„A co když jsme v nějakém fantastickém románu právě teď?“ ptá se nacistický poručík Jansen mladé římské augusty. „Právě teď?“ zamyslí se vládkyně mocné římské říše. „Tak bych jeho autora ukřižovala.“
Svět se zbláznil. Minimálně pokud byste se na názor zeptali mladé římské augusty Antonie. Ještě před pár měsíci byla obyčejnou 23letou studentkou archeologie z jižních Čech, dnes má plné ruce práce s rušením otroctví v nově vybudovaném Římě. A senátoři, navyklí tradičním pořádkům, jí to ani v nejmenším neulehčují.
A to navíc není všechno.
Zatímco v nedalekém Toskánsku se rakouský generál Laudon dostává do křížku s fanatickým kardinálem Maranem a jeho početnými, zfanatizovanými stoupenci, robotický Viktor, dokonalý stroj na zabíjení z 25. století, nyní na cestě pravěkou krajinou hledá rovnocenného soupeře, s kterým by změřil síly.
Z jihu postupují vojska mocného sicilského chalífátu a za bytelnými dveřmi císařského paláce v Římě se schovává dvoumetrový Asiat, jehož vědomosti zahrnují vše, co kdy lidstvo dokázalo – a ještě dokáže.
Nový svět na troskách toho starého
Ano, pochopili jste správně. Od dob prvního dílu trilogie Propast času (který mimochodem vyšel už v roce 2015) se zkrátka nic podstatného nezměnilo a autor Roman Bureš opět vydatně přihazuje pod svůj historicko-fantastický kotlík.
Císařovna, druhý díl celé trilogie, tak navazuje přesně tam, kde jednička skončila – v okamžiku, kdy se na troskách starých světů, rozvrácených dosud nevídanou poruchou časoprostoru, začíná rodit svět nový. Ale zatímco v Propasti času Burešovy postavy teprve hledají způsob, jak v novém světě najít své místo, Císařovna je zastihuje ještě o kus dál.
Všechny bitvy jsou totiž zdánlivě dobojovány. A tak zbývá maličkost: vybudovat svět, ve kterém bude možné žít. Opona, potlesk a publikum může domů, děkujeme autorovi, rodičům, Akademii i recenzentce…
… no tak takhle samozřejmě ne. Protože vybudovat novou říši, to není sranda ani za normálních podmínek. Natož ve chvíli, kdy si autoritu před římským senátem musíte vynucovat prostřednictvím příruční pistole a pětimetrového stříbrného robota a kdy vaši nepřátelé disponují armádou bojových dronů a (pozor, teď to bude asi trochu bude bolet) minimálně jednou atomovou bombou.
Hranolky s kečupem
V porovnání s předchozí Propastí času připomíná Císařovna (navzdory promíchanému času a sci-fi rekvizitám) mnohem víc klasický historický román, a to jak stavbou příběhu, tak způsobem a tempem vyprávění. Fandové historické i „historické“ literatury tak během čtení hned několikrát zamáčknou slzu – tu při vzpomínce na romány Jarmily Loukotkové, tu zas na Feuchtwangerova Goyu.
Nudit se ale nebudou ani pravověrní fandové klasické sci-fi (obzvlášť bitky obou robotů nabývají fakt epických rozměrů) a milovníci časových hrátek, humoru a všeobecných podivností. Nebo vy už jste snad kdekoliv jinde narazili na římské senátory, kteří by večeřeli hranolky s kečupem, poslouchali u toho Morriconeho a uznávaného generála ve službách Marie Terezie považovali za prostituta?
Šílený Max v sukních
Stejně jako v Propasti času, i v Císařovně zůstává v centru všeho dění mladá studentka z jižních Čech Toňa. Tedy pardon – teď už vlastně vážená římská augusta Antonie. Ta na cestě od prvního dílu prošla obrovskou proměnou. V Propasti času bylo její hlavní starostí pochopit, kam zmizel starý svět a jak přežít v tom novém, v Císařovně ale skutečně dospívá: jako dívka i jako literární postava.
Zatímco Propast času Toňu vykreslila jako stereotypizovanou hrdinku z románu Stanislava Rudolfa (pamětníci vědí), v Císařovně se z mladé dívky stává skutečná vládkyně, která zvládne utáhnout nejen rodící se římskou říši, ale i celou románovou trilogii – byť za cenu mnoha obětí a ztráty iluzí. Ale kdy jsou věci jednoduché, že?
A vývojem (k lepšímu) prošla i Serena, druhá z obou hlavních ženských postav. Pryč je generická sci-fi hrdinka z prvního dílu. Ze Sereny se totiž v Císařovně stává skutečný „šílený Max v sukních“ a naprostý badass.
Nové postavy na scéně
U podobně dějově rozvětvených sérií, jako je trilogie Propast času, jejich autoři často tvrdě narazí ve chvíli, kdy se na scénu pokusí uvést nové postavy. Roman Bureš naštěstí podobnými problémy netrpí. Jeho románoví nováčci se rozhodně povedli, a to do posledního.
Vezměte si třeba takového Septima Severa. V jiné realitě by z něj byl jeden z největších římských císařů, takhle se musí spokojit s rolí odhodlaného sekundanta (i protihráče) mladičké Toni. A ze své role příliš nadšený není.
To Jusum Akim Bahadur (jinak řečený Lev ze Sicílie) i katolický kardinál Marano hrají se svými vlastními kartami – a zdatně se tak zhosťují rolí hlavních padouchů pro tuto část příběhu. (Mimochodem, pokud by vám náhodou přišlo, že Bureš nemá představitele nejrůznějších církví příliš v lásce, tak nejste sami. Ale ne že bychom se tomu příliš divili.)
Takže počítejte s námi: to máme jednoho rafinovaného stratéga, jednoho fanatického dobyvatele, jednoho bezcitného kardinála… no a pak je tu Viktor. Kdysi člověk, dnes dokonalý stroj na zabíjení. A víc už ani slovo, protože my nesmíme ani naznačovat.
Ideální vstup do světa fantastiky
Pokračování Propasti času se zkrátka povedlo. A vůbec nevadí, že je Císařovna oproti prvnímu dílu „vyklidněnější“ a méně ujetá. Burešův originální mix historie a sci-fi totiž může dokázat to, na co jiné fantasy a sci-fi tituly z české produkce posledních let jen marně pomýšlejí – totiž oslovit i mainstreamové čtenáře, tedy ty, kteří fantastické literatuře normálně příliš nefandí.
Připočteme-li autorův styl, který je v porovnání s jedničkou vypsanější a jistější, náš verdikt je jasný. Trilogie Propast času má potenciál bavit nejen klasického fandu sci-fi, ale i jeho maminku, odkojenou romány Michala Viewegha, Danielly Steelové nebo třeba Robina Cooka. A to je dobře. Protože fantastická literatura (a obzvlášť ta česká) si pozornost rozhodně zaslouží.
Roman Bureš: Propast času II. – Císařovna
Vydal: Knižní klub, 2016
Počet stran: 448
Cena: 314 Kč
[review]
