Navzdory tíživé situaci po borgské invazi, pokračuje U.S.S. Titanse svou pestrou posádkou lidí i exotických mimozemšťanů v objevování neznáma. Příležitostí bude víc než dost, neboť planeta tvořená jediným obrovským oceánem, ukrývá mnohé. Jen aby přítomnost výzkumníků nakonec nepřinesla unikátnímu světu naprostou zkázu.
Kapka ke kapce
Zříš dceru ve mně, vody a země…
Nadmíru stylovým úryvkem Shelleyho básně Mrak začíná páté pokračování startrekové série Titan. Ačkoli se odehrává již po událostech popsaných v trilogii Volání osudu a Hvězdná flotila i celá Federace se těžce vzpamatovává z borgské invaze, je rozhodnuto, aby Titan pokračoval v průzkumu vesmíru. Kapitán Will Riker tím není nadšen, jenže nemá na vybranou.
Vodní svět pojmenovaný Kapka, zdánlivě bez známky inteligentního života, se zprvu zdá být jen vcelku pohodovou vědeckou zastávkou. Postupně však vychází najevo, že na Kapce inteligentní život nejen existuje, ale je značně vyspělý a velmi, velmi starý. Výzkum začíná zabíhat na hranici porušení Základní směrnice, k planetě se blíží asteroid, jehož dopad může mít zničující efekt, a zatímco se zraky všech upírají na vodní hladinu, další potíže doutnají přímo na palubě lodi.
Komandér Tuvok se stále nevyrovnal se smrtí jediného syna během borgské invaze. Vulkánské telepatické schopnosti v kombinaci s podobným nadáním Deanny Troi a blížící se porod jejího dítěte, vyvolají nečekané dramatické důsledky. Náhle se v ohrožení ocitají úplně všichni, nad vodou i pod ní…
Znovu do stejné řeky
Zatímco Meč Damoklův, předchozí část Titanu, trpěl přetížením časovými paradoxy a fiktivní „startrekovskou vědou“, Christopher L. Bennett obrací kormidlo do zcela jiných vod. Stejně jako ve svém předchozím Star Trek románu Větší než pouhý součet, se s Titanem vrací k tvrdší science fiction, a tentokrát snad ještě výrazněji.
Středobodem celé zápletky je výzkum a pozvolné objevování unikátního ekosystému i civilizace Kapky. Přes dravé moře v mnoha rysech připomíná typ SF, jakým je třeba Forwardovo Dračí vejce nebo Aldissova Helikonie. Místy to rozhodně není „lehké čtivo“, pod jakým má startrekovské knihy mnoho čtenářů zafixováno. Autor nám servíruje množství vědeckých faktů a model, u něhož je těžké rozeznat, kde vlastně začíná fikce – svět jako Kapka by mohl kdesi ve vesmíru docela dobře existovat. A pokud se někdy provrtáme pod led na Europě, kdoví, co tam možná najdeme.
Stejně tak Bennet dokonale zvládá tvorbu zajímavých nových postav. Zatímco ve Větší než pouhý součet to byla T’Ryssa Čchen, zde na sebe pozornost strhává hlavně praporčík Aili Lavena z druhu Selkie, taktéž pocházející z vodního světa. Zdánlivě bezstarostná a volnomyšlenkářská, mající za sebou dokonce dávný kratičký románek s kapitánem Rikerem, ve skutečnosti však pronásledovaná vlastními chybami, pochybnostmi a přízraky minulého života.
Vůbec, okamžiky, kdy postavám většinou pod extrémním tlakem povolí zábrany a občas různými způsoby dají svým zadržovaným emocím i myšlenkám průchod, fungují Bennettovi znamenitě. Nejen, že tím občas až moc „dokonalí“ hrdinové Star Treku získávají lidštější, věrohodnější tvář, ale hlavně to zvyšuje napětí a dokonale ilustruje, v jak hrozném maléru momentálně jsou.
Autor totiž názorně ukazuje, jak se jeden dva omyly v úsudku dokáží řetězit, nabalovat na sebe další, a nakonec bleskově obrátit i zdánlivě bezpečnou situaci v úplný opak. Což se zdaleka netýká jen Rikera a Laveny, uváznuvších na Kapce, kde nemohou dlouhodobě přežít.
Tichá voda břehy mele
Druhá, spíše vedlejší linie knihy se zabývá hlavně Deannou Troi. Kombinace jejího těhotenství a telepatických vlivů na palubě Titanu vyústí v záchvat šílenství lodního doktora Reeho – a paranoidní, pečovatelským komplexem posedlý dinosaurus s tlamou plnou jedovatých zubů, není dvakrát příjemnou společností.
Nutno ovšem říct, že tato linie mi přišla slabší než ta okolo Kapky. Bennett se i zde snaží, hraje si zejména s doktorovou psychologií a pozadím jeho rozhodnutí, problém je však v tom, že „rodinkaření“ tohoto druhu začíná být v posledních trekových knihách už trochu moc. Ano, Star Trek samozřejmě vždy byl hlavně o lidských vztazích.
V poslední době jako by se však v románech tento aspekt prakticky zredukoval výhradně jen na téma rodičovství či mateřství, a pomalu se stává protivným. Třebaže to samozřejmě může být jen můj ryze subjektivní dojem, nijak zvlášť mě netěší vyhlídka na další možná pokračování v podobném kurzu, ať už u Troi a Rikera, nebo Picarda a doktorky Crusherové. Všeho moc škodí.
Zato bude pozoruhodné sledovat, jak se v budoucích pokračováních Titanu autoři vypořádají s dopady doktorovy akce, i následných událostí. V minulých románech byla zřetelně znát snaha, vrátit do Hvězdné flotily více „vojenský“ pořádek a zbavit jí dojmu, jaký se dal lehce nabýt z mnohých Picardových eskapád, totiž, že vzpoura či neuposlechnutí rozkazů je tam jen zábava, kterou bez následků provozuje kdekdo. V tom směru Bennett nyní hodil do cesty pořádný balvan – následky mohou být nadmíru zajímavé.
Do bezpečných vod
Přes dravé moře je dle mého mínění vynikající knihou, a navíc knihou, kterou současný Star Trek velmi potřebuje. Vrací ho zpět do vod tvrdší science fiction, zbavuje nálepky popcornové zábavy plné vědeckých blbostí (o nichž by mohl bohatě vyprávět kupříkladu nový seriál Discovery).
Christopher L. Bennett navíc zvládá nejen vymýšlení fascinujících ekosystémů či mimozemských potvůrek, ale také práce s postavami, kulturami i zvyky cizích druhů, a lidskými emocemi. To je něco, co není zas tak časté, a nutno ocenit. České provedení je navíc po fiasku jménem Saratoga opět bezchybné, přičemž hlavně překlad a redakce rozhodně nemohl být legrace – kniha místy připomíná spíš dizertační práci z oceánografie.
Za sebe nemám prakticky co vytknout. Chcete-li vynikající Star Trek s kvalitami skutečné science fiction, pátý díl Titanu vás rozhodně nezklame.
Osobně se mimochodem domnívám, že celá série Titan je čtenáři i českými Star Trek fany silně nedoceněna.
Christopher L. Bennett: Přes dravé moře
Vydal: Nakladatelství Laser, 2019
Překlad: Jakub Marek
Počet stran: 328 / brožovaná
Cena: 323 Kč
