Gwendal Fossois: Hra o trůny - Mytologie cover
Zdroj: HBO

Gwendal Fossois by nás svou knihou rád provedl paralelami mezi mytologiemi našeho světa a událostmi či postavami světa vytvořeném George R. R. Martinem.

Na 183 stranách se nám Gwendal Fossois snaží vylíčit vše možné (a hlavně) i nemožné. V průběhu nás nezapomíná upozorňovat na antické prameny a na události, které se odehrály jak ve filmu, tak i v knihách. A jaký je tedy z knihy finální dojem?

Lákavý titul, ne příliš lákavý obsah

Gwendal Fossois: Hra o trůny - Mytologie obálka
Zdroj: Nakladatelství Jota

V posledních letech se dokola neustále omílají otázky a odpovědí týkající se kupříkladu vzniku Bílých chodců, počátek Dětí lesa apod.

Řeší se celá řada spin-offů, dodatkových knížek, které Martin píše namísto psaní Vichrů zimy.

To všechno do určité míry spojuje téma mytologie světa Game of Thrones.

Proto může být člověk, který si (stejně jako já) nepřečte popis na zadní straně, lehce zklamán, když zjistí, že obsahem knížky je „jen“ inspirace mytologií našeho světa.

To by byla první věc, kterou bych trochu vytkla, ale přiznávám, že do určité míry si za to můžu sama.

Jelikož mě ale různé mytologie fascinují a moc ráda na ně v knížkách hledám odkazy, pustila jsem se do čtení. Už na první straně mne ale knížka zklamává a v průběhu se to vůbec nelepší.

Kardinální cucání z prstu a páté přes deváté

Co se musí Gwendalu Fossois nechat je, že dobře zná řeckou mytologii. Nebo možná spíš že umí číst a pár řádků si ozdrojovat. Bohužel už ale nezná nebo nečte lore GoT. Neustále míchá věci z knih a seriálu, často si tím dokonce protiřečí.

Čtenáře tyto změny často zaskočí a musí si zrekapitulovat, co se tedy odehrálo v knize, a co v seriálu, protože Fossois jaksi zapomíná zmínit, že přeskočil mezi médii. Přítomný je i mišmaš, kdy kombinuje prvky knižní s prvky ze seriálu a vyloženě si vymýšlí.

Další ostudností je fakt, že si naprostou většinu věcí vycucává z prstu a doslova pohádkaří. Tak například: nejdříve přirovná Cersei ke Kirké (v angličtině se jejich jména vyslovují stejně, jak nezapomněl zmínit), aby jí následně přirovnal k Médee.

A zatímco na celé straně vypráví Médein příběh, jediným společným znakem je spousta mrtvých v rodinných kruzích. A i to je sakra málo. Jinak Homér a Homer Simpson se v angličtině vyslovuje taky stejně, akorát tomu nikdo stejnou váhu nepřipisuje.

Kdyby se jednalo alespoň o nomen omen…

Co čtenáři rozhodně nepomůže, je rozdělení do kapitol. Autor si je sice nějak nazval, asi aby se neřeklo, ale tak se „vžije“ do psaní, že po pár řádcích se absolutně odkloní od zvěstovaného tématu kapitoly a trochu modernisticky pokračuje jakýmsi proudem (ne)vědomí.

A pozor, ODYSSEUS Jamese Joyce se taky odvíjí od mytologie a je psáno formou proudu vědomí, tím se určitě Fossois inspiroval!

Nasertivní překlad

Ani český překlad nemůžu pochválit. Byť knižní zdroje dohledali a změnili na česky vydané tituly, moje chvála na jejich adresu zde končí. Co považuji za absolutní hrdelní zločin je neznalost českého překladu původních děl.

Začněme Bryndenem Řekou. V originále Brynden Rivers, do češtiny později s přeloženým bastardským jménem Řeka. Překladatelé této knihy se rozhodli, že bastardské jméno mu nepřeloží. Možná jsem jediná, komu to vadí, ale mám ráda konzistenci. V angličtině je to tak, v češtině onak.

Ať už je to sebehroznější, nějaká předloha překladu tam prostě byla, je a bude a nevidím tedy důvod, proč to někde měnit.

Další věc, u které jsem vyloženě rostla z mého pohodlného křesla, je skloňování jména „Thoros z Myru“. Koncovka -os samozřejmě naznačuje řecko-latinskou výjimku, takže pokud bychom se řídili pravidly českého jazyka, měli bychom z Thorose Thora.

Jenže stejně jako v Harrym Potterovi se i tady původní překladatelé rozhodli pro výjimku a koncovku -os mu při skloňování ponechat. Překladatel Mytologie se však rozhodl jinak a z Thorose nám udělal hromovládce.

A takových je tam bohužel daleko víc.

Obálka zachraňuje

Abyste neřekli, že jsem jen negativní – kniha má opravdu povedenou obálku. Z té jsem byla naprosto nadšená. Zlaté písmo se i na hřbetu hezky leskne (a v knihovně je tak vidět – i když úplně nevím, jestli chci, aby zrovna tahle knížka vidět byla) a na tmavém pozadí se skvěle vyjímá.

Nejlepším prvkem je ale jednoznačně vyobrazení devíti hlavních rodových znaků – rod Baratheonů, Greyjoyů, Lannisterů, Arrynů, Starků, Targaryenů, Tyrellů, Martellů a Tullyů. Erby jsou bílé, jednoduché a skvěle se doplňují s výrazným titulem (v charakteristickém fontu).

Obálka je tedy asi to jediné, co se na knížce povedlo.

Za mytologií raději jinam

Pokud by se chtěl čtenář dozvědět více o mytologii Martinova světa, musí holt hledat jinde.

Jestliže se chce dozvědět více o našich světových mytologiích, také bych raději hledala jinde a případně se pokusila o vlastní interpretaci (kterou bych pak ale knižně rozhodně nevydala, dokud by mi to sám GRRM neposvětil).

Kniha je absolutně nesystematická, přirovnání absolutně zcestná a člověk by se o různých mytologiích (uceleně) dozvěděl víc z přečtení Percyho Jacksona.

Gwendal Fossois: Hra o trůny – Mytologie

Vydal: Nakladatelství Jota, 2020

Překladl: Petr Christov

Obálka: Jakub Loukota

Počet stran: 183

Cena: 298 Kč


Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
25 %
Zpracování a cena
30 %
Styl / překlad
35 %
Cíl knihy a splnění
30 %
Jako malá jsem porazila Lorda Voldemorta a pomohla Frodovi zničit prsten. Odmala jsem ve společnosti knih a odmala jsem ve společnosti fantasy. V knihách kromě ponaučení a útěku od reality ráda hledám různé detaily, ve kterých se moc ráda pitvám. Ještě raději je ale pitvám s někým. Nepoučitelný snílek, ambiciózní lenoch a v přední řadě mudla, co si rád čte o magických světech.