Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích cover
Autor: Ivan Reveal

Svět se zhroutil a lidé se rozhodli nečekat na smrt. Postavili města na vysokých pilířích, kam se schovali před vším zmarem a zkázou na povrchu. Uprchli před technologiemi, kterým nikdo pořádně nerozuměl, a vrátili se do jednodušších časů. V oblačných městech vysoko nad zemí zapomněli, že hluboko pod nimi leží úplně jiný svět.

Věrnost nade vše (pozor, spoilery)

Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích obálka
Autor: Žaneta Kortusová

Jen několik generací stačilo k tomu, aby se azyl vysoko nad zemí stal pro jejich obyvatele naprosto vším. Císař a jeho oddělení pro politické zločiny tvrdě potírají jakoukoliv kacířskou myšlenku, která by připustila existenci života dole na povrchu. Řeči nespokojeného obyvatelstva však nelze umlčet.

A spousta lidí sní o návratu domů – dolů na zem. Dnes si už ale nikdo neumí představit, jak to tam dole vlastně vypadá. Většina vynálezů a vědění z posledních staletí, možná tisíciletí, byla ztracena.

Vyšetřovatel Lewenhart je velitelem právě tohoto nenáviděného oddělení. Pod rukami zručného mistra práva útrpného promluví každý. A třebaže Lewenhart na mučení prostých lidí nenachází nic zábavného, neochvějně pronásleduje všechny, kdo se provinili proti císaři. Věří totiž, že jeho práce má smysl.

Jeho jednotka má výsledky a on sám císařovu důvěru. Vládce mu věří dokonce natolik, že jej právě z této pozice odvolá a ustanoví jej velitelem Oddělení pohřešovaných osob, jinak také známého jako Ztráty (nálezy už ne, jen málokoho totiž opravdu najdou). Lewenhart tomu příliš nerozumí, ale podvolí se.

A brzy poté, co nahlédne do jiných částí města a srdcí jeho lidí pochopí, jak málo vlastně věděl o městu a jeho císaři.

Postapo trochu jinak

Třebaže je Město v oblacích postapokalyptickým románem, nečekejte žádné honičky ve vracích aut ve stylu Mad Maxe. Ani drony, které hledají přeživší, nebo umělou inteligenci, která se postavila svému stvořiteli.

Kdepak. Bezpečnostní oddíly jezdí na koních, občané nevědí, co je to žárovka, a třebaže jejich předci snad patřili mezi vyvolené, dnešní obyvatelé města jsou chudí a do značné míry zoufalí. Ve Vnitřním městě to ještě docela jde, ale to Vnější je plné prostitutek a somráků, a koně dostanete tak maximálně namletého v klobáse, pokud by byl někdo tak neopatrný, aby jim ho tam nechal.

I když tamní lidé žijí v šílené mizérii (a žít byste tam s nimi nechtěli, to mi věřte), některé věci zůstaly stejné. Jako třeba sešlé lehké děvy a žebráci, nebo vláda, která se snaží udržovat své stádo pokud možno tupé a nevědomé. U knihy s tak poetickým názvem by jeden tolik špíny snad ani nečekal…

Kdyby nebyly ostatní Kristýniny příběhy do značné míry podobné. Tu zkorumpovanost a bahno naší civilizace procpe autorka úplně všude. V tomhle jednom případě ale vysvitl takový malý paprsek naděje.

Překvapivě kladné postavy

Tím paprskem je nenáviděný velitel oddělení pro politické zločiny. Ač je to neuvěřitelné, dočkali jsme se u Kristýny sympatické hlavní postavy. Akorát, že třebaže sám Lewenhart je v podstatě čestný člověk s pevnými zásadami (a víc než jen trošku jsem v něm viděla Samuela Elánia ze světa Terryho Pratchetta), všichni ostatní jej nenávidí.

A nutno říct, že oprávněně, protože jeho oddělení nemá problém někoho vykastrovat, nebo ho nechat zmizet, až „bude úplně zmizelej“.

Lewenhartův charakter tak oceníte teprve ve chvíli, kdy dostane do rukou Ztráty a začne zjišťovat, co všechno je jinak, než mu vždycky říkali. Začnete si ho vážit při jeho zdánlivě marných snahách něco změnit. A oblíbíte si jeho rozpačitou naivitu ve chvíli, kdy pozná nějakou ženskou.

V průběhu knihy jsou takové osudové ženy dvě. Nebo možná tři, když počítám i zmizelou dceru někoho důležitého.  Obě ukážou komisaři úplně nový náhled na život, donutí ho pochybovat o vlastní morálce a vytáhnou z něj to lepší. Jedna jeho péči tak úplně nepřežije, ale co už, svět není dokonalý (a ten jeho už vůbec ne).

Svým způsobem to u Kristýny beru jako ohromný pokrok a kvituji to s nadšením, protože Stolbenko z Krve pro rusalku byl pravý a nefalšovaný imbecil. Ve Zřídlech se objevovaly i sympatické postavy, ale ten hlavní (anti)hrdina Lukáš Richter měl také více much, než týden stará mrtvola.

Proklínaný vyšetřovatel z Města v oblacích je tak vlastně esencí toho nejlepšího, co v sobě měli lidé jeho doby. A když se na něj podíváte z tohohle úhlu, tak mi nenávist celého zbytku obyvatelstva k jeho osobě přijde absolutně geniální.

Geniální ale…

Bohužel ani Město v oblacích není úplně bez poskvrnky. Pořád mě pálí spousta nedořešených otázek. Kdyby se tedy měl vyskytnout druhý díl ze stejného světa, opravdu bych ocenila pár odpovědí.

Jak pokračoval boj lidstva s nezvanými návštěvníky? Jak dopadla poslední skupinka (protože Anneliese je mi sympatická a chtěla bych vědět, jak to s ní bylo dál). Co ostatní národy? Na druhou stranu funguje tenhle román i samostatně, takže je dost pravděpodobné (a obávám se, že téměř jisté), že se do tohohle světa už nikdy nevrátím.

A to mě bude nehorázně štvát.

Nebudu tvrdit, že je Město v oblacích tím nejlepším, co Kristýna kdy napsala a napíše. Je to teprve třetí román a z pohledu většiny čtenářů se tak může počítat stále mezi začínající autory, přestože už publikovala spousty povídek a vyhrála skoro všechno, co vyhrát mohla.

A i když z mého pohledu úplně nepřekonala Krev pro rusalku (Stolbenko byl ignorant, ale ten svět byl naprosto boží), musím jí přiznat jedno. Neustále se zlepšuje, co do popisu charakterů a světa. Technicky je Město v oblacích naprosto dokonalé.

Dystopie s císařskou tajnou službou není nic nového, ale absence technologií a scifistických prvků v každodenním životě tomu dodala netušený rozměr. Příběh věrného velitele, jehož přísaha císaři jej donutí opustit vše co znal, zabít milovanou ženu a porušit snad všechny zákony, je naprosto dechberoucí.

A jako by autorce dobrý příběh prostě nestačil, okořenila to celé ještě prvky hororu s převlečenými „Predátory“. Netvrdím, že Kristýna nic lepšího už nenapíše, ale pokud se vám líbily její předchozí romány, přečtení téhle novinky je prakticky povinnost.

Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích

Obálka: Žaneta Kortusová

Vydal: Nakladatelství Epocha, 2020

Počet stran: 552

Cena: 399 Kč

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
88 %
Zpracování a cena
80 %
Styl a překlad
80 %
Cíl knihy a splnění
80 %
Helena Jelínková
Číst jsem se naučila v knihkupectví a tam mě nejspíš jednou i najdou pohřbenou pod knížkama a mangou. Věčný optimismus mi hatí pouze skutečnost, že do konce života pravděpodobně nestihnu přečíst všechno, co bych chtěla.
mesto-v-oblacich-lide-zapomneli-ziji-v-bide-a-minulosti-a-doufaji-v-nadeji-ktera-prichazi-v-podobe-nenavideneho-vysetrovatele-politickych-zlocinu+ Neokoukané postapo + Skvělý hlavní hrdina + Cestovatelé á la Predátoři - Spousta nezodpovězených otázek