Dávno předtím, než vzal televizní obrazovky útokem super úspěšný seriál Hra o trůny, byla tu neméně úspěšná knižní  předloha z pera amerického spisovatele George R. R. Martina. Vyplatí se ji číst, i když už jste seriál viděli? A dokončí ji Martin vůbec někdy?

Baví vás příběhy, v nichž jsou muži udatní, ženy cudné, děti nevinné – a nakonec to všechno dobře dopadne? Pak jste tady špatně. Protože Píseň ledu a ohně (respektive v seriálové podobě Hra o trůny), to jsou intriky, nečekané zvraty a každodenní boj o život. A navíc – zima se blíží.

Mimochodem, následující text obsahuje spoilery. Ale nic jiného jste snad nečekali, že ne?

Nelítostný souboj o moc

Když se lord Eddard Stark (toho času strážce severu) dozví, že ho jeho dávný přítel Robert (toho času král) pověřil úřadem pobočníka vladaře, netuší, že jde o polibek smrti. A tak i s částí rodiny s klidem odcestuje na jih – aby se už za pár měsíců koulely hlavy. Tedy v prvé řadě ta jeho.

A taky aby se členové jeho rodu stali hlavními postavami oblíbeného západozemského dramatu s pracovním názvem „zabij si svého Starka“.

Protože zatímco oblohu protíná znamení zkázy – kometa barvy krve a plamene – o moc nad rozdělenou říší bojuje hned několik frakcí. Eddardův syn Robb byl korunován Králem severu. Na jihu prostřednictvím svého syna vládne ambiciózní Cersei Lannister, o trůn usilují oba bratři zesnulého krále Roberta a na scénu se opět vrací rod Železných mužů.

Mezitím se daleko za mořem z ohně a popela rodí i exilová královna, Matka draků a, zdá se, zároveň poslední žijící potomek šíleného rodu Targaryenů. A na severu, za Zdí, kde nikdy nevíte, co je živé a co ne, se mezitím houfují mrtvé armády Jiných, které předznamenávají vládu dlouhé zimy…

Komplexní svět i vyprávění

Autory, jejichž knihy odstartovaly vyslovené popkulturní šílenství, bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky. A vůbec přitom nezáleží na tom, že na skutečně masovém rozšíření popularity literární předlohy se v mnoha případech podílela až filmová (případně televizní nebo herní) adaptace.

George R. R. Martin se svou Písní ledu a ohně mezi tyhle super úspěšné autory rozhodně patří. A televizní zpracování stranou – pokud jde o knihy, je to rozhodně zasloužené. Jeho Západozemí je totiž komplexním, promyšleným a do posledního detailu fungujícím světem: světem s vlastní politikou, historií i náboženstvím (které částečně nahrazuje magii, jinak nezbytný element každé dobré fantasy ságy).

Svůj originální svět navíc Martin zalidnil uvěřitelnými a propracovanými postavami. Vsadil přitom na (post)moderní způsob vyprávění: co kapitola, to jiný vypravěč. Střídání pohledů jednotlivých postav, kterého se Martin drží napříč jednotlivými díly, má pro čtenáře hned několik důsledků: pomáhá efektivně budovat svět a rozvíjet paralelní dějové linie v různých koutech světa a v neposlední řadě umožňuje čtenářům nahlédnout do hlavy téměř každé postavě na „herním plánu“. Což, přiznejme si, může bolet. Obzvlášť poté, co zjistíte, s jakou nelítostností George R. R. Martin svoje postavy (a čtenářské oblíbence) likviduje (posíláme pozdravy do Starkovic rodiny).

Svůj svět i postavy navíc Martin dokázal ukočírovat s naprostým přehledem. Jeho styl je zábavný a čtivý, ať už dojde na akční scény, erotiku nebo třeba dvorské intriky, v porovnání s jinými fantasy ságami navíc působí realističtěji a syrověji. Přimyslete si šokující dějové zvraty, kterými Martin své čtenáře zásobuje na stránkách každého dílu – a vznikne vám literární sága, kterou jako knižní fanda prostě musíte milovat (bez ohledu na to, že nad některými pasážemi v Hostině pro vrány a Tanci s draky jako čtenář zřejmě budete kroutit hlavou – ano, díváme se na tebe, Quentyne Martelle).

Reklama

Tedy až na jedno menší „ale“. Pokud totiž jde o knihy, postaral se George R. R. Martin svým čtenářům o démona většího a nelítostnějšího než všichni draci a Jiní dohromady – totiž o démona jménem Čekání.

Hra o další díly

Na své sáze začal Martin pracovat už ve druhé polovině 90. let. A přestože ji původně zamýšlel sepsat jako trilogii, nakonec se rozrostla na sedm knih. Zatímco pět jich už vyšlo pod názvy Hra o trůny, Střet králů, Bouře mečů, Hostina pro vrány a Tanec s draky, na poslední dva díly, které by se měly jmenovat Vichry zimy a Sen o jaru, čtenáři zatím marně čekají. Přestože je Martin napíná už dlouho – vždyť některé z kapitol z chystaných Vichrů zimy zveřejnil už v roce 2010.

O důvodech můžeme pouze spekulovat. Svou roli v tom určitě hraje Martinův přístup k psaní, ale dost možná i samotný populární seriál z dílny HBO. Jak totiž sám George R. R. Martin několikrát v nejrůznějších rozhovorech zdůraznil, patří mezi autory, kteří dopředu zcela přesně nevědí, kudy se jejich příběh bude ubírat. A to z jednoduchého důvodu – jakmile to totiž zjistí (a jakmile příběh komplexně zmapují), začnou se nudit.

Možná tak není náhoda, že poté, co seriál Hra o trůny na HBO odstartoval (bylo to v roce 2011, tři měsíce před tím, než vyšel zatím poslední díl knižní ságy Tanec s draky), se Martinovy práce na dalších dílech výrazně zpomalily. Nejenže mu nečekaná publicita a povinnosti spojené se seriálem ubraly cenný čas určený k psaní – sám to na svém blogu několikrát zdůraznil a také proto se v posledních sériích na tvorbě seriálu přestal podílet.

Zároveň ale seriál, který Martinovy knihy v šesté a sedmé sérii předběhl, mapuje osudy Martinových postav bez toho, že by je napsal Martin sám. A přestože před lety Martin scenáristům seriálu rámcově nastínil, jaký osud pro své Západozemí plánuje, poslední série už vznikají bez jeho přispějí. A objevují tak Martinův vlastní svět místo něj.

Je otázka, nakolik se tohle všechno podílí na neustálém oddalování vydání Vichrů zimy (o Snu o jaru už coby čtenáři snad raději ani nesmíme). Každopádně nám nezbývá než držet Martinovi (i nám samotným) palce, abychom se řádného ukončení celé literární ságy v budoucnu dočkali.

Kniha, nebo seriál?

Viděli jste seriál a přemýšlíte, zda má cenu pouštět se i do knižní předlohy? Krátká odpověď je jasná: rozhodně ano. A ta delší?

Pomiňme nyní obvyklé argumenty o tom, že knižní předloha je vždycky zábavnější než filmová nebo televizní adaptace. Protože bez ohledu na to, jestli to je, nebo není pravda, v případě Martinova knižního opusu jde zkrátka o další způsob, jak do fascinujícího světa Západozemí proniknout – a objevit i příběhy, které se do seriálu nedostaly. Nebo které seriál zcela změnil (namátkou připomeňme třeba seriálový osud celé „martellovské“ dějové linie nebo Catelyn Stark).

Díky tomu, že Martin vypráví celý příběh prostřednictvím různých postav, máte v knize navíc jedinečnou možnost nahlédnout do hlav nejen oblíbencům diváků, jako jsou Jon nebo Tyrion, ale třeba i takové Cersei Lannister – a to rozhodně stojí za to.

Mimochodem, pro český trh sice Martina objevilo nakladatelství Talpress (známé například jako dvorní nakladatelství Terryho Pratchetta), kvalita překladu, kterou českým čtenářům nabídlo, ale byla minimálně sporná. Po zásahu agenta samotného George R. R. Martina později dostalo práva k sáze Píseň ledu a ohně nakladatelství Argo.

Reklama