Na ochlazení v tomhle nelidskému vedru nejlépe pomůže klimatizace, větrák či odlet do Antarktidy. Pokud ničím z toho nedisponujete, přinášíme vám alespoň několik herních, literárních i filmových tipů, jak se alespoň pomyslně ochladit. Řada skvělých knížek, filmů i her nabízejí doslova mrazivou atmosféru.
Terror
Spisovatel Dan Simmons proslul po celém světě svými náměty, které kombinují reálné události a postavy s autorovou velmi bohatou fantazií. Obsáhlý hororový román Terror zpracovává osud výpravy sira Johna Franklina, který v roce 1845 vyplul se dvěma loděmi z Anglie, aby nalezl takzvanou Severozápadní cestu. Severozápadní cesta měla zkrátit trasu z Evropy do Indie okolo severního pobřeží Kanady. Jinak totiž lodě musely plout na jih a kolem Mysu Horn na jihu Ameriky nebo Mysu Dobré naděje na jihu Afriky. (Suezský ani Panamský průplav tehdy ještě nebyly).
Každopádně, sir Franklin vyplul na dvou skvěle vybavených a zásobených lodích (HMS Terror a Erebus) a už o něm nikdo nikdy neslyšel. Záchranné výpravy jej hledaly dlouhá desetiletí, podařilo se najít několik dopisů a ostatků mužů z výpravy, ale ze stop lze sestavit jen hypotézy, co se tehdy na ledovém severu dělo. Exhumované ostatky totiž nesly stopy kanibalismu…
Pravděpodobně byli muži otráveni olovem ze špatně zaletovaných konzerv se zásobami, které je měly udržovat zdravé a naživu. Olovo drželo víko na konzervě. Otrava olovem se projevuje velmi podobně jako kurděje (nemoc způsobená nedostatkem vitaminu C), proto pili konzervovanou citronovou šťávu, do níž se olovo uvolňovalo nejvíce. (Pech, co?)
Dan Simmons přináší vlastní verzi příběhu, co se na ledem uvězněných lodích, daleko od civilizace dělo. A věřte mi, problémy se špatně zakonzervovanými potravinami jsou to nejmenší, s čím se nebozí námořníci musejí potýkat. Knize by možná prospělo zkrácení o pár desítek stránek, ale jinak je Terror vynikající čtivo, ze kterého doslova mrazí v zádech.
Na motivy knihy navíc vznikl stejnojmenný seriál, který však trpí velmi pomalým, téměř až nudným tempem vyprávění. Atmosféru ledu, chladu a občas i strachu však vystihuje více než dobře.
Star Wars: Epizoda V – Impérium vrací úder
U sledování hvězdných válek dokáže být pořádné horko. Především u posledních dvou dílů hlavní filmové ságy, u kterých se fanoušci nemohou shodnout, zda mají film nenávidět nebo milovat. Pro horké letní dny je všem ideální stará, dobrá, osvědčená klasika v podobě páté epizody.
Upřímně řečeno, právě Impérium vrací úder je asi nejlepší film z Hvězdných válek vůbec a navíc se z velké části odehrává na zmrzlé planetce Hoth. Nejsou to ale jen scény z ledového světa, kde Luke málem přijde o život. Celý snímek provází atmosféra naléhavého strachu. Název snímku napovídá, že Rebelům se tu dařit nebude. A taky že ne. A nedaří se jim naprosto epickým způsobem. Zoufalý útěk Hana Sola, princezny Lei a Žvejkala na porouchaném Milenial Falconu budete sledovat se zatajeným dechem, i když film vidíte posedmé.
Pravda, scény s Lukem Skywalkerem na bažinaté planetě plné vlhkosti a deštného pralesa asi mnoho pocitů chladu nenavodí, ale ta scéna z jeskyně, kde musí mladý jedi čelit svému strachu je strašidelná dost a dost.
Věc
Sci-fi horor Johna Carpentera sice vyšel už v roce 1982, ale stále nabízí jedinečnou atmosféru strachu a beznaděje. Mimozemský hnusák, který může věrně zkopírovat každou živou bytost a pak se za ni vydávat, je prostě ideální materiál pro horor. Snímek se navíc odehrává v kulisách od světa odříznuté polární stanice, kde vládne věčný chlad a led. Z filmu prostě a jednoduše mrazí, čili se z něj stává ideální materiál pro tropickou letní noc a nic na tom nezmění ani poněkud plamennější finále.
Snímek vznikl na motivy novely Johna Wooda Campbella jr. s názvem Kdo je tam (v originále Who goes there?), která vyšla už v roce 1938, a to pod pseudonymem Don A. Stuart. Z novely cítíme silnou inspiraci Howardem P. Lovecraftem, neboť vypráví o členech polární výzkumné expedice, které začne likvidovat neznámá bestie.
Stejně jako ve filmu i v literárním textu začnou postavy podezírat všechny a všechno. V povídce se s příšerou vypořádají přeci jenom trochu rychleji, než ve filmu, ale i tak je to naprosto brilantní čtivo. Jen ta atmosféra nepopisuje tolik chlad, protože autor věrně zobrazuje, jak to vypadá uvnitř bunkrů polárníků, kde se suší promočené spodky a bundy. Povídka Kdo je tam vyšla česky ve sbornících Hrůzný čas: Strach ve světě science fiction! a Síň slávy II A: Nejlepší SF novely.
Na motivy filmu vznikla v roce 2002 také počítačová hra The Thing od studia Computer Artworks. Na první pohled jednoduchá střílečka se však rázem změní v pořádný horor, kde se jen snažíte přežít. Mimo stanici hráčskou postavu zabíjí zima. Uvnitř výzkumné komplexu řádí příšery, které musíte postřílet. Jenže nábojů je proklatě málo. A nezapomínejme na fakt, že lidé, co se tváří jako lidé, lidmi vůbec být nemusí. Pokud pomineme starší grafiku, počítačová Věc rozhodně zaujme.
V horách šílenství
Když už je řeč o H. P. Lovecraftovi, byl by hřích si tu nepřipomenout jednu jeho legendární povídku, která se odehrává v Antarktidě. Sledujeme tu výpravu vědecké expedice, která po dlouhých útrapách zjistí, že Antarktida je… no krátce řečeno úplně jiná, než jsme si mysleli a náš svět, jak jej známe, je jen slupka zakrývající krutou realitu, že zemi kdysi ovládal někdo mnohem mocnější.
Ve vší úctě k autorovi, jeho text je dost nudný, neakční. Kdo by čekal brutální bitky na ledové pláni, bude patrně zklamán, ale právě povídka V horách šílenství odhaluje ve velké míře Lovecraftovu fiktivní historii Země. V jiných jeho povídkách nacházíme jen náznaky či krátké zmínky, ale právě v tomto textu se čtenář vypravuje proti proudu času, až do dob, kdy Zemi vládli Prastaří.
V horách šílenství vyšlo česky mnohokrát, doporučuji poslední vydání (fialové) od Arga s nadpisem Stín z času. Závěrečná kniha souborného vydání Lovecraftova díla totiž obsahuje to nejlepší, co autor napsal. Kromě hor tu máme také legendární Stín nad Innsmouthem, děsivou Věc na prahu nebo Sny v čarodějnickém domě, čili ideální čtení na letní večery.
Žoldnéři
Tomáš Bartoš zazářil už svým literárním debutem. Žoldnéři mu vyšli už v roce 2007 v Klubu Julese Vernea, a i když je to skvělý sci-fi horor s trochou military, kniha prakticky zapadla. Žoldnéři popisují výsadek super hi-tech vybavených žoldnéřů na Pluto, kde mají ve vší tichosti obsadit vědecko-průmyslovou základnu.
Zpočátku na čtenáře působí chlad z věrně popisovaného prostředí. Přeci jenom mínus dvěstěčtyřicet pod nulou na Plutu dokáže ochladit i čtenáře. A jakmile vojáci vstoupí dovnitř, začne vás mrazit strach z neznámého, neviděného, ale pěkně nebezpečného nepřítele.
Jistě, Bartošova prvotina se nachází někde na průsečíků Věci Johna Carpentera a Mariňáků Roberta Fabiana a z obou si bere jen to nejlepší. Žoldnéři nejsou nijak přehnaně originální, ale autor je napsal velmi čtivým a především napínavým způsobem, že si čtenářovu pozornost udrží bez potíží až do konce.
