Z původní nehrdinské pouti uplácané z grimdarkové fantastiky a tradičních anime/manga motivů se londýnský rodák Peter Newman snaží vytvořit osobitější příběh v postapokalyptickém světě plném démonů a zklamaných nadějí. Je jeho vlastní autorský hlas dostatečně zajímavý na to, aby si vysloužil čtenářovu pozornost?
Druhý díl dosud ještě stále originálního mixu sci-fi, fantasy a postapa se odehrává hezkých pár let po událostech prvního.
Jak se to má s Tulákem
Tulák se spokojeně usídlil na severu ve stínu posvátných andělů, kteří drží v uctivé vzdálenosti všechny démony. V tichém stereotypu se stará jen o své stádo koz a svou rodinu. Dokud Zlo, inteligentní meč, jenž patřil anděli Gammě, nezačne znovu volat svého nositele do boje. V Trhlině se rodí nové nebezpečí, které je nutno zastavit dřív, než bude příliš, příliš pozdě.
Zbytky armád Andělských rytířů jsou připraveny vést válku, ale nehybná stagnace jejich serafínských pánů je zrazuje od jakékoliv akce. Návrat kouzelného meče v nich probudil naději, že by mohli opět pochodovat na jih a zavřít samotnou Trhlinu, jejich vůdcové však situaci stále kvitují pouze apatií.
Dospívající Vesper, dítě, jež Tulák zachránil v prvním díle, objeví volání meče jménem Zlo. Chytré, zvídavé dítě, které vyrostlo na historkách o dobrodružstvích svého otce, se bojí, že zbraň donutí Tuláka vydat se znovu v ústrety nebezpečí a tak si usmyslí, že meč vydá Andělským rytířům, aby se na výpravu vydali sami, bez její rodiny. Věci však rychle naberou nečekaný spád.
Rytíři čekali na volání meče jako na smilování boží (ehm, doslova) a když jim Vesper artefakt donese, prohlásí ji za vyvolenou nositelku Gamminy vůle, posadí ji do vojenského letounu nacpaného nejelitnější bojovou jednotkou, prakticky ji tedy unesou, a vydají se na dlouho připravenou cestu k Trhlině. Všichni předpokládají, že samotný fakt, že se Vesper může meče dotknout, značí, že zbytky Gamminy duše uchované v meči s dívkou komunikují a seraf jí předává rozkazy pro armádu. Vesper však žádné rozkazy nikdy nedostala a meč je pro ni jen chladným, neživým břemenem, kolem nějž je nucena spřádat nebezpečné lži.
Temná realita zbytků lidstva
Tulákova dcera náhle zažívá to, co dosud znala jen z příběhů, potkává staré známé a vytváří si nové přátele a postupně poznává jakousi podstatu, duši, toho, co se děje na jihu. Démoni se stali nedílnou součástí světa i zdejší společnosti, lidské obyvatelstvo je už natolik poskvrněné a zmutované démonskou esencí, že nemůže být vyléčeno. Svět se změnil, ale místo toho, aby se ostatní adaptovali, bojují předem prohraný boj. Sever s anděly a andělskými rytíři stále plánuje invazi a čistky, zatímco Vesper se čím dál silněji utvrzuje v neúprosném závěru, že návrat ke starým pořádkům není možný a nezbude než poznat a akceptovat novou realitu. Realitu, ve které mutace a démoni mají své místo.
Výsadek se rychle zmenší jen na Vesper, Gammin meč, kůzle a Duet (v marnosti českého překladu ji poznáme jako Duo), bojovnice-dvojčata s částečným telepatickým spojením. Duet ovšem své dvojče ztratí a traumatizovaná, zahořklá rytířka se stane jediným chabým obráncem dívky, jež je nucena být spasitelkou. Bezelstná povaha Vesper postupně obměkčuje Duetin nepřátelský přístup, a ačkoliv je i tohle tisíckrát použitý motiv, Newman opět dokazuje, že dobře odvedené klišé může být lepší než mizerně pojatá originalita. Dynamika vztahu obou postav patří k předním kvalitám textu.
Příběh a postavy
Narativní výstavbou se druhý díl stává zrcadlem prvního. Obě knihy tvoří Hobitovskou cestu tam a zase zpátky. Newman nezahálel v budování světa a při navštěvování familiérních lokací z prvního dílu přináší zajímavé změny logicky vyplývající z událostí v Tulákovi. Uplynulá léta mezi první a druhou knihou jsou poctivě reflektována.
Původní úžas z neotřelosti kombinace žánrů a světa se pochopitelně vytratil a Vesper nemá to kýčovité, přesto skvěle fungující, charisma svého otce, o kvalitativním poklesu ovšem nijak zvlášť mluvit nemůžeme. Příběh je méně lineární, na scénu se vrací i postava Samaela, v němž se spojují duše velitele andělských rytířů a hned dvou démonských pánů, a dostává více prostoru. Mutacemi a démonskou esencí prolezlý Samael, spirituální směska obývající mrtvé tělo, oficiálně na straně těch zlých, se tak ironicky stává typickým hrdinou na své cestě za katarzí a poznáním sebe sama.
Jako Tulák, i Zlo má dvě časové linie. V té vedlejší se opět vydáme do minulosti a seznámíme se s dívkou Massassi, technologickým géniem s unikátními psionickými schopnostmi, dívkou, která stála u zrodu Císařství okřídleného oka. Právě toho císařství, jehož zbytky přežívají na severu v podobě šesti andělů a armády andělských rytířů. A stejně jako v prvním díle, minulost a přítomnost se na konci knihy protnou, aby přinesly další důležité informace, které postupně skládají dohromady komplexní obraz.
Massassi jako taková není sympatická postava, ale je zahalena dostatečně chytlavým nimbem tajemství, v němž lze tušit budoucí vysvětlení toho, kde se v císařství objevili andělé a proč aktivně nebojují s démony. A ačkoliv skutečné vysvětlení přijde až v polovině následující knihy, začínáme už zde pomalu nahlížet na to, co způsobuje pasivitu Sedmy. Těžko říct, jestli Newman plánoval Tuláka od začátku jako trilogii, obě pokračování ovšem mají patrnou koncepci a vyvarovávají se pocitu, že by šlo vyprázdněné nastavování již řečeného.
Humoru výrazně ubylo a skvěle vygradovaný závěr přináší vykalkulovanou, leč stále funkční srdceryvnou tragédii, kterou si čtenář nezasloužil a přece by o ni nechtěl přijít. Pokud některé pasáže v průběhu knihy vyznívaly hluše a přinášely obavy, jestli se autor nevyčerpal a jestli druhý díl nebude jen zmnožováním původního nápadu, závěr nás ujistí o Newmanových schopnostech. Tvrdé morální volby se opět vrací se svou krutostí a nezbytností.
Finále druhého dílu a čekání na díl třetí
Z nedočkavosti jsem druhý díl četl před vydáním českého překladu, letmé nahlédnutí však přináší jisté pochybnosti, zda-li se změnou překladatele došlo ke skutečné nápravě. Spravedlivé zhodnocení však tato recenze přinést nemůže.
Zlo cíleně mění kurz nastavený Tulákem a je méně stylovou, avšak propracovanější záležitostí. Opouští jednoduchost lineárního vyprávění a je rámcově soběstačnější, tj. stojí na vlastních nohách a přestává se opírat o popkulturní reference. Stává se tak na jednu stranu osobitější, na druhou také plošší, neboť ztrácí jakýsi intertextuální kontext, který se významně podílel na atraktivitě předchozí knihy. Jak už bylo nepřímo naznačeno, nepřináší nic nového, ale jeho postavy jsou stále svěžím čtenářským požitkem a svět se dynamicky vyvíjí. I přes značná klišé příběh není vyloženě předvídatelný a snadno vás požene dál. Závěr je pak lahodnou hořkosladkou třešinkou na dortu.
Peter Newman: Zlo
Vydal: Nakladatelství Host, 2018
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 470 / brožovaná
Cena: 329 Kč
