- Reklama -

Druhá série navazuje na události Defenders, kde Danny Rand (Finn Jones), jinak známý jako Iron Fist, dostal od Matta Murdocka nelehký úkol – ochránit jeho město. A Danny to vzal vážně a zodpovědně a noc co noc vyráží do ulic New Yorku chránit bezbranné a slabé.

Dannyho parťáci

Moc Pěsti ho však požírá a Danny se ztrácí sám sobě. Má však oporu ve své přítelkyni Colleen Wing (Jessica Henwick), mistryně karate, která v první sérii měla své vlastní dojo. To ovšem po předešlých událostech zavřela a pověsila svoji katanu na hřebík. Bývalou tělocvičnu společně s Dannym přestavěli na útulné bydlení a svému životu chce udat jiný nový směr. Najde si práci v Bayardově centru, kde věnuje veškerou svou energii dobročinné akci. Ale i Colleen postupem času začne zjišťovat, že to není její osud.

Na scénu se vrací znovu i Ward a Joy Meachumovi. Zatímco Ward, ztvárněný Tomem Pelphreyem, který v první sérii zahrál svoji roli naprosto fantasticky, se postupně hledá a snaží se přijít na to, jak být lepší osobou, tak se Joy (Jessica Stroup) vrací se svoji uraženou ješitností a dá se dohromady s hlavním záporákem téhle série Davosem, aby Dannyho srazila na kolena za to, co jí udělal.

Davos (Sacha Dhawan) je Dannyho bratr z tajemného města Kun-Lun, kde celé své mladí bok po boku trénovali kung-fu, aby se nakonec jeden z nich mohl postavit bájnému drakovi Shao-Lau. Davos však neunesl, že ho Danny porazil v souboji, a tedy možnost bojovat s drakem a získat moc železné pěsti připadla Dannymu Randovi. Vrací se proto připraven vzít Dannymu všechno, včetně moci železné pěsti.

Ze známých postav se na scéně objevuje ještě detektivka Misty Knight (Simone Missick), která sehraje opět významnou roli v boji se zlem. Její existenční krize, kterou prožívala kvůli ztracené ruce během příběhu Luka Cage, je ta tam a opět v plném nasazení pomáhá potlačovat zločin a bezpráví. A nutno říct, že její postava patří opět k nejsvětlejším momentům seriálu.

Více je někdy lépe

Iron Fist pro mě byl hned po Daredevilovi to nejlepší, co Netflix společně s Marvelem vypustili do světa. První série měla šmrnc, vtip, skvělou akci, skvělou hudbu a vcelku povedené záporáky, i když Punisherovi a Fiskovi se prostě nevyrovnali. Zároveň byly perfektně vyváženy všechny ingredience do 13 nabitých epizod.

Ve druhé sérii to bohužel s vyvážeností jde upřímně řečeno do háje. Tvůrci, pro mne z neznámých důvodů, stáhli počet epizod ze 13 na 10 a sérii to podle mne dost uškodilo.

Nejenom, že se místy dost tlačí na pilu, ale ta celková skvělá vyváženost první série je prostě v tahu. První dva díly jsou vyloženě slabé. Pak je to v podstatě takový průměr, který neurazí a zachraňují to až poslední tři epizody, kde jakoby se teprve tvůrci nadechli pro něco lepšího.

Celou sérii jsem se nemohl zbavit dojmu, že koukám na nějakou marveláckou verzi 13 Reasons Why. Hodně se zde dává důraz na dialogy a vztahy mezi jednotlivými postavami. Jenže kámen úrazu je, že to většinou působí strojeně a dost charakterů se prostě chová a mluví dost nelogicky.

Díky tomu, že druhá série má jen 10 epizod, tak tam bylo natlačených spoustu věcí na sobě a některé linky byly díky tomu v podstatě zbytečné. Linka s mladými kluky – později Davosovými učni, byla jen na obtíž a dějová linka s Mary/Walkerem si naopak zasloužila více místa a více vysvětlení a zabrouzdání do minulosti. A linka s Colleen a náznakem její minulosti a návštěvy její matky v New Yorku? No, doufám, že to bylo nachystáno na třetí sérii, jinak nechápu proč tam něco takového bylo…

Spoiler alert

Druhá série má i mnoho logických děr v příběhu. Danny trénuje celý život, aby mohl získat a ovládat Železnou pěst. Colleen to zvládne napoprvé? I když podle indicií je dědičkou Iron Fist, tak i tak je to dost přitažené za vlasy. Kde je třeba léčení pomocí chi?

Nebo jaktože několik měsíců po konci druhé série má Danny pěsti hned dvě a dokáže energii rovnou předat do pistolí? Chápu, že by to mělo být na způsob Kung-fu pandy a jejich mistrů kung-fu, kteří vždy předávali své chi do své jedinečné zbraně. Ale za pár měsíců? No nevím…

Poučení pro příště

Ale abych jen nekritizoval. Seriál si udržel svoji kvalitu a pořád je lepší než jakákoliv Jessica Jones.

Danny s Colleen zahráli standartně, avšak opět je zastínil Ward, který je v obou sériích prostě skvělej. Tleskám hereckému umění Toma Pelphreye. Tak emočně vypjatou roli zvládl opravdu na jedničku.

Akce bylo oproti první sérii podstatně méně, ale byla opět kvalitní. Bojové choreografie byly opět na špičkové úrovni. Souboje opravdu bavily, za což jsem velmi rád, protože bez toho by to bylo opravdu už prázdné.

Také musím ocenit, že v podstatě celou sérii dostává mocný Iron Fist pořádnou nakládačku a pořád se staví na nohy a posunuje se dál. Inu o tom je život. Pokaždé, když vás někdo srazí na kolena se zase postavit a jít dál. A že tady Dannyho na kolena srazí kdeco a kolikrát dost nevybíravě.

Jak má Netflix ve zvyku, hudba je opět skvělá a vždy výrazně vylepšuje dané scény.

Poslední tři díly jsou opravdu našlapané a jak jsem zmiňoval výše – zachránily co se dalo. Všechny tři jsem sfoukl jedním dechem.

Druhá série Iron Fist není vyloženě špatná, ale rozhodně není ani dobrá a bohužel si nevzala k srdci výtky, jako tomu udělal Luke Cage a pro Železnou pěst je to znatelný krok zpět. Chybí svižnost, humor, více prostoru pro některé dějové linky a hlavně lepší záporák. Také je zde plno logických děr.

Iron Fist

Tvůrci: Scott Buck

Režie: Miguel Sapochnik, Uta Briesewitz, John Dahl a další

Předloha: Gil Kane (komiks)

Scénář: Scott Buck, Matthew White, Melissa Glenn, Pat Charles

Kamera: Manuel Billeter, Christopher LaVasseur, Niels Alpert

Hudba: Trevor Morris, Robert Lydecker

Hrají: Finn Jones, Jessica Henwick, Jessica Stroup, Tom Pelphrey, David Wenham, Rosario Dawson a další

- Reklama -
Řídím se heslem kdo si hraje nezlobí. Milovník her, knih, filmů, seriálů, komiksů, Japonska. A vlastně všeho spojeného se sci-fi a fantasy. Ve svém věku jsem stále duší kluk, který miluje toulky po fantastických světech všeho druhu. Když pominu Harryho Pottera, se kterým jsem vyrůstal, tak mě ke čtení dotlačila kniha Neila Stephensona - Sníh a Roberta Fabiana – Mariňáci. Tyto dvě knížky v podstatě nasměrovaly můj literární život tím správným směrem a rád se k těmto dílkům vracím dodnes. Když pominu tenhle soubor nerdích vlastností, tak mám svoji taneční skupinu a hraju poloprofesionálně bowling. ?