnit. Pokud jich ovšem bylo tolik (v tomto případě půlka knihy), měli by editoři možná zvážit samostatný sborník podobných případů třebas z několika ročníků jejich soutěže.
Krajinu háďat tedy nemohu doporučit tak jasně jako Zakázané slovo nebo Boha černého lesa, ale rozhodně to neznamená, že by povídky z této antologie byly špatné. Jen nejsou vždycky postapo, což je hlavním lákadlem jinak povedené obálky. A lidé, kteří si sborník koupili právě kvůli tomuhle tématu, pak budou nejspíše dost zklamaní.
Pokud tedy patříte k milovníkům postapa, doporučila bych buď koupit elektronickou verzi Háďat, nebo se poohlédnout raději po sborníku Ve stínu apokalypsy od nakladatelství Epocha.
Krajina háďat – editoři Jan Kravčík a Hana Fruhwirtová
Vydal: Nakladatelství Gorgona, 2019
Počet stran: 378
Cena: 319 Kč
