Kult fanatiků byl rozprášen a jaderná hrozba zažehnána, ale to neznamená, že svět je opět v pořádku. Spíš se jen změnila sorta zmetků, kteří jsou zrovna u kormidla. Ale otroctví, hladomor a zastrašování se zbraněmi v rukou jsou stále na denním pořádku, a ani hrstka spravedlivých s tím mnoho nezmůže.

Původně měl být Spad pouze samostatnou knihou. Jenže Františka Kotletu začalo psaní postapa bavit, a tak se zanedlouho celý cyklus rozrostl díky Poločasu rozpadu a Rázové vlně na trilogii. Ale ani to ještě nebyl konečný počet – na scénu totiž vstupuje čtvrtý díl série s názvem Řetězová reakce. 

Co bylo dál?

Pokud jste znalci série SPAD, možná vás informace o „čtyřce“ překvapí – hlavní Hrdina (přičemž ono velké H je v případě tohoto muže zcela na místě), plukovník Michálek, na konci třetího dílu přece zemřel, tak jak je to možné? Naštěstí však pozvedají prapor boje za rovnost a lepší svět jeho následovníci, kteří společně s ním prošli válečným peklem. 

Hned na počátku recenze se sluší dodat, že Řetězová reakce je oproti svým předchůdcům v mnohém odlišná. V první řadě by člověk nečekal, že hlavní hrdinou nejnovější knihy bude žena.

Ano, čtete dobře – nejedná se o bodrého ruského strýčka Žeňu, ale o opravdovou a nefalšovanou bytost ženského pohlaví.  Je jí dobře známá Alice, dáma lahodící mužskému oku, jež si s muži v ničem nezadá co se týká výcviku ani tvrdosti v boji. 

Až doposud se Kotleta k tomuto kroku neodhodlal; ženy v mnoha svých dílech prezentoval spíše mírně řečeno „mužskou optikou“. Pohled na některé situace, do kterých se Alice dostává, však vyžaduje zcela odlišný přístup než doposud.

Zatímco muži vsázeli na sílu a v Kotletových pečujících rukách trpěli podivuhodným nedostatkem pudu sebezáchovy, Alice, ačkoliv zabíjet umí, je odkázána spíše na svoji lstivost, částečně i ženské zbraně a samozřejmě intelekt. 

Nutno říct, že autor se s novou situací vyrovnal uspokojivě. Pár scén je sice trochu přestřelených, zejména s blížícím se závěrem knihy, ale vcelku se lze ztotožnit s tím, že zhruba takhle by se opravdu žena s bojovým výcvikem chovat mohla. 

Trochu starého, trochu nového

Prvních pár stran trochu připomíná deja vu: Kotleta se vrací ke svým úplně prvním literárním dílům, a servíruje čtenářům to, proč ho začali milovat –  brutalitu, krev a drsné hlášky. Po chvíli přidá ještě trochu toho sexu, aby byl výčet kompletní. Velmi milé zavzpomínání. Jenže na téhle vlně se svezete jen chvilku. 

Kromě toho se vracíme i tam, kde celá série v prvním dílu začala: do Prahy. Dle mnohých čtenářů byla první polovina Spadu tím nejlepším a nejnápaditějším, co cyklus nabídl; jenže tentokrát je situace zcela odlišná.

Alice přichází do zdí hlavního města jako členka malého vyjednávacího týmu, aby se pokusila s čelními představiteli města prodiskutovat otázky jako zrušení otroctví, rovnoprávnosti a další podobné bohulibé ideje, které se rozhodli šířit obyvatelé Brna jakožto pozůstalost po zesnulém plukovníku Michálkovi.

V ulicích však naráží na milice, teror a útlak chudých, představitelé města s ní vymetou a nakonec je delegace zrazena. Alice je uvězněna a donucena pracovat v továrně na výrobu zbraní v Německu, k tomu jako „bonus“ dostane cejch otrokyně. 

V rámci Kotletových románů se najednou děje něco netypického. Vězeňkyně, která má obrazně řečeno svázané ruce, protože je obklopena spoustou vojáků s palnými zbraněmi, musí vyčkávat, plánovat a vymyslet cestu ven.

Žádná akce, ačkoliv to bublání pod povrchem a neklid je v textu zřejmý; hrdinská smrt nic neřeší. Autor dokázal vdechnout ději dokonalý punc beznaděje; hlavní hrdinka je ubitá a otupená fyzickou prací, vyčerpaná a zraněná a otupělá vůči násilí okolo, což ovšem neznamená, že s ním souhlasí nebo se s ním dokonce hodlá smířit.

Tato pasáž čtenáře přinutí přemýšlet o systémech vlády založených na moci a zastrašování, o zlu, které pramení ze zdánlivých maličkostí nebo třeba jen pouhé slepé víry nebo plnění rozkazů. Byť se jedná o postapo, duchem se čtenář přenese do továren v dobách světových válek.

Ale pomsta musí být vykonána. Od samého počátku je jasné, že budou padat hlavy. Alice začne shánět spojence, a díky své krvežíznivosti, umíněnosti a disciplíně udělá z pár zelenáčů oddíl slušných vojáků. To je však jen začátek.

Čtenáři budou této sympatické dámě držet palce při všemožných záškodnických akcích. Krev bude stříkat proudem, tichá akce přejde v otevřenou vzpouru s lítou tygřicí v čele… Jméno plukovníka Michálka je stále známé, a díky tomu je Alice žijící legendou, které její identita otevírá mnohá vrátka.

Krvavý nebo vypečený?

Zkrátka – Řetězová reakce se vrací k duchu předchozích dílů a především opět ukáže typickou kotletovskou tvář. Potkáte další sympatické hrdinky i hrdiny a poznáte i jinou tvář války než bezhlavý útok proti přesile s puškou v rukou. Hlášek sice ubylo, jenže celkový dojem je naprosto odlišný.

Kniha sice obsahuje velké množství akčních pasáží, ale ona „vyčkávací mezihra“ je napsána opravdu působivě, čímž je dojem další akční rubačky jednoznačně smeten ze stolu.

Co na tom, že máte jasnou představu jak celá kniha skončí, co na tom, že se koná i ten přeslazený happyend – lehké mrazení v zádech budou přemýšlivější čtenáři cítit ještě pár dnů po dočtení.

Možná, že autor není intelektuál (bez urážky, toto tvrzení vychází ze sebeprezentace v jeho počátcích), ale doba prvoplánových béček je zkrátka dávno pryč.

Teď už jde spíše o to, zda jste konzervativci a máte rádi Kotletu krvavého a brutálního, nebo zda vám více sedne tahle zamyšlenější a umírněnější póza. 

Zároveň je dokonale vidět kam až tento autor na své spisovatelské dráze od prvních brakových knih splácnutých „na koleni“ došel. Člověk by řekl, že už nemá čím překvapit, aby ho autor již poněkolikáté přesvědčil o opaku.  

František Kotleta: Řetězová reakce (Spad 4)

Vydal:  NakladatelstvíEpocha, Praha 2018

Obálka: Žaneta Kortusová

Počet stran: 328  

Cena: 299,-