Zbraně utichly. Slzy usychají, prach se usazuje, ale kýžený mír nepřichází. Příliš mnoho lidí bez domova končí na místech, kde nejsou vítáni. Začínají doutnat rozepře. A čas na záchranu těch, kteří jsou stále v ohrožení, se krátí.
Podruhé po katastrofě
Román relativně nového startrekového autora Williama Leisnera se odehrává před a souběžně s „Jednotným osudem“ Keitha R.A. DeCandida. Zatímco ten se však zaměřoval spíše na galaktickou situaci v politickém a širším měřítku, Leisnerův „Mír prohrává“ se soustřeďuje na posádku Enterprise a na to, jak situace zasáhla je. Džasminder Čaudry přišla o domov, poručík Taurik o rodinu. T´Rysse Čchen osud uchystal zvlášť krutý žert, a to je jen několik kousků smutné mozaiky z mnoha.
Na truchlení přitom zbývá mnohem méně času, než by bylo potřeba. Enterprise se jako všechny lodě Hvězdné flotily, které válku s Borgy přežily, zapojuje do záchranných prací, přestože až příliš často spočívají spíše jen ve sčítání dalších a dalších obětí. Přesto se občas zableskne naděje třeba v podobě stop tajného evakuačního programu ze zničené planety Deneva, který byl možná nečekaně úspěšný – pokud se tedy podaří, najít jeho pasažéry včas.
Doktorka Beverley Crusherová se pak ve druhé linii románu ocitá na planetě Pacifika v nově vzniklém uprchlickém táboře iy’Dewra’ni, kde našlo provizorní útočiště na osmdesát tisíc lidí převážně ze zničené planety Risa. Životní podmínky tam lze stěží nazvat ideálními, a také vztahy s místními obyvateli planety se zvolna vyhrocují. Úsilí udržet všechny naživu a situaci jakž takž pod kontrolou začíná připomínat vylévání vody cedníkem z potápějící se lodi, a spory brzy propukají i mezi dosavadními spojenci.
Bez bubnů a fanfár
Je třeba rovnou říct, že největší přednost Leisnerovy knihy bude pro některé čtenáře zároveň její největší slabinou: Snaha o co nejvěrnější popis situace po katastrofě a každodenní úmornou rutinu zachránců, z nichž mnozí by spíše potřebovali pomoc sami. „Mír prohrává“ obsahuje jen naprosté minimum akce a vůbec žádné „velkolepé“ efekty. Nekonají se přestřelky, první kontakty s exotickými mimozemšťany, ani průzkumy kosmických záhad. Pokud by se z knihy odebraly veškeré Star Trek i SF reálie a technologie, docela snadno může být příběhem lidí, snažících se poskytnout pomoc v zemi postižené třeba zemětřesením. Pokud tedy od Star Treku očekáváte jen divoké kosmické dobrodružství, nebude tahle kniha pro vás.
Dokonce i to jediné výraznější překvapení okolo záhadného denevanského projektu, působí ve světle předchozího dění spíše jako unavené pousmání štěstěny uprostřed zmaru.
Stejně tak si nelze nevšimnout, že Leisner hlavně zkraje tápe. První možná čtvrtina knihy působí, jako by si vlastně nebyl jistý, o čem chce psát, nit chytá teprve s příletem Beverley a jejího rozhádaného týmu na Pacifiku.
Právě dění v uprchlickém táboře, pomalu se měnícím v sud střelného prachu před výbuchem, patří k jednoznačnému vrcholu knihy. Uvážíme-li, že román v originále vyšel v roce 2009, tedy skoro deset let před nedávnou uprchlickou krizí, jsou některé situace z iy’Dewra’ni jako konflikt okolo výstavby plotu kolem tábora přesné, až v zádech mrazí. Inu, Star Trek uměl být vždy prorocký, a ne vždycky příjemně.
Leisner přitom nevykresluje uprchlíky jako neviňátka (zejména Don Wheeler je spratek, který po většinu děje zaslouží pořádně seřezat), ani místní obyvatele jako bigotní zaslepence. Pokud už někoho odsuzuje, jsou to politici v pohodlí svých vysokých věží, kteří si ani neuvědomují, jak zlá je situace dole pod nimi, dokud jim ji někdo neotluče o hlavu, stejně jako to nakonec v zoufalství provede Jean-Luc Picard. „Mír prohrává“ není agitkou v žádném smyslu slova. Nabádá leda k tomu, abychom si hodně vážili všeho pohodlí a všech blízkých, které máme. Nikdy totiž nemůžeme tušit, jaká katastrofa třeba číhá za dveřmi.
V perfektním překladu
Třebaže jejich úrovně zatím nedosahuje, styl psaní Williama Leisnera se do jisté míry podobá autorům jako Peter David. Jeho síla je v psychologii a dialozích, mnohem víc v tom, co si postavy říkají, než dělají, což pochopitelně klade o to vyšší nároky na překlad. Jiří Jaňák však předvádí vynikající, neokázalou práci.
Vlastně si možná ani neuvědomíme, jak dobrý překlad je, dokud nepostřehneme, že si některé repliky a výměny pamatujeme i dlouho po dočtení. Třeba hádku T´Ryssy Čchen s „tím týpkem, co před sedmadvaceti lety zponfarrovalmou matku“, totiž jejím vulkánským otcem Silixem, která je legrační a zároveň smutná, protože oba její aktéry dokonale chápeme.
Nebo výměnu o tom, že pokud by iy’Dewra’ni byl zajatecký tábor, dopustila by se Federace držením vězňů v takových podmínkách válečného zločinu, a další slovní přestřelky v týmu doktorky Crusherové.
Nebo Picardovu odvolávku na Jamese T. Kirka poté, co je mu nabídnuto admirálské křeslo. Bude zajímavé, jak anebo zda se s tímto rozhodnutím vypořádá nadcházející seriál.
Shrnutí
„Mír prohrává“ je další ze startrekových románů, které příliš nezapadají do šablony, na jakou je mnoho čtenářů možná zvyklých. William Leisner rozhodně má literární talent. Nezanedbal přípravu a disponuje přesnou schopností vystihnout psychologii lidí v mezních situacích. Stupňuje napětí nenápadně, přesto zřetelně. Dokáže vylíčit smutek bez hysterie, i naději bez patosu. V tomto případě mu však zcela záměrně šlo mnohem víc o realistický, věrohodně působící příběh vykreslující situaci po nesmírné katastrofě, než o barvitou science fiction. To je skutečnost, se kterou prostě čtenář musí počítat a připravit se na ni.
Navzdory značně rozpačitému začátku jsem byl osobně nakonec spokojen. „Mír prohrává“ možná není hvězdou současné startrekové série, ale opět jí dodává něco navíc: Přesah do současného světa a zamyšlení nad silou lidskosti, kterou občas tolik potřebujeme.
William Leisner: Mír prohrává
Vydal: Nakladatelství Laser Books, 2019
Překlad: Jiří Janák
Obálka: Jakub Schejbal
Počet stran: 280 / brožovaná
Cena: 359 Kč
