Když si režisér a scénárista Mel Brooks vylil žhavou kávu do rozkroku, jeho komentář dal vzniknou názvu hromadné parodii všech kultovních sci-fi snímků, které máme dodnes rádi. Stejně tak kultovní je i Spaceballs, devadesátiminutová jízda plná humorných narážek, vtipné parodie a bohapusté legrace.
Premiéra snímku Spaceballs se uskutečnila 13. června 1987 a film sice neskončil jako úplný propadák, ale kasovní trhák to také rozhodně nebyl. Teprve časem se z něj stala kultovní podívaná.
Spaceballs tak okatě, ale chytře, vtipně a s nadšením paroduje všechny velké sci-fi snímky, které na konci 80. let vznikly, takže i tato parodie zraje jako víno a dá se u ní pobavit i po třiatřiceti letech.
Film paroduje především Star Wars. Aby ne, závěrečný snímek první trilogie Návrat Jediho měl premiéru v roce 1983 a vzbudil nadšené ohlasy, takže řekneme 80 % snímku patří Hvězdným válkám a zbytek je obrovský festival odkazů nejen na další filmovou klasiku jako: Vetřelec, Star Trek nebo Planeta opic (ta z roku 1968, pochopitelně), ale také na politický i veřejný život – třeba prezidenta Nixona.
Vtipů a narážek tu jsou stovky – namátkou vyberme sluchátka walkmanu princezny Vespy, které vypadají jako ty vlasové koláče, co měla Leia ve filmu, nebo naprosto boží scéna s teleportem, který přímo dělá dlouhý nos na Star Trek. Nejvtipnější není ani samotná pointa, ale propracovanost celého gagu. Teleport totiž ovládá Skot a má dokonce i kilt…
Z těchto dvou příkladů vyplývá, že si snímek opravdu užijí ti, kteří mají klasiky žánrů sci-fi nakoukané a poznají narážky na první dobrou.
Třeba když v závěru Spaceballs umře herec John Hurt, tak u toho řekne: „Ale ne, už zase,“ protože se mu z hrudi dere Vetřelec. John Hurt totiž hrál v prvním Scottově Vetřelci z roku 1979 a z jeho hrudi se vyklubal slavný Gigerův biomorf a začal likvidovat posádku lodi Nostromo. (A ve Spaceballs si ten Vetřelec nasadí klobouček a za zpěvu „Hello! Ma Baby“ odtančí ze scény.
Ztraceno v překladu
Nutno podotknout, že Spaceballs je ideální sledovat v originále, i když původnímu znění moc nefandíte.
Velkou spoustu vtipů, gagů a narážek funguje jen v angličtině, například postava Pizza the Hutt, která po hlavním hrdinovi chce vrátit milion peněz. Je to jasná parodie slimákoidního gangstera Jabba Hutta ze Star Wars.
A důvod, proč vypadá jako pizza (nebo pornoherečka po grupáči se zájezdem Němcům) je odkaz na síť frančízových pizzerií jménem Pizza Hut.
Kromě významu hrají hlavní roli i samotná slova, respektive dikce hlasu. Americký komik Rick Moranis (známe jej třeba ze skvělých Krotitelů duchů) ve Spaceballs ztvárnil asi nejkřiklavější parodii Hvězdných válek vůbec – lorda Tmavou Helmu (v originále Dark Helmet).
Jak už jeho jméno napovídá, nosí na hlavě masivní, vskutku obří helmu s maskou přes obličej a dýchá přes respirátor.
Parodie jak vyšitá, hlavně, když si na začátku strhne masku a začne nadávat, jak v tom nemůže dýchat. Nicméně, uchu lahodí i to, že Moranis napodobuje i úsečnou a „temnou“ dikci, jakou mluví Darth Vader díky herci Jamesi Earlu Jonesovi. To jsou věci, které dabing neakcentuje a tak mizí v překladu.
Jasně, pro spoustu diváků je (nebo bude) snímek laciný nebo slabý a budou mít pravdu, protože některé vtipy už přestaly být vtipné před dvěma dekádami.
V dnešní hyperkorektní době by dokonce Spaceballs nemohl vůbec vzniknout. Dělat si legraci z hlavní ženské role – princezny Vespy, že se chová jako nesnesitelná nána a nutí ostatní, aby s sebou tahali její obří (ale barevně sladěná) zavazadla, by si už nikdo neriskoval. Jenže stále zbývá dostatek vtipných parafrází, kvůli kterým snímek lze ocenit.
Pojítko pro sbírku gagů
Příběh Spaceballs je velice prostinký a první narážku na Hvězdné války nalezneme hned po úvodním logu produkční společnosti. Na scéně se objeví letící text, který diváky uvádí do děje.
Krom toho je očíslovaný jako „Kapitola jedenáct“, což odkazuje na podivné číslování epizod Hvězdných válek, které k velkému zmatení diváků začínaly od čtyřky.
V daleké, daleké, daleké, daleké (chápete tu narážku, ne?) galaxii žije rasa Spaceballů (Spaceballs), kteří spotřebovali veškerou atmosféru ze své planety a nyní chtějí vysát kyslík z mírumilovné planety Druidie.
Tu ale chrání neproniknutelný štít. Události naberou spád, když druidijská princezna Vespa, která se nechce vzdát, a tak popadne svoji věrnou androidí komornou (ze zabudovaným panenským poplachem) a uteče z planety ve svém novém mercedesu.
Král Druidie Roland proto najme Lone Starra (hraje ho Bill Pullman), osamělého hrdinu k pronajmutí, který brázdí vesmír ve svém Eaglu 5 (protože když má Han Solo Sokola, jeho alterego musí lítat na Orlu), aby mu jeho dceru a taky to auto přivedl zpět.
Když už jsme u té kosmické lodi, tak tady si tvůrčí tým moc hlavu nelámal a hlavního hrdinu posadil do karavan Winnebago Chieftain 33 jak z nějaké osmdesátkové road movie a jen jej osadil křídly s hvězdným pohonem.
Jelikož Starr dluží prachy Pizzovi, neváhá a letí zachraňovat. Má co, protože princeznu už ale téměř ulovil zlý spaceballovský lord Helma. Starr a jeho člověkopsí parťák Barf (česky Blaf) mu ji vykouknou těsně přes nosem a začíná bláznivá eskapáda, která má relativně hlavu a patu, aby udržela fórky pohromadě.
Svých „pět minut slávy“ si užil také jeden neodmyslitelný prvek Star Wars, o němž byste si ale vůbec nemysleli, že lze ve filmu zparodovat. A ono to jde.
Řeč je o merchi Star Wars, na němž si George Lucas nahrabal jmění (ve smlouvě s produkční společností si totiž vymínil, že zisk se všech těch hraček, figurek, hrnků, prostěradel a spodního prádla z logem Star Wars půjde jen jemu). Takže ve Spaceballs merch se svým vlastním logem rovnou zařadili.
Ve zbytku filmu nechybí ani souboj na světelné… asi meče, malí trpaslíci v kápích žijící na pouštní planetě a dokonce i jedno velké, nečekané a šokující odhalení příbuzenského vztahu mezi hlavním kladným a záporným hrdinou.
Spaceballs je prostě klasika. Film skvělý i špatný zároveň, který už tak nějak patří do oficiálního kánonu Hvězdných válek jako takový neplánovaný, ale vítaný bratranec.
Spaceballs / Vesmírná tělesa
sci-fi komedie, 96 minut
Režie: Mel Brooks
Scénář: Mel Brooks, Thomas Meehan, Ronny Graham
Kamera: Nick McLean
Hudba: John Morris
Hrají: Mel Brooks, Rick Moranis, Bill Pullman, John Candy, Daphne Zuniga, George Wyner, Joan Rivers a další
