Voda. Země. Oheň. Vzduch. Kdysi dávno žily čtyři národy v souladu. Ne ne ne, takhle to není. Ještě jednou: Před dávnými časy byla Xadia jedinou zemí plnou kouzel a zázraků. V té době existovalo jen šest primárních zdrojů magie. Ale před tisícem let objevil lidský mág zdroj sedmý: temnou magii…
Elfové a draci se rozhodli zastavit toto šílenství a vyhnali lidi ze svých zemí. A tak byl kontinent rozdělen na dvě území – lidskou říši na západě a magickou Xadii na východě. Hranici po celá staletí střežil sám dračí král Hrom.
Ale před posledním slunovratem lidé použili zapovězená kouzla, skolili dračího krále a pak bez milosti zničili jeho jediné vejce. Nyní se svět nachází na pokraji veliké války.
Nový kult?
Takhle nepokrytě a nestydatě sám sebe představí seriál Dračí princ.
Při vydání své první série vzbudil velikou senzaci, neboť je pod ním podepsán Aaron Ehasz, jeden z tvůrců a scénáristů legendárního animáku Avatar: Poslední vládce větru.
Samotný Avatar je často považován za nejlepší animovaný seriál pro děti všech dob, protože má tak nějak všechno: komplexní, ale srozumitelný a skvěle gradovaný děj, fantasy svět založený na východoasijských motivech, plastické, živoucí postavy, s nimiž budete prožívat do krve každé pnutí srdce, a navrch ještě perfektně zvládnuté dospívání hrdinů, kteří zachraňují svět.
Jako jedno z mála televizních děl má taky výborně zvládnuté mentorské postavy a zvládá předat i filosofické úvahy bez banalizace, zjednodušování nebo pádu do nánosu amerických frází.
Trocha produkční historie
Na úspěch Avatara se původní autoři snažili navázat sequelem Avatar: Legenda o Koře.
Posun v celkovém ladění byl značný a vzrušující, ale nedokázal zakrýt jistou zkratkovitost pramenící z toho, že hlavní dějová linka, kterou Poslední vládce větru prozkoumával ve třech sériích, musela Koře vystačit vždy na sérii jednu jedinou.
Ačkoliv se Legenda o Koře dočkala čtyř sezón a komiksového pokračování, každá část nakonec měla jinou zápletku, na kterou zkrátka a jednoduše nebyl prostor. Obecně se soudí, že tvůrci dostali vždy kontrakt pouze na jednu sérii a tak se snažili tvořit uzavřené příběhy, aby jim studio nezastavilo finance uprostřed vyprávění.
A právě proti tomuto hlavnímu nedostatku stojí v opozici nový seriál Dračí princ, který od začátku rozehrává dlouhý epos, ze kterého si máme sednout na zadek. Autoři zatím plánují sedm sérií a k dnešnímu dni jsou vydány tři, kdy třetí tvoří významný dějový předěl, uzavírá většinu hlavních linek a parádním cliffhangerem otevírá cestu ke čtvrté.
Dvakrát v téže řece?
Dračí princ opouští exotické prostředí bojových umění a jde na to z druhé strany: představuje klasické západní pojetí fantasy s elfy, draky, magií plnou světelných efektů, zaříkadel a obskurních ingrediencí a samozřejmě špinavé politiky.
To vše ve vydání pro děti a dospívající s přidanou hodnotou pro dospělé.
Formule ovšem zůstává podobná jako u Avatara: družina mladých hrdinů, problémy dospívání versus problémy se záchranou světa, spojování znesvářených kultur a boj s těmi, kteří arogantně touží po moci.
Král Harrow se účastnil války mezi říší lidí a kouzelných tvorů a poté, co v boji padla jeho žena, vyhlásil tažení proti Dračímu králi. Válku si od té doby nese na svých ramenou jako těžké břímě a potýká se neustále s přísežnou nenávistí elfů.
Zatímco Harrow upřímně lituje svých činů, jeho hlavní rádce a dvorní mág Viren jej ponouká, aby dotáhl věci do konce a pokračoval v dobývání Xadie.
V tomto prostředí vyrůstají osiřelí princové: Harrowův vlastní syn Ezran a adoptovaný Callum.
Bratři odhalí, že měsíční elfové chystají na krále Harrowa atentát kvůli smrti Dračího krále a zničení jeho potomka a nadto ještě objeví, že dračí vejce zničeno nebylo a dvorní mág a jeho rodina jej chovají ve své soukromé laboratoři.
Rozhodnou se zachránit otce, království a mír tím, že donesou vejce zpátky elfům. Jejich průvodcem se stává měsíční elfka Rayla, cvičená bojovnice, jež byla součástí výsadku atentátníků vyslaných zabít krále.
Rayla ovšem zjistila, že krutost a zabíjení nemá v krvi, odpojila se od svých společníků a spolu s princi se snaží udělat tu správnou věc.
Dvakrát do téže řeky opravdu nevstoupíš
Základní zápletka působí jako standardní příběh z kýčovitého románu nebo řadového hraní Dračího doupěte, což ovšem nemusí být nutně špatně. Koneckonců, ve filmu a v televizi nenajdeme nijak snadno důstojné reprezentanty tradiční západní fantasy.
Bohužel je ovšem nutno jedním dechem dodat, že Dračí princ navzdory svým snahám a zkušenostem tvůrců nefunguje.
V prvé řadě, nepodařilo se vytvořit dostatečně sympatický tým hrdinů a vedlejších postav.
Jejich charakteristiky nejsou nijak zvlášť originální, psychologie je na půl cesty mezi mělkostí a průměrem a ačkoliv každého hrdinu zvládli učinit dostatečně individuálním, rozpoznatelným a zapamatovatelným, prostě to nějak nefunguje.
Svatá trojice fantasy: integrita, logika a konsekvence!
A pak tu jsou logické lapsy. Hlavní záporák, dvorní mág Viren, je na začátku portrétovaný jako nepochopený muž, který chce zkrátka jen pomoci a je rozhořčený z toho, že jeho pomoc je odmítána jen kvůli pověrám vůči magii.
Tváří se jako muž, který bude činit zlo z omylu, nikoliv záměru.
Během jedné scény se ovšem přepne do klasického antagonisty s rozkoší v podvádění, ponižování, překonávání ostatních, lhaní a s ďábelským smíchem.
V druhé sérii se objevuje rada panovníků všech sousedních království, během které vystoupí dětská královna (která působí jako přímá reference na Lyannu Mormont). Ta se velemágovi postaví, zadupe ho do země a nakonec se mu podvolí, jen proto, že pateticky a se slizskou úlisností zavzpomínal na její rodiče.
A takových problémů má seriál nepočítaně – dějové zvraty a konflikty jsou jenom prázdná náplň a nemají konsekvence. Mladičký Ezran se dozví o smrti svého otce a rozhodne se opustit výpravu, vrátit domů a chopit se trůnu.
Divák se těší, jelikož seriál nepřímo napovídá, že dojde k politickému střetu chlapce a zlého čaroděje a chlapec si mága podá jako nic. A ono ne, končí to tím, že se Ezran zase vrátí k výpravě do Xadie a vzdálenost, kterou překonával dvě série, náhle překoná během půlky jednoho dílu – ba během jedné scény.
Mág Viren se nakonec skutečně dostane do úzkých, dojde k jeho politickému pádu, ale během pár epizod se to ZASE vyřeší a on je ZNOVU instalován jako funkční vládce říše krále Harrowa. V tuto chvíli už to působí především směšně.
Vedle těchto trestuhodných nedotažených kapitol a do outu zahraných zápletek je nutné vyjádřit zklamání i nad gradací děje.
První série, potažmo i druhá, to zvládá dobře.
Princové a elfka jsou na dlouhé a strastiplné výpravě, mág pomalu, pomaloučku sbírá politický vliv svou výřečností a intrikami a na pozadí se nám ukazuje, že skutečným záporákem celého eposu je dost možná někdo jiný a aktuální válka lidí a elfů přeroste v dávný, pradávný boj mezi dobrem a zlem vůbec.
A pak najednou z ničeho nic, bez příprav, pomocí zkratek, zrychlení a věcí, které se vyřešily off-screen, přijde závěrečná bitva a vy na obrazovku křičíte „ale vždyť jsme teprve v půlce příběhu!“
Ale Dračí princ je hit!
Přese všechny výtky je skutečně Dračí princ totální trhák. Třeba to s ním není zas TAK špatné, ne? Asi takhle: ano, je.
Ten seriál je opravdu, opravdu špatný. Od začátku, abychom tak řekli, slibuje první série Hry o trůny, ale ve výsledku dostanete jenom tu poslední a žádnou jinou. Na druhou stranu, je pár věcí, které Dračí princ dělá opravdu, opravdu dobře. Jen jich akorát není dost na to, aby přehlušily zápory.
Jedna věc, kterou seriál zvládá, je odhalování skryté zápletky.
Ve skutečnosti to vůbec není o Virenovi a Xadii, střetů původních škol magie a té sedmé, temné. Postupně se na scéně ukazuje další hráč.
Nejdřív je to jen drobná záhada, ve druhé sérii se postupně ukazují drobné manipulace, našeptávání a sliby a třetí série končí strašlivým zvratem, po kterém si navzdory všem záporům říkám: šmarjá, už aby byla další série.
Dračí princ a inkluze
Dračí princ je od Netflixu a Netflix je momentálně proslavený svou místy až násilnou inkluzívní politikou. „Princ“ se snaží o maximální diverzitu svých postav a popravdě se mu to i docela daří a dokonce i v pozitivním slova smyslu.
Bratrství nevlastních sourozenců Calluma a Ezrana funguje velmi dobře a Callumova psychologizace adoptovaného syna se relativně shoduje se standardy v literatuře a filmu s obdobnou tematikou.
Generálka a zároveň teta obou chlapců, Amaya, je němá a komunikuje znakovou řečí.
Lesbické královny nikdo nerozmazává, neříká, jak to měly těžké, nesnaží se vám násilně předávat, jak je super, že to jsou dvě ženy ve svazku a ve vedení, a zaměřují se na jejich příběh.
Stejně tak se přistupuje i k mužskému páru dvou elfů, které rozdělila hořkost a touha po pomstě a jsou jako postavy dostatečně propracovaní a plastičtí, takže nepůsobí jako tokenová reprezentace, ale jako integrární součást příběhů a autorský záměr. Za mě dobrý.
Mezi slepými…
Čili sečteno a podtrženo: Dračí princ není druhý Avatar, poslední vládce větru. Není ani další Legenda o Koře. Je inkonzistentní, nelogický, umí zklamat více než jednou, chybí mu postavy, které byste mohli skutečně milovat, válí se v klišé, které ani neumí zpracovat zas tak dobře.
Na druhou stranu – je to momentálně vůdce v žánru hrdinské fantasy. Je to momentálně jediná záležitost, která se snaží vyprávět opravdu, opravdu epický příběh a bere si na to dostatek času a prostoru. Kolik dalších filmů a seriálů z oblasti vysoké fantasy najdete?
Hm? Takže když už nic jiného, Dračí princ zaplňuje díru na trhu a hlad v našich srdcích.
Dračí princ / The Dragon Prince
Distributor: Netflix
Délka: 3 série, 27 dílů, jedna epizoda 25 minut
Tvůrci: Aaron Ehasz, Justin Richmond
Hudba: Frederik Wiedmann
