Michael Jan Friedman: Saratoga cover

U.S.S. Saratoga. Jméno, které se pro kapitána Benjamina Siska stalo přízrakem, protože na její palubě během první borgské invaze zahynula jeho žena Jennifer i s většinou posádky. Nyní má být do provozu uvedena nová loď toho jména a kapitán s hrstkou přeživších je pozván na slavnostní ceremoniál. Staré rány se znovu otevírají, a to je pouhý začátek.

Temná minulost a neradostná přítomnost

Michael Jan Friedman: Saratoga obálka Román Michaela Jana Friedmana Saratoga vrací českým čtenářům po mnoha letech svět seriálu Star Trek: Deep Space Nine. Časově je v něm zasazen do doby, kdy nade všemi již visí hrozba mocného, tajemného a zdánlivě nezničitelného Dominionu. Za těchto okolností může být výlet se starými přáteli na křest nové Saratogy vítaným rozptýlením, Ben Sisko ho však přijímá s nechutí.

Hořkých vzpomínek je jednoduše příliš. Bude ovšem hůře – poté, co Defiant, kterým cestuje, uvázne v energetické anomálii, vyjde najevo, že na palubě došlo k sabotáži. Protože kapitán cestuje se svými bývalými kolegy sám, je jasné, že někdo z nich se pokouší všechny ostatní včetně sebe záměrně zabít. Ale proč – a hlavně, jak ho odhalit dřív, než se mu to podaří?

Druhou, o něco odlehčenější linii knihy tvoří situace kolem šéfa bezpečnosti na DS9, měňavce Oda. Když se major Kira snaží zajistit vzácné součástky nutné pro udržení obyvatelnosti jednoho z bajorských měst, jediný, kdo je dokáže obstarat, je prohnaný ferengský barman Quark.

Avšak toho upoutá na lůžku náhlá nemoc, takže konstáblu Odovi nezbude, než, ke svému ohromnému „nadšení“, převzít pro schůzku s bývalým kumpánem jeho podobu. Poradce mu dělá Quarkův natvrdlý bratr Rom, a oba už předem tuší, že tohle nedopadne dobře.

Příliš pomalu, příliš pozdě

Prvním problémem Saratogy je pomalý rozjezd. Trvá skoro polovinu celé nepříliš dlouhé knihy, než Sisko s kolegy a Odo s Romem vůbec vrazí na cestu. Zkušení čtenáři Star Treku si k tomu navíc nemůžou nevšimnout, že Siskova linie se až příliš podobá ústřednímu tématu Friedmanovy starší startrekové knihy Smrtelné ohrožení – autor ji prakticky jen zrecykloval s novými lidmi a odlišným motivem zločinu.

Druhý problém je, že kniha působí stylově dosti odbytě. Staví na dialozích, jenže autor prostě není tak dobrý, aby ji utáhl pouze na nich. Ano, některé situace jako Odo s Romem probírající možné vyjednávací strategie, případně Kira řešící s Quarkem mezidruhové kulturní odlišnosti, jsou naprosto brilantní. Bavil jsem se znamenitě. Jenže kromě těchto scének se zbytek drolí, až celek budí dojem narychlo znovelizovaného scénáře seriálové epizody. Stylisticky je Friedman jednoznačně nejslabší ze současných trekovských autorů a Saratoga se navíc odehrává jen v několika málo lokacích s minimem akce, takže je tato skutečnost ještě nápadněji vidět.

K tomu se v ní opakuje také jiný typický nešvar autorovy tvorby, například i ze Smrti v zimě: Vedlejší postavy jsou zajímavější než hlavní. Kolegové kapitána Siska, hlavně craynidská specialistka Graal a doktorka „Neříkejte mi Miriam“ Lafferová, jsou skvělí. Bohužel výsledek je, že bych si mnohem raději četl o doktorce hádající se s cardassianským strážným o tom, čí tělo se při popravě rychleji vypaří, než o tom, co se aktuálně děje na Defiantu.

Historky, které si postavy vyprávějí z dávné služby, jsou zajímavější než to, co prožívají nyní. Ani halucinace bývalé poradkyně nepůsobí přesvědčivě, nemluvě už vůbec o bezpečnostním důstojníkovi s progresivní amnézií. No jistě, takový by určitě nebyl pro žádného kapitána problém…

Navíc, příliš pomalý začátek si vyžádal potřebu rychlejšího konce. Ten působí useknutý zejména v Odově linii, která je zakončena dosti bezradným „deus ex“, ale ani ta Siskova není ideální. Pachatelova cíle šlo jistě dosáhnout jednodušší cestou, a jeho motiv sám o sobě je problematický. Toto, mimochodem, měl Michael Jan Friedman ve Smrtelném ohrožení vyřešeno výrazně lepším i věrohodnějším způsobem.

Naneštěstí, ten úplně největší problém se netýká originálu knihy, nýbrž českého vydání.

Knihomorna, aneb čeština na mučidlech

Tak se kdysi jmenovala rubrika dnes již neexistujícího časopisu Ikarie, do které čtenáři posílali gramatické i překladatelské úlety z knih, a Saratoga by více než stačila na zaplnění jednoho či dvou celých sloupků. Překlad sám ještě tak špatný není. Byť se vyskytne pár kostrbatých souvětí a vět nedáváních valný smysl (Roztrhlo by ho to pod tíhou ohořelých a zkroucených trosek, dokud by nebylo příliš pozdě.) nebo nechtěně vtipných (Část přepážky vlála do chodby, vypouštěla rozzlobené elektromagnetické vlny…), při autorově „aliterárním“ stylu bych překlad za špatný neoznačil – leccos nejspíše působí stejně divně i v originálu. Opravdu žalostnou práci však odvádí Jiří Popiolek coby jazykový korektor.

Reklama

Začíná to už v půli první stránky, kde se dozvíme, že „Samotné stroje nebyly problém. Byl jím zdroj energie, díky němuž pracovali.“ Pokračuje se větami jako „Naštěstí pro něj se ve Flotile nacházela ještě spousta jiných lodí a mnoho atraktivních žen, které o něm doposavad neslyšeli.“, chybným skloňováním jmen postav (jít za Romou, vrazila do Romy), a na mnoha místech špatnou interpunkcí, hlavně u spojek na začátcích vět. V celé knize je používán pojem energická vlna namísto energetická, a úplný vrchol představuje nejspíše věta: „Takže jste ještě neviděl monograf doktora Secoriho?“ Zde se už člověk neubrání vzpomínce na hudbu koulí či jiné proslulé překladatelské perly.

Asi už jen ryze pro zachování symetrie se poslední hrubka nachází asi 20 řádků před koncem.

Dvěma slovy: Češtinářský děs.

Upřímně, marně přemýšlím, jak k tomuto mohlo dojít – je to něco v současné, jinak velmi vypiplané Star Trek edici, naprosto nevídaného. Byla do tiskárny omylem zaslána nezrevidovaná verze rukopisu? Chtěl se nějaký Q pobavit, a tak luskl prsty? Chytil jazykový korektor během práce na knize telurský mor, nebo se rozhodl vytrolit nakladatele? Nemám zdání.

Sečteno, podtrženo

Michael Jan Friedman celkově dle mého rozhodně nepatří mezi nejlepší startrekové autory. Troufnu si říct, že by fungoval mnohem lépe jako scénárista než spisovatel. Má nápady, jenže je nedokáže uspokojivě zpracovat. Nedostatky jeho románů jsou v zásadě tytéž, stále se opakují, a Saratoga v tom nepředstavuje výjimku. V jejím případě byla však už tak průměrná kniha sražena totálně odbytou jazykovou korekturou do podprůměru.

Je to škoda, ale návrat Deep Space Nine v literární podobě rozhodně nelze hodnotit jako zdařilý.

Michael Jan Friedman: Saratoga

Vydal: Nakladatelství Brokilon, 2018

Překlad: Martina Balatková

Obálka: Jakub Schejbal

Počet stran: 258 / brožovaná

Cena: 232 Kč

Reklama

Spisovatel. Autor beletrie žánrů science fiction a fantasy. Jeho první povídky se začaly objevovat v časopisu Ikárie roku 2002 (Devatenáctka). Dvojnásobný vítěz soutěže Ikaros o nejlepší českou SF povídku. Autor románů ze série Agenta JFK a Agenta X-Hawka, fantasy knihy „Dračice“(spo­lečně s Janou Vybíralovou) a série Algor (opět společně s JV).