Tajemství, dvorní intriky, krajina jak z fantasy filmu, hrůza, děs, nečekané hrdinství, zrada, krev, mozky a charakterový vývoj. Ne, tohle nejsou typické ingredience Hry o trůny, nýbrž shrnutí základních prvků seriálu Kingdom. Tohle korejské překvapení je excelentně napsaný epos, který svou partii šachu rozehrál s nečekaným mistrovstvím!
Kdykoliv se ke mně pozoruhodnými stezkami osudu dostane korejská kinematografie, je z toho láska na celý život – ať už to byl tragický epos Musa o otrokovi, co zemřel jako svobodný válečník, slavná trilogie o pomstě Parka Chan-wooka s notoricky známým Old boyem (který dle mého ještě překonává Nebohá paní pomsta), nebo meditativní minimalistický opus magnum Kima Ki-duka Jaro, léto, podzim, zima… a jaro.
Zcela nahodile se ke mně dostal taky seriál Kingdom internetové televize Netflix, která letos v lednu tímto počinem otevřela své produkční dveře v Jižní Koreji.
Trocha omáčky na úvod
Původně se jedná o webkomiks, který napsala televizní scénáristka Kim Eun-hee. Komiks není k dostání, pokud nejste zkušený koreanista, protože piráti mrazivých vod internetu ho k mému údivu nikde nepřeložili a oficiální nakladatelé teprve ne. Autorka si své dílo taky sama adaptovala do seriálu.
Ten by měl být obsazený současnými hvězdami domácí produkce, ale troufám si říci, že českému divákovi jejich jména mnoho nenapoví (třeba se mýlím a kulturní výměna mezi našimi zeměmi je na mnohem vyšší úrovni). Hvězdy jsou to nicméně herecky velmi zdatné.
Svěží vítr zamořeného žánru
Zombie apokalypsa je už trochu vyčpělý žánr, do kterého se horko těžko přináší něco nového. Máme už dost pomalých i rychlých zombií, vážných i komických, ale většinou se drží striktně na západě.
Okolo naší éry a v makrokosmu rozpadající se civilizace řešíme mikrokosmos osobních utrpení skupinky přeživších, kteří buď vyzdvihnou upadající zákony civilizace jednadvacátého století, nebo čelí vlastnímu etickému rozkladu. Do toho ještě spousta krve, mozků a dalších poznávacích znamení gore.
Kingdom dokáže přinést to samé v úplně jiném hávu a přesvědčit nás o tom, že říká něco nového. Jako by chtěl moderní „urban legend“ žánr povýšit na klasický mýtus a volí tak jeho atributy.
Příběh je zasazen do romantizované minulosti, obsazen symbolickými monarchistickými figurami a iniciovaným hrdinou je princ, který bojuje proti temným silám. Spojení starobylého mýtu, moderního typu příběhu a ke všemu orientální poetiky funguje absolutně fantasticky.
Bylo nebylo…
Králi není dobře. Je sinavý, nesnese denní světlo, jeho kognitivní schopnosti poklesly na úroveň primálních instinktů a svůj steak si rád dopřává pořádně krvavý a ideálně ještě křičící.
Jedním takovým steakem byl bohužel také syn vysloužilého dvorního lékaře, který svůj důchod trávil vedením izolované nemocnice uprostřed lesů. Sem se vrací přemožen žalem, aby čelil svým pacientům, jež pomalu doslova umírají hlady.
Jeden z ošetřovaných je zkušenostmi zdrsnělý pragmatik a bývalý voják, který ostatky lékařova syna ukradne a naporcuje do jídla pro celou hladovějící nemocnici a namluví jim, že upytlačil vysokou. Celá nemocnice pak záhy umírá na otravu.
Jediní, kdo se jídla netkli, byl onen voják a vrchní sestra. Přežijí počátek moru, který mrtvé vrací zpět k životu a který se začíná šířit Koreou jako lesní požár.
Hlavním hrdinou příběhu Kingdom je ovšem syn krále a dvorní konkubíny, jenž je v současné chvíli korunním princem. Tomu dvorní rádce a jeho dcera, neobyčejně mladá královna, oznámili pouze to, že král je nemocen a nikdo k němu nemůže.
Mladá královna je těhotná a její syn by měl tudíž být novým nástupcem na trůn – pokud se narodí před královou smrtí. Současný princ se proto obává, že jeho otec ve skutečnosti již zemřel a on sám je tak obětí politických intrik na převzetí moci, které povedou k jeho krátkému a bolestivému konci.
Kouzelný šém Hry o trůny
Vedle aktualizace lehce vyčpívajícího subžánru fantastiky dělá Kingdom ještě jednu věc naprosto excelentně: svůj příběh postupně vrství. Na začátku jsou nám představeny jednoduché dějové motivy a postavy samotné působí možná až moc archetypálně.
Čím víc se však komplikuje příběh, čím víc je nám dáno vidět pod pokličku intrik, tím víc se prohlubují i samotné postavy, z archetypů se stávají živoucími lidmi, kteří musí čelit fatálnímu moru.
Lékařka z odloučené nemocnice je dědičkou znalostí starého královského lékaře a pomalu se stává jedinou, kdo mor dokáže zastavit. Arogantní mladý princ, který se lehkovážně zapletl s rebelií, se musí stát opravdovým vůdcem, aby dokázal sjednotit prostý lid ve válce proti mrtvým.
Jeho zbabělý osobní strážce, jehož pozice pro něj byla spíš klidným místečkem s plným břichem a jakž takž dostačujícím platem pro manželku s dítětem na cestě, objevuje dopad svých povinností a z lehce pitoreskní figurky se stává důstojným bojovníkem s posláním…
Ve výsledku tedy máme haldu politických intrik na pozadí přicházející zombie invaze a výrazné postavy. Co mi to jen připomíná? Oproti Hře o trůny se však Kingdom nesnaží o vyložený cynismus. Kladné postavy nejsou ambivalentní, záporáci jsou záporní a samotný zombie motiv není odstrčen na pozadí. Taky nepotkáme žádné zbytečné soft porno.
Brutalita je pak přiměřená žánru a korejským zvyklostem, nesnaží se ovšem zahltit divákovy smysly, přítomna je spíš jako nezbytné scénické minimum, není nijak akcentována.
Nezmínil jsem ovšem ještě jednu věc, která je pro Kingdom absolutně zásadní a na které staví ze všeho nejvíc.
Ryba smrdí od hlavy
Kingdom je víc než cokoliv jiného nadčasová politická groteska a ostrá sociální kritika. Jakmile se zombie mor rozšíří do ostatních oblastí, jako první se s ním musí vypořádat politici, kteří mají buď opevnit svá města nebo zorganizovat evakuaci z pozice oficiálních autorit.
Političtí představitelé jsou občas na jednu stranu komické figurky, jež slouží k odlehčení vyprávění a dávají vám prostor se jednou za hodinu nadechnout, na druhou jsou zdrojem toho skutečného hororu – na základě iracionálních tradic, neochoty přemýšlet, na základě ignorování neoddiskutovatelných faktů odmítají situaci řešit a z pozice autorit u moci dělají jen všechno horší. Kde by bylo možno aplikovat rychlé a efektivní řešení, tam končíme jen zbytečným vyhrocováním a rozšiřováním problému.
Korejská šlechta totiž například nechce upalovat své mrtvé, bez ohledu na to, že tito vstávají z hrobů a snaží se je pak všechny sežrat a tím jen tak mimochodem rozšířit své řady. A tak v dramatickém momentu, kdy hrdinové dorazí do nejbližšího velkého města a varují jeho představitele, jako první přichází rozhodnutí, že spálíme jen ostatky chudáků a šlechtice řádně pohřbíme. Protože zombie mor má pro šlechtu očividně jiná pravidla.
Zároveň se Kingdom nesnaží být nějakým věcným komentářem. Tak, jako je mýtický jeho základní příběh, je „mýtická“ i jeho kritika – adresuje obecný problém dějin a lidstva, nikoliv současnou aféru nebo aktuální stav společnosti. Politizování per se se důsledně vyhýbá – alespoň v očích evropského diváka neznalého detailů současné korejské politiky.
Skrytý fenomén, který byste si neměli nechat ujít
Otázkou zůstává, jestli má Kingdom nějaké neduhy a neřesti, na které je třeba poctivě ukázat. Já osobně jsem je nenašel. Absence ambivalence postav neubírá na jejich plastičnosti, hra na dobro a na zlo funguje bez pocitu stokrát ohraného klišé a není nástrojem zjednodušování.
Hloubka a tempo vyprávění je skvělé, kombinace historie, fantasy a hororu, tropů z anime a mangy a přitom stále realistického přístupu (např. bojových scén) funguje na jedničku. Herecké výkony bezchybné, vizuál dechberoucí – jak scenérie, tak kostýmy, masky, souboje.
Jedinou nevýhodou tak může být to, že uboze nedostatečný počet šesti dílů ukončí příběh příliš brzy, zatímco bezmocně zatínáte ruce v pěst a křičíte, že potřebujete víc. Hrozbu samozřejmě představuje taky pokračování, které tenhle klenot může krutě srazit do bláta. Snad bude tvůrčí formule to jediné, co Kingdom hodlá s Hrou o trůny sdílet.
Na závěr mě napadá ještě jedna věc – Kingdom se vlastně rozkládá mezi dvěma současnými fenomény. Na jedné straně již tolikrát zmíněná Hra o trůny, na druhé překvapivě – Černobyl.
Jen si to vezměte – dojde k obrovské katastrofě, kde je nutná okamžitá reakce a oficiální autority dělají vše proto, aby se to ututlalo nebo problém ignorují nebo jsou pitomí a nedokáží pochopit závažnost situace, zatímco skupina hrdinů dělá vše proto, aby minimalizovala dopad pohromy. Nemluvě o tom, že vrchnost jim ještě šlape na paty a snaží se jich zbavit. To zní až podezřele podobně, ne?
Za mě Kingdom zkrátka nemá chybu a věřím, že na konci ledna, kdy byl publikován, odstartoval extraordinérní seriálový rok, během kterého se neztratil. Netflix už ohlásil produkci druhé série a neoficiální dohady říkají, že v únoru 2020 bychom se jí měli dočkat.
Kingdom
Jižní Korea, 2015, 5h 9m (44 – 57 minut za epizodu)
1 série, 6 epizod
Režie: Kim Seon-hoon
Scénář: Kim Eun-hee
Hrají: Joo Ji-hoon, Ryoo Seung-ryong, Bae Doo-na, Kim Sang-ho, Heo Joon-ho, Jeon Seok-ho a další
