luther arkwright cover

Čeští fanoušci mohli po dlouhých jedenácti letech opět naživo vidět skvělého komiksového kreslíře a scénáristu Bryana Talbota, díky jehož dílu široká veřejnost nad komiksem jako médiem neohrnuje nos. Britský výtvarník navštívil Prahu potřetí, letos přijel s přednáškou věnovanou antropomorfizovaným postavám v náboženství i literatuře a poté následovala autogramiáda.

Bryana Talbota znají čeští čtenáři především díky jeho mistrovskému komiksu Dobrodružství Luthera Arkwrighta a pentalogii Grandville. Začínal psát a kreslit v době, kdy široká veřejnost vnímala komiks jako podřadné médium pro děti a formu nedělní přílohy novin v podobě komiksového stripu. Díky Talbotovi a dalším autorům (třeba Alan Moore), respektive díky jejich kvalitním dílům, se paradigma posunulo až do té míry, že komiks nyní stojí na výsluní a vydělává miliardy, že Marvele?

Od počátku

Bryan TalbotBryan Talbot se narodil v roce 1952. Už v osmnácti letech se objevily jeho první kresby v časopisu Mallorn vydávaném Britskou Tolkienovskou společností. Po studiích na začátku 70. let chtěl začít publikovat, jenže vzhledem k celospolečenskému nezájmu o komiksu mu zbývala jen undergroundová nakladatelství, která stála stranou hlavního kulturního proudu. Mimochodem, je úžasné sledovat, jak z opovrhovaného kulturního proudu se postupně stává masově oblíbená záležitost – takhle začínaly třeba Ninja Želvy, které dnes nosí miliony dětí na tričkách. Ale to neplatí jen o komiksu…

Bryan Talbot se jako komiksový scénárista i kreslíř představil nepočetné skupině čtenářů příběhem Chester P. Hackenbush, the Psychedelic Alchemist, který vycházel v časopise BrainStorm Comix. Ve stejném magazínu publikoval také příběh The Papist Affair, kde se poprvé objevil Luther Arkwright. Mimochodem, později omnipotentní (skoro) bůh Arkwright tu pomáhá motorkářským jeptiškám získat ostatky svatého Adolfa z Norimberku (ano, je vymyšlený a ano, je to odkaz na historické události), které stráží tlupa kněží.

Luther ArkwrightJeptišky na motorkách Arkwright následně vyměnil za cestování dimenzemi v mnohovesmíru, jak se Talbot jal pracovat na svém opus magnum Dobrodružství Luthera Arkwrighta. Nepředstavujme si to ale tak, že Bryan sedl k pracovnímu stolu osvícen božskou myšlenkou a stvořil komiks naráz. Celý příběh najednou vlastně vyšel až v roce 1990 u nakladatelství Dark Horse Comis. Proces tvorby trval plus mínus deset let.

První polovina Lutherových eskapád vycházela v 70. a 80. letech v britských undergroundových časopisech, především v legendárním pssst! V letech 1987 až 1989 se k Arkwrightovi Talbot vrátil a devátým dílem jej dokončil. Následně Dobrodružství Luthera Arkwrighta vyšlo i za mořem v Americe u již zmiňovaného Dark Horse a cesta k legendárnímu komiksu začala.

Česky vyšel Arkwright v roce 2005 péči nakladatelství Comics Centrum a věru nešel (a dosud nejde) přehlédnout. Byla to obrovská kniha, těžká, vysoká, do poličky se nevešla… ale její obsah byl prostě nezapomenutelný.

Ukázkový román v obrazech

Dobrodružství Luthera ArkwrightaUž z první stránky promlouvá autor originálním jazykem. Dialogy postav se vůbec nenacházejí v bublinách, ale volně doplňují obraz z jedné, tu z druhé strany a čtenář najednou naplno pochopí, co to znamená ten „román v obrazech“, jak se často Arkwright označuje.

A z příběhu každý ihned pochopí, že tohle není nějaká superhrdinská rubačka, kde létají pěsti a drsné hlášky a příběh jede z bodu A do bodu B po rovné a krátké kolejnici.

Číst Dobrodružství Luthera Arkwrighta vyžaduje od čtenáře pozornost a plné duševní nasazení. Rozhodně to není jednoduchý komiks. Autor příběh přesouvá z jedné časové dimenze do druhé, do děje komponuje prvky náboženství a filosofie, odkazy na jiné literární postavy, ale zároveň nezapomíná na akci a napětí tak mocné, že závěr knihy nelze přečíst s klidným dechem. Talbotovi se podařilo  postupně vybudovat silně napínavý gambit, kde hrozí (jak jinak) zničení celého univerza a na vyvrcholení příběhu v jedné časové rovině vrcholí i multidimenzionální krize. Čtenář triumfujícím postavám fandí a prožívá s nimi zoufalství i radost. Tak sugestivně jsou napsané.

Po přečtení Dobrodružství Luthera Arkwrighta lze už snáze pochopit, že toto dílo pomohlo očistit žánr komiksu od nálepky zábavy pro děti. Tohle dílo fakt není pro děti a dospělým čtenářům nabízí opravdu kvalitně zpracovaný a rozvětvený děj, který mu je předkládám zakódovaný do obrazu i slov zároveň.

Co kniha, to jiný styl. A bude třetí…

Srdce Impéria aneb Odkaz Luthera ArkwrightaNa Dobrodružství Luthera Arkwrighta přímo navazuje druhý díl nazvaný Srdce Impéria aneb Odkaz Luthera Arkwrighta, které v originále u Dark Horse vyšel v roce 1999 a česky jej vydalo (opět ve vymazlené podobě) Comics Centrum. Když ale Srdce Impéria stojí na poličce vedle prvního dílu, není absolutně možné poznat, že na sebe knihy navazují, nebo že je vůbec stvořil stejný člověk. Talbot v pokračování změnil grafický styl, obraz najednou není černobílý, ale plně barvený, postavy mluví v bublinách, formát je poloviční… Ale čert to vem, protože druhý díl je naprosto skvělý také.

Pro čtenáře je o trochu přístupnější, ale nikoliv na úkor kvality. Britský výtvarník posunul čas o pár desítek let dopředu a vytvořil řadu obskurních, ale naprosto strhujících postav. Taková britská královna fakt stojí za to a to už vůbec nezmiňujeme papežského vyslance.

Arkwright IntegralAutor se ve vyprávění nevyhýbá erotice, krvi ani nadávkám, ale vše vkusně, jemně a velmi efektivně komponuje do obsáhlého a dynamického děje. Čtenáře čeká opět pořádně hutná a napínavá koncovka, kde si Talbot dovolil i pointu jednoho dlouho budovaného žertu, který ale nijak nesnižuje vážnost závěru.

V loňském roce Comics Centrum vydalo oba díly dohromady, a to ve velkém, těžkém, nabitém vydání pod souborným označením Arkwright Integral. V nakladatelství ale mohou rovnou začít přemýšlet, jak naloží s třetím dílem. Bryan Talbot totiž během zářijové přednášky v Praze potvrdil, že pracuje na třetím dílu.

Autor prozradil, že příběh navazuje na Srdce Impéria a bude se odehrávat po 59 letech od událostí popsaných v knize. Opět se také bude lišit styl vyprávění a grafické zpracování. Nezbývá než čekat, Brytan Talbot slíbil, že za dva roky bude mít hotovo.

Podepsaný i pod Batmanem

Bryan Talbot BatmanKromě Arkwrighta však Talbot napsal a nakreslil kupu dalších věcí. Na začátku 90. letech spolupracoval třeba s Neilem Gaimanem na jeho legendárním Sandmanovi a spolu vytvořili tři rady sešitů. Kreslil například i Batmana, Soudce Dredda nebo Sláineho. Pravidelně se ale vracel ke svým vlastním autorským projektům, k nimž psal texty i si je sám nakreslil.

Po Arkwrightovi tak v roce 1995 vznikla Pohádka o zlobivé kryse, kde Talbot skládá hold v Anglii nesmírně populární spisovatelce a ilustrátorce Beatrix Potterové. Její odkaz propojuje s velmi silným a úžasně odvyprávěným příběhem o mladé dívce, která uteče z domova. Jak se protlouká životem, čtenář postupně zjišťuje, co se jí stalo a pak na chvilku zadrží dech, když se to dozví. Česky kniha vyšla u Comics Centra v roce 2008, ale v současné době je vyprodaná.

I další Talbotovo mistrovské dílo je odkazem na celosvětové populární umělce. Alice in Sunderland propojuje příběh Alenky Lewise Carolla s mytologií a příběhy britské oblasti Sunderland. A hotovým festival odkazů na umělecká díla a historické události je Talbotova pentalogie Grandville, česky ji od roku 2009 do roku 2018 vydávalo Comics Centrum.

Odhalené odkazy

grandville comics centrumPrávě o Grandville mluvil Bryan Talbot během své pražské přednášky nejvíce. Jak autor prozradil, vymyslet a napsat příběh k prvnímu dílu mu zabralo asi týden, ale nakreslit komiks trvalo další dva roky. „Psaní je zábava, ta opravdová dřina je kresba. Já jako kreslíř na sebe jako spisovatele ustavičně nadávám, co jsem si to zase vymyslel,“ řekl Talbot v Praze a následně se pustil do odhalování inspirací pro Grandville.

Sérii jsme se podrobně věnovali, ale ani autor tohoto článku netušil, že i jednotlivé panely mohou jistým způsobem zpracovávat a odkazovat na významná umělecká díla.

grandville jezevecNapříklad v prvním dílu cestuje jezevčí detektiv Le Brock do Paříže. (Brock mimochodem znamená ve staré angličtině „jezevec“.) Detektiv si se společníkem Krysmyšem sedají v kupé, kde už sedí dvě kachny. Asi jen opravdu expert by v té scéna viděl odkaz na obraz The Travelling Companions od Augusta Leopolda Egga z roku 1862. A opravdu, ženy na olejomalbě a kachny v komiksu mají stejnou kompozici, šaty i kloboučky.

Podobným příkladem je scéna z druhého dílu Grandville Mon Amour, kdy Le Brock a jeho partnerka leží v objetí na posteli. Jejich kompozice přitom odkazuje na Rodinovu sochu Polibek.

Propracovanější odkaz už dostal Tin Tinův psík Filuta. Překladatel Jan Kantůrek Talbotovi trochu pomohl tím, že postavu malého, bílého psa v překladu pojmenoval jako Filuta Milou, čímž odkaz více méně zpečetil. Talbot však kresbou i textem více méně nikoho na pochybách, koho tu má na mysli.