Sejdou se takhle římský legionář, dvoumetrový Asiat s modrými vlasy a Němec v nacistické uniformě… To, z čeho by za jiných okolností mohl být dobrý vtip, je ve skutečnosti promyšleným a komplexním důkazem, že i Češi dokážou mít světové nápady. Aspoň pokud jde o literaturu.
Jihočeskou vesnici, která přes noc i se svými obyvateli zmizela neznámo kam, nahradily lány neobdělané půdy. Naopak nedaleká zřícenina ožila až moc – možná proto, že tam, kam ještě nedávno chodili místní na procházky, přes noc vyrostla nefalšovaná středověká pevnost. A jak vyděšená Toňa na útěku před rozezlenými středověkými rytíři zjišťuje, to vše je teprve začátek.
Zatímco se totiž její vesnice propadla hluboko do středověku, v nedalekých Českých Budějovicích vládne 16. století. Krajem pochodují ztracené římské legie, po loukách se prohánějí mamuti a od jihu se ozývá blížící se řev motorů německých tanků… a Toně nezbývá než jediné. Naučit se v novém světě přežít.
Od antiky… k antice
Čtyřicátník Roman Bureš rozhodně nepatří mezi autory, kteří by knihy chrlili jako na běžícím pásu. Své první povídky publikoval v roce 2013, aby záhy vydal dva čistokrevné historické romány s názvy Legionář a Zuřící býk.
Trilogie Propast času, jejíž stejnojmenný první díl vyšel v roce 2015, je nesporným vrcholem jeho dosavadní tvorby. A přestože jde o sci-fi, na svou zálibu v historii (a ve starověkém Římě obzvlášť) v Propasti času Roman Bureš nezapomíná.
Rozstříhat a zase slepit
Představte si všechny etapy vývoje, kterými kdy lidstvo prošlo (a ještě v budoucnu projde) jako různobarevné listy papíru. Co kdyby k nim jednoho dne přišel šílený kutil, rozstříhal je na malé kousky, důkladně promíchal a bez ladu a skladu různobarevné kousky zase poslepoval dohromady?
Přesně tuhle otázku si položil Roman Bureš v Propasti času. Dal tak vzniknout zbrusu novému světu – světu rozvrácenému poruchou v časoprostoru, v němž vše známé zmizelo, aby bylo nahrazené starým i budoucím zároveň. A taky světu, ze kterého si všichni fandové alternativní historie i teorie červích děr musí sednout na zadek.
Kniha, ve které je všechno
Řekněme si to otevřeně. I kdyby Propast času napsal míň talentovaný spisovatel, než je právě Roman Bureš, už samotné téma by ji vystřelilo dost vysoko na pomyslném literárním žebříčku současné české tvorby. Protože ano, v téhle knize je všechno.
Zatímco římští legionáří hledají své Věčné město a čeští kališníci jsou přesvědčeni, že konec světa konečně nastal, německý Obersturmbannführer Hermann Kurz si uvědomuje, že jeho Velkoněmecká říše možná právě dostala druhou šanci. Modrovlasý Asiat s implantovanými nanoboty se stává bohem pravěkého kmene lovců mamutů a drsná Serena, kráčející světem v nitru pětimetrového robota, začíná věřit, že po ekologickém holocaustu 21. století možná lidstvo dostalo další šanci.
Přijde vám to ujetý? Tak to vám přijde správně. Právě objevování Burešova světa je ale jednou z nejzábavnějších věcí, které česká literární fantastika v poslední době nabídla. A dost tomu pomáhá i samotný způsob vyprávění. Právě z něj by se totiž někdejší apologeti postmoderny počurali radostí.
Postmodernisti, tohle je pro vás
Zatímco čeští kališníci považují rudovlasou Toňu za vtělení Arciďábla, římští legionáři mají jasno také – a středověké křesťany si rychle zařadí jako podivnou sektu milovníků odsouzeného zločince. Pravěký kmen uctívá holografickou projekci pornoherečky z 27. století jako oživlou bohyni, a když římské legie narazí na doručovací vůz Tesca, mají také jasno hned. O nic jiného než pohřební vůz jít nemůže.
Ženy se moc nepovedly
Tady je namístě říct si jednu důležitou věc. I když by se mohlo zdát, že je Propast času dokonalá kniha, tak bohužel není. A právě v druhé polovině knihy (kdy už čtenář objevil vše, co mělo být objeveno, a sestoupil z obláčku počátečního nadšení) se to ukazuje víc a víc.
Pokud totiž něco Romanu Burešovi příliš nejde, jsou to uvěřitelné a prokreslené postavy. Šablonovité charaktery jeskynních mužů nebo zapáleného nácka, ty ať vezme čert (přece jen, od chlápka v nacistické uniformě se v tomto typu literatury žádný větší svéráz neočekává). Větším problémem jsou spíš obě hlavní ženské postavy.
Serena a Toňa se zkrátka moc nepovedly. Dílem proto, že působí jak produkty on-line generátoru ženských fantasy postav, dílem proto, že dívat se jim do hlavy fakt v některých chvílích fyzicky bolí.
Mimochodem, malý tip: pokud se v budoucnu rozhodnete zúčastnit se zásadnějšího zhroucení časoprostoru, ujistěte se, že jste super sexy zrzka, co ovládá starověkou latinu a exceluje v přespolním běhu, ok? Mohlo by se vám to hodit (mrk, mrk).
Nedávno vyšel závěrečný díl celé trilogie
Mimochodem, v roce 2016 vydal Roman Bureš druhý díl série pod názvem Císařovna a nedávno vyšlo i velké finále: závěrečný díl celé trilogie s názvem Impérium. A minimálně my se fakt těšíme, až si dvojku a trojku přečteme. Roman Bureš očividně nepatří mezi autory, kteří by se se svými postavami párali – a tak uvidíme, kdo ze silné „jedničkové“ sestavy to nakonec ve zdraví dotáhne až do konce.
Roman Bureš: Propast času
Vydala: Knižní klub, 2015
Počet stran: 360
Cena: 269 Kč
[review]
