Dorfromantik je jasná volba pro stratégy a válečníky unavené bojem a umíraním. Stavba polí, luk, hájů a vesnic zrelaxuje každého.
Od hraní neočekává člověk vždy akční a dynamický zážitek. Někdy si zkrátka chceme raději uklidnit pocuchané nervy a uvolnit se u něčeho milého, příjemného. Právě této poptávce vyšla v roce 2022 naproti počítačová hra Dorfromantik, v níž hráči na pozadí relaxační hudby budují venkovskou krajinu ze šestiúhelníkových dílků.
Nevyžadovalo mnoho fantazie představit si, že by tento koncept byl převeden z obrazovky počítače na stůl, takže nebylo překvapením, že Dorfromantik: Desková hra spatřila světlo světa brzy po svém digitálním vzoru. Na český trh ji nyní přináší vydavatelství Tlama Games a může se honosit tím, že nevydává jen tak obyčejnou hru: tahle kratochvíle se totiž v roce 2023 stala vítězem známé ankety Spiel des Jahres!
V krabici a na stole
Čtvercová krabice běžných deskovkových rozměrů v sobě skrývá plastový insert, kde budete mít uloženy destičky, žetony a krabičky. Krabičky? Ano, Dorfromantik: Desková hra je kampaňovou kooperativní hrou, v níž si na základě svých výsledků odemykáte přístup k dodatečnému hernímu materiálu, který dále obohatí vaši hru.
A právě tyto na začátku nepřístupné komponenty jsou uzavřeny v celkem pěti krabičkách, abyste si řádně užili moment, kdy je slavnostně vyjmete a zařadíte mezi dílky, se kterými vyrukujete do další partie. Je třeba říci, že Dorfromantik není legacy hrou, kde by docházelo k nevratným změnám na herním materiálu.
Podle seznamů můžete přidané prvky roztřídit zpět do krabiček, hru tím „zresetujete do továrního nastavení“ a kampaň si můžete dát zase od začátku.
Mimochodem celkové množství materiálu je takové, že by se snadno vešlo do podstatně menší krabice, a i při zohlednění zmíněného systému kampaně, který vyžaduje nějaký organizační prostor navíc, lze označit rozměry krabice za docela velkorysé. Ale zase je všechno maximálně přehledné a přispívá to k pohodovému zážitku z této hry.
Hra má příjemnou, jednoduchou grafiku. Nejde o vizuální pecku, kterou bych si chtěl zahrát už jen kvůli tomu, jak vypadá, ale nemám také nic extra, co bych vytkl. Snad jen terén vesnic není oproti louce příliš kontrastní a občas musíte dávat pozor, kde vaše vesnice začínají a končí.
Příprava hry je velice snadná, čas zde budete počítat na desítky sekund. Šestiúhelníkové destičky vyskládáte do komínků, vedle si připravíte žetony úkolů, případně pár speciálních žetonů a jde se hrát.
S prostorovou náročností se pojí klasický svízel, který můžete znát z her jako Carcassonne, Karak a možná i nějakých, které ani nezačínají na [kar]. Svůj herní prostor budujete postupně přikládáním destiček a nelze dopředu odhadnout, jak moc se kterým směrem budete rozšiřovat.
Začnete tedy někde uprostřed a obvykle to dopadne tak, že na jedné straně vám zbude spousta volného prostoru, zato opačným směrem budete tak romantičtí, až z toho přetečete přes hranu stolu.
Jak se to hraje
Dvěma slovy: přikládáte destičky.
Dobře, samozřejmě si to rozvedeme, ale chtěl jsem tím zdůraznit, jak jednoduchý a krátký je jeden tah této hry.
A teď podrobněji: destičky máte rozděleny do dvou kategorií: dílky krajiny a dílky úkolů. Dílky krajiny obsahují různé kombinace lesů, polí, vesnic a luk, do toho se skrz ně vinou potoky a železnice. Dílky úkolů obsahují to samé, ale navíc ještě políčko s ikonkou jednoho z terénů, případně železnice či potoka. Sem umístíte žeton úkolu, který vám říká, přes kolik dílků se má rozprostírat vaše pole/vesnice/…, abyste daný úkol splnili.
Ve svém tahu si hráč vylosuje a přiloží jednu destičku. První 3 tahy pokládáte destičky úkolů. Následně začnete brát destičky krajiny, a to až do chvíle, kdy nějaký úkol splníte.
Například žeton na destičce lesního úkolu vám říká, že chcete vytvořit les přes 5 dílků. V momentě, kdy se tento žeton nachází v lese, který se souvisle rozprostírá na přesně 5 dílcích, úkol je splněn a vy si žeton odkládáte.
Destička, na které byl, od této chvíle funguje jako obyčejná součást vaší krajiny a vy potřebujete nový úkol, protože máte vždy mít ve hře právě tři. Vezmete si tedy nový dílek úkolu a k němu příslušný žeton. A tak dále, dokud nedojdete do momentu, kdy byste měli přiložit nový dílek krajiny, ale už žádný nemáte. V tu chvíli hra končí.
Při přikládání nemusí destičky navazovat druhem terénu, hranice mezi destičkami může klidně být hranicí mezi lesem a vesnicí. Ovšem železnice a potok takto slepě uzavřít nemůžete, k jejich volnému konci smíte přiložit jen dílek, kde příslušný prvek pokračuje.
Po dohrání je třeba spočítat body: sečtete hodnoty všech splněných úkolů, k tomu přidáte délku vaší nejdelší souvislé železnice a nejdelšího souvislého potoka a také velikosti pole, louky a vesnice, v nichž se nachází speciální dílky s vlajkou, ovšem pouze v případě, že je příslušné území uzavřené tak, že by jej již nešlo rozšířit dále.
Počet bodů by byl poněkud suchým uzavřením zábavy, ale v tuto chvíli vstupuje na scénu systém kampaně. Svůj bodový zisk na archu kampaně proměníte v postup na některé z vyznačených cestiček, které vedou k odemykání nového obsahu do hry.
Tím můžou být přímo nové destičky, díky kterým budete moci stavět více, a tedy i získávat více bodů, nebo tzv. karty úspěchu. Ty obsahují nějaké výzvy, které pokud během některé následující partie splníte, býváte opět odměněni ziskem nějaké speciální destičky, kterou můžete v dalších hrách zužitkovat v lepší bodové zisky. A tak dále.
Zatímco se základním herním materiálem se budete pohybovat někde nad 100 body (v lepším případě), finální metou je číslovka 400. Zároveň si na archu kampaně odškrtáváte dosažené úspěchy, takže hra vás takto motivuje ke kompletaci seznamu a zároveň honbě za stále vyšším skóre.
Dojmy ze hry
Můj vývoj pocitů z hraní vypadal asi takto:
Po 1. partii: „Jako je to pěkný, ale tohle a Spiel des Jahres?? To snad musí být onen pověstný německý smysl pro humor…“
Po 2. partii: „Ale jako je to chytlavý, to zas ne že ne. A příště s těmi novými dílky určitě zase poskočíme ve skóre. Hele, zahrajem si ještě jednou.“
Po 3. partii: „Tyyy jo, 188 bodů, a ještě jsme získali destičku Cirkusu, s tou už příště tu dvoustovku musíme dát.“
A byl jsem namotán. Z příjemné, rychle plynoucí, ale ničím zásadním nevyčnívající hry dělá systém kampaně poněkud návykovou záležitost se známým „ještě jednu hru“ efektem. Jelikož na krabici uváděná herní doba 30-60 minut odpovídá realitě, zahrání aspoň 2 partií na jedno posezení nebude výjimečnou věcí. Odškrtávání postupu na archu kampaně a získávání nových úspěchů je nesmírně uspokojivé.
A nejde pouze o vývoj typu „více téhož“, do hry přicházejí speciální dílky se zvláštními bodovacími kritérii a také nové cíle, jejichž splnění můžete v určité partii upřednostnit před maximalizací bodů. Má to smysl, protože za to opět dostanete další destičky, které vám opět umožní získávat více bodů. Hra tak rozkvétá co do šíře možností i zajímavosti rozhodnutí.
A také bude lechtat vaše ego průběžně stoupajícím skóre, byť to bude v první řadě odrážet rostoucí množství herních komponent a až ve druhé řadě vaše zlepšující se dovednosti.
Tohle je pohodová rodinná hra, ke které mírně unavení rodiče mohou zasednout třeba už s 5-6 letým dítětem i jeho starším sourozencem. Pravidla jsou jednoduchoučká, základní herní taktika také, ale i zkušený hráč zde najde jistou hloubku, která ho příjemně pošimrá na mozku. Podíl náhody není zanedbatelný a umí vám trochu zavařit, ale naštvávací efekt není silný.
Pokud mluvíme o „kooperativní hře“, je dobré upřesnit, že jde svým způsobem spíše o sólo hru, kde se může více hráčů střídat na tahu. Jednotliví hráči nemají nijak oddělené role, materiál ani informace, všichni berou dílky ze společné zásoby, přikládají je stejným způsobem a přitom se radí. Je tedy třeba, aby se hráči dokázali vzájemně respektovat a poskytnout si prostor.
Se zarputilým „alfa hráčem“ Dorfromantik hrát opravdu nechcete. Pro zmíněné rodinné hraní může jít o fajn vlastnost, mladšího hráče podpoříte zkrátka o něco víc, hru také nijak nenaruší, když potřebujete jít zkontrolovat kuře v troubě (prostě vás ostatní jednou přeskočí) nebo když to někomu bude už moc dlouhé – dohrát to můžete bez něj.
Při tomto herním systému není vlastně technicky omezen maximální počet hráčů, ale osobně bych se do hry nepouštěl ve více než 4 lidech. V 6 hráčích (maximální počet dle krabice) by už téměř jistě docházelo k frustraci z příliš mnoha názorů a příliš mála vlastních tahů.
Závěr
Dorfromantik je velmi povedená hra, která cílí především na rodinné hraní, ale jako nenáročná a příjemná záležitost určitě zaboduje i u řady zkušenějších hráčů, například jako sólovka.
Na jednorázových herních setkáních s ní možná nikoho neohromíte, hru totiž opravdu doceníte až při opakovaném hraní a postupu skvěle vymyšleným systémem kampaně. Ten dává šanci zažívat stále nové radosti při zvyšování svého bodového maxima a získávání nových komponent, takže motivuje vracet se k dalšímu a dalšímu hraní.
Hře se dostalo poněkud dvojsečné přezdívky „kooperativní Carcassonne“. Přirovnání k legendě může znít lichotivě, zároveň ale s sebou nese nádech nálepky „nic nového“.
Dorfromantik skutečně nepřináší nijak převratné herní mechanismy, i téma a vzhled spadá spíše do zóny „nikoho nepobouří a nikoho neohromí“. Ale hra zároveň velmi dobře funguje a přinejmenším zmíněný systém kampaně ji vytahuje ze šedivého průměru mezi tituly, které si rozhodně pozornost zaslouží.
Navzdory příbuzným mechanismům přináší velmi odlišný zážitek než zmíněný Carcassonne, což je, pokud jej chcete hrát seriózně, docela konfliktní hra. Pokud si chcete vykládání dílků krajiny užít v klidné a kooperativní atmosféře, míří tahle hra přímo na vás!
Dorfromantik: Desková hra
Vydavatel: Tlama Games
Autoři: Michael Palm, Lukas Zach
Ilustrace: Paul Riebe
Překlad: Ondřej Polák
Počet hráčů: 1-6 (doporučení recenzenta 1-4)
Minimální věk: 8 (pro samostatné hraní sedí, v přítomnosti starších spoluhráčů ale lze zapojit děti od 5 let)
