Po trochu delší pauze oproti předchozím dílům k nám přilétá už čtvrté pokračování Černých křídel Cthulhu. Sedmnáct povídek moderního lovecraftovského hororu tentokrát doplňuje jedna rozsáhlá báseň. Co přináší?
Více science fiction
Zatímco v předchozích Černých křídlech byly SF prvky spíše zřídkavé, u čtvrtého pokračování je tomu právě naopak. Dobrá polovina povídek obsahuje výrazný SF prvek v různých podobách, a právě toto je asi největší změna oproti dřívějším dílům antologie.
Zcela čistou SF je Kontakt Johna Pelana a Stephena Marka Raineyho, jehož většina se odehrává na palubě kosmické lodi. Její posádka během těžební výpravy na Pluto objevuje něco, co rozhodně nečekala, a co bude mít dalekosáhlé tragické důsledky.
Uvážíme-li, že sám Lovecraft k SF inklinoval, stejně jako lovecraftovské kořeny děl jako Vetřelec, je až s podivem, že podobný motiv není autory zkoušen častěji.
Silný SF akcent je znát i v Přerušovaném spánku Codyho Goodfellowa, jehož hrdina se stává nedobrovolným aktérem podivného spánkového experimentu, a Skřípavé nepřítomnosti Richarda Gavina, kde zjistíme, že zešílet se dá i z relativně „obyčejné“ současné fyziky a kosmologie. A v odlehčenější formě si s fyzikou pohrává i Jonathan Thomas v povídce Hvězdy tvoří nás, která nabízí zajímavě inovovaný výklad jistého proslulého lovecraftovského citátu.
Za svéráznou SF lze považovat i Temného vykupitele Willa Murrayho, který se snaží budovat podobnou „paranormálně-špionážní“ mytologii jako Lumleyho Nekroskop nebo Prádelna Charlese Strosse. Žel, na formát povídky je toho příliš a výsledkem je spíše než hrůza úmorná záplava podivných technoblábolů.
Vítězové a poražení
Nejlepší povídkou antologie jsou alespoň pro mě Černé lodě spatřené jižně od nebe Caitlín R. Kiernanové. Po rozpačitém mystickém výtvoru v předchozí části nám tentokrát autorka servíruje hutné, bezútěšné postapo ze světa, kde Spáč procitl a kosmické hrůzy jsou už všechno, jenom ne tušené. Kiernanová dokáže znamenitě vykreslit beznaděj, zoufalství přežívání ze dne na den, a dopít kalich hořkosti lidstva až do dna v pointě typu „poslední zhasne.“ V tomto případě naprosto doslova.
Stříbrnou medaili bere Ann K. Schwaderová. Pištcova noc zajímavě napojuje mýtus Cthulhu na navažské indiánské legendy, ve kterých se autorka evidentně dobře vyzná a povídce to velmi pomáhá. Možná nevyvolá kdovíjaký ochromující děs, ale rozhodně jde o zajímavé čtení.
Na bronzové pozici končí Aššur-sinova zeď Donalda Tysona. Ten umí psát, má nápady a nadprůměrně zvládá i psychologii svých postav, jenže tentokrát povídku přepálil a zejména konec je navíc logicky vratký. Kromě toho příliš mnoho narážek v první části líčení značně nepovedené svatební cesty stárnoucího profesora archeologie, činí povídku zbytečně předvídatelnou. Méně by bylo rozhodně více.
A bramborovou medaili si odnáší W.H. Pugmire. Co víří v stínu není nijak děsivé, ale jako vždy u tohoto autora stylisticky výborně zvládnuté, a hlavně velmi pěkně navazující na Lovecraftova Hrůzného starce. Je to vyjma závěrečné básně asi nejvýraznější odvolávka na Mistrovo dílo.
Z opačného konce pro mne byl největším zklamáním Darrell Schweitzer. Ten rozjíždí zajímavý námět alchymisty Johna Dee pracujícího na anglickém překladu Necronomiconu, aby vzápětí Prizma temnoty utopil v halucinačních výjevech bez pointy i smyslu. Výplod Melanie Temové Trofej pak neviděl z Lovecrafta zhola nic, připomíná maximálně některé nechutnější kousky Clive Barkera. Citlivějším povahám neradno číst před obědem.
Průměrnost a děravá logika
Největší slabinou třetí části antologie byla průměrnost většiny povídek, a bohužel tento nešvar přetrval i do čtyřky. Kromě prací výše zmíněných víceméně vše ostatní spadá až příliš do kategorie „přečíst – zapomenout.“ Patří sem úvodní Artefakt Freda Chappella, Obroda Stephena Woodwortha, a třeba také Kult mrtvých Lois H. Greshové, který promrhává i potenciálně velmi atraktivní prostředí obrovských katakomb pod městem Lima.
K tomu navíc nutno přidat skutečnost, že mnohým autorům jejich příběhy kulhají v logice více, než by bylo i pro horor vhodné.
Můžeme se vcelku oprávněně ptát, proč si hrdinka Pod záklopkou Měsíce Garyho Fraye prostě do jeskyně, kde se každému, kdo dohlédne k jistému otvoru ve stěně, zjeví cosi podivného, nevzala žebřík. Stejně tak lze uvažovat nad tím, zda upozornění typu „V žádném případě nečti můj deník!“ není spíše výzvou k pravému opaku, a proč ho tedy k čertu dotyčná dávno sama nehodila do krbu. Zejména tento fousatý trik bolí, protože V případě smrti Simona Strantzase je jinak práce dosti slušná.
Naopak představy Jasona W. Brocka o Praze v povídce Temné moře v nitru jsou spíše úsměvné. Pojídání trdelníku coby prvek lovecraftovského hororu tu zajisté ještě nebylo.
Ano. Znovu platí, že žádná povídka v knize není vyloženě otřesná. Přesto je těch pouze průměrných na takto prestižní sbírku i tentokrát příliš mnoho.
A nakonec chvilka poezie
H.P. Lovecraft nebyl jen spisovatel, ale také básník, byť názory na kvalitu jeho poezie se různí. Můžete ji nakonec posoudit sami, letos u nás vyšly už dvě sbírky, doporučuji zejména tu dvojjazyčnou z nakladatelství Straky na vrbě. Černá křídla Cthulhu se snaží reflektovat tento aspekt, a tak na konci najdeme obsáhlou báseň Strach se plíží Bouřným vrchem od Christophera Lovecrafta – jméno autora není žádná náhoda.
Báseň jistým způsobem převypravuje HPL povídku Číhající děs, ale osobně nemohu říct, že by mne kdovíjak ohromila. Některé verše působí toporně a mám značné podezření, že překlad (jako jediná povídka v knize není dílem bezchybného Milana Žáčka, ale kohosi s jménem či pseudonymem Filip Pardy) má do ideálu celkem daleko. Přesto je to však experiment, který má určitě v antologii své místo i smysl.
Zhodnocení
Černá křídla Cthulhu IV. se opět snaží posouvat do nových vod, ať už větším zastoupením SF, anebo zmíněnou básní. Díky tomu jsou stále zajímavá a hlavně máte-li v knihovně předchozí tři díly, rozhodně stojí za pořízení.
Přesto mám subjektivně pocit, že procento průměrných prací oproti třetí části vzrostlo, a že do budoucna by měl editor nároky na autory přitvrdit.
S.T. Joshi: Černá křídla Cthulhu 4
Vydal: Nakladatelství Laser, 2019
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 352 / pevná vazba
Cena: 359 Kč
