Upřímně: jestli tuhle recenzi čtete, nejspíš už máte dávno jasno v tom, zda na Infinity War jít či nikoli. Vyplývá to z vaší odpovědi na otázku: „Baví vás filmy od Marvelu?“ Protože jestli ano, nejspíš je vám dávno jasné, jak velká událost Infinity War je. A jestli ne, pak je vám nejspíš jasné, že nejste zrovna cílovka filmu, jehož jedinou ambicí je narvat všechno, na čem jsme dělali posledních 10 let, do jednoho filmu.
Takže si vás, čtenáři, s prominutím dovolím rozdělit do tří kategorií:
A) Máte premiéru dávno za sebou a jste jen zvědaví, co si o tom filmu myslí nějaký chytrák na internetu.
B) Chystáte se na promítání příští týden a chcete vědět, do čeho jdete.
C) Z nějakého důvodu ( máte finanční krizi/chybí vám doprovod/trpíte agorafobií) váháte, jestli fakticky kino, nebo jestli raději nepočkat na „jiný zdroj“.
Odpověď na otázku „Měl bych na to jít?“ je ale v případě Infinity War opravdu prostá. Jestli máte těch dosavadních 18 filmů za sebou (nebo alespoň jejich většinu) a líbily se vám (nebo alespoň jejich většina), jděte do toho. Protože právě pro vás tenhle film vznikl.
Infinity War je totiž především odměnou fanouškům, kteří Marveláckému filmovému univerzu těch posledních deset let drželi palce a plnili kasy. A upřímně, není nějak moc ničím jiným.
Možná jste teď trochu zmatení. Infinity War je odměna fanouškům, no, jasně, pro koho jiného by ten film taky měl být, když ne pro fanoušky?
Chápu vás, naprosto. Dovolte mi to vysvětlit.
A Thanos, kolem kterého se točilo 90 % veškerého hype, má na plátně mnohem víc prostoru, než kolik jsem čekal, a… vůbec to není špatný! Thanos tenhle film místy de facto táhne a i když se tu zase nechci ohánět zbytečně přehnanými superlativy, můžu s klidem říct, že pokud komiksový film stojí na svém záporákovi, Infinity War si stojí více než jistě.
A tak koukáte a bavíte se a říkáte si pane jo, všichni ti hrdinové v jednom nařachaným filmu o bitvě o osud vesmíru, co by mi tak mohlo chybět?
Inu, něco vám nejspíš chybět bude. Něco možná ne zásadního, ale přesto citelného. A abychom byli fér, je to něco, co vám Infinity War ani nikdy nabídnout nemohla.
Sedmdesát komiksových postav
V tomhle filmu je hodně postav. A žádná z nich se nikam nehýbe. Z naprosto jednoduchého důvodu: je tu sotva dost času na to, aby si každá stihla zahlásit svých pár štěků, a rozhodně tu nezbývají minuty na nějaký vývoj. A vy si teď možná říkáte: „No a co má jako být? Nejdu přeci do kina na nějakou charakterovou studii, ale na akčňák!“ A máte naprostou pravdu. Jen je bohužel smutným faktem, že bez vývoje postav se poněkud blbě vytváří poutavý příběh.
To díky charakterovému vývoji hlavního hrdiny jsou první a třetí Iron Man o tolik lepší, než dvojka; to proto patří Capovy sólovky (no jo, hlavně ty druhé dvě) k tomu nejlepšímu v celém MCU. Nejsme v nich totiž svědky jen jeho boji proti Hydře nebo hádce s Tonym, ale především vidíme, jak jej tyto události mění. A Steve Rogers, kterého vidíme na začátku každého filmu, je o poznání jiný, než ten, kterého vidíme před závěrečnými titulky. Neříkám, že kdovíjak dramaticky – pořád tu přeci jen mluvíme o super hrdinských akčňácích – ale znatelně.
Vlastně totiž místo tříaktového filmu, který by rozvíjel pár hlavních hrdinů, sledujete kolem deseti jednoaktovek, které pořádně nerozvinou žádného. A místo filmu, který by vám vyprávěl nějaký… inu, příběh, sledujete Russoovi, jak vysypávají na koberec svou krabici s hračkami a pak jimi dvě hodiny mlátí o sebe, protože, nebudeme si lhát, tenhle film je vlastně jedna celostopážní akční scéna.
A je fakt dobrá, to jo. Ale žádná z těch velikých scén, které by z vás měly vymáčknut slzičku (a není jich málo a nejsou špatné), přesto nikdy neuhodí hřebíček na hlavičku, protože se opírají o vztahy, které jste si s hrdiny vybudovali během minulých filmů. Je to vlastně trochu podobně meta, jako Deadpool, který je vtipný jen podle toho, kolik máte komiksáren nakoukaných.
Odměna fanouškům MCU
Korunu tomu pak nasadí samotný závěr filmu, ze kterého prostě ucítíte, že aha, no, jsme teprve v půlce. A ano, všem nám bylo jasné, že Infinity War bude mít dva díly, ať už se ten druhý bude jmenovat jakkoli, ale i tak po konci toho prvního zůstává na jazyku zůstává poněkud trpká pachuť.
Za to, že jsem ty jeho filmy opravdu nakoukal, za to, že znám tohle jeho komikso-filmové univerzum jako vlastní boty, mi teď naservíroval parádní akční scénu, která nepotřebovala žádné přípravy, žádné expozice, žádné vysvětlování. Nebylo ho třeba, protože za těch osmnáct filmů už jsem v MCU jako doma.
Závěr první poloviny
Množství postav je v Infinity War dvousečným ostřím. Na jednu stranu kvůli tomu je příběh samotný poněkud plytký, na druhou ale film fanouškům srdnatě plní sny o všech jejich oblíbených hrdinech na jednom plátně (no jo vlastně, až na tamty dva.) A co si budeme povídat, to druhé určitě převažuje nad tím prvním.
Takže, teď už nezbývá počkat na druhý díl…
Avengers: Infinity War
Datum uvedení: 26. dubna 2018 (Česko)
Režiséři: Anthony Russo, Joe Russo
Hudba: Alan Silvestri
Produkční společnost: Marvel Studios
Scénář: Stephen McFeely, Christopher Markus
[review]