Peter Newman: Tulák

První díl literárního guláše, jenž v sobě na první pohled trochu nesourodě spojuje sci-fi, fantasy a postapo, vás vezme na tradičně vystavěnou, ale řádně stylovou jízdu. Máme tady vše, co potřebujete – svět bez naděje, ne-až-tak-kladné klaďasy, nechutné záporáky, potrestané dobré skutky, slizké obchodníky, zmutované děti, nezmutované děti, charismatické hrdiny, zmrzačené hrdiny, zrazené hrdiny a kozu.

Peter Newman: Tulák V díle nazvaném jednoduše Tulák se setkáváme s (ne-až-tak) osamělým němým hrdinou (ano, jménem Tulák), který se snaží přes území zamořené démony přenést zdravé dítě do bezpečí. Jih je ovládaný démonickými pány, jejichž esence se mísí se vším, co je obklopuje, včetně lidí a zvířat. Zatímco někteří lidé v důsledku tohoto poskvrnění trpí jen sotva znatelnými deformacemi, mnozí se stávají plnohodnotnými starými dobrými mutanty, klasickou devízou každého pořádného postapa. Tulák nese dítě, které je vzácně zcela lidské, a snaží se jej odnést na Sever, kde by stále měla existovat poslední bašta čistých lidí (bez nacistických konotací, alespoň zatím).

Hlavní dějová linie je střídmě prokládána kapitolami osvětlujícími bezprostřední minulost světa. Na Jihu se otevřela Trhlina a vyvalily se šiky démonů, do cesty se jim postavila armáda Andělských rytířů. Ze sedmi andělů se jim z dosud nevyjasněných důvodů postavil do cesty jen jeden, Gamma, jež se střetla s démonským pánem známým pouze jako Uzurpátor. Boj však neskončil happyendem – Gamma byla poražena, její ostatky si Uzurpátor přivlastnil a zůstal po ní jen její meč, který v sobě nese střep jejího vědomí a mezi démony je přezdíván Zlo. Andělští rytíři byli rozprášeni a Jih zůstal napospas svým nelidským dobyvatelům.

Historie selhání Andělských rytířů se pomalu přesouvá k historii hlavního hrdiny a v konečné fázi dojde k propojení obou příběhových linií, které zodpoví všechny otázky prvního dílu trilogie.

Stylově se jedná o jednoduché, svižné vyprávění (což není míněno nijak hanlivě, právě naopak). V troskách technologicky vyspělého světa se Tulák musí neustále rozhodovat mezi tím, co je správné, a co mu naopak umožní pokračovat v cestě za záchranou dítěte, jež mu bylo svěřeno. Morální volby jsou kruté a tvrdé, nevycházejí naprázdno a nepůsobí přehnaně vykonstruovaně, za což Peteru Newmanovi patří věčné díky.

Dostatečný prostor dostává budování atmosféry poraženého světa lidí, jejichž životy se smršťují na nutnost přežít za každou cenu. Nepřímo z textu vyvěrá (byť to není poselstvím knihy) star trekovské „přežít nestačí“. Příjemným zpestřením je také vylíčení jednotlivých démonských městských pánů a jejich intrikářské politiky.

Pouť osamělého bojovníka s dítětem po boku, který se proplétá zdevastovanou krajinou, může na jednu stranu připomínat Kingova Pistolníka, autorovu inspiraci však popravdě vidím úplně jinde, než v žánrové literatuře.

Japonské kořeny

Lone Wolf and Cub V japonské popkultuře najdeme oblíbený motiv, který svou podobností s Tulákem přímo bije do očí. „Osamělý vlk a mládě“ je klasickým příběhem zneuctěného samuraje, kterému zrádný klan Ura-Yagyu zabil rodinu a naživu nechali jen čerstvě narozené dítě. Hlavní hrdina Ogami Itto se tak protlouká Japonskem jen se svým tříletým synem a hledá pomstu na vrazích svých blízkých, kteří jej také intrikami vyštvali ode dvora. Právě motiv mlčenlivého, charismatického hrdiny, jenž putuje depresívním prostředím s malým dítětem po boku, je to, co spojuje oba příběhy. Původní manga z roku 1970 byla adaptována do šesti filmů, čtyř divadelních her, televizní série a je často referována mnoha dalšími komiksy, anime seriály a díly „samurajského žánru“.

Tulák není zrovna nejveselejší čtení a Newman se snaží celý text odlehčit příjemným, decentním a místy lehce absurdním (opět v tom nejlepším slova smyslu) humorem, který se točí okolo kozy, která doprovází putující duo a řeší základní potřeby dítěte. Právě koza, jen tak pro zajímavost, doplňuje propojení Tuláka s Osamělým vlkem.

Komiksovou sérii Usagi Yojimbo Stana Sakaie nejspíš není třeba představovat. Zoomorfní přepis klasických i moderních samurajských legend s králíkem se svázanýma ušima v hlavní roli si vydobyl po právu své místo na slunci. Pátý díl série se – pointa přichází – jmenuje Kozel samotář a dítě a přímo tak odkazuje na „Osamělého vlka a mládě“. Hlavní hrdina je tu zobrazen jako tvrdohlavý kozel, který sveřepě chrání svého syna, zahořkle odmítá uvěřit, že by mu mohl kdokoliv chtít altruisticky pomoci a tak považuje všechny, které na své cestě potká, za nepřátele.

Takže v konečném součtu tu máme mlčenlivého hrdinu, malé dítě, důsledně nepřátelský svět a motiv kozy. Náhoda? Nemyslím si 🙂

Reklama

Vedle této přímé reference pak Newmanova kniha připomíná mnoho dalších tropů typických hlavně pro anime. Titulní postava má blízko k hrdinům jako je Jubei z Ninja Scrolls nebo tajemnému cizinci ze Sword of the Stranger, démony ovládaný svět jako by vypadl z Berserka atd. Pokud vám tohle všechno připadá jako ta správná směsice přesně pro vás, připočtěte si ještě vizuál démonů připomínající hry typu Bloodborne, a hostina může začít.

Překlad

Peter Newman: Tulák Tohle je bohužel komplikovanější záležitost a nakladatelství s tak dobrou pověstí, jakou má Host, přináší nečekanou hanbu. Newmanův styl je na jednu stranu atypický a překladu se daří jeho stylové prostředky dobře zachytit, na druhou stranu, stručně a upřímně – překlad není dobrý.

Drobné příklady za všechny: démonské město Wonderland je příliš očividnou, byť mělkou referencí Alenky v Říši divů, což český ekvivalent Zázračno jenž těžko vystihuje. Jedna z hlavních démonských záporaček prvního dílu, „Uncivil“, je zase přeložena jako Necivila, což ve mně permanentně evokovalo pocit, že na nikoho neciví.

Další díly jsem už četl v originálu, ale nahlédnutí do českých překladů ve mně i tak zanechává lehkou úzkost: jeden z démonů asociovaný spíš s mužským pohlavím je tuším v překladu označován ženským rodem a vynikající dvojice rytířek z druhého dílu, jež jsou identickými dvojčaty s telepatickým spojením, jsou přeloženy jako Duo, ačkoliv v originále je Newman označuje jako Duet, což dle mého názoru přidává do hry asociaci se zpěvem a poetičtěji tak vystihuje jejich vzájemnou souhru.

Na závěr

Tulák není přelomovým dílem, ale atypická směsice žánrů a japonské zdroje inspirace jsou neotřelým, svěžím zpestřením čtenářského jídelníčku. Ještě jen tak na okraj, ve stejný čas jsem narazil na hru Hyper light drifter. V téhle retro hack and slash zábavě ovládáte fantasy rytíře se světelným mečem, který objevuje sci-fi postapo svět. Soundtrack ze hry je senzací sám o sobě a jeho autor se v hráčské komunitě pomalu ale jistě stává kultem. Tématické propojení hry a knihy jen umocnilo můj zážitek a donutilo mě Tuláka nekriticky milovat. Soundtrack jsem si pak pouštěl u čtení a tahle symbióza se postarala o jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků za poslední roky.

Peter Newman: Tulák

Vydal: Nakladatelství Host, 2016

Překlad: Jakub Kalina

Počet stran: 375 / brožovaná

Cena: 329 Kč

Reklama

Odrodilý knihovník, nezdravě zanícený hráč RPG her a eklektický intelektuál, co směšuje vysoké a nízké. Nevěřím, že existuje kvalitní živý básník a stále čekám, až někdo napíše dokonalý epos o samurajích, ninja assassinech, obřích robotech a dracích.