Žhavá seriálová sci-fi novinka neměla cestu na obrazovku vůbec jednoduchou. Seriál vychází ze stejnojmenné knihy Richarda K. Morgana (česky vyšlo jako “Půjčovna masa“ – naši recenzi na ni si můžete přečíst zde.) V roce 2002 koupilo práva na její zfilmování studio Warner Bros. s úmyslem natočit film s ratingem PG-13 (= většina marvelovek, filmy, co neurazí a nevyděsí nikoho od 0 do 100 let). To ale s předlohou plnou násilí, drog a sexu vskutku nebyl ten nejlepší nápad a projekt se za celou dekádu nepodařilo zrealizovat.
Po uvolněných právech na zfilmování doslova skočila Laeta Kalogridis. Zkušená scénáristka a producentka má na svědomí třeba scénář ke skvělému Shutter Island, (ale také podíl na příšerném Terminator: Genisys). Jejím nejnovějším projektem je adaptace japonské mangy Alita: Battle Angel.
Laeta je velká fanynka knihy, ale třeba také Neuromancera od Williama Gibsona, elektrických oveček Phillipa K. Dicka a vůbec celého cyberpunku. Svoji představu necenzurované, Rkové televizní série prodala autorovi předlohy hned, prodat ji studiím trvalo o něco déle – ty se přeci jenom nehrnuly financovat mládeži nepřístupnou, myšlenkově poměrně komplexní a bezesporu vysokorozpočtovou podívanou. Pak ale přišel Netflix a nedbaje rizik vzal projekt pod svá křídla a desetidílnému seriálu odsouhlasil rozpočet více než štědrý (mluví se o 6-7 milionech dolarů na epizodu!). Teď už zbývá jen vyhodnotit, jestli se 15 let trvající cesta vyplatila.
Vražda ve světě, kde se neumírá
V (ne)daleké budoucnosti lidstvo objeví převratnou mimozemskou technologii. S její pomocí lze veškeré informace z lidského vědomí nahrát na přenosný harddisk velikosti a tvaru nablýskané Disco sušenky. Ten se dá pak implantací do krční páteře přenést do jakéhokoliv těla. Lidstvo de facto porazilo smrt, žádná utopie se ale nekoná, protože mamon pořád vládne světem.
Ti nejbohatší si žijí v oblacích, střídají krásná zdravá těla, doslova navěky hromadí bohatství a moc. Hluboko pod nimi žijí ti, co na konci životnosti svého rodného těla vezmou za vděk jakýmkoliv dalším “pouzdrem”, na které jim budou našetřené peníze stačit. Není proto výjimkou, že se třeba po autonehodě do nového života probudíte s radikální změnou věku i pohlaví.
Do takového světa je po 250 letech uvěznění probuzen Takeshi Kovacs. Jako bývalý elitní zabiják, schopný se rychle přizpůsobit novému tělu i rychle splynout s neznámým prostředím, dostane za úkol vyšetřit pokus o vraždu. Ano, vraždu, protože i v této budoucnosti se se dá pořád umřít tak, jak to známe. Pokud vám harddisk v krku někdo pěkně staromódně rozmašíruje na prach. Pokud tedy nejste bohatší než nejbohatší a nemůžete si dovolit to obrovské množství informací, které vaše mysl obsahuje, zálohovat pravidelně na cloud. A to si Laurenc Bancroft dovolit mohl – a proto teď chce po Takeshim, aby zjistil, kdo se ho pokusil zabít a proč … jak prosté, milý Watsone!
Svět a postavy
Jestli je na seriálu něco, čemu se nedá naprosto nic vytknout, je to jeho vizuální stránka. Pocit levných studiových kulis rozhodně nehrozí. Temné, špinavé, přelidněné Bay City pokryté barevnými neony a všudypřítomnou reklamou, vysoko nad oblaky se tyčící světlé věže nejbohatší smetánky, výlety do virtuálního světa i na cizí planety. To všechno působí naprosto opravdově, ihned vás to vtáhne a už nepustí. Vtipné detaily jako Takeshiho růžový batůžek a sympatický soundtrack už jsou jen za body navíc.
Solidní je i herecké obsazení. Joela Kinnamana můžete znát už z remaku Robocopa, House of Cards nebo výborného seriálu The Killing (na příšernou roli v Suicide Squad se asi snaží zapomenout a diváci s ním). Jako Takeshi je bezesporu často “cool” a dobře se na něj kouká. Celkový dojem je ale spíš takový instantní a mírně nevyrovnaný hrdina (tak chce měnit těla jako ponožky nebo filozofovat nad tím, že by lidi neměli žít věčně?). Co ale chybí Takeshimu, to bohatě vynahradí zajímavé postavy a události okolo něj.
Naprosto famózní je dosud celkem neznámá Martha Higadera jako policistka a postupem času i Takeshiho parťačka při vyšetřování. Kristin Ortega je jako jedna z mála nezkorumpovaná, proto věčně naštvaná, ale nevzdává to a snaží se svoji práci dělat, jak nejlépe umí a jak jí to okolnosti umožnují. Je nejvíc “lidskou” postavou v seriálu a její postupně odhalovaná tajemství patří k těm myšlenkově nejzajímavějším. Zároveň především skrze její postavu dostáváme i pozitivní pohled na technologii, která je jinak v seriálu spíše za záporáka. Dohromady mají Ortega a Takeshi tu správnou chemii i dynamiku ústředního dua a díky nim zvládnete celý seriál klidně na jedno posezení.
Za zmínku stojí i vedlejší postavy. James Puferoy v roli miliardáře Bancrofta občas působí, že si seriál spletl s divadelním představením. Laurenc ale žije přes 600 let a dá se předpokládat, že emoce už spíš hraje, než opravdu prožívá, takže proč ne. Umělou inteligenci fascinovanou lidmi v podání Chrise Cornera pak musí milovat prostě všichni.
Akce vs. filozofie
Co se děje týče, je Altered Carbon v první řadě detektivka a až potom sci-fi, a je potřeba tak na něj koukat. Od začátku do konce hlavně řešíte vraždu a tajemství s ní spojená. Dějových linek je dost a jsou celkem komplikovaně propletené. I díky tomu se tvůrci nevyhnuli občasnému opakování a dovysvětlování, které působí, jako když se vám někdo snaží vysvětlit vtip. Za dostatek kvalitní akce ale nad občas koženými dialogy klidně přivřete oko. Jen sem tam pak dostaneme střípky sci-fi tématu. Čas od času někdo pronese proslov o tom, zda jsou lidi ještě lidé, když neumírají.
Děj je proložen velkým množstvím až absurdních příhod, ke kterým vede systém „výměnných těl“, skoro u žádné ale nejsme víc než letmými pozorovateli. Je to škoda, protože třeba scéna s Martou a její babičkou na svátek všech svatých patří k tomu nejvtipnějšímu i nejsilnějšímu, co seriál nabídl a takových scén by na úkor pár akčních mohlo být klidně víc. Na druhou stranu je možná právě více akce na úkor filozofických sci-fi témat to, co seriálu zajistí popularitu a druhou řadu.
Přiznejme si, kdo si dneska vzpomene na seriál Almost Human? Ten řešil podobné otázky toho, co je a není lidské, tlačil v nich ale mnohem víc na pilu a byl zrušen po první sezoně. Blade Runner 2049, se kterým je Altered Carbon často srovnáván, byl finanční propadák a přičítá se to právě rozvleklosti a přemíře “filozofování”. Výjimkou z toho pravidla nadále zůstává jen Westworld.
Shrnutí
Altered Carbon je dobrá detektivka u které se budete bavit i namáhat mozkové závity. A určitě vás donutí přemýšlet i o otázkách lidství, i když u nich mohl jít příběh více do hloubky. Palec nahoru patří show i za to, že dokázala vykreslit svůj svět a postavy natolik zajímavě, že určitě mnoho diváků přivede k tomu přečíst si knižní sérii, podle které vznikla (tady třeba promarnila potenciál Dark Tower, na základě zhlédnutí tohoto “filmu” si nepřečte nikdo nic). Nezbývá než blahopřát Netflixu a těšit se na další sezonu, která již byla schválena.
[review]
