- Reklama -

První kniha krále moderní fantastiky, která vám dá nahlédnout do potenciálu fantazie a světů, které posléze vyvrcholily sérií Mistborn. Vítejte do města živoucích bohů s krátkým prologem a chytlavě napsanou akcí.

Netradiční prvotina 

Ačkoli Elantris je první kniha, co Brandon Sanderson kdy vydal, není první, kterou napsal. Tato čest připadá zatím dosud nevydané Dragonsteel, která snad také někdy v budoucnu spatří světlo dne. Není tedy překvapivé, že již zvládá působit jako část něčeho většího. ‚Sandersonovská‘ formule je zde sice ještě v plenkách, ale základní přísady jeho receptu už i zde koření, co by jinak byla překvapivě fádní kniha. 

Základní myšlenka je opravdu skvělá – město živoucích bohů zničehonic napadne strašlivý mor a nebešťané jsou na tom teď hůř, než i ti nejnuznější žebráci – pokulhává ale provedení. Próza je poměrně suchá a silný začátek se ztrácí ve zdlouhavé stati a zmateném konci.  

Nelze to říci jinak, než že kniha zkrátka působí nedopečeně. V jeho pozdějších knihách bychom mohli zřetelně vidět dva světy a jejich rozdíly. Svět před pádem Elantris a ten po, tady je ale stěží jen jeden. Sanderson se neproslavil pouze svou schopností vymýšlet originální systémy kouzel, ale také tím že dovede své příběhy zasadit do skvěle provedených, někdy až mimozemských světů. A v tomto ohledu Sel, místo, kde se děj odehrává, určitě žádné body nezíská, až na pár výjimek totiž jde o něco, co bychom mohli najít v kterémkoliv obyčejném paperbackovém fantasy. Lehká antická přichuť se s popelem posypaným mlhami série Mistborn nebo bouřemi sužovaným Rošárem z Archivu Bouřné Záře. 

Nejzajímavější aspekt příběhu, titulární Elantris, je po většinu příběhu vyřazena z děje. To je sice součástí hlavní zápletky, ale delší prolog, kde bychom vnitřní fungování božské města by celému příběhu dal mnohem větší váhu a ukázal čtenáři o co vlastně jde a je tedy škoda že zde nic takového nenajdeme. 

Nenaplněný potenciál 

Zatím to asi zní jako by Elantris byla otřesná kniha, ale opak je pravdou. Jde o neopracovaný klenot, který bohužel nedokáže dostát svému potenciálu a je lehké vidět, proč se ze Sandersona později stal tak úspěšný autor. 

Kniha má tři hlavní postavy, mezi kterými narativa periodicky pendluje. První z nich je Raoden, princ Arelonu, který je potají vybraný jako občan prokleté Elantris, 10 let poté, co ono svaté město zdevastuje mor Reod, který dělá z božských Elentrianů malomocné. Další je princova snoubenka, Sarene, která se snaží vyřešit záhadu za princovým zmizením a zároveň zabránit invazi nepřátelských Fjordenů. Trojici dokončuje Hrathen, Fjordenský kněz s krvavou minulostí. Hrathen se snaží Arelon získat pomocí diplomacie a náboženské doktríny a jeho kapitoly tvoří nejzajímavější části knihy. 

Všechny tři hlavní postavy mají v ději své místo a nebudou vás nudit, ale s výjimkou Hrathena jsou nemastné neslané a zůstávají v průběhu celé knihy beze změny, či stopy růstu. 

V čem Elantris zase nezklame je originalita. Čtenáři si již zvykli od Sandersona očekávat dobře vymyšlené a propracované magické systémy a kouzelné písmo, kterým čarují obyvatelé titulárního města, je skvělá prvotina. Akční scény také dobře plynou a výborně komunikují pocit dynamiky a nebezpečí. 

I přestože Sel, svět, kde se děj knihy odehrává, není příliš originální, je překvapivě dobře zrealizovaný. To i přes tento (na epickou fantasy) kratší rozsah. Obývají ho rozličné národy s vlastní kulturou a politickými zájmy. O to větší je škoda že zde není nic, co by ho odlišilo od stovek dalších světů, které obývají stránky fádních fantasy knížek. 

Zamrzí také to, jak je hlavní zápletka je, tak černobílá. Až na pár výjimek je hned od začátku jasné, která postava je zlá a kdo je naopak ‚klaďas‘ a příběhu to ubírá na vážnosti. Zvlášť většina našich hlavní postav je často až pohádkově bezchybná a jejich nezlomná mravní integrita není v příběhu, který se na půl snaží být o politických intrikách, tak úplně doma. Elantris je rozpolcená mezi tím, jestli chce být epickým příběhem plným zázraků anebo o něco drsnější knihou opepřenou politickými intrikami. Tato kombinace sice zní velmi zajímavě, ale Elantris bohužel na této hranici netaneční zrovna elegantně.  

Největší slabinou je konec, který, ačkoli lépe napsaný než většina knihy, zkrátka není dost dlouhý. Pokud by byla stať o 30 stránek kratší, a závěr o stejnou míru delší, zanechala by ve čtenáři o poznání lepší dojem. 

Něco většího

Odstartovat svou kariéru jednodílným románem byl od Sandersona chytrý tah, je ale lehké pochopit proč skutečně prorazil až se svou trilogií Mistborn, a ne s Elantris. Příběh zní na papíře skvěle, ale provedení je nedopečené a pro čtenáře, kteří by se k Elantris vraceli po přečtení jeho novější tvorby, by nejspíš byla zklamáním. Mnohem lepší ‚jednohubka‘ z Kosmíru je pozdější román Vyjednavač. 

Nechci od knihy ale nikoho odrazovat. Stále patří mezi to lepší, co může moderní fantasy nabídnout, a pokud zvládnete odpustit určité nedokonalosti, knihu si užijete a pro ty, kdo jsou do Sandersonových knížek doopravdy zažraní, je toho tady dvojnásob. Elantris stojí za přečtení už jen proto, že je to příběh, kde to všechno začalo a pro fanoušky Kosmíru se zde skrývá i pár obvyklých překvapení. 

Elantris je kniha nenaplněného potenciálu, a tak už asi i navždy zůstane, jelikož to v nejbližší době na pokračování nevypadá. Ale autor samotný, to už je její příběh a Sandersonovi další knihy jsou opravdu skvělé. 

Rád bych nakonec zmínil povídku ‚Naděje Elantris‘, která je v angličtině zdarma dostupná na autorových stránkách a rozšiřuje jinak nedokonalý konec, určitě totiž stojí za přečtení. 

Brandon Sanderson: Elantris

Vydal: Nakladatelství Talpress, 2006

Překlad: Milena Poláčková

Počet stran: 553

Cena: 245 Kč

- Reklama -
Jsem dvacetiletý student antropologie, co dřív psal povídky pro časopisy Asimov's Science Fiction a Leading Edge a ted' zkouší vody české fantastiky. Spravuji největší český blog o wargamingu a jsem v komplikovaném vztahu s modelařinou