S. T. Joshi: Černá křídla Cthulhu 3 cover
Autor: W. Flare
- Reklama -

„Ach, Howarde, tvůj triumf dosáhl vrcholu ve chvíli, kdy se tvé jméno stalo přídavným.“ Prohlášení autora T. E. D. Kleina je platné i osmdesát let po Lovecraftově úmrtí. Ve třetí části úspěšných antologií Černá křídla Cthulhu můžeme znovu zjistit, kam se dnes lovecraftovský horor ubírá.

Zklamání favoritů

S. T. Joshi: Černá křídla Cthulhu 3 obálka
Autor: Jason Van Hollander

Pokud bych k celkovému popisu třetích Černých křídel Cthulhu použili sportovní terminologii, musel bych napsat, že dosavadní favorité vesměs zklamali, zatímco borci dosud průměrní se vzchopili k nečekaným výkonům.

Zklamání se týká především povídek Caitlín R. Kiernanové a Darrella Schweitzera. „Kopec Jeden strom (Svět jako kataklyzma)“ první jmenované je zvláštní povídka, snová, lyrická a nepochybně dobře napsaná. Jenže už v podstatě není ani horor, natož pak lovecraftovský. Ještě hůře dopadají „Pavučiny ve tmě“, ve kterých Schweitzer prakticky jen smíchal dohromady motivy svých povídek z prvních dvou antologií a přidal vodu. Spoustu vody.

Nic slavného nepředvedl ani Brian Stableford v závěrečné nejdelší povídce „Zpoza neznámého světa.“ Je to stejný typ práce jako „Pravda o Pickmanovi“ z první antologie, jen si bere na mušku jinou z Lovecraftových povídek, či spíše tvoří její pokračování. Výsledek však působí rozvláčně, utahaně, bez pořádného nápadu, snad kromě dokonale, bolestně přesných popisů záchvatů migrény i souvisejících stavů.

Nakonec jediný, kdo jakž takž splnil úlohu favorita, je patrně Joseph S. Pulver Sr. „Černými schodišti pod zem“ je povídka, kde nemá smysl, jakkoliv popisovat děj. Tím, co jí dělá výjimečnou, je styl, dojem temné noční můry, emocionální horské dráhy s šílenstvím na konci. A pochopitelně překlad, za který bych Milanu Žáčkovi bez zaváhání přiklepl nějakou cenu.

Zbytek autorů známých z prvních dvou dílů končí kdesi ve středu pelotonu. „Zdivnor“ Donalda Tysona připomene známou Simmonsovu povídku „Metastáze,“ jen tak trochu z opačné strany. „Megalitická vlna“ Dona Webba je vcelku zdařilá legrácka, ale téma „vesnice prokletých“ se trampotám zghůlovatělého Mexičana v „Konkurzu“ zdaleka nevyrovná. V paměti tak utkví ještě nanejvýš „Thistleův objev“ Simona Strantzase, který ovšem více než Lovecrafta evokuje styl hororů Jacka Ketchuma, kde se rozhodně nešetří krví, ani jinými tělními tekutinami.

Překvapení outsiderů

Nejlepší povídky třetích Černých křídel Cthulhu napsali autoři, u kterých bychom to podle jejich prací v dřívějších dílech nejspíš nečekali. První vrchol přinese „Děravý kámen“ Richarda Gavina.  Tvrdý, archaický styl v ich formě perfektně pasuje k bezútěšnému příběhu o pádu milované osoby do šílenství, kde je od jisté chvíle už úplně jedno, zda přirozeného či nikoliv. Byť téma je zhruba podobné, kvalitativní rozdíl od „Odvržence“ v předchozí sbírce je značný.

Druhým vrcholem a možná nejlepší povídkou sbírky je potom „Weltschmerz“ Sama Gafforda. Zdánlivě nic světoborného, tak trochu „Volný pád“ s lovecraftovským popostrčením, avšak způsob, jakým autor dokázal obrátit zkraje humorný příběh vyhořelého bankovního úředníčka do závěru, který k smíchu už rozhodně není, je dokonalý. Přitom je velice snadné si představit, že něco podobného by se opravdu mohlo v reálu stát a jsem si dost jistý, že tento příběh by se Lovecraftovi, který si sám připadal mezi lidmi své doby jako vyvrženec, velmi zamlouval.

Dvojici bych osobně doplnil ještě roztomilou morbiditkou „Pod arkhamským měsícem“ Jessicky Amandy Salmonsonové a W.H. Pugmireho. Chcete vědět, jak vypadá intimní život temných lovecraftovských tvorů? Allune ze vznešené čarodějnické krve Arkhamu vám to ukáže, i když puritánštější povahy by mohly mít menší zažívací potíže. Rozhodně originální povídka, připomínající hřbitovní poetiku Tima Burtona.

Ti zbylí

Většina povídek ve třetích Černých křídlech Cthulhu jako by spadala kamsi do průměru či lehkého nadprůměru: Neurazí, ale ani příliš nenadchnou. Navíc jejich samotné zařazení do hororu je místy sporné. „Pěkná panenka Popletka“ Donalda R. Burlesona je nejděsivější popisem feťácké matky v úvodu. „Muž s rohem“ Jasona Brocka se odvolává na starší povídku T.E.D. Kleina, a představuje asi nejvýraznější připomínku Lovecraftova stylu.

Nekrotická zátoka“ Lois H. Greshové odvypráví příběh nemocné staré ženy, která se v doprovodu celoživotní, byť pochybné přítelkyně rozhodne spočinout na nezvyklém místě, ale lovecraftovské reálie na něj působí naroubované násilně a zbytečně. „V cestě přílivu“ Marka Howarda Thomase zase pracuje s tématem plíživě přicházející apokalypsy, které tu ovšem také bylo již mnohokrát, zpracované i podstatně lépe. A „Houdinky“ Jonathana Thomase jsou prostě variací Lovecraftova námětu bez ničeho navíc.

Na úplném konci se pak pohybuje Mollie L. Burlesonová s dokonale nevýrazným kraťasem „Hotel del Lago“ a Peter Cannon. „Čínská dovolená“ v jeho podání vypadá jako reklamní prospekt třetiřadé cestovky, zakončený záchodovou scénou, která je možná leda nechutná a mnohem spíš směšná, rozhodně však ne jakkoliv děsivá. K tomuhle by se Lovecraft opravdu nikdy nesnížil.

Bez chuti a bez zápachu

Největší bolestí třetí části Černých křídel Cthulhu je, jak už bylo zmíněno, průměrnost většiny povídek. Kromě snad „Čínské dovolené“ se nedá říct, že by byly špatné, jen jako by byly málo dobré – málo dobré na prestižní antologii, málo dobré na to, aby si je čtenář pamatoval i týden poté, co knihu dočte. Ve slabších sbírkách by mohly patřit ke skvostům, ne však zde. V tomto ohledu byla druhá část lepší. Netroufám si říct, zda se na editorovi projevila únava, anebo se mi prostě tentokrát nedokázal trefit svým výběrem do vkusu.

Stejně tak si však netroufám tvrdit, že nemá smysl knihu číst, zejména pokud už máte v knihovně první dvě. Stále velmi jasně ukazuje sílu moderního lovecraftovského hororu, už jen tím, že dvě asi nejlepší povídky v knize obsahují jen velmi málo nadpřirozena. Ty nejděsivější věci se často dějí přímo okolo nás a Lovecraftův proslulý výrok o strachu z neznáma se ani zdaleka nemusí týkat vzdálených kosmických hlubin. Právě toto zjištění vyplývá z celé antologie nejvýrazněji, a už kvůli němu za přečtení rozhodně stojí.

S. T. Joshi: Černá křídla Cthulhu 3

Vydal: Nakladatelství Laser Books 2017

Překlad: Milan Žáček

Obálka: Jason Van Hollander

Počet stran: 337

Cena: 330 Kč

- Reklama -
Spisovatel. Autor beletrie žánrů science fiction a fantasy. Jeho první povídky se začaly objevovat v časopisu Ikárie roku 2002 (Devatenáctka). Dvojnásobný vítěz soutěže Ikaros o nejlepší českou SF povídku. Autor románů ze série Agenta JFK a Agenta X-Hawka, fantasy knihy „Dračice“(spo­lečně s Janou Vybíralovou) a série Algor (opět společně s JV).