Určitě znáte výraz steampunk, ale slyšeli jste někdy o takovém tsarpunku? To je žánr rozrůstající se knižní série, která se stala předlohou pro seriál Shadow and Bone. Jeho osmiepizodová první řada před rokem přistála na Netflixu a na další pokračování zřejmě nebudeme dlouho čekat – natáčení skončilo v červnu.
Upozornění: následující text obsahuje spoilery a detailní informace ze seriálu.
Jde o dívčí young adult záležitost, jejíž hlavní hrdinka Alina Starkov (Jessie Mei Li) je naverbována jako kartografka do války, která už léta sužuje její domovinu. Té navíc dominuje přítomnost takzvané Vrásy – území plné temnoty a lidožravých monster, jenž zemi Ravku rozděluje na dvě poloviny, a které kvůli válečnému stavu nejde ani obejít.
Co je na Ravce dál zajímavého je fakt, že se tam občas rodí lidé se zvláštními schopnostmi, jako je manipulace přírodních živlů, strojů nebo i fyzického vzhledu. Těmto lidem se říká grišové (od toho odvozený název franšízy, The Grishaverse) a mezi věřícími koluje pověst, že jednou přijde griša se zázračnou schopností temnotu Vrásy vymýtit… Z povahy žánru vyplývá, že to samozřejmě musí být naše hrdinka Alina.
Z kraje příběhu objevuje své schopnosti, zaplétá se do politických machinací Ravky a aby toho nebylo málo, tak se navíc musí rozhodovat, jestli se jí víc líbí hodný kamarád z dětství Mal (Archie Renaux), anebo enigmatický generál Kirigan (Ben Barnes). Jedno líbivé klišé vedle druhého, jak se dá od žánru očekávat – kdo je má rád, ten si zaručeně přijde na své.
Mezitím na druhé straně Vrásy sledujeme osudy tria charismatických podvraťáků, jejichž cílem je se vymanit ze světa městské lůzy, kde jim věčně nějací mafiáni šlapají na paty. To se v průběhu řady snaží uskutečnit únosem čerstvě nalezené „svaté“ Aliny, z níž se kvůli její magii stalo žádané zboží. Jejich plány jsou samozřejmě natisíckrát zmařeny a výsledkem je dobrodružství, klauniády a velmi sympatický rozvoj postav, který dostatečně kompenzuje občasné otřepanosti Alininých opletaček.
Srdečné pozdravy z Ruska
Ale zpátky k tomu tsarpunku. Je to označení, které si pro své knihy vymyslela spisovatelka Leigh Bardugo, aby popsala jejich žánr – dle její definice jde o fantasy, které si za inspiraci bere carské Rusko raného devatenáctého století, jeho „estetiku, kulturu, politiku a společenské uspořádání“.
Nedá se jí upřít neotřelost tohoto konceptu, kterým se šibalsky vyhrazuje proti typickým fantasy světům inspirovaných mlhavě západoevropským středověkem, na které jsme v žánru zvyklí.
Série začala úspěšným debutovým románem Griša: Světlo a stíny (Shadow and Bone, 2012) a zatím čítá čtrnáct knih (mimochodem, kde se v českém překladu vzalo to světlo a kam šla kost z původního názvu? Vidět tak českým překladatelům do hlavy!).
Bardugo se narodila v Jeruzalémě, ale celý život prožila v Americe, takže všechny informace o Rusku vyčetla z knih. Kvůli tomu asi kdekterého slovanského čtenáře a diváka trkne pojmenovávání postav – například hlavní hrdinka by se správně měla jmenovat Alina Starkova, jelikož Starkov je maskulinní forma tohoto příjmení. V příspěvku na své webovce Bardugo píše, že učinila vědomé rozhodnutí jména užívat dle vlastních rozmarů a jako důvod uvádí, že prostě nechtěla, aby byla genderovaná.
Z našeho pohledu se to může zdát spíš jako dobře míněná snaha lámat přes koleno jazyk, jehož struktura se genderové neutralitě bohužel nenabízí. Nad tímhle (typicky americkým) faux pas je ale lehké přimhouřit oko, neboť Shadow and Bone nabízí tolik podnětných záležitostí, že je těžké vybrat, u čeho začít.
Kde se vzal, tu se vzal
Začněme tedy u toho, kdo je vlastně za seriál zodpovědný. Zakladatelem projektu a hlavním scénáristou je Eric Heisserer, který má s adaptováním knih notné zkušenosti – za svůj scénář k sci-fi snímku Příchozí (2016) byl dokonce nominovaný na Oscara, takže povolanějšího člověka si Bardugo a její fanoušci nemohli přát, i když jde o jeho první pořádnou zkušenost s televizním formátem.
Možná právě kvůli tomuto nedostatku zkušeností je v scénáři hned několik klíčových momentů, které jsou pro diváka neseznámeného s knižní předlohou nepochopitelné. Například, když Alina dramaticky odhaluje, že její nevrlá učitelka je Kiriganovou matkou – a není vůbec jasné, z čeho to vlastně vyvodila. Spoustě podobných stěžejních momentů to bere vítr z plachet, a celý seriál kvůli tomu má v sobě cosi trapně diletantského.
Dalším zajímavým tvůrcem je americký hudební skladatel Joseph Trapanese, o němž by se dalo říct, že se do světa filmové hudby vrhl po hlavě – jeho prvním projektem byl film Tron: Legacy (2010), kde spolupracoval s nikým menším než francouzským duem králů elektroniky Daft Punk.
Od té doby Trapanese pokračuje ve spolupráci jak s předními filmovými producenty, tak i hvězdami populární hudby. Pro Shadow and Bone zkomponoval grandiózní orchestrální doprovod, ve kterém (na přání Bardugo) čerpal jak z východoslovanské hudby, tak i pro nás exotičtějších zemí a zvuků, aby vytvořil eklektický podkres tohoto fantastického světa.
Zajímavostí je, že hudbu nahrál s budapešťským orchestrem (i když musel kvůli coronavirové krizi dirigovat přes Zoom). Maďarsko celkově je pro seriál důležité, protože bylo zvoleno jako hlavní země natáčení; jeho krajiny a zejména jeho architektura tvoří unikátní a půvabné prostředí, které je našinci svou habsburkovostí navíc příjemně povědomé.
Shadow and Bone ale v Maďarsku nevyužívá jen jeho opulentní paláce, ale i Origo Studios, samozvané filmové centrum Evropy. Pokud jste třeba viděli věci jako Duna (2021), Černobyl (2019) nebo Blade Runner 2049 (2017), tak už jste se studiem Origo seznámeni.
Taky nabízí celý komplex středověkých kulis, které Shadow and Bone převzal od Zaklínače (2019 – ?) a využil pro scény odehrávající se v ulicích doupěte zločinu Ketterdamu. Co dodat – u nás na východě máme prostě nejvýhodnější daňové úlevy.
Herecké obsazení pro moderní věk
Abychom se vrátili k tomu, komu za seriál vděčíme – nelze nevypíchnout jeho pestré herecké obsazení. V knižní předloze jsou protagonisté náctiletí, pro seriálovou adaptaci bylo učiněno rozhodnutí je o něco postaršit, takže sledujeme osudy postav asi mezi pětadvaceti a třiceti lety.
Navíc je kvůli násilí seriál dle Netflixu vhodný pro diváky až od šestnácti let, takže se hned nadvakrát snaží oddělit od dětštějšího publika a nalákat starší fandy (young adult) fantastiky, kteří už moc nemají zájem o dobrodružství teenagerů.
Hlavní roli dostala začínající herečka Jessie Mei Li, která má nezáviděníhodný úkol se potýkat s postavou, jež je dostatečně nemastná a neslaná, aby vyhovovala co největšímu množství konzumentů. Je outsider, ráda si čte a kreslí, a to stačí, aby fungovala jako zástupkyně pro nenáročnou mladou čtenářku, která je sama outsider a ráda si čte a kreslí.
Li má sympatický projev, ale hlavně je vítanou novou tváří, která potěší nejen diváka s moderními požadavky na média. Alina v knižní předloze je běloška, ale pro seriál byla zvolena Li, jejíž otec je čínského původu. Tuhle diskrepanci prý sama nejdřív považovala za podezřelou, jelikož si nepřála, aby její obsazení bylo jen úskočným pokusem o zisk bodů za diverzitu, aniž by to mělo nějaký smysluplný vliv na příběh.
Vliv to nakonec mělo, ale jestli smysluplný, to záleží na úhlu pohledu – scénáristé zahrnuli několik scén, kde Alina a další postavy čelí nenávistným urážkám zaměřených na jejich rasu. Dle Li tyto momenty reflektují jak její zkušenost s rasismem v její domovské Anglii, tak i zkušenosti americko-korejské scénáristky a producentky seriálu Christiny Strain.
Ne všichni diváci však zahrnutí „fantasy rasismu“ vnímali jako nutnou reflexi reálných mezirasových vztahů. Obzvlášť nepříjemný je vůbec první moment, kdy se s ním v seriálu setkáváme – v prvních třech minutách (!) první epizody jsme vrženi do scény z dětských let hrdinky, kdy jejího kamaráda Mala jeden šikanatér nazývá „míšencem“ a ji následovně „rice eater“, doslova „žrout rýže“, do českých titulků přeloženo jako „šikmoočko“.
Kombinace tak brzkého představení rasové nesnášenlivosti, a obzvlášť její zaměření na dětské postavy, se zdá jako obzvlášť chladnokrevné rozhodnutí ze strany scénáristů. Práce s touto tématikou však bude vždy kontroverzní a sama Li dosvědčuje, že alespoň pro část publika je jeho zpracování v této podobě důležité, a nad tím nelze mávnout rukou.
Do budoucna by bylo žádoucí hlubší, citlivé a autentické prozkoumání Alinina vztahu s vlastním původem a světem kolem ní. Když nic jiného, aspoň by to bylo zajímavým povahovým rysem, kterými hrdinka zrovna neoplývá.
Romance s hvězdným padouchem
Při diskuzi o obsazení seriálu nelze nezahrnout jeho jedinou megahvězdu, a to samozřejmě Bena Barnese, kterého si pamatujeme jako prince Kaspiana z Narnie (2008, 2010), popřípadě jako Logana Delose z Westworldu (2016–2018), nebo Billyho Russoa z marvelovského seriálu The Punisher (2017–2019). Zde se zhostil velmi vděčné role generála Aleksandra Kirigana, známého také jako Temnyj.
Velí armádě grišů, dokáže ovládat stíny, chodí celý v černém a má tragickou minulost – je to prostě profesionální cool týpek, který svojí doslovnou i metaforickou temnotou okouzluje jak hlavní hrdinku, tak i množství divaček. O jeho obsazení se vypráví roztomilá anekdota spojená s blogovou platformou Tumblr. Na něm se kolem knih vytvořila fanouškovská základna, která se dávno před adaptací bavila spekulací nad tím, jací herci by se hodili do jaké role – a Barnes se stal populární volbou právě pro tajemného generála.
Heisserer ho oslovil, aniž by o této spojitosti věděl, a ve vtipné shodě náhod mu jak Bardugo, tak Barnes nezávisle na sobě ukázali jeden populární příspěvek z Tumblru, ve kterém herec figuroval jako fanoušky vysněný Kirigan, což prý přispělo k Barnesovu obsazení. To bylo strategickou volbou, kterou se Heisserer již existujícímu fandomu rozhodl dvořit. Každému novému projektu se hodí tisíce vestavěných nadšenců připravených ho podporovat, a jak lépe se fanouškům vlichotit, než právě princem Kaspianem?
Barnesův výkon se v souladu s tím zdá být jednoznačně chválen, a to obzvlášť co se týče romantické dějové linky s hlavní hrdinkou, a Kiriganova následného překlenutí do antagonistické role. Zvoňte ale na poplach, jelikož vaše recenzentka má nepopulární názor – Barnes na komplexního byronského hrdinu nemá, a zdá se asi tak nebezpečný jako kokršpaněl.
Seriál ve velké míře závisí na jeho výkonu, jelikož hraje tak prominentní roli, a Barnesovi utrápené zlodušství prostě nejde. To bylo nabíledni už z jeho účinkování v Punisherovi, kde hrál protivníka hlavního hrdiny, a Barnes bledl vedle hluboce procítěného výkonu Jona Bernthala, který rolí Franka Castlea ohromoval už od druhé řady Daredevila (2016), kde se poprvé objevil.
I proto je v Shadow and Bone mnohem zajímavější sledovat sekundární postavy, kterým je dovolen smysl pro humor, spíše než melodramatické etudy hlavního děje.
Světla, stíny, příšery
Shadow and Bone hereckými výkony neohromí, ale určitě zaujme svým vzhledem – někdy. Kulisy, kostýmy, a produkční hodnota celkově jsou nadstandardní, obzvlášť v porovnání s jinou fantastikou na Netflixu, jako byla třeba předloňská artušovská katastrofa Cursed (i když i pro tu má recenzentka trochu slabost).
Vyleštěný povrch seriálu prozrazuje nemalý rozpočet, což musí potěšit každého fanouška fantastiky. I zde ale seriál občas klopýtá, a to často při užití CGI – Vrása, největší hrozba pro obyvatele Ravky, je studiově umělé nic v namodralém šerosvitu, do kterého se s postavami noříme hned zkraje seriálu, než si toto místo vůbec zaslouží divákovy obavy.
Scény v ní nenesou žádnou tenzi, jsou uspěchané a přesvícené, a monstra v nich ukrytá jsou nevýrazné počítačové poletuchy, které nám jsou hned ukázány, takže nemáme prostor využít vlastní představivost.
Na mysl přichází ohromující sekvence z Oscary ověnčeného filmu 1917 (2019), kde mladý voják prochází labyrintem vybombardovaného městečka, a ruiny kolem něj jsou ostře osvětlovány nepřátelskými světlicemi, které kolem něj vykreslují pohyblivé a dramatické stíny jako z německého expresionismu. Toho bylo dosaženo pomocí opravdových kulis a světlic, a výsledkem je oslnivá, velkolepá noční můra tvořící zdaleka nejzapamatovatelnější sekvenci filmu.
Shadow and Bone se na druhou stranu z nepochopitelných důvodů snaží zuby nehty držet realismu – přitom jde o young adult fantasy, ve kterém se počestná světlonoška zamiluje do muže ovládajícího stíny s pochybnou morálkou a temnou minulostí – kouzlo jejich dynamiky je v tomto melodramatickém kontrastu, v klišé bez nuancí, které se za svou nadsázku nestydí.
Filmaři pracující na tomto seriálu nikdy nebudou mít lepší příležitost si vyhrát se stylizovaným osvětlením – a této šance povětšinou nevyužívají. Scény, ve kterých Alina a Kirigan užívají své schopnosti, páchají nejhorší televizní zločin – vypadají nudně. Je to, jakoby se kameramani a režiséři báli záběry podsvítit nebo přesvítit, a tak se raději drží v bezpečném, měkkém středu.
V celé první řadě najdeme jedinou scénu, kde jsou světlo a stíny použity hravým způsobem, kdy jsou herci Li a Barnes snímáni tak, že jejich stíny vypadají, jakoby stáli těsně vedle sebe v mnohem intimnější pozici, než doopravdy jsou – dokonalá ilustrace jejich komplementárního vztahu a narůstající romance, která divákovi naznačuje vše, co potřebuje vědět.
Proč nevyužít podobné stínohry více? Proč opravdu nezatemnit scény, kde Kirigan užívá své moci, místo toho, aby scéna byla v postprodukci ztmavená ošklivým filtrem? Není nic zvláštnějšího než fantastika, která se bojí stylizace, a která chce být vizuálně tak realistická, jako nežánrové drama. Seriál často vypadá krásně a draze – ale jen málokdy vypadá magicky.
Finální verdikt: Shadow and Bone má na víc
Co říci závěrem? V tomto článku jsme na seriál byli přísní, ale to jen proto, že je tak slibný – postavy si Vás získají a svižný příběh Vás udrží u obrazovky. Bohatá struktura fikčního světa v divákovi zanechává touhu se dozvědět o něm víc – celou dobu pouze koketně naznačuje, jaké jsou jeho země a města, politické situace, jak vlastně funguje jeho „malá věda“, co znamenají všechna ta povědomá a přitom neznámá slovíčka: Corporalki, Merzost, Otkazat’sya…
V jeho světě si budete libovat, ale krkolomné tempo seriálu, který má tradiční Netflixovský příděl osmi epizod, nedovoluje všem momentům zanechat takový dojem, který si zaslouží, protože prostě není čas je řádně vystavět. Druhou řadu netrpělivě vyhlížíme a budeme doufat, že zapracuje na svých slabinách a vnese do popředí své početné silné stránky.
Shadow and Bone – první řada
Výroba: Netflix, 2021
Scénář: Eric Heisserer, Daegan Fryklind, Vanya Asher, M. Scott Veach, Nick Culbertson, Shelley Meals, Christina Strain
Režie: Lee Toland Krieger, Dan Liu, Mairzee Almas, Jeremy Webb
Kamera: David Lanzenberg, Owen McPolin, Aaron Morton
Hrají: Jessie Mei Li, Archie Renaux, Ben Barnes, Freddy Carter, Amita Suman, Kit Young, Zoë Wanamaker a další
