Seznamte se s autorem, který vám může otevřít nádherné fantasy světy, jež vás uchvátí, i když jste k fantasy žánru nikdy ani nepřičichli, ale umí zaujmout také zkušené čtenáře, kteří za sebou mají již řadu sérii i let čtení. Seznamte se s autorem, který bude v budoucnu vzýván na stejném piedestalu, jako je dnes J. R. R. Tolkien nebo R. E. Howard.
Pramen počátku
Brandon Sanderson se narodil roku 1975 v Lincoln, hlavním městě amerického státu Nebraska. Sám o sobě přiznává, že jako dítě četl jen nerad a pouze když musel. Fakt, který je u muže, co vyrostl v jednoho z nejplodnějších autorů v historii fantasy žánru opravdu jen těžko uvěřitelný.
Vše se změnilo, když mu jeho oblíbená učitelka v osmé třídě doporučila knihu Dragonsbane od Barbary Hambly. Mladý Brandon se od té doby ztratil ve světě fantastiky a dodnes se z něj nevrátil. Netrvalo dlouho, než narazil na Kolo času od Roberta Jordana, sérii, která později pomohla definovat jeho vlastní kariéru.
Na střední škole už z něj byl vášnivý čtenář a s tím přišly i první pokusy o vlastní fantasy. Ty ovšem nikdy nespatřily světlo světa, a pokud v tomhle můžeme Brandonovi věřit, je to jen dobře – byly prý totiž příšerné.
V roce 1994 nastoupil na Brigham Young University ke studiu oboru biochemie, převážně kvůli naléhání jeho matky, ale nikdy se v této oblasti nenašel. Rok 1995 až 1997 strávil na mormonské misii v Koreji, kde se zaměřil na charitativní práci. Rychle si uvědomil, že po biochemii se mu vůbec nestýská, ale jedna věc mu chyběla – psaní. I přes protesty své matky po návratu do Ameriky změnil obor a začal studovat anglickou literaturu – ale hlavně, začal skutečně psát.
Rád bych ještě dodal že oba jeho rodiče byli součástí tamější mormonské komunity, ostatně mormonská mytologie spolu s jeho pobytem v Koreji patří mezi Sandersonovy největší vlivy pro jeho světy.
I přesto, že mu nechyběl zápal pro věc, ze začátku to vůbec neměl jednoduché. Přijal práci nočního recepčního (nechali ho totiž během práce psát) a přes den se věnoval studiu na úkor svého společenského života. V tomhle období Brandon napsal 7 knih, žádná ale nebyla nikdy přijata k publikaci.
Ranná tvorba, těžké začátky
Neztrácel však naději. Přijal pozici stážisty v časopise The Leading Edge a začal navazovat kontakty v oboru, které se mu později vyvážily zlatem.
Bod zlomu ale přišel, když si Brandon zapsal hodiny kreativního psaní pod spisovatelem Davidem Farlandem, autorem série o Runovládcích. David Brandona naučil přistupovat k psaní jako k byznysu a doporučil mu, aby navštěvoval srazy fantasy fanoušků, kde Brandon nakonec poznal jak svého agenta, tak jednoho ze svých editorů.
Vytrvalá snaha se konečně vyplatila v roce 2003, kdy se Brandonovi ozvalo nakladatelství Tor, ohledně knihy Elantris, kterou jim zaslal skoro před dvěma lety. Měli zájem o její publikaci. V roce 2005 se tomu také tak stalo a Brandon s tímto nakladatelstvím nadále dodnes spolupracuje.
Tou dobou se jeho mince života začala převracet na dobrou stranu. V roce 2004 dokončil svůj magisterský titul z tvůrčího psaní a převzal od Davida Farlanda výuku hodin, které mu kdysi tak pomohly s jeho vlastní kariérou. O dva roky později se seznámil s Emily Bushman, kterou si posléze vzal za ženu.
Ovšem ten největší zvrat v jeho kariéře nastal v prosinci roku 2007, kdy Brandona oslovila vdova po Robertu Jordanovi, Harriet McDougal, s nabídkou, aby dokončil magnum opus jejího zesnulého manžela, Kolo Času. Nejen že to pro něj byl, jako zarytého fanouška, splněný sen, byt‘ za poněkud tragických okolností, ale také to posunulo světelnou rychlostí jeho kariéru o mnoho let dopředu.
Kosmír a síla internetu
Jednou ze zásadních věcí, kterou se Brandon Sanderson liší od svých současníků je skutečnost, že není žádný velký experimentátor. A ačkoli to tak sice nezní, myslím to v tom nejlepším slova smyslu.
Na rozdíl třeba od George R. R. Martina, který klasické fantasy přesunul do drsného středověku a pohrává si se zažitými zvyklostmi žánru, Brandon se nesnaží převrátit fantasy na hlavu – naopak, chce ho pozvednout do dosud nevídaných výšin.
To, že se fantasy inspiruje v komiksech není nic neobvyklého, oba žánry si navzájem propůjčují motivy už po desetiletí, ale Brandon se pokusil o něco, co literatura na tomto měřítku ještě nespatřila.
Stejně tak, jako Marvel zasadil všechny své příběhy do Vesmíru 616, až po okraje nacpaného superhrdiny, většina jeho díla je zasazena do barvitého Kosmíru (pojmenovaném jednoduše spojením slov kosmos a vesmír), galaxie, kde má každá jeho kniha svůj vlastní svět.
Čím také vybočuje z řady je fakt, že naplno využívá možnosti moderního světa propojeného internetem. Navštívíte-li jeho osobní stránku, v pravém horním rohu najdete seznam knih a povídek, které jsou zrovna rozpracované na jeho stole, a dokonce i to, jak blízko jsou dokončení. Jeho Instagram je plný umění od jeho fanoušků, a dokonce Brandona najdete na Redditu pod uživatelským jménem ‚mistborn‘, plus má vlastní podcast ‚Writing excuses‘.
Bouřná záře a mnohem víc
Vezmeme-li Brandonovo psaní od začátku, začínáme u již zmíněné Elantris (2005), což je sice zajímavá kniha, ale spíše v kontextu toho, že v ní můžeme najít počátek Kosmíru a konceptů, které později více rozvedl ve svých dalších knihách.
Mnohem zajímavější je už trilogie Mistborn, skládající se z knih Finální říše (2006), Pramen Povýšení (2007) a Hrdina Věků (2008), která je skvělým příkladem jeho uměleckého vize. Popelem posypaný svět alomancie by v rukou jiného autora připomínal spíše noční míru, ale v rukou Brandona Sandersona můžeme najít klasický příběh, který bych se nebál doporučit i mladším čtenářům.
Je také skvělým příkladem téměř bezchybného plánování, které provází všechny jeho projekty a příběh si díky tomu může hrát s vaším očekáváním až do samého konce.
Další série, do které se pustil, je zatím pětidílný Alcatraz. I přesto, že jméno vyvolává asociace s nechvalně proslulou věznicí, je mířena na mladší děti a nemohu ji tedy proto doporučit jeho klasickým čtenářům. Nicméně dodávám, že patří mezi lepší knihy, které může literatura pro děti nabídnout.
Mezí má oblíbená díla patří pro Sandersona netradičně jednodílný Vyjednavač (2009), který skvěle ukazuje vytříbené stránky jeho literární stylu. Pokud si někdo chce ‚Kosmír‘ vyzkoušet a bojí se delších sérií, tak ať sáhne po této knize.
Poté se Sanderson pustil do dokončení Kola Času, a ačkoli byl již v té době zkušeným autorem, každému, kdo o této sérii něco slyšel, je jasné, že šlo o monumentální úkol. Pomocí poznámek zanechané Robertem Jordanem dokončil sérii trojicí knih Bouře Přichází (2009), Věže Půlnoci (2010) a Vzpomínka na Světlo (2012).
Jelikož jim v sérii předchází 11 knih a mnoho tisíc stránek textu, je nemožné vyjadřovat se k nim nezávisle jako k většímu celku, stačí ale říct, že patří mezi to nejlepší, co tato legendární série může nabídnout.
Není divu, že po tak těžké literatuře napsal Brandon několik lehčích knih, které bych označil za ‚young adult‘ mířené na mladší publikum: Zúčtovatelé a Ritmatik.
Zúčtovatelé jsou láskyplný dopis k superhrdinskému žánru, a ačkoli nejde o žádný umělecký literární kousek, jsou to náramně zábavné knihy. Série se skládá ze tří knih, tedy Ocelové Srdce (2013), Ohniboj (2015) a Kalamita (2016), které ovšem všechny trpí fatální chybou. Jejich český překlad je vyloženě mizerný a mohu je českému čtenáři jen stěží doporučit.
Ritmatik (2013), ačkoli v jádru slabší příběh, je na tom v tomto ohledu o poznání lépe a je ideálním čtivem na odpočinkové dopoledne.
Další na řadu přichází Archiv Bouřné Záře. Osobně musím říct, že pokud má Brandon Sanderson své vlastní ‚magnum opus‘, jde určitě o tuhle sérii.
Český překlad sice není o moc lepší (jinak řečeno je skoro stejně špatný) jako Zúčtovatelé, série knih ale i tak patří mezi to nejlepší, co může fantasy ve 21. století nabídnout. Jediné co mi brání ji běžnému čtenáři doporučit, je její délka – každá kniha má totiž přes tisíc stránek, což určitě není pro každého.
Ale s ohledem na kvalitu to osobně beru jako čisté plus. V Česku byly zatím vydány první dva díly, Cesta Králů (2011) a Slova Paprsků (2014) a do budoucna se určitě můžeme těšit i na třetí díl této deseti dílné série, Oathbringer (2017).
Zmíním také sbírku novel Tři Tváře (2014), ve které jsou sebrány novely Odvěký meč, Legie a Císařova Duše. Ačkoli meč je literárně slabší počin, myslím, že Legie a hlavně pak Císařova Duše určitě stojí za přečtení.
Nesmím vynechat ani druhou ze tří plánovaných trilogií zasazených do světa Mistborn, knihy Poselství Práva (2011), Stíny minulosti (2013) a Pouta dědictví (2016). Sice nemá tak silnou atmosféru jako první trilogie, ale na druhou stranu je zasazena do mnohem zajímavější periody (zhruba ekvivalentn parní revoluci našeho světa), a tak by neměla žádnému fanoušku uniknout.
Na závěr musím zmínit jeho nejnedávnější dílo vydané v češtině, sbírku povídek Arcanum odhalené (2016). Kniha, která celá stojí na konceptu Kosmíru a nabízí nám střípky ze světů, které jsem již v minulosti viděly v delším formátu.
Není to sice to, co bych od Sandersona běžně očekával, ale je to oproti jeho ostatním knihám příjemná změna a pomáhá dokreslit obraz propojeného fantasy vesmíru, plného rozličných kouzel a hrdinů.
Slovo závěrem
Myslím, že není unáhlené tvrdit, že Brandon Sanderson bude patřit mezi velikány fantasy žánru, jako jsou například J. R. R. Tolkien nebo Robert E. Howard, a jeho dílo zatím nabízí víc s každou další vydanou knihou.
Není sice perfektní a moc se nezajímá o inovaci, nýbrž spíš ‚renovaci‘ toho, co nám žánr už může nabídnout. Ale občas je právě tohle potřeba a zkrátka umí klasiku obléct do moderního kabátu.
U nás sice brzdí popularitu jeho knih pár poněkud zpackaných překladů (ale abychom byli fér, jeho tendence vymýšlet si a spojovat slova překladatelům život určitě neulehčuje) jeho stěžejních děl, ale i tak bych ho doporučil jak všem, co již milují fantasy žánr, tak i těm, kteří chtějí ovoce fantastiky poprvé ochutnat.
