Legendy:  Praga mater urbium cover
Zdroj: Nakladatelství Straky na vrbě

„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat,“ tak prorokovala kněžna Libuše a tak se i stalo. Za těch sedm tisíc let se z malé osady na břehu řeky stala Praha matka měst.

Legendy:  Praga mater urbium obálka
Zdroj: Nakladatelství Straky na vrbě

Praha může být na svůj sborník fantastických povídek hrdá.

Sláva tobě Praho matko blahoslavená
v průsečíku dávných cest jantaru stavěná
V pozůstatcích vlhkých vůní ohňů cítíš keltská opida
V žaláři národů spíš a čekáš co ti Vídeň dovolí a dá

Praha matka království. Ne nadarmo si ji císař Karel IV. zvolil za své sídelní město a učinil z ní centrum vzdělanosti.

Má toho za sebou hodně, přežila mor, záplavy, vpád švédských drancířů a nacistických okupantů. Ve zdraví přestála i bratrskou pomoc sovětských vojsk a každý rok odolává nájezdům turistů.

Přestože je lem jejích šatů nehezky roztřepený řadou sídlišť, takto pozůstatky socialistického realismu, přepásána stuhou Vltavy skví se v záři letního slunce a stále inspiruje.

Kolik jen básníků, hudebních skladatelů, muzikantů a především spisovatelů se nechalo inspirovat její pestrou minulostí, jejími legendami a geniem loci. Vždyť v jejích uličkách se proháněli bezhlavý templář, Golem, Široko či Pérák.

A také nejeden slavný filmový herec. Byť se tvářil, jako že pobíhá ulicemi Paříže, Londýna či nedej svatý Václave Vídně.  Říká se o ní, že je prahem či bránou mezi světy, a tak se není co divit, že neunikla ani pozornosti spisovatelů fantastiky.

Třeba taková Tereza Janišová a její Lvářka či Lucie Sombra Lukačovičová se svým Zeleným drakem a karmínovým lvem by mohly vyprávět, čím vším je Praha inspirovala. A to nemluvím o těch desítkách dalších autorů fantastiky. Přesto Praha ještě donedávna neměla sborník fantastických povídek věnovaný jen a jedině jí.

Temná zákoutí Týnského chrámu – Praha husitská
alchymií věků dýcháš rudolfínská magická
Pootevřenými veřejemi Evropy řve své sny sprostá Praha nevěstek
Praha dobývaná pleněná sama v sobě dusí vztek

Město šibenic a pánů čekajících frontu na kata
plná jezuitů sbíráš síly – přijde odplata
Univerzito ze které mizí česká vzdělanost
podlá děvko moci nebudeš mít nikdy dost

 Praho zpitá mocí spi ať překřičíš hluk němoty
trnová koruna – tvé korunovační klenoty
Praho pověstí a mágů šémů rabínů a výmyslů
transparentů nadějí šeptandy a nesmyslů

To se změnilo v roce 2019, kdy v péči nakladatelství Straky na vrbě vyšel sborník Legendy Praga caput regni. V něm se pod přísným dohledem editora Michaela Bronce sešlo čtrnáct autorek a autorů, aby vzdali svými povídkami čest Praze hlavě království.

Sborník čítající 648 stran se honosil secesí dýchající obálkou Tomáše Kučerovského plnou věží a věžiček, které tak dobře známe. Michael Bronec se tehdy dušoval, že jde jen o první svazek sborníku a že ten druhý bude ještě lepší, větší, tlustší a krásnější.

A protože sliby se mají plnit nejen o Vánocích, dočkali jsme se o rok později těsně před Vánoci druhého svazku.

Ten nese název Legendy: Praga mater urbium, a je ještě tlustší a krásnější než jeho o rok starší bratříček. Jestli je také lepší, to se brzy dozvíte.

Ačkoli má druhý svazek 1080 stran, sešlo se v něm deset povídek a jedna novela. Obálka a přebal Tomáše Kučerovského působí snad ještě uhrančivěji než u prvního sborníku. Přitom je vlastně variací téhož, ale hořící Národní divadlo působí naprosto fantasticky.

Zatímco na klopách obálky měl první sborník sice vtipné, ale v postatě na sobě nezávislé výkřiky různých historických osobností. Z proklamací hochů z klubu Rychlé šípy může čtenář druhého sborníku poskládat téměř jeden kompletní příběh.

To mi přijde jako opravdu skvělý nápad. Stejně jako to, že editor kromě medailonků autorů umožnil každému z nich napsat něco málo o svém vztahu k Praze matce měst. To je velice pěkný nápad.

Stejně tak musím pochválit černobílé ilustrace uvozující jednotlivé povídky. I ty pocházejí z pera Tomáše Kučerovského.

Ovšem nejen oblohou a medailonky živ je čtenář, ale především každým slovem autorovým. Než se však seznámíme s autory a jejich povídkami, zastavme se alespoň na chvíli u předmluvy.

Její autorkou je podolská rodačka křtěná Vltavou, spisovatelka, knihovnice a znalkyně Prahy, PhDr. Františka Vrbenská. S poetikou sobě vlastní nás ve stručnosti provede stoletou historií moderní Prahy. A byť si posteskne nad tím, kolik krásných domů zmizelo kvůli asanaci v propasti času, nezní její hlas uplakaně.

Ani nemůže, protože rozená optimistka Vrbenská nás už bere za ruku a pod střechami Prahy nám ukáže dům U Panny Marie Pomocné, letmo se otře o Karla Jaromíra Erbena, záhy se vrhne do tance s Jaroslavem Seifertem, Karlem Poláčkem a dalšími literáty, kteří část své duše upsali světlem oděné.

Na magii, strašidla a legendy se v její osmistránkové předmluvě bohužel nedostalo. Přesto si lepší předmluvu tento sborník nemohl přát.

Připočteme-li autorku předmluvy, sešlo se v tomto sborníku spisovatelek a spisovatelů přesně tolik, kolik je apoštolů na Staroměstském orloji. A tito apoštolové fantastiky nám ve svých povídkách přinášejí příběhy z valné většiny detektivní.

Jako by pro ně slovy Hercula Poirota byla Praha „jevištěm zločinu“. Jen málokterá z povídek hýří vtipem a humorem. Stejně tak většina autorů buď publikovala u Strak, nebo je jim nějak blízká. Obojí však nevidím jako problém.

Hned v první povídce se snoubí detektivní zápletka s humorem. Případ Boží spravedlnosti nám přináší Jana Maffet Šouflová. Dáma malá vzrůstem je v pravém slova smyslu renesančním člověkem. Malířka a ilustrátorka, která ozdobila mnohé z knih svých kolegů osobitou a krásnou obálkou, je také harfenistkou.

Na žádost pana editora sepsala svého druhu parodii na svůj román Svitky z Londýnského mostu. Takže se fanoušci cynického, všežravého a třeskutě vtipného Lioneta z Glastonbury mohou těšit, jak vyřeší zločin na mostě Pražském.

Karel Doležal debutoval u Strak svým humoristickým románem z alternativní Prahy Zombie, chiméry a rock’n‘roll poměrně nedávno. Ale je to rozený povídkář. Časovkou Skončeme u Adama také pobaví a znovu nám vysvětlí, že cestování časem může být zatraceně nebezpečné.

David P. Stefanovič je nejen povídkář, ale především velký fanoušek knih Pavla Renčína. Proto není divu, že svou poeticko-magickou povídku Pražská symfonie situoval do světa Renčínových Městských válek. A rozhodně se mu povedla.

Ludmila Müllerová se úspěšně zúčastnila několika literárních soutěží, které pod záštitou Strak na vrbě pravidelně probíhají. Tamtéž vydala svůj zatím jediný román.

Její povídka Tři stařeny na konci světa vám představí nejen kouzelníka Žita v roli, v jaké ho z pověstí neznáte, ale ukáže také, jak těžké může být strážcem města, zvlášť když bojujete proti magii.

Stanné právo zatemnění udušený vzdech
Praho haknkrajců razií a rudých vyhlášek
Orgií zla hrůzy lidí hnaných ulicemi jako dobytek
Plná stop po kulkách pomníčků a oprýskaných omítek

Šeříková vůně jara stoupá ze sadů
harmonikou opojená měníš rychle náladu
Praho sídlišť výkopů a věčných objížděk a lešení
kolébko můj světe vesmíre i vězení

Historik a politolog Marek Skřipský má na svém kontě především sérii detektivních příběhů z první republiky. Ostatně také u Strak mu vyšla kladně hodnocená Ostravská mystéria odehrávající se v téže době.

Ovšem ve své detektivní povídce Hřbitovní flóra s ním pobudeme v letech reálného socialismu. Podporučík Rollender bude řešit zapeklitý případ a pátrání ho zavede až na bohnický hřbitov bláznů. Tohle je jedna z nejlepších povídek, kterou sborník Praga mater urbium nabízí.

Jitka Svobodová vydala u Strak svou osmisetstránkovou Přemyslovu krev a já jsem tak trochu čekal text z tohoto ranku. Nicméně kratičká povídka U osla v kolébce je vtipnou variací na téma alchymie. Ačkoli jde svým rozsahem i tónem o pouhou hříčku, potěší svou lehkostí a nadsázkou.

Přichází Robert Fabian a jeho čtyřsetstránková novela Most. Fabian vstoupil do povědomí čtenářů jako autor military sci-fi. Jeho knihy Mariňáci či Carpe Diem se staly kultovními už dávno.

Své fanoušky pak překvapil svou postapo knihou Valkýry. Jedna ze dvou novel v této knize se odehrává v Praze. Proto mě ani nepřekvapilo, že se Fabian objevil i ve dvanáctce autorů tohoto sborníku.

A přesto jeho Most vzbuzuje tolik rozpaků. Případ, který jakoby kopíroval již tolikrát zpracované řádění Jacka Rozparovače, se postupně mění v něco, co by se dalo nazvat cestou k vykoupení.

Problémem Fabianova textu snad ani není to, že se na první pohled tématu Sborníku nedotýká. Reálie Podskalí a okolí Nuselského  železničního mostu se čtenáři vryjí do podvědomí s urputností řeznického nože.

Ale bezmála 400 stran je prostě moc. Příběh se alespoň pro potřeby sborníku měl trochu zkrátit. A věřím tomu, že ani ději, ani pointě by to vůbec neuškodilo. Přesto je Most jakýmsi pomyslným vrcholem knihy a rozhodně se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem od Fabiana četl.

Město bouří ve sklenici piva… diskusí
básníků píšících svoje verše na schůzích
Jak balónek z pouti náhle život uletí
ty trváš rosteš sílíš touho drogo prokletí

Náměstím kde kdysi lidu kázal revoluční kněz
šustí šeky… limuzíny společnosti bez peněz
Na nároží hospoda Parlament kde do toho můžeš mluvit – jen to zkus

Za sto let budeš mít svoji ulici jak on jak mistr Hus.

Povídku Praga kaput regni Jiřího Pavlovského jistě zařadil pan Bronec za depresivní Most záměrně. Duchovní otec kultovní série sdíleného světa Kladivo na čaroděje s veškerou svou hravostí a drsným humorem přivádí opět na scénu Felixe Jonáše a jeho bandu, aby čelili nejen houfům šílených turistů, ale samotné matce měst.

Není co dodat. Fanoušci K.N.Č. budou nadšeni a ostatní se pro něj vypraví do nejbližšího knihkupectví. Odkaz na Voskovce a Wericha pak potěší každého milovníka Osvobozeného divadla.

Jana Vaňková je také jednou z autorek, které se pravidelně účastnily soutěže Žoldnéři fantasie. Její povídka Není přímé cesty nás zavede do Prahy a především pod její ulice v době, kdy se Jeroným Pražský spolu s Husem a dalšími mistry snažili o prosazování zvýšení vlivu českého národa na Pražské univerzitě.

Na pozadí těchto historických událostí se však odehrává příběh ryze fantastický. Já jen dodám, že cestování skrze živly je téma, které by autorka měla rozvést v samostatném románu.

Tomáš Bandžuch je popularizátorem období sklonku Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky. Jeho kniha Noc a mlha je typickým příkladem politické fantasy.

Nicméně povídka Předvečer Velké Prahy je skvělým příkladem, jak napsat text jako vystřižený z příručky „Kterak stvořiti alternativní historii“. Lincoln by se u téhle povídky obracel v hrobě, ale já z ní byl hodně nadšený.

Jana Kopečková – Pažoutová je tou ženou v pozadí, která dělá pro Straky již několik let korektury. Zároveň jakožto vystudovaná historička vydala v Olympii svůj historický román Ohnivá mise.

I ve své povídce Jeho první případ nás zavede do historie. A to konkrétně do roku 1648. Příběh studentů, kteří pod vedením legendárního Jiřího Plachého bránili Prahu před útokem Švédů, je plný precizně nastudovaných historických reálií, nepostrádá však fantastické prvky a spoustu akce.

Zkrátka a dobře, Jeho první případ je takovou pěknou tečkou za případem Praga mater urbium.

Co dodat? Druhý sborník fantastických povídek věnovaných Praze je tlustší, krásnější a veskrze lepší než ten první. Sice neobsahuje tolik povídek jako jeho starší bratr, ale to vůbec nevadí. Všechny totiž svým způsobem splnily své poslání: oslavit Prahu, matku měst a zároveň pobavit a trochu i poučit jejich čtenáře.

Roky letí za sebou jako voda stoletá
století  za stoletím tisíciletí dá
Milénium k miléniu – to už je nová epocha
V nečinnosti marně čekáme na falešného proroka

V recenzi je se souhlasem autora použit text písně Vladimíra Merty Praha magická)

Michael Bronec (editor): Legendy: Praga mater urbium

Vydal: Nakladatelství Straky na vrbě, 2020

Ilustrace/foto: Tomáš Kučerovský

Autor obálky: Tomáš Kučerovský

Počet stran: 1080

Cena: 858 Kč

Reklama

Reklama

Závěrečné hodnocení
Příběh, zábava, čtivost
85 %
Zpracování a cena
90 %
Styl a překlad
80 %
Cíl knihy a splnění
100 %
Narodil jsem se a rané dětství strávil ve slavné republice Žižkov. Takže jsem pravým Pražákem křtěným Vltavou. Ostatně město mi díky foglarovkám učarovalo a snad i proto mám dnes rád urban fantasy. Nicméně již ve školních škamnech jsem přičichl k takovým autorům jako Jules Verne či J. M. Troska. Zatím co jiní pubertální mladíci vytáčeli páskovské tance na punkových koncertech, já hltal knihy jako je Planeta opic, Den Trifidů či Malevil. Nicméně sám jsem napsal jen jednu steampunkovou novelku a pár pohádek pro dceru. A protože znám své limity, raději píšu recenze knih a audio knih a to již pátým rokem. Původně jsem psal své názory na knihy spíš jako doporučení přátelům na sociálních sítích. Pracuji jako zahradník ve Strahovském klášteře.