Dobrá znamení: seriálová apokalypsa podle Terryho Prattcheta a Neila Gaimana se blíží a poslední dny lidstva nebyly nikdy zábavnější

Po mnoha nezdařených pokusech jsou konečně zde – anděl a démon snažící se zachránit Zemi před apokalypsou poprvé na vašich obrazovkách! Přepočítejte si bradavky a nalaďte Amazon Prime. Je na co se těšit.

Velmi dobrá znamení

Adaptovat legendární knihu do seriálové podoby rozhodně není snadné. Nejen kvůli zatvrzelým puristům číhajícím se svým výtiskem u obrazovky, aby při sebemenší odchylce dali na sociálních sítích hlasitě zaznít své nespokojenosti, ale i kvůli početné skupině diváků, kteří na doslovnosti sice netrvají, ale originál přitom mají natolik rádi a na seriál jsou tak strašně moc natěšení, že je výsledek – třebaže nadprůměrný – zanechá maloulinko zklamané a ždibec rozčarované, protože v jejich představách prostě vypadal líp.  O to těžší je pak hodnotit seriál férově a mít na paměti to, nač fanoušci často zapomínají – totiž že jejich pohled není jediný správný, a že tvůrci mají právo tvořit po svém.

Zkusme tedy na začátek objektivně říct, že petice na přetočení Dobrých znamení rozhodně nehrozí. Neil Gaiman si coby scénárista dovedně pohlídal to podstatné, takže adaptace zůstává věrná knize a navzdory několika vynechaným či naopak přidaným scénám i postavám působí natolik celistvě a osobitě, že by z toho měl zesnulý Terry Pratchett nepochybně radost.

Vynikajícím tahem bylo vytvoření role vypravěče (nadto Toho Nejpovolanějšího!), který nejen že pomáhá divákům s navigací v místech, kde ději hrozí nepřehlednost, ale také eliminuje zásadní problém, s nímž se adaptace Pratchettových – a často i Gaimanových – děl potýkají, tj. s fatální amputací humoru. Ten totiž v knihách obou autorů staví do velké míry na mistrných popisech a sarkastických úvahách, kterými se autor k čtenáři obrací, a jejichž vynecháním se pak z adaptace stává hodně odtučněná a pobledlá verze originálu. Dobrá znamení se s tímhle problémem vypořádala na jedničku a s pomocí vypravěče i vtipných vizuálních pomůcek tak seriál zůstává hmatatelně pratchettovsko-gaimanovským počinem, který si vychutná jak zkušený fanoušek, tak předlohou zcela nepolíbený divák.

Stejně zdařile dopadl i riskantní tah s nekanonickými doplňujícími scénami, které Neil Gaiman přidal ze své zásobárny materiálu zamýšleného buďto pro původní knihu, či pro její nikdy nenapsané pokračování. Některé – především ty mapující mnohaletou známost anděla Azirafala a démona Crowleyho – možná nepůsobí tak vtipně, jak bylo zamýšleno, v každém případě obě postavy obohacují. Dodávají jim hloubku a zároveň násobí dojemnost kanonických scén, kdy si anděl a démon uvědomí, jak moc jim na jejich přátelství záleží. A jejich rozuzlení jejich osudu na samém konci příběhu je přesně ten typ přidané hodnoty, kterou čtenář stoprocentně ocení.

Rovněž velmi dobrá znamení

Dalším velkým kladem jsou herecké výkony, i když bohužel pouze dospělých herců, jimž kraluje andělsko–ďábelské duo Azirafal a Crowley v podání Michaela Sheena a Davida Tennanta. Na jejich výkonu seriál do jisté míry stojí a padá, protože bez věrného a sympatického ztvárnění této ústřední dvojice a jejich přátelství by si divák k celému příběhu jen těžko hledal cestu. Oba herci přitom nestáli jen před obtížným úkolem věrně vystihnout nepravděpodobnou vzájemnou náklonnost dvou agentů znepřátelených mocností, nýbrž i obstát před těmi fanoušky – a nebylo jich málo – kteří si na jejich místě přáli spatřit jiné herce, lépe odpovídající jejich mnoho let pěstovaným představám.

V tomto ohledu se možná ocitl v horší situaci Michael Sheen, jelikož David Tennant má díky svým minulým rolím mezi cílovou diváckou skupinou mnoho fanoušků a pro postavu Crowleyho disponuje tím správným sexappealem, zatímco v Azirafalově případě bylo z debat i fanartů vzniklých ještě před odvysíláním zřejmé, že mnoho fanoušků k andělovi přistupuje tak trochu jako Madam Tracy – tj. že by jej rádi viděli „tak nějak mladšího“. Nicméně, Sheenovo ztvárnění antikvariátního anděla je naprosto přesné a přestože ze začátků působí trochu moc jako Medvídek Pú, rychle si na jeho mimiku i slovní projev zvyknete a nakonec je velmi těžké představit si v jeho roli kohokoliv jiného.

Paradoxně pak hůř působí David Tennant, který sice na první pohled vypadá bezchybně, ale místy jakoby se s kanonickou povahou své postavy poněkud rozcházel, zejména ve scénách, kdy si počíná divoce a démonicky, místo aby tuto Crowleyho stránku spíše upozaďoval. Crowley je v Tennantově podání tak trochu rocková hvězda, což je na jednu stranu naprosto správně, ale na druhou v tom jakoby něco skřípe. Velmi dobře se tento nesoulad projeví ve scéně s Crowleyho pokojovými rostlinkami, která je sice vtipná a působivá, ale dělá z Crowleyho příliš lacině démonickou figuru přesně v té chvíli, kdy by jeho pekelná podstata měla jen mírně prosvítat pod zdánlivě klidným nátěrem.

Nicméně, to už se dostáváme na puristickou půdu osobních dojmů. Stručně shrnuto, Tennant i Sheen odvádějí velmi dobrou práci a především jejich zásluhou seriál šlape. Ostatní dospělí herci jim zdatně sekundují, zejména Adria Arjona v roli Anatémy, Jack Whithall coby Newt a Miranda Richardsonová jako mile střelená (a přitom ukrutně anglicky praktická) jezabélie Madam Tracy, která odkrývá závoj každý den odpoledne s výjimkou čtvrtka.

O něco méně výrazní jsou apokalyptičtí jezdci (Brian Cox, Mireille Enos, Lourdes Faberes a Yusuf Gatewood) či seržant Shadwell (Michael McKean), ovšem za zmínku rozhodně stojí Jon Hamm (Gabriel) a Ned Dennehy (Hastur), kteří oba podávají vynikající výkony v nelehkých rolích – Hamm coby anděl, kvůli kterému byste odmítli vstoupit do nebe, a Dennehy jako démon, jenž je sice zábavně hloupý, ale zároveň dokáže být tak děsivý, že je vám při pohledu na něj nefalšovaně úzko.

Pořád ještě dost dobrá znamení

Mezi další klady seriálu patří i působivá výprava, kostýmy a hudba. Azirafal i Crowley se divákům představují v mnoha různých oblecích – zejména díky přidaným scénám mapujících jejich mnohasetleté soužití – a všechny dokonale vystihují jejich osobnost. To samé platí pro jednotlivé obyvatele nebe i pekla, satanistické jeptišky či pseudoviktoriánské šaty a pláštíky Anatémy Novotrikové, po kterých jistě nejedna divačka – a nejspíš i nějaký ten divák – v hloubi srdce zatouží.

Podobně zdařilá je i výprava – Londýn je londýnsky šaramantní, Tadfield malebně venkovský, a nebe i peklo působí přesně tak, jak mají – ani na jedno z těch míst prostě nechcete a naprosto chápete, proč si Azirafal i Crowley tolik oblíbili Zemi i se všemi jejími chybami. Za zvláštní zmínku stojí i „vizuální pomůcky“ vypravěče (zejména Crowleyho plán pro M25 či různé vysvětlující cedulky) a senzační znělka, která je absurdně zábavná i temná a mile připomíná montypythonovské výtvarné úlety Terryho Gilliama.

Velmi dobře zvolená je i hudba, mimo jiné i písně skupiny Queen provázející Crowleyho milované auto na každém kroku. Jednotlivé písně dokonale odpovídají situaci, zejména You’re My Best Friend a Somebody to Love ve chvíli, kdy Crowley běží zachránit Azirafala, či I’m in Love With My Car triumfálně doprovázející hořícího Bentleye po dálnici.(Věčná škoda je, že za celou dobu ani jednou nezazní Don’t Stop Me Now, protože každý musí pochopit, že je to pro Crowleyho absolutně ta nejvhodnější píseň… ovšem to opět zabředáme do zrádných mokřadů osobních dojmů.)

Špatná znamení

Dobrá znamení se zatím dočkala pozitivního přijetí, ačkoliv už se stihly vynořit menší kontroverze – zapřisáhlí puristé podle očekávání brblají nad drobnými změnami, bojovníci proti domnělé politické korektnosti zase kritizují zpodobnění křesťanského boha a některých biblických postav, či ve srovnání s knihou poněkud diverzifikovanější obsazení. Upřímně, to je asi tak to poslední, co by vás mělo trápit, protože daleko důležitější než barva Pepřenčiny kůže či pohlaví bezpohlavních bytostí jsou tu nedostatky, které mají na divácký zážitek skutečný vliv. Seriál totiž stejně jako kniha nemá mnoho nedostatků, ovšem o to výrazněji na obrazovce zapůsobí.

Jednoznačně špatnou zprávou jsou výkony představitelů dětských rolí, které lze označit přinejlepším za prkenné. Děti namísto hraní většinou jen odříkávají repliky a přesunují se z místa na místo, a zatímco v knize nebylo vůbec těžké si je oblíbit, při sledování seriálů vás spíš svrbí ruka toužící udělit té přidrzlé a místy i nečekaně agresivně působící mládeži výchovný záhlavec. To platí především v případě Samsona Marraccina (Warlocka), který naštěstí nemá příliš prostoru, a Sama Taylora Bucka (Adam Young), který má bohužel velmi mnoho prostoru.

Jistě, mladý Antikrist vypadá předpisově okatě a kudrnatě, ale jakmile otevře ústa, je okamžitě jasné, že naprosto postrádá to pekelně důležité charisma, kterým má podle knihy oplývat.  Amma Ris a Ilan Galkof v roli Pepřenky a Briana nejsou o mnoho lepší a situaci tak alespoň trochu vylepšuje Alfie Taylor coby Wensleydale, který jako jediný dokáže být na několika místech celkem zábavný. Většinou je to však velká bída, a jelikož Adam a jeho přátelé hrají v příběhu velmi důležitou roli, seriál jejich slabými výkony celkově dost utrpí.

Podobně nepřesvědčivý je i střih, ačkoliv převážně jen v posledních dvou epizodách, kde působí nepříjemně chaoticky. To se nicméně dalo čekat, protože přesně to samé se děje i na konci knihy, ovšem na obrazovce to celé působí ještě o něco divněji a situaci tak před naprostou zkázou zachraňuje jen výše zmíněný vypravěč, díky němuž se divák nakonec neztratí.

Celkový dojem však stejně zůstává dost dýchavičný, finále se nepřesvědčivě vleče a místy působí nechtěně komicky, nepochybně i vinou trochu laciných zvláštních efektů typu teď se zableskne a všichni popadáme na zem. A vládce pekel je z vizuálního hlediska strašlivým zklamáním, které překvapivě nezahojí ani hlas Benedicta Cumberbatche, jemuž byly doposud v laických i církevních kruzích připisovány téměř neselhávající léčitelské schopnosti. Poslední epizodu tak vlastně zachraňují především přidané scény dojemně dokreslující přátelství mezi Azirafalem a Crowleym.

Poslední znamení

I přes výše zmíněné zápory však Dobrá znamení zůstávají nadprůměrným zážitkem a převážně pozitivní reakce vzbuzují různá očekávání, která by snad šlo shrnout do stručné, nicméně nesmlouvavé otázky: Bude nějaké pokračování?

Odpověď zní ne a je to jedině dobře. Neil Gaiman dostal ve spolupráci s režisérem Douglasem Mackinnonem z původní předlohy maximum a i tak se nedokázal vyhnout určitým hluchým místům. Šest hodinových epizod Dobrým znamením sluší – i když možná o něco málo méně než hutnějších pět – a cokoliv navíc by už znamenalo jiný příběh, který Gaiman podle dosavadních vyjádření nemá zájem psát.

Dobrá znamení tedy s největší pravděpodobností zůstanou krátkým, celistvým seriálem, k jehož hrdinům se budou mnozí diváci vracet stejně rádi jako k původní knize.

Dobrá znamení/ Good Omens

Velká Británie a USA, 2019, 6 hodinových epizod

Předloha: Terry Pratchett a Neil Gaiman (kniha)

Režie: Douglas Mackinnon

Scénář: Neil Gaiman

Hrají: David Tennant, Michael Sheen, Frances McDormand, Adria Arjona, Jack Whithall, Miranda Richardson, Sam Taylor Buck a další