O většině filmů z osmdesátých a devadesátých let se povídá, že nejlepší je jednička a s následujícími pokračováními série slábne. Trend, který se drží i v této době. Až na pár výjimek. Třeba Terminátor a potom samozřejmě Vetřelci, a to z důvodu vylepšení filmových triků. Dvojka je totiž pro hodně fanoušků tohoto univerza tím nejlepším dílem, který daleko za sebou zanechává díl první, respektive první film Vetřelec. Chápu, že pro mnohé z nás to bude nošení dříví do lesa.
Vetřelci – děj
Hlubokým a ještě hlubším vesmírem proplouvá záchranný člun z vesmírné lodi Nostromo, když je znenadání zachycen partou vesmírných hledačů. Místo nějakého zisku, však na palubě naleznou kryolůžko s Ripleyovou a kocourem Jonesem. Ripleyová se probouzí na lůžku v nemocnici na stanici Gateway a přichází C. Burke.
Toho hraje Paul Reiser a promlouvá s Ripleyovou o tom, že kroužila ve vesmíru mimo obydlené systémy celých 57 let. Ripleyová propadá v záchvat velmi podobný scéně narození chestbustera v prvním Vetřelci. A to hned v prvních 10ti minutách filmu. Jak za okamžik vyplyne, jde o pouhou noční můru, která Ripleyovou souží.
V původním filmu pak následuje soudní proces o odebrání licence a o zničení lodi Nostromo, ale tomu předchází ještě jedna scéna, která je v directors cut, v režisérském sestřihu. Kdy Burke ukazuje Ripleyové fotku její dcery, která zemřela před dvěma roky. Ripleyová se rozpláče, protože slíbila dceři, že se vrátí do jejích jedenáctých narozenin. Ona žena na snímku je ve skutečnosti matka Sigurney Weaverové.
Během tribunálu je víceméně zrekapitulován děj prvního Vetřelce a Ripleyové je odebrána pilotní licence a nařízeno psychiatrické léčení. Je zde také odtajněno jméno planetoidu LV 426 a fakt, že na planetoidu již probíhá terraformace, je zde postavena základna s 60-70 rodinami. Což je trochu zavádějící údaj, když na tabulce před základnou se píše o populaci 158 osob. Ale ve skutečnosti to nemusí být přesná definice populace na LV 426.
V tento moment je vloženo několik scén z běžného života ve velíně a z chodu základny Harley Hope, které jsou právě v režisérském sestřihu. Z důvodu „zbytečného“ prodlužování filmu je producenti z verze uvedené do kin škrtli. Stejně tak i scény, kdy „hledači“ dostanou rozkaz prozkoumat koordináty na planetoidu a naleznou zde vrak lodi, a stejně jako v jedničce se otec „hledač“ vrátí do průzkumného vozidla s přisátým facehuggerem. A to vše za sledování malé holčičky Newt (Carrie Henn) i jejího bratra, který zůstal ve vozidle s ní.
Na vesmírné stanici poté Ripleyovou navštíví Burke a poručík Gorman (William Hope) s tím, že se stanicí na LV 426 společnost ztratila jakýkoli kontakt a posílá tam vesmírné mariňáky. Oba pánové chtějí Ripleyovou přesvědčit, aby se mise zúčastnila jako externí konzultant. Nejprve odmítá, ale po další noci plné nočních můr souhlasí.
Ocitáme se tak na Sulacu, vesmírné bojové lodi, připomínající pistoli. S ohledem na rozpočet nebo z důvodu časové tísně jsou záběry na prolétající model Sulaco jen z pravoboku, z druhé strany totiž model nebyl dokončen.
Po probuzení z kryospánku máme možnost seznámit se s výsadkovou skupinou. Během snídaně a triku s nožem, je také divákům prozrazeno, že Bishop (Lance Henriksen) je android a že po zkušenostech s Ashem to bude mít u Ripleyové hodně těžké. Nedílnou součástí celého filmu jsou pak hlášky, které se mi hluboko vryly do mozkových závitů. „Další den u jednotky je jako leháro na farmě, každé jídlo je hostina, každá výplata bohatství. Miluju jednotku.“ Anebo do dnes filmaři nevysvětlený arthuriánský sex…
Po snídani je čas na briefing mise a její přípravu. Během briefingu je použita další hláška, která však má reálný základ. Vasquezová (Jenett Goldstein) chce vědět jen kde jsou a Hudson jí popichuje, že místo vetřelce uviděla ilegálního vetřelce a tak to podepsala. Toto se skutečně událo, protože když šla herečka na casting myslela, že jde na casting filmu ilegální imigrant „iligal alien“ a kontrakt podepsala. Během příprav se cítí Ripleyová jako páté kolo u vozu a tak jí alespoň nechají pracovat s nakladačem.
„Vítejte v rychlovýtahu do pekla,“ zahlásí Hudson a jednotka letí ve výsadkové stíhačce na planetoid. Z křečovitého výrazu při sestupu atmosférou se posádka ještě dozví, že toto je teprve druhý bojový výsadek poručíka Gormana. Ve skutečnosti se totiž i herci ztvárňující Gormana, Burkeho a Ripleyové nezúčastnili přípravy před natáčením, kdy zbytek jednotky spolu podstoupil čtrnáctidenní výcvik pod vedením skutečných mariňáků, aby bojové scény vypadaly opravdu co nejvěrohodněji.
Jednotka přistává v místě kolonie a prohledává obytný komplex, který je zabarikádovaný a prázdný. Na chodbách jsou známky přestřelky a propálené místo od kyseliny. Potom do komplexu vstupuje i sám Gorman spolu s Burkem, Bishopem i Ripleyovou.
Zdalipak jste si všimli zde jedné z chyb tohoto jinak skvělého filmu. APC M577 alias obrněné vozidlo mariňáků má na pravé straně velká vrata, kterými vystupují i vystupují všichni z výsadku. Odkud ovšem vystoupí Bishop je záhada. Na modelu však dveře jsou, ale v záběru jaksi chybí.
Výsadek prochází komplex a objeví laboratoř, kde Ripleyová poznává v nádobách několik facehuggerů, kteří jsou většinou mrtví. Z ničeho nic se ozve pak charakteristické pípání motion trackerů a v koridoru se poprvé rozezní střelba. Tentokrát však na prázdno, neboť pohybujícím není vetřelec, ale dívenka Rebeka „Newt“. Je sice trochu podvyživená, ale ve ventilačních šachtách úspěšně přežila.
Mezitím Hudson nalezne identifikační známky kolonistů a tým to jede prozkoumat. V podzemním podlaží výměníku atmosféry pak nachází struktury ne nepodobné strukturám lodi z prvního dílu. Jakýsi druh vetřelčího hnízda a v nich částečně nebo zcela uvězněné osoby kolonistů.
Z nichž jeden ještě vykazuje částečně známky života jen po ten okamžik, aby se z něj vyklubal chestbuster. Velící seržant Apone pak oba spálí plamenometem. To je však jako kopnutí do včelího úlu a první velká přestřelka právě začíná.
Dospělí vetřelci zaútočí ze stěn hnízda a v nastalém chaosu zlikvidují polovinu týmu. Ripleyová neudrží nervy na uzdě a opět přebírá iniciativu po nerozhodném Gormanovi a s obrněným vozidlem jede tým zachránit. Přežívá jen Hudson, Vasquezová, Hicks, Burke, Gorman, Bishop a Newt.
Jenže při úniku je omráčen Gorman a dle pravidel vojenské jurisdikce je další velitel v pořadí Hicks. Ten pod tlakem situace a částečně pod vlivem Ripleyové rozhodne o evakuaci, ale záhy je i posádka přistávacího modulu napadena vetřelcem a zřítí se v letounu na zem mezi přeživší.
„Tak jsme pěkně v prdeli… alias Game over, man,“ je jedna z top hlášek tohoto filmu, kterou v tuto chvíli opět pronese Hudson. Bill Paxton se totiž moc nedržel scénáře a tuto hlášku tam prostě vystřelil. Režisérovi se zalíbila a tak jí nakonec ani nevystřihl.
Koloběh času se pomalu uzavírá a tým se opět stěhuje zpátky na základnu, kde musí opravit vysílací anténu, aby si mohli přivolat ještě jeden přistávací modul ze Sulaca. Tým se opevní v řídícím středisku, laboratoři a přilehlých chodbách. V sestřihu uvedeném v kinech pak chybí scéna se sentry boty, kteří nejdříve zabrání útoku v šachtě spojující výměník atmosféry se základnou a pak ještě z chodeb, kdy se vlna vetřelců na posledních pár nábojích zastaví a zkusí najít novou cestu ke zbytku lidí.
Rip alias Ripleyová absolvuje rychlokurz střílení od Hickse, pak si jde odpočinout ke spící Newt. To ale netuší, že jim do pokoje Burke nastražil facehuggery. Ripleyová má ale lehké spaní, a tak se ještě stačí vzbudit a spustit alarm, tak aby si toho mariňáci všimli. Obě děvčata jsou na poslední chvíli zachráněna a z tohoto komplotu je obviněn právě Burke.
Vetřelci však nedají chvilku oddychu a znovu se rozezní svým charakteristickým zvukem senzory pohybu a v celé sekci navíc vypadne elektrický proud. Následuje další z přestřelek a postupné další „zeštíhlování“ týmu. Aby nakonec zůstal jen Hicks a Ripleyová, kteří ještě hledají Newt, jenž spadla do ventilační šachty.
Tato skluzavka se představitelce Newt moc líbila, a tak schválně záběry kazila, režisér pak musel slíbil, že si v ní bude moct hrát i poté, co daný záběr natočí bez chyb.
Hicks spolu s Ripleyovou skrze bludiště chodeb doběhnou až k místu, kde se Newt ve stoce nachází, ale vetřelec jí záhy unese. A další vetřelci na Hickse s Ripleyovou znovu zaútočí. To už jsou ale na povrchu, kde Bishop přistává s novým modulem. Ripleyová ho přesvědčí k záchranné akci a ve stylu „bez dcerky neodejdu“ se vrací do atmosférického výměníku a do vetřelčího hnízda.
Zde nachází Newt uvězněnou před otevírajícím se vajíčkem. A těch vajíček tu není zrovna málo. Když se totiž Ripleyová rozhlédne zjistí, že stojí u vetřelčí královny, která ta vajíčka zrovna snáší.
Dochází ke krátké interakci dvou matek hájící svá mláďata. Tedy mezi Ripleyovou a vetřelčí královnou matkou, která nejdříve zakazuje vetřelčím dospělcům zaútočit ze strachu o své nevylíhnuté mladé. Celá situace se nakonec zvrhne, když se otevře jedno z vajíček. A Ripleyová začne střílet ze všeho, co si s sebou vzala, tedy pulzní pušky, plamenometu i granátometu a celé hnízdo začne ničit.
Je to trochu nelogické, neboť šla zachránit jen Newt a to z důvodu výbuchu jádra atmosférického výměníku. Tak nakonec strategicky ustoupí do výtahu jedoucího směrem na plošinu, kde měl čekat Bishop s přistávacím modulem. Jaké je její překvapení, když tu nic není a druhý výtah s královnou se blíží. Také si pokládáte otázku, jak mohla královna zmáčknout tlačítko správného patra? Já skoro vždycky.
Drama vrcholí, výtah přijíždí, v zásobnících nezbývají žádné náboje, Bishop nikde, z výtahu už kouká hlava vetrelčí královny, dost prekérní situace. Na poslední možnou chvíli však Bishop přilétá a zdá se, že vše končí výbuchem kolonie na LV 426 a šťastným únikem přeživších zpět na Sulaco.
Jaké je jejich překvapení, když se královna objeví v přistávacím doku a rostrhne Bishopa ve dví jak máslovou sušenku, a tak jí Ripleyová znovu vyzve na souboj, tentokrát ovšem v nakladači…
Jak boj končí všichni známe a pokud ne, doporučuji režisérskou verzi filmu.
Vetřelci – film
Film se od počátku potýkal s velkými problémy. Hned po uvedení prvního filmu přišel James Cameron do studií 20th Century Fox se čtyřiceti stránkovým scénářem k pokračování legendy nazvaném Alien 2. Ten však byl zamítnut, protože jednička nevyprodukovala dostatečný zisk.
V roce 1983 při natáčení Terminátora s Arnoldem Schwarzeneggerem dochází k devíti měsíční přestávce, z důvodu natáčení Barbara Conana. Tento moment Cameron využívá a přepisuje scénář, který už studia zaujme, s tou podmínkou, že realizace může začít podle toho, zda bude úspěšný film Terminátor. A ten úspěšný byl.
Natáčet se začalo v roce 1985 s rozpočtem 20 milionů dolarů. A jen jeden milion padl na bonus pro Sigurney Weaver, ta se do projektu vůbec nechtěla zapojit, ale až osobní setkání s Cameronem jí přesvědčilo. Dostala tak zhruba třiceti násobek svého původního honoráře.
Film měl premiéru čtrnáctého července 1986. Po uvedení jen v Americe vydělal zhruba 86 milionů dolarů a celosvětově pak 131 milionů dolarů. Nejen ekonomicky se filmu dařilo, ale tak jako předchozímu filmu, i film Vetřelci byl nominován na ceny Akademie. A to dokonce v sedmi kategoriích, mezi nimi byly za nejlepší hudbu, střih, herečku v hlavní roli. Vyhrál ve dvou kategoriích a to za nejlepší vizuální efekty a za nejlepší střih zvukových efektů. Také vyhrál osm cen Saturn a bodoval i u cen BAFTA.
Točilo se v jedné opuštěné továrně nedaleko Londýna a ve studiích Pinewood. Opět za pomoci modelů i reálného prostředí. Z důvodu rozpočtu byly dokonce některé scény jen animované. To je zřejmé u scény kdy je pohled shora, kdy transportér vjíždí do komplexu výměníku atmosféry.
Další problémy vznikaly během produkce a finální verze. James Horner, autor hudby, žádal měsíční časovou rezervu, ale vzhledem k tomu, že Cameron sestřih neustále měnil a termín premiéry se blížil, Horner zkomponoval většinu hudby za pouhé čtyři dny. Cameron a Horner se poté v hádce rozešli a deset let spolu nemluvili. Až když Cameron zaslechl hudbu k Statečnému srdci, se spolu usmířili a v roce 1997 spolupracovali na nejúspěšnějším filmu všech dob, na Titaniku.
Vetřelčí královnu vymyslel sám Cameron, její model byl zhruba šest metrů velký a uvnitř byli dva muži, kteří ovládali její hlavu a ruce. Na scéně pak bylo dalších šestnáct loutkovodičů, kteří pomáhali s pohybem vně, tedy s ocasem, ovládali nohy a ostatní.
Na druhou stranu zbraňový arzenál má své reálné předlohy. Pulzní puška Armat M41 A má svojí předlohu v Thomsonu M1A1, spolu s francouzskou brokovnicí SPAS 12 a brokovnicí Remington 870. A rychlopalné smart guny M56, zbraň, kterou měli Vasquezová a Drake, je kombinace steadycamu držáku na kamery a německého kulometu MG 42 spolu s pákou spojky ze stojánku z motorky Kawasaki. Tento model měřil 122 cm a vážil úctyhodných 17 kg. Což dělalo Vasquezové trochu problém a v pauzách mezi scénami, tak někdo ze štábu musel pomáhat zbraň držet.
Transportér je upravený stroj z letiště Heathrow a to vozidlo Hunslet ATT77, které vážilo 72 tun. Poradikální úpravě shodil 30 tun, ale i tak musely být některé podlahy v továrně vyztuženy. Po natáčení zůstal v areálu Pinewood studios, kde reznul až do roku 2000, kdy byl sešrotován.
Ripleyová zde také jako jedna z prvních ženských hrdinek vyšlapala trnitou cestu v čistě mužských akčních filmech. Bez ní a jejího přispění by nebyla třeba Sarah Connorová, Lara Croft nebo třeba postava Trinity ve filmové sáze Matrix.
Na tento film pak navazoval ještě komiks a ve zkrácené podobě vyšel i v časopisu ABC v letech 1992-94. Stejně tak vznikly počítačové hry a dokonce i stolní hra.
Trailer k tomu filmu pak měl podtitulek – Tentokrát je to válka.
„Takže jim to nandejte … Let’s rock“ … křičí Vasquezová za hluku palby smart gunů a já se budu těšit u dalšího povídání ze světa vetřelce, tentokráte na třetí. Alien3
