Unikátní série antologií povídek následovníků H.P. Lovecrafta dospěla v češtině k poslednímu, šestému svazku. Co nám výběr autorů Lovecraftova hlavního životopisce S. T. Joshiho přináší tentokrát?
Šílenství se nese na hvězdném větru
Koncepčně se šestá Černá křídla Cthulhu vrací převážně ke čtvrtému dílu. To znamená, že pomineme-li básně, úplně zde absentují nejrůznější přímé stylistické imitace nebo pastiše. Pouze čtyři povídky na některé z Lovecraftových děl nějak navazují, ale převážně je to spojení, kterého si v případě, že dané povídky neznáte, ani nevšimnete.
Druhým výrazným prvkem je vyšší důraz na SF. Dvě povídky, včetně závěrečné nejrozsáhlejší „Původ neznámý“ Stephena Woodworda, jsou v podstatě čistá science fiction, a několik dalších k nim výrazně inklinuje. Mistra by to nepochybně potěšilo.
Přibylo rovněž humoru, vesměs sarkastického, černějšího, přesně jak se k tématu hodí. Nejvíc nakládá Don Webb, u jehož „Střepu“ možná někteří fanoušci Star Treku dostanou záchvat – buď smíchu nebo mrtvice. Ale i taková Nancy Kilpatricková se svou „Návštěvou“ nebo kariéristická doktorka v povídce Jonathana Thomase „Waite bývalý a budoucí“, která celkem zdařile navazuje na Lovecraftovu „Věc na prahu“, náladu zaručeně pozvednou.
Mimochodem, pokud si myslíte, že Lovecraft byl jen depresivní suchar, neznáte některé jeho povídky, anebo nevíte, co se dělo, když začal organizovat boxerský zápas R.E. Howardovi – bez vědomí dotyčného.
Ti nejlepší
Z důvodů, o kterých ještě bude řeč, nechci sestavovat nějaký beztak příliš subjektivní žebříček povídek. Zmíním se jen o těch, které dle mého názoru stojí za pozornost.
Z kmenových autorů Černých křídel Cthulhu je to především Caitlín R. Kiernanová s jejím „Ex Libris.“ Velice zdařilá práce, která čerpá také ze slavného komiksu Alana Moorea „Providence“, a současně nabízí zajímavý nový pohled na téma „prokletých“ knih i možných následků jejich čtení.
Darrell Schweitzer napsal přímé pokračování své povídky z předchozího svazku, ale pokud se vám líbila, bude se vám „Dívka v podkroví“ určitě líbit také.
Temný, krvavý příběh zběsilé arkhamské pomsty „Hubeňour“ Toma Lynche, i znepokojivý, byť snad až moc otevřený „Pan Ainsley“ Steve Rasnic Tema ukazují, co lze zvládnout na relativně malém prostoru. A toužíte-li po noční můře, „Vy stíny, co ve tmách dlíte“ Marka Howarda Jonese vám nabídne jednu dosti působivou.
Na konec nelze nezmínit „Přesycení.“ Povídek snažících se reflektovat některé Lovecraftovy problematické názory, bylo v Černých křídlech už několik, ale nikdo se do odsuzovatelů či přímo potenciálních zakazovačů nepustil tak zostra, jako nyní Jason V. Brock.
V českém prostředí samozřejmě bude věc působit spíše úsměvně, ale nepochybuji, že zámořské potrefené husy kejhaly v temných hvozdech velice nahlas.
Příliš mnoho talířů na hostině
Nyní se dostáváme k hlavnímu problému sbírky, kterým je příliš mnoho povídek na krátké délce. Výsledkem zápasu řady autorů s počtem stránek, je bohužel fakt, že až moc slibných nápadů nebo zápletek je utnuto předčasně či zbrkle.
Nejvíc to bolí u „Návštěvy“ Nancy Kilpatrickové, kde bych vážně moc rád věděl, kam tohle pokračovalo, případně jak to dopadlo, ale podobně „utržených“ povídek je v knize více. Například Tysonova „Záhada v márnici“ nebo „Oude Goden“ Lynne Jamneckové, využívající docela originálního motivu čarodějnictví v Holandsku.
Jsou to práce, s nimiž si jejich autoři dali bezesporu práci – pokud bych měl nějakou povídku označit za odbytou, byla by to snad jen úvodní „Lovci trofejí“ Ann K. Schwaderové – jenže právě přehnaně rychlý konec je sráží do průměrnosti.
Kdyby bylo v knize o dvě tři povídky méně, anebo celkový rozsah vyšší o nějakých třicet stran, mohl být výsledek mnohdy o dost lepší. Toto je moje v podstatě jediná výraznější výtka.
Kosmický děs poetický
Nakonec stojí za zmínku básně, kterých v šestých Černých křídlech rovněž přibylo. Do hodnocení jejich překladu nebo kvality se raději nebudu pouštět, neb jsem básnickým talentem těžce nepostižen, ale rozhodně představují zajímavé zpestření. Třeba takové přebásnění „Věci na prahu“ jako „Balada o Asenath Waitové“ Adama Bolivara, rozhodně nemohlo být snadnou věcí.
A pokud bych si už měl vybrat svoji nejoblíbenější, závěrečná „Studna“ D.L. Myerse v překlad Filipa Pardyho je takřka dokonalou tečkou za knihou, i celou sérií.
Závěrem
Série Černá křídla Cthulhu skončila. Když se dívám na svoji řádku knih na polici, rozhodně jsou jí důstojnou ozdobou a důkazem, že lovecraftovský horor i u nás stále vzkvétá. Lví podíl na tom má perfektní překlad Milana Žáčka, ale i pečlivá redakční práce Laseru – to jediné drobné zaškobrtnutí v medailonku Dona Webba lze bezesporu odpustit.
A pokud se snad někdo rozhodne začít číst celou sérii až nyní, má se vskutku nač těšit.
S. T. Joshi: Černá křídla Cthulhu 6
Vydal: Nakladatelství Laser, 2023
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 344 / pevná vazba
Cena: 536 Kč
