Už jsme si spolu prošli Elantris a Mistborn, slavné a neslavné začátky Brandona Sandersona, předního pera dnešního fantasy. Než se ale přesuneme k delším sériím, kterými je dnes nejvíce proslulý, byla by škoda neohlédnout se za Vyjednávačem, knihou, která je v nyní už klasické Sandersonovské tradici velmi netradičním příběhem.
Duhová princezna a Noční krev
Není mnoho autorů, kteří by o sobě mohli říct, že téměř osmi set stránková bichle patří mezi jejich nejkratší počiny. Ovšem ve společnosti jako je Archiv bouřné záře, kde nenajdeme jedinou knihu pod tisíc stran, nebo série Mistborn, které čítá takřka už deset dílů, může Vyjednávač opravdu působit jako drobeček. Tomu napomáhá také fakt, že kniha je napsána v extrémně čtivém stylu a přímo vybízí k tomu, aby vaše oči lítaly po jejích stránkách. Doufám tedy, že se nenecháte na první pohled nestravitelnou délkou odradit. Přišli byste totiž o jeden z nejlepších ‚stand-alonů‘, co vám může fantasy jako žánr nabídnout.
O příběhu radši nebudu mnoho prozrazovat – ačkoli začíná velmi obvyklým způsobem, velmi rychle se začne vydávat nečekaným směrem a jen nerad bych čtenáři kazil požitek z toho, že to zažije na vlastní kůži.
Pár drobností ale bezpečně prozradit mohu. Hlavními postavami jsou dvě princezny, Vivienna a Siri, které se vydají na dvůr božského krále Haladranu, Susebrona, tajemný vězeň Vasher a polobůh Lightsong, kterého tajuplná magie oživila z říše mrtvých. Nenechte se odradit tím, že hlavní sestava zahrnuje dvojici princezen, tenhle příběh si totiž užije i starší publikum.
Lightsong patří mezi mé osobní oblíbence, ale všechny postavy mají něco dosebe. Na rozdíl třeba od Elantris, není zde žádný jasný slabý článek. Srovnání s Elantris se ostatně nabízí hned několik. V porovnání s jeho prvotinou se Brandon mnohonásobně vylepšil. Elantris byla plná zajímavých nápadů, ale většina postav byla nemastná neslaná, příběh ke konci úplně přestal držet pohromadě a magický systém byl až příliš abstraktní, aby na něm vynikl Brandonův talent pro preciznost.
Zde je opak pravdou. Magie světa Vyjednávače se točí kolem barev, oživování neživých předmětů a biochromatického dechu, což je v podstatě kousíček duše, který člověk může prodat, dostane-li se na dno. ‚Čarodějové’ zběhlí v tomto systému tyto ‚duše‘ sbírají a mohou je potom vložit do neživého předmětu, který pak může konat rozličné úkony. Na první pohled jasné limitace tohoto systému jsou přesně to, co mu dodává šťávu, a ačkoli to na první pohled může vypadat neohrabaně, za chviličku všechno zapadne dohromady a vytváří perfektní atmosféru pro zbytek příběhu.
Aby toho nebylo málo, na pozadí se ale odehrává i druhý příběh – ten kolem zrození živého meče ‚Noční krev‘, který později hraje vetší roli v Archivu bouřné záře a celkově je naprosto kouzelný. Ostatně, zůstaňme na chvíli u vazeb, které spolu Vyjednávač a tato série sdílí. Jak už také můžeme od většiny Sandersonových knih očekávat, odehrávají se ve sdíleném universu jménem Kosmír, to ale zdaleka není vše.
Některé postavy, které byly poprvé představeny ve Vyjednávači, se později objevily pod jinými jmény v Archivu bouřné záře. Možná je to pro vás novinkou– a není se čemu divit. Nikde v knize samotné to není přímo řečeno (ačkoli Brandon tento fakt později potvrdil v interview) a čtenář se tedy musí zorientovat pouze pomocí sdílených popisů, frází a přísloví, které postavy mezi knihami sdílí. Nutno dodat, že překlad k těmto detailům nebyl zrovna nejvlídnější, a proto uvidět stopy tohoto spojení v české edici je výsostně obtížné. Jádro příběhu ale naštěstí zůstává nenarušeno.
Na dvoře Božského krále
Ovšem ne všechno je tak růžové. České edici musím vytknout také několik dalších věcí – tedy hlavně to, jak nezajímavě vypadá kniha na prvním pohled. Ne nadarmo se říká, že bychom neměli knihy soudit dle obalu, ale buďme upřímní. Občas to děláme všichni. Je mi tedy opravdu líto, když musím říct, že česká verze obálky pro Vyjednávače nesahá té originální ani po kotníky a spíše by seděla k levnému paperbacku než ke knize autora, který má na kontě přes deset světových bestsellerů.
Tím se nechci dotknout autora obálky, Milana Dubnického. S jeho prací obvykle žádný problém nemám a například s obálkou pro skvělé Lvi z Al-Rassanuvy od Guy Gavriely Kaye odvedl výtečnou práci. O to snazší je ale říct, že obálka pro Vyjednávače je jeho nejslabším kouskem – a snad to taky tak zůstane.
Anotace také nedělá zázraky, aby vám knihu prodala, a aby toho nebylo málo, musím si postěžovat i o samotném názvu. Nejenže Vyjednávač je generický název, který kniha sdílí s několika dalšími filmy a knihami, ale anglický název Warbreaker je vlastně slovní hříčka, která je chytře propojena s rozuzlením hlavní zápletky příběhu a je škoda, že s překladem nebyla vůbec zachována.
Rozumím tomu, proč se Vyjednávač nakonec stal českým názvem a v přeneseném významu to také i funguje, nicméně profesionál by dle mého názoru měl dokázat nalézt lepší řešení.
Nakonec vás také musím upozornit, že ve Vyjednávači naleznete výrazně méně akce než v typickém románu od Sandersona. To ovšem ale určitě neznamená, že by byla nuda a ta akce, která už tady je, stojí za to.
Doufám, že se mi nepovedlo vás odradit. I přes veškeré vady na kráse je Vyjednávač skvělá kniha, kterou je radost číst. Pouze jsem chtěl vysvětlit, proč se jí u nás v tuzemsku nedostalo takové pozornosti, jako třeba trilogii Mistborn, nebo již několikrát zmíněnému Archivu bouřné záře.
Co dodat než to, že Vyjednávač je zkrátka dechberoucí.
Brandon Sanderson: Vyjednávač
Vydal: Nakladatelství Talpress, 2010
Překlad: Marta Procházková
Počet stran: 768
Cena: 359 Kč
