Hra o trůny

Nebýt šesté epizody, celá závěrečná série opulentní Hry o trůny by stála za pendrek. Pevně věřím, že konec dlouhé ságy mnohé fanoušky vysloveně naštval a jiné zklamal, jenže stále to je konec důstojný a především skvěle natočený.

Na úvod mi dovolte, abych začal maličko zeširoka.

Spisovatelé se v zásadě dělí na dva druhy – na architekty a zahradníky. Architekti si příběh i postavy předem navrhnou, určí jim, jak začnou a jak skončí a na pevnou konstrukci osnovy dopíší zbytek příběhu. A pak jsou zahradníci. Ti si vytvoří zahrádku a nechají postavy růst. George R. R. Martin je typický zahradník. V jeho precizně vymyšlené zahrádce s velkým historickým kontextem vzniklo, různě se propletlo, uvadlo i rozkvetlo mnoho postav.

Jenže od páté řady seriálu filmaři opustili tuto vpravdě hodně rozvětvenou zahradu a začali pomalu, i když jistě, mířit k závěru. To znamená, že museli postavy nasměrovat do jednoho místa, aby se jejich osudy definitivně naplnily.

Drsné zacházení a naštvaný fanoušci

Hra o trůny Tvůrci seriálu provedli razantní řez a během šesti dílů nemilosrdně ukončili Hru o trůny. Udělali to tak, aby skutečně skončila, jenže do poslední chvíle to vypadalo, že to nebude důstojné. Navíc to udělali tak, jak to zamýšlel autor předlohy G. R. R. Martin a ne jak by si to přáli diváci. Proto všechna pondělí diskusní fóra posledních pěti týdnů zahlcovaly zuřivé debaty a internet dosud plní zoufalé memy, za něž za všechny mluví obrázek Hodora s textem: „Za tohle jsem ty dveře nedržel.“

Rozumím tomu naštvání a sám jsem byl hodně dlouho také dost naštvaný. Když si to v krátkosti zrekapitulujeme, tak první dva díly byly jen čekáním na třetí epizodu. Uznávám, hodně postav se v nich znovu potkalo a bylo to dojemné, radostné nebo alespoň zajímavé setkání. Hlavně to s Aryou  a Gendrym (do té doby nikoho ani tak moc nevzrušilo, že Arya vyvraždila celý rod Freyů a jeho vůdce Waldera donutila sníst maso svých synů v koláči. Jakmile si ale chtěla vrznout, internet začal šílet).

Nicméně na každé minutě prvních dvou dílů bylo vidět, že se vše připravuje na dlouho avizovanou hodinu a půl trvající bitvu o Zimohrad, která měla trumfnout dnes již legendární bitvu o Helmův žleb z druhého dílu Pána prstenů v režii Petera Jacksona. Nakonec to nedopadlo. Celý díl tonul v zoufalé hutné tmě tak, že polovinu děje si divák musel domýšlet. Nápad skvělý, provedení otřesné a přesně s opačným efektem.

Nevěřím, nemá to logiku!

Hra o trůny Místo toho, aby s další a další vlnou nekonečné záplavy nemrtvých rostlo zoufalství postav i diváků přikovaných k obrazovkám, jsme byli svědky několika prosté logice odporujících momentů. A to včetně ocelového brnění, které se občas chová jako ocel a občas jako papír. To když to scénář zrovna vyžadoval.

Naopak závěrečný pochod Nočního krále na Brandona i to překvapivé (očekávané) rozuzlení, vůbec celá miniepizodka z hradního podzemí, boj s ledovým drakem i ten tupý nájezd Dothraků do tmy, byly naopak prostě famózní a patří k tomu nejlepšímu, co se v celé Hře o trůny objevilo.

Čtvrtý a pátý díl připravily půdu pro druhé a definitivní finále. Noční král byl vyřešen, zbývalo vyřešit Cersei. Obě epizody předvedly velmi šokující obraty v ději, které právem fanoušky zaskočily a fest naštvaly. Není divu, že už miliony lidí podepsaly petici za přetočení pátého dílu. Chvíli jsem byl mezi nimi, protože to, co předvedla Daenerys s drakem, bylo nad mé chápání. Dokud jsem však neviděl závěrečnou epizodu.

Poslední díl dal totiž všemu jednání smysl.

Dany klame tělem

Nyní city stranou, ale to, co Daenerys provedla, zase tak úplně bez důvody nebylo. Za všechno může Emilia Clarke, která hraje svoji postavu tak dobře, až klame tělem. A postava Daenerys rozhodně není naivní, milá a hodná blondýnka s modrýma očima a srdcem na dlani.

Kdepak. Daenerys za bouře zrozená je už hodně dlouho pěkně zatvrzelá královna, která si uvědomila, že s ní všichni jen zametají a rozhodla se to změnit. Kdo vyvraždil otrokáře? Kdo ukřižoval nobilitu Mereenu? To nebyla hodná holčička Dany, to byla Targaryenka toužící po moci a především po uznání její moci.

Zahrané brilantně

Hra o trůny Šestá epizoda překvapuje každou minutou. Každý záběr má nějaký význam, podmalovává jej ta správná hudba a herci hrají jako o život. Když poprvé vyjde na scénu Deanerys a za ní drak roztáhne křídla, málem jsem si nadšením cvrnknul do textilu, jak ta scéna byla epická.

Nicméně závěr si pro sebe ukradl Tyrion. Tedy, ne ukradl. On nás celým koncem provází, protože je takovým svědomím celé Hry o trůny. A nyní toto svědomí promlouvá, vysvětluje a ospravedlňuje. Krutě, nemilosrdně, ale pravdivě.

Peter Dinklage doslova kraluje. I když mu tvář zakrývá dlouhý plnovous, každý jeho pohled na vás doléhá s velkou naléhavostí. A to platí i pro ostatní herce. Skvělá je Sansa, Daenerys, Tyrion, i jinak dost tuhý Jon předvádí dokonalé rozpolcení mezi city a povinností.

Konec má smysl

Hra o trůny Nechci prozrazovat, ale konec rozhodně není takový, jaký masy diváků čekaly. Čili pro ně Hra o trůny neskočnila happy endem. Ono to upřímně ani takhle skončit nemělo, protože každá věta, kterou Daenerys v šesté epizodě ve spáleništi Králova přístaviště pronese, jen utvrzuje v tom, že její „osvobozování“ nebude právě dvakrát mírumilovné. A pochopí to konečně i do morku kostí loajální, věrný a čestný Jon, pravý syn svého (byť nepravého) otce Eddarda Starka. Jeho věta: „Láska zabíjí povinnost,“ by se měla tesat do kamene, a on se taky tak zachová. Nečekaně, přesto uvěřitelně.

A je to tak správně. Konec Hry o trůny, a to se už opakuji, neměla završit velká svatba se spoustou květin a usměvavých tváří. Na to Martin nikdy nebyl a pevně věřím, že i takový by nebyl konec jeho knižní ságy, kdyby ji dopsal ještě před seriálem.

Hra o trůny Bylo třeba důstojně uzavřít jednu celou ságu a to se podařilo. Skončily, byť třeba jen náznakem, jedním pohledem, malou scénkou či oslovením (třeba sere Podricku…), všechny dějové linky všech postav. Úctyhodný výkon a je to fakt doják. Dovolte mi zmínit jediný, vyřešení minimalisticky, přesto brilantně, a to příběh Sansy. Touha po moci podpořená dlouholetým utrpením vyjádřená jediným pohledem je opravdu strhující.

Hra o trůny se stala neuvěřitelným kulturním fenoménem a jen málokterý seriál prožívalo tak obrovské množství lidí. Navzdory mnoha špatným scénám, rozhodnutím i celým dílům převládá kvalita, kterou uzavřel rozporuplný, ale uvěřitelný, kvalitně natočené a především – skvěle originální příběh, který řekl jasné ne všem klišé. Byť za to sklízí jednu vlnu nenávisti za druhou.

Hra o trůny – Série 8 

Tvůrci: David Benioff, D.B. Weiss

Režie: David Nutter, Miguel Sapochnik, David Benioff, D.B. Weiss

Předloha: George R.R. Martin (kniha)

Scénář: Dave Hill, Bryan Cogman, David Benioff, D.B. Weiss

Kamera: David Franco, Fabian Wagner, Jonathan Freeman

Hudba: Ramin Djawadi

Hrají: Peter Dinklage, Lena Headey, Kit Harington, Emilia Clarke, Sophie Turner, Maisie Williams, Nikolaj Coster-Waldau a další