„Měli jsme tu nacisty, měli jsme tu islamisty… tak proč ne, kruci, i Sparťany?” ptá se mladá římská císařovna. Připočítejte k tomu Brity z konce 19. století, Mongoly, zvrácené diktátory a ještě víc robotů než dřív – a máte před sebou Impérium, vyvrcholení trilogie Propast času z pera českého autora Romana Bureše.

Představte si, že svět, jak ho znáte, přes noc zmizí. Tam, kudy ještě včera vedla dálnice, dnes na koních cválají středověcí rytíři, a místo školy, kam jste chodili jako děti, vyrostlo ležení římské armády. Krajinu pokrývá pravěký prales, z dálky duní tanky německého wehrmachtu a, budete-li trpěliví, možná narazíte i na stříbrného, pětimetrového robota…

Přesně do takového světa se jednoho červencového rána před třemi lety probudila mladičká Toňa: rusovlasá studentka archeologie z jižních Čech. Do světa rozvráceného masivní poruchou v časoprostoru, v němž vše známé zmizelo – do světa, který jako by vypadl z nejdivočejších snů všech fandů alternativních realit.

Od rozklepané studentky po mocnou císařovnu

Právě tak začala Propast času, první díl velké sci-fi trilogie, který vyšel už v roce 2015. Roman Bureš v něm představil originální svět, v němž promíchal nejen různé dějinné epochy, ale i různé literární žánry. Na své si tak přišli jak pravověrní fandové sci-fi, tak příznivci tradičnějších historických románů.

V roce 2016 pak následoval druhý díl s názvem Císařovna, ve kterém si rusovlasá studentka Toňa z prvního dílu sáhla na skutečně závratnou kariéru. Stala se obdivovanou a zbožštěnou císařovnou nově vybudovaného římského impéria, své legie ozbrojila samopaly, vyhrála boj o moc a obyvatelstvo ohromila svou přeměnou v pětimetrového stříbrného robota.

V Impériu, které vyšlo nedávno, má Toňa zdánlivě vyhráno – vládne nejmocnějšímu impériu na světě a neexistuje nic a nikdo, kdo by ji mohl zastavit. Tedy aspoň si to myslí. Pak se ale o své nároky začne hlásit mocná britská říše z konce 19. století, která se starověkému Římu rozhodně podrobit nehodlá. A z východu se, v popelu spálených měst a za hlasitého nářku umírajících i hlubokého ticha těch, kteří nestačili ani vykřiknout, blíží ještě větší nebezpečí…

Víc než jen nápad?

Když se na pultech knihkupectví v roce 2015 objevila Propast času, působila jako skutečné zjevení. V českých krajích šlo o nadmíru ambiciózní a zároveň originální počin, nepodobný ničemu, co dosud vyšlo.

Počáteční „wow efekt“ samozřejmě nemohl vydržet napořád, a tak se během druhého dílu postupně vytrácel, aby v tom třetím zmizel úplně. Přece jen, abyste jako autor utáhli několikasetstránkovou trilogii, potřebujete k tomu víc než jen originální nápad. A jak se s touhle výzvou Roman Bureš popral? Úplně bezchybné to není. Ale víte co? Nakonec to vlastně ani nevadí.

Staré i nové postavy se povedly

Dávno předtím, než Toňa svedla svůj závěrečný souboj se Septimiem Severem na konci Císařovny, byla tu Británie. A taky Francie. A stejně jako v Římě, i tady se děly věci.

Tak začíná Impérium, které hned na úvodních stránkách čtenáři představuje zbrusu nové hráče na světovém poli: všemocnou britskou říši z roku 1900 a taky Ile Defrance roku 2510. S nimi se na scéně objevují i nové postavy (ano, pokud jste fandové historie, pak určitě tušíte – mladého Winstona Churchilla nevyjímaje). A jak Roman Bureš ukázal už v Císařovně, nové postavy on umí dobře.

V Impériu se mu ale obzvlášť povedly nejen nové charaktery (jako například francouzský král nebo podivné dítě Lee), ale i ty staré: z Toni se v Impériu stává skutečná vladařka, Serena konečně začíná kopat sama za sebe a Viktor… je opět Viktor.

Příliš dlouhý prolog

Dejme si teď ale trochu matematiky (nelekejte se, nebude to trvat dlouho). Protože pokud jsme během čtení správně počítali, zvládá Roman Bureš v jedinou chvíli rozvíjet sedm (!) paralelních dějových linií zároveň. To je slušná nálož. A na knize se to bohužel odráží.

Nechápejte to špatně. Rozhodně automaticky neplatí, že „čím víc, tím hůř“. V případě Impéria je ale všeho toho představování a vysvětlování motivací nových i starých postav tolik, že se hlavní záporák stihne poprvé objevit dávno poté, co máte první půlku knihy za sebou. Výsledek? První půlka knihy působí jako pouhý prolog ke skutečnému příběhu – který přichází až po několika set stranách.

V zásadě se to dá pochopit. Příběhové pozadí nových postav a zápletky, které se s novými hráči rozvíjejí, jsou natolik zajímavé, že zasahovat do nich by se mohlo zdát jako škoda. Celému příběhu by ale alespoň menší škrty určitě prospěly.

Pro fandy české fantastiky nutnost

Teď ale výtky stranou. Jako celek je totiž Impérium skutečně důstojným vyvrcholením celé trilogie, které uspokojivě uzavírá všechny dosud rozehrané dějové zápletky. Svého rozuzlení se tak dočká jak Toňa a její nově zbudovaná římská říše, tak Serena, kontroverzní Neffi i Viktor, který v sobě stále hledá člověka.

Mimochodem, pokud jsme tu v nedávné recenzi Císařovny chválili Burešův styl (který od prvního dílu prošel velmi pozitivním vývojem), nesmíme ho zapomenout zmínit ani teď. V Impériu má Bureš ještě pevnější spisovatelskou ruku než v obou předchozích dílech a na výsledku je to znát. V dobrém.

I přes menší nedostatky tak trilogie Propast času jako celek funguje nadmíru dobře. A těm, kteří se považují za fandy české fantastiky (nebo ty, které baví hrátky s časem v jakékoliv podobě) by na poličce v knihovně rozhodně chybět neměla.

Roman Bureš: Propast času III – Impérium

Vydal: Knižní klub, 2018

Počet stran: 568

Cena: 314 Kč

[review]