Vítejte ve fantastickém světě příběhů, kde se setkáte s vlkodlaky, anděly a démony, budete hledat svatý grál, seznámíte se s prastarým bohem z počátku věků, narazíte na spojení utopie a budoucnosti plné androidů a začnete se bát kápí a plášťů. Připraveni? Tak se pohodlně usaďte a začneme.

První ročník Tovaryšů kalamáře se nadmíru povedl. O rok později se ukázalo, že lidé mají o žánrově nevymezenou povídkovou soutěž očividně zájem, protože se počet soutěžních povídek zvedl rovnou dvojnásobně. Přišlo absolutně šílených 154 soutěžních příspěvků a z nich se jen 12 (DVANÁCT!) vešlo do výherní antologie.

Už to by samo o sobě mělo znamenat úspěch. Ale povídkové antologie to v Čechách vždycky měly těžké a uvidíme, nakolik si Bůh černého lesa může věřit, že třebas i někoho zaujme. 

Téma bylo zvolené opět velmi šikovně, aby ho autoři mohli pojmout skutečně doširoka a nemuseli se nijak omezovat. Pánové a dámy, přicházejí bestie. Při pohledu na obálku jsem zadoufala v příšerky jak z Princezny Mononoke, přála jsem si lešije ze Zaklínače a těšila se na mytologické bestie, upíry a vlkodlaky, protože tohle bych si pod pojmem Bestie představila já…

Jenomže chyba lávky, milé děti… Říkal to už Geralt a pravdu měl, kluk jeden vlasatá… Že draci a wyverny v horách vlastně nikoho neobtěžují, že ty největší svině jsou lidé. A převažující náhled autorů mu dává za pravdu tak moc, až to hezké není. Jistěže tu najdete i příběhy mystické, komické, dokonce i vlkodlačárnu spisovné mluvy zbavenou.

Převládají ale témata domácího násilí, sadistických vražd a jiných lidských radostí. Vítejte do hlubin bestiální duše.

Výběr toho nejlepšího (nebo nejhoršího, jak se to vezme)

Bílá tma – Sborník otevírá již tradičně (dá-li se u druhého ročníku mluvit o tradici) třetí místo. Povídka o zmateném muži pohryzaném vlkodlakem na samotě u lesa, kde bydlí jen dva důchodci a mladá žena. Jenže vlkodlak tu ani zdaleka není tou nejhorší bestií ze všech.

Raz dva tři – Povídka o tom, že každý tyran může překročit hranici. Jeden z těch příběhů, kde domácí násilí hraje prim. A důkaz, že pokud někomu budete neustále opakovat, že není normální… Tak se mu vaše slova vpálí do mozku a litovat pak můžete jedině sebe. Bude bác?

Velké město – Jedna z povídek překládaných ze slovenštiny. Příběh milionáře, jenž jezdí po světě a zjišťuje, že má spousty příbuzných, pro které je úžasný… A že už tak úžasný není, když jim odmítne dát nějaký příspěveček na školu, na dovolenou, na hypotéku… A o tom, že někdo vraždí mladé dívky při sexu. Holky se ocitnou v oblacích, a pak rovnou až na nebesích. Jedna z povídek s výbornou pointou.

Otřískaný pohár, zázračný kalich – Povídka o svatém grálu, což by se nemuselo zdát úplně originální. Ale tenhle konkrétní grál hledají dvě velice nadržené démonky, dcery Belialovy, jež se vyžívají v krutosti. Autor má u mě malé, bezvýznamné plus, že z nich udělal valkýry vikingského světa. A Vikingové s grálem jsou prostě nepřekonatelná kombinace, zvláště když se u toho znásilňuje v klášteře.

Sladké sny – Vyprávění o naivní dívce, mamánkovi a šílené tchyni. Autorka prý píše příběhy ze života a možné to i je… Ale na místě hlavní hrdinky bych pravděpodobně k radikálnímu kroku přistoupila daleko dřív.

Bůh Černého lesa – Na vesnici čas plyne jinak. Zatímco jinde se věří v pána Boha a děti nastupují do gymnázií, v Letech si lidé všímají svého kousku pole a vyhýbají se Černému lesu, v němž žije démon, přízrak z dávných dob. Nahý muž s nádherným (a řádně vyvinutým) tělem a jelení hlavou. Kdo s ním ulehne, tomu splní přání. Dejte si však velký pozor, co si přejete, protože se vám to s nejvyšší pravděpodobností splní a duch lesa bývá velmi doslovný.

Přečtěte si příběh rodiny, která tohoto prastarého boha z dávnověku potkávala opakovaně. Povídka je to vážně výborná a zaslouženě získala první místo. Právě takový příběh jsem si pod zvoleným tématem představovala.

Bagárovi – Povídka s podobným laděním, jaké měly třeba Četnické humoresky. Nikoliv svým humorem, ale citem četníka, který věděl, kdy vyslechnout vyděšeného provinilce jako člověk, nikoliv jako muž zákona. Citlivé vyprávění o bestii, jež málem zničila životy třem lidem.

Nová generace – Odpověď na otázku, co by vzniklo zkřížením Příběhu služebnice a počítačové hry Detroit: Become Human. Už jen touhle větou jsem napověděla dost, takže nebudu více spoilovat, ale stojí za přečtení. I když mě zamrzelo, že Adam sledoval od počátku vlastní cíle. Logické a lidské, ale hlavně hrozně smutné.

Kápě, pečeť a já – Drsný příběh malého chlapce, jehož rodiče uprchli před STB. Když jste malí a rodiče nepřicházejí, stíny se prodlužují a strašidelní pánové jako by hlídali každý váš krok… Tehdy je čas se sbalit a odejít. Třebas k babičce. Aby vám vysvětlila, proč byl strach z kápě oprávněný. A mimochodem, tahle povídka vznikla jako slohovka do školy☺

Zázračné Vánoce – Když o Vánocích Jakubovi na dveře zaklepe soused strachy šílený, že se mu ztratila žena, nelení a okamžitě se vydá ji zachraňovat. Nejen proto, že soused je slavný hokejista a vyplatí se být s ním za dobře, ale hlavně proto, že ta žena je láskou Jakubova života. Zřejmě ji unesl démon z prastaré pověsti o divoké Doře. Chlapi se vydávají na záchrannou misi, ale jak to celé skončí? Tyhle Vánoce budou skutečně zázračné a někdy je nejlepší konec ten, o kterém se účastníci zájezdu ani neodvažují snít.

Jakub se už ničemu nediví – Někdy je nejlepší vypadnout z města na chatu, užívat si přírodu s lahváčem v ruce, třeba i konečně dohrát toho Zaklínače… No, a když se zadaří, sbalit několik studentek. Život je přeci krásný. Někdy ale stačí pár malých broučků a všechno je jinak. Protože není šváb jako šváb…

Jeden z mých oblíbených příběhů – Vlkoušem jsme začínali a něčím jako vlkoušem končíme. Ve světě, kde se doktoři přetahují o pacienty s čarodějnicemi, se pacienti mohou svobodně rozhodnout, čím mohou být. Takhle by to vypadalo, kdyby se přírodní ženy vyskytovaly i v pohádkách. Jejího manžela je mi líto, ale možná, jen možná to přece jen dopadlo dobře. Záleží samozřejmě, které verzi oblíbeného příběhu budete věřit.

Povídky jsou skvělé, ale…

Takhle sepsané to třeba nevypadá ani nijak zvlášť děsivě a po dočtení poslední povídky se skoro zdá, že končíme veskrze pozitivně. Přesto je to sborník temný a zlý jako hlubiny černého lesa. Protože bestie ukrytá v člověku by sežrala libovolného vlkodlaka i s chlupama. Jen je na ně vypustit.

A ačkoliv byly povídky výborné a úžasné napsané, mám trošku pocit, že tam něco chybělo. Z dvanácti povídek ve sborníku bylo skutečně nezapomenutelných jen pár. Na druhou stranu se jedná vesměs o práce začínajících autorů, na což budete mít po dočtení asi sklony zapomínat, stejně jako já.

V jiné z povídkových soutěží by asi i to zdejší desáté místo mohlo vyhrát. A vybrat ze sto padesáti povídek jen dvanáct muselo dát fušku. Docela by mě proto zajímalo pořadí jednotlivých povídek, protože to se ze sborníku nedozvíme.

Jednotlivé práce jsou opět rozházeny v nám utajeném pořadí s upozorněním na první tři místa, takže těžko říct, nakolik bych se shodla s porotou…  Každopádně je to stále jeden z nejlepších soutěžních sborníků, co jsem četla.

Bůh Černého lesa: Povídky o bestiích

Sestavili: Hana Fruhwirtová & Jan Kravčík

Obálka: Jan Kravčík & Tithi Luadthong

Vydal: Nakladatelství Gorgona, Praha 2018

Počet stran: 318

Cena: 269,-

Reklama

Reklama