Když se dnes řekne epická fantasy, každému se hned vybaví Hra o trůny. Jasně, baví se o tom všichni a tak, ale není tomu tak dávno, co u nás vyšly i jiné ságy, na rozdíl od těch Martinových i dopsané. Jednou z nich je série Jasný osten, Žal a Trn od Tada Wiliamse. Recenzi na její první díl jste si již u nás mohli přečíst, a proto se teď pojďmě podívat na díl druhý – Kámen rozluky.

Pokračujeme v epické jízdě

Příběh navazuje tam, kde předchozí skončil, žádný skok nás nečeká. Pojďme se nejdříve podívat na hlavního hrdinu, Simona. Toho nacházíme v horském sídle trollů, nazývaných Quanuc, spolu s jeho společníky, vojákem Haestanem a tajemným Sithou, Jirikim. Sám Simon se musí zotavit ze souboje s drakem Igjarjukem, kterého sice dokázal zranit, ale zároveň si ze souboje odnesl zjizvenou tvář a vybělený pruh vlasů.

Není to však vše. Odnesl si také meč zvaný Trn. Právě ten by měl být jedním z klíčů, jak zastavit pohromu, která se na jeho svět řítí. Pohromu, v podobě nemrtvého vládce Sithů Inelukiho a jeho posluhovačů. Nyní má však Simon problém i s tím, aby se postavil na vlastní nohy a jen péče jeho přátel mu umožňuje tak nějak fungovat. Někteří však dopadli i hůře. 

Troll Binabik a Rimmeřan Sludig jsou uvezněni ve stejném horském komplexu, v jakém setrvává Simon a čekají na soud. Ten se nezadržitelně blíží a Simon musí najít jakoukoliv cestu, jak jim zachránit život. Stejně tak ostatní hrdinové příběu jsou rozeseti po zničeném světě a beznaděj jen sílí. Princ Jošua shromažďuje zbytky své družiny, zatímco jeho bratr, král Eliáš, žene nevědomky zemi do dalších problémů…

Svět vystavěný na pevných základech

Ani nemusím rozepisovat celý začátek děje abyste si udělali obrázek. Tento příběh má hloubku, šířku a veškeré další rozměry, které vás napadnou. A Tad Williams se v tom vyžívá, rád pracuje na dlouhých a složitých příbězích. Užívá si utváření toho, co se stane, když dáte dohromady spostu zápletek, příběhů, postav, nápadů a necháte je společně růst. Spolu s tím souvisí i nespočet hodin strávených bádáním a čtením dalších knih, ze kterých čerpá informace. Zpětně se to pak do jeho díla propisuje skrze věrohodnou historii a kulturu daného světa.

A ze svého pohledu musím říci, že si to užívám stejně jako Williams. Baví mě ponořit se do jeho světa a nechat se unášet. Nikde zde není žádný spěch. Často mám tendence autorům vyčítat jakoukoliv rozšafnost, ale u Williamse to prostě odpouštím. Má to ale své důvody a nedělám to pro Williamsovy modré oči. 

Jedním z nich jsou pevné základy, na kterých svůj svět vystavěl. Je jasné, že počtem stránek rozhodně nešetřil, ale má to také odpovídající výsledek, protože celý Východní Ard díky tomu nepůsobí jako libovolná fantasy zemička s mapou, ale vzbuzuje ve mně pocity uvěřitelného světa, ve kterém tepe život. Jak hrdinové postupují příběhem, vidím stále další a další rozmantosti Williamsova univerza, a o to víc jsem se díky tomu vtáhnul do příběhu já sám. Jeden příklad za všechny je hned úvodní část knihy, kdy se Simon snaží zvrátit nadcházející soud s jeho přáteli, v trollích horách Yiqanuc.

Stejně jako Simon musí poznat pravidla a zvyky trollího národa, musíme se zorientovat i my. A právě díky tomuto procesu poznávání jsem měl možnost ocenit hloubku, do jaké Williams šel. Vytvořil pro trolly jejich jazyk, společenské uspořádání, právní systém, zvyky a obyčeje, systém cti, úcty, hodnotu daných slibů nebo proces toho, jak muž, respektive troll, žádá svou družku o ruku. Zároveň je to ale podáno z pohledu Simona, který má svůj důvod, proč tyhle věci objevovat. Nepůsobí to proto nuceně nebo snad nudně.

Hodně mi pak Williamsův přístup potvrdil rozhovor, který jsme u nás na Fantasymagu vydali, ve kterém popisuje jaké to je, uvést čtenáře do nového světa a jak je důležité naznačovat, ale nespadnout do hodiny dějepisu. A tak je to i se spoustou dalších věcí v knize. Na první pohled je vyprávění obalené trochou vaty, ale vlastně neumím říct, co by mělo jít pryč. Všechno tam nakonec sedí. Mám pocit, že v té knize sem a to je to nejlepší, co od fantasy čekat.

Kámen rozluky vyšel v originále v roce 1990, a v českém překladu vychází nyní podruhé. První české vydání vyšlo v roce 1997. Zatímco u prvního vydání byly využity obálky od Luise Roya, nyní obálku, resp. ilustraci zpracoval Michael Whelan. A stejně jako kolega Bečvář, který recenzoval první díl, se musím trochu pozastavit nad aktuálností obálky, neboť to, co v roce 1997 působilo aktuálně, by dnes fungovat nemohlo.

A přesto tu máme obálku, která jako by z devadesátek vypadla. Ona ilustrace ani není špatná, řemeslně je provedená dobře, ale je to prostě retro, které těžko naláká někoho, kdo nejde na jistotu. Obzvláště v dnešní konkurenci, která v žánru fantasy je.

Závěrem

Závěrem by se slušelo říci, proto koho Kámen rozluky vlastně je. Je to kniha pro lidi, kteří si rádi přečtou klasickou čistou a epickou fantasy, tak trochu ze „staré školy“. Pro lidi, kteří nehledají knihu na jedno odpoledne, ale spíše ságu, kterou si vezmou na letní dovolenou nebo na zimní prázdniny, uvaří si k ní hrnek kakaa a zalezou s knihou na týden pryč. V některých aspektech jsou postavy naivní, ale ne zas přehnaně.

Vlastně je to takový příjemný kompromis mezi popisností Tolkiena a pohádkovostí Eddingse. Ačkoliv by se zpětně dal děj knihy shrnout velice krátce, nevidím tam nic, co by tam bylo navíc. A to je umění, které je potřeba ocenit. Přesto se stále jedná o předehru, k (doufám) epickému závěru série. Hledáte-li tedy čtení na dlouhé letní dny, pak jste ho právě našli. Těším se na závěrečný díl trilogie. 

Tad Williams: Kámen rozluky

Vydal: Nakladatelství Laser, 2018 (2. vydání)

Překlad: Tomáš Zábranský, David Záleský

Ilustrace obálky: Michael Whelan

Počet stran: 728 / brožovaná

Cena: 404 Kč