Möbiova kočka je kočkou mající jednu stranu a hranu. Naštěstí je to jen název kapely. A Möbius Cat chybí jedno – textař. Bez něj se trio hudebníků vzmůže jen na různé coververze, a to prostě není ono. V jistých kruzích se však mluví o tajemném básníkovi. Jmenuje se Petr Kus, řečený Poetrikus. Údajně inspiroval spousty kapel a básníků. Axolotl Axel se proto vydává na největší dobrodružství svého života, aby inkriminovaného básníka našel a ukecal ho k účasti na desce Möebius Cat.
Což je celkem vtipné, protože ostatní účastníci kapely nemají o jeho bohulibém úmyslu ani tušení. Axel se jim o svém hledání pořádně ani nezmíní (hraje s ještěrkou a balvanem, ale stejně si myslím, že by se v rámci kapely měli na zásadních rozhodnutích domluvit) a vytáhne na výpravu svou nemrtvou kamarádku Mížu.
Míža bohužel neudrží souvislou myšlenku a paměť má děravější než terč na střelnici, takže je třeba přistoupit k tajemnému rituálu, který jí umožní zůstat víc ve své kůži a hlavě. Musí osobně zapíchnout malé roztomilé morčátko… Které ovšem promptně pojmenuje pan Hoblinka. Jak už správně tušíte, dojde k obětování mnohého, ale v případě pana Hoblinky tak maximálně štíhlé linie, protože ho Míža nehorázně přecpává.
Alternativní Praha
Děj knihy se odehrává ve stejné realitě, jako vítězná povídka loňských Žoldnéřů fantazie To má po dědovi!. V ní je Praha plná mytologických bytostí, jako jsou například reptiliáni, elementálové všeho možného i nemožného (už jste někdy slyšeli o elementálovi whiskey?), létající jeptišky, upíři, sylváni, a dokonce i lidé. Ale ti bývají ze všech nejdivnější. Místo vlakové soupravy metra se v podzemí prohání metro housenkovitého typu (a jeho vagóny se smršťují a zase oddalují), a vůbec všechno je v téhle realitě jednoduše šiblé.
Některé domy jsou zvláštní samy o sobě (možná kvůli runám na stěně, možná kvůli portálům) a jiným způsobují bolekrov a praskání omítky podivní obyvatelé (možná se tak narodili, možná je to kletba).
Výprava k Žižkovské věži každopádně skrývá četná nebezpečenství, a co se děje v pražském podzemí, to už je docela síla. Řád svatého Jiří (nebo to, co z něj zbylo), chrám mlčenlivých létajících jeptišek (které můžete sejmout testem zařízení na mobilu) a loužičkové elementály. Fantazii se meze nekladou.
Alternativní hrdinové
Název knihy pak popisuje vcelku přesně trio hlavních hrdinů. Zombie odkazuje na nemrtvou sylvánku Mížu, pětikilovou dívčinu, které smrt dost zásadně pomohla s hubnutím. Míža si pamatuje ze zásady jen to pěkné, je snad až příliš dětinská a neustále vymýšlí nějaké ptákoviny. Pořád přejmenovává všechny ve svém okolí, protože její verze jmen bývají lepší.
Kamarádí s Axelem, jehož honba za textařem ovlivní osud celého města, a chimérou Bětou, pro kterou není problém vytvoření chapadélka nebo ohňových žláz, ale zlomený nehet je pro ni naprostou katastrofou. Míža i Běta mají temnou minulost, ve které se autor zatím ale moc nevrtal, aby mu zbyly zápletky do případných dalších knih. Aspoň doufám, protože holky jsou vážně drsné (pokud není v okolí morče, klobouček nebo lak na nehty).
Míža má závislost na Axelovi, Axel na muzice a Běta na ovocných lízátkách. A spolu nejsou ani tak nepřemožitelní, jako spíš neuvěřitelně zmatení. Trio doplňuje Jarda, zdánlivě obyčejný člověk, který žije v neobyčejném domě. A ten má zase úchylku na staré a prapodivné filmy.
Autorovi šplouchá na maják a hraje mu k tomu Umbrtka…
Pokud o tom snad někdo doteď pochyboval, napíšu to přímo. Sikar je mešuge, a dle svého písemného projevu je na to patřičně hrdý. Jak jinak si vysvětlit upíry Cucyrila a Krvemiloše? Kdyby někoho zajímala další dobrodružství těchto pošahaných krvesajů, existuje o nich několik povídek. Autor knihy na ně velmi rád rozesílá linky, protože je šťastný, že někoho zaujali… A zároveň se rád vytahuje, nakolik od svých prvních povídek autorsky dospěl (rozdíl není tak horentní, leč je to vážně sranda).
Navíc se jedná o knihu muzikální, čili rockově a metalově postižení jedinci si docela smlsnou. V knize se vyskytuje asi milion a jeden odkaz na všechno možné, od Umbrtky po Iron Maiden, až ke znělce Kačerů. Narazit se tu dá na cokoliv. Což je vcelku zábavné, protože jsem při rozhovoru s autorem zjistila, že o leckterých odkazech nemá on sám ani páru. Prostě tam jsou. Při čtení jsem se proto leckdy cítila jako u sledování Kameňáku. Celá kniha je složena z různých scének a easter eggů, takže je pak vidíte naprosto všude, a najdete i to, co tam není. Nebo je, a spisovatel to ani nezamýšlel.
Děti ze sirotčince paní Peregrinové by za sebou nejspíš zamkly a zahodily klíč
Zombie, chiméry a rock‘n‘roll je prostě tak zvláštní a jeblá kniha, že druhou takovou v rámci české fantastiky nejspíš nenajdete. Nebo jsem na ni v rámci knižních distribucí alespoň nenarazila. Pokud by čtenář očekával propracovaný příběh, výrazné dějové zvraty a drama… Nechť hledá jinde.
Jistěže tam nějaká zápletka je. Okolo Poetrika, prapodivné runy a boha špíny. Stejně jako kolem Axelových kamarádek. Obě si toho zjevně dost prožily a zanechalo to na nich nejednu výraznou stopu. Jenže tuhle knihu nemůžete brát vážně. Už proto, že ona sama se tak nebere. A sotva to zkusí, přijde do toho další scénka, u které se budete hihňat jak malé děcko. Většina Pražáků se začne tlemit nejpozději při popisu Plzně. Ale to je v pořádku. Očekávám bryskní odpověď Plzeňáků jejich vlastní knihou. Jen nevím, jak trumfnou toho nejšpinavějšího boha planety, který podle Sikara bydlí právě u nich.
Hodnocení této prvotiny je tak značně zavádějící. Pokud máte rádi undergroundové kapely, oceníte milion a jednu hlášku o oblíbených kapelách a filmech a neberete se vážně, klidně si něco přihoďte. Pokud toužíte po něčem vážnějším ve stylu Renčínových Městských válek nebo akci podle Kotlety a Oskara Fuchse, procenta uberte. Protože v zombících nejde o akci a drama, ale o srandu.
Karel Doležal: Zombie, chiméry & rock‘n‘roll
Vydal: Nakladatelství Straky na vrbě 2019
Obálka: Eva Letáková
Počet stran: 352
Cena: 250 Kč
